Riziko vzniku podváhy se znovu mírně zvyšuje po 70. roce věku. Nejčastějšími příčinami v této věkové kategorii jsou deprese a polymorbidita, tedy současná přítomnost několika onemocnění.
Jaké příčiny může mít podváha?
Možných příčin podváhy je celá řada, jedno však mají společné: tělo přijímá méně energie, než spotřebuje. Příčiny lze zhruba rozdělit do tří skupin, které jsou blíže popsány v následujících odstavcích.
Nedostatečný příjem potravy
Nedostatečný příjem potravy, nebo přesněji řečeno živin v ní obsažených, může mít sám o sobě celou řadu příčin, jako jsou například:
- ztráta chuti k jídlu (nechutenství, anorexie) – příčinou může být deprese, bolestivé stavy, stres, některé léky (např. chemoterapeutika), kouření, užívání některých nelegálních drog (např. kokainu či extáze), alkoholismus, onemocnění žaludku, jater a žlučníku;
- vážné úrazy nebo rozsáhlé operace;
- poranění nebo onemocnění mozku;
- poranění nebo onemocnění ústní dutiny, hltanu nebo čelisti;
- poruchy polykání;
- zúžení trávicího traktu, například při rakovině žaludku a jícnu, stenóze jícnu nebo pylorostenóze (zúžení vrátníku, tedy koncové části žaludku);
- nesprávná výživa – ať už u sportovců, v důsledku nízkoenergetických diet nebo půstů;
- podvýživa nenarozeného dítěte – ať už v důsledku podvýživy matky, poranění nebo špatného prokrvení placenty (např. pokud matka během těhotenství kouří), případně kvůli požívání alkoholu během těhotenství;
- zanedbávání dětí a starých nebo nemocných lidí ze strany pečovatelů;
- nedostatek potravin.
Snížené vstřebávání živin ve střevě
Mezi příčiny sníženého vstřebávání živin ve střevě se řadí například:
- Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida;
- geneticky podmíněné poruchy funkce některých enzymů, případně geneticky podmíněný nedostatek některých enzymů (např. u pacientů s intolerancí laktózy nebo celiakií);
- některé parazitární infekce (např. při napadení tasemnicí).
Zvýšený energetický výdej
Zvýšený energetický výdej, při němž katabolické procesy (odbourávání zásobních látek) převládají nad těmi anabolickými (vytváření zásobních látek) může mít rovněž různé příčiny, například:
- některá chronická onemocnění, která spotřebovávají velké množství energie, jako jsou např. zhoubné nádory nebo některé infekční nemoci (tuberkulóza, AIDS apod.); do této skupiny se řadí i chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), při níž pacient vynakládá poměrně velké množství energie na ztížené dýchání, a přitom zároveň často omezuje příjem potravy;
- užívání některých léků (např. hormonů štítné žlázy);
- metabolické poruchy, které se vyznačují nadměrnou produkcí hormonů zvyšujících energetický výdej (např. hormony štítné žlázy při hypertyreóze).
A co poruchy příjmu potravy?
U mentální anorexie mohou hrát roli všechny tři výše uvedené skupiny příčin. Další častou poruchou příjmu potravy je bulimie: ta se vyznačuje konzumací velkého množství jídla a následným vyvoláváním zvracení, případně i užíváním projímadel. Člověk trpící bulimií může mít podváhu, ale i normální váhu (vzácněji nadváhu) – podle toho, zda celkový výdej energie je vyšší než její příjem nebo naopak.
Bližší informace na toto téma se dozvíte v samostatné kategorii Poruchy příjmu potravy.
Jaké se mohou objevit příznaky?
Nerovnováha mezi příjmem potravy a spotřebou živin obvykle vede k nedostatečnému přísunu důležitých živin, tzn. k podvýživě neboli malnutrici. Mezi tyto živiny se řadí bílkoviny, sacharidy, nasycené i nenasycené mastné kyseliny, vitaminy a stopové prvky.
V případě mírné podváhy se u postižených příznaky nemusí vůbec projevit. Často se však cítí unavení, vyčerpaní a apatičtí.
Těžká podváha je doprovázena výrazným nedostatkem živin, který snižuje tělesnou i duševní výkonnost. Ubývá svalové síly, postižení se rychleji zadýchávají. Zvyšuje se riziko vzniku infekčních onemocnění, podvyživení lidé obecně více trpí nemocemi a častěji se u nich vyskytují komplikace. Po nemoci se také pomaleji zotavují. Při podvýživě se rovněž pomaleji hojí rány. Lidé s výraznou podváhou často trpí problémy se soustředěním a pamětí.
Pokud se podvýživa rozvine v souvislosti se závažným chronickým onemocněním (například zhoubným nádorem), po nějaké době se projeví změny ve složení těla: obvykle ubývá kosterního svalstva a/nebo tukové tkáně. Výrazná vyhublost, která je způsobena úbytkem svalové a tukové hmoty, je odborně označována jako kachexie.
Nedostatek bílkovin může vést ke vzniku otoků. Kromě toho lidé s podváhou hůře snášejí nízké teploty než lidé s normální váhou: to je dáno nižším podílem tělesného tuku, který mj. izoluje tělo od chladu.
U žen s podváhou se menstruační cyklus stává nepravidelným; v případě silné podváhy mohou přestat menstruovat úplně (amenorea). Ženy i muži s podváhou mohou trpět poruchami plodnosti.
Pokud podváha přetrvává delší dobu, často dochází k rozvoji osteoporózy. Kromě toho může dojít i k poškození některých orgánů – například srdce, jater nebo ledvin.
Jak se stanoví diagnóza podváhy či podvýživy?
Diagnostika začíná výpočtem indexu tělesné hmotnosti (BMI). Tím lékař jednak posoudí závažnost podváhy, jednak si vypočtenou hodnotu zaznamená jako počáteční, aby podle ní později mohl hodnotit účinnost léčby. Podle kritérií Světové zdravotnické organizace (WHO) je podváha u dospělých definována jako BMI nižší než 18,5 kg/m2, zatímco u dětí se hodnotí podle tzv. růstových grafů, které zohledňují věk [1]. U dětí může lékař měřit i obvod paže, neboť i pro tento parametr existují normální hodnoty závislé na věku. Pokud není příčina podváhy známa, lékař odebere anamnézu, vyptá se na životní situaci pacienta a následně zahájí podrobná vyšetření. V závislosti na tom, jak výrazná je podváha, stanoví diagnózu buď přímo vyšetřující lékař, nebo je stanovena až v nemocnici.
Různá laboratorní vyšetření mohou lékařům poskytnout informace nejen o příčině, ale také o důsledcích nedostatku energie a živin. V případě potřeby se používají i některé zobrazovací metody – např. ultrazvuk, výpočetní tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI).
Jak se podvýživa a podváha léčí?
Léčba probíhá doma nebo v nemocnici – podle toho, jak závažná je podváha. Kromě léčby samotné příčiny podváhy je obvykle nutné zahájit i nutriční terapii. Pokud je podváha mírná, začne se „jednoduše“ změnou jídelníčku. V ideálním případě dietolog společně s pacientem vypracují výživový plán, ve kterém je kladen důraz na vysoký příjem energie a dostatečné množství živin.
Výživová doporučení při podváze
- Dávejte přednost potravinám s vysokým obsahem energie, jako jsou ovocné šťávy, ořechy či banány.
- Jezte alespoň pět „malých“ jídel denně. „Velká“ jídla totiž mohou lidem s podváhou způsobovat nevolnost.
- Usilujte o zdravou a vyváženou stravu. Inspirovat se můžete například v článku Potravinová pyramida v praxi.
- Snažte se vyhýbat „prázdným“ potravinám, které jsou sice bohaté na tuk nebo cukr, ale mají nízký obsah vitaminů, minerálů nebo vlákniny.
- Dbejte na to, aby vám jídlo chutnalo.
Způsoby umělé výživy
V případě závažné podváhy se podává další potrava prostřednictvím energeticky vydatných doplňků stravy nebo tzv. nazogastrickou sondou – speciální hadičkou, která se zavádí skrze nos až do žaludku. Pokud pacient z nějakého důvodu nemůže dlouhodobě potravu přijímat ústy (resp. skrze jícen, který spojuje ústní dutinu s žaludkem), může být umělá výživa podávána pomocí tzv. gastrostomické sondy neboli PEG sondy – speciální hadičky, která je chirurgicky zavedena skrze břišní stěnu přímo do žaludku. Všechny dosud popsané způsoby podávání výživy jsou označovány jako enterální výživa, neboť živiny jsou podávány do trávicího traktu. Poslední možností – v případě, že ani jeden ze způsobů enterální výživy není možný – je parenterální výživa, při níž je umělá výživa podávána přímo do žíly, tj. intravenózně.
Pohyb a cvičení, pokud nespotřebovávají příliš velké množství energie, mají na přibývání na váze příznivý vliv, a to především na růst svalů. Po tělesné aktivitě by měl pacient do dvou hodin sníst jídlo bohaté na bílkoviny a sacharidy, aby podpořil růst svalové hmoty a tělu dodal dostatečné množství energie. Cvičení na posílení svalů podporují jejich růst, protahovací cvičení pak mohou uvolnit napětí a mají celkově relaxační účinek.
U lidí, kteří jsou závislí na péči jiných, je někdy nutné změnit způsob péče o ně. Uspokojivého váhového přírůstku nebo udržení normální hmotnosti lze někdy dosáhnout pouze tím, že je zajištěna vhodná pečovatelská služba, případně ubytování v pečovatelském zařízení. V takovém případě se doporučuje požádat o pomoc sociální pracovníky.
Možné problémy při léčbě
Náhlé obnovení příjmu živin může vést k rozvoji tzv. refeeding syndromu. Ten se vyznačuje závažnými poruchami elektrolytové rovnováhy, nedostatkem vitaminu B1 (thiaminu) a sníženým vylučováním vody a sodíku. Zvýšení příjmu bílkovin kromě toho může vést ke zvýšení hladiny amoniaku v krvi. V konečném důsledku pak refeeding syndrom vede k různě závažným, potenciálně život ohrožujícím orgánovým dysfunkcím. Proto musí léčba závažné podváhy vždy probíhat pod lékařským dohledem. Rozvoji refeeding syndromu lze zabránit tím, že na počátku je naordinována pouze nízkokalorická dieta; příjem potravy (a tím i energie) se pak zvyšuje postupně.
U lidí se silnou podváhou je tělo nastaveno „pouze na přežití“, proto je mj. výrazně snížená aktivita imunitního systému. Když se pak imunitní systém díky léčbě zotaví, může na infekce reagovat velmi intenzivně – a to může vést k závažným průběhům infekčních onemocnění. Proto je třeba během přibývání na váze infekce nepodceňovat, naopak co nejdříve nasazovat správnou terapii.
Dlouhotrvající silná podvýživa může rovněž vést k poškození tenkého střeva, v němž se vstřebává většina živin. To může léčbu podváhy výrazně zkomplikovat.
Na koho se mohu obrátit?
Pokud příčina podváhy není známa, prvním kontaktním místem by měl být praktický lékař. Ten provede prvotní vyšetření a v případě potřeby odešle pacienta buď ke specialistovi, nebo do nemocnice. Jakmile je zjištěna příčina, léčbu zahájí buď praktický lékař, nebo specialista v příslušném oboru.
Změnu jídelníčku by měl – pokud je to možné – navrhnout dietolog; následné sledování a vyhodnocování pak může probíhat ve spolupráci s nutričním terapeutem.
Nejvhodnější pohybovou aktivitu může navrhnout například specialista na rehabilitační a fyzikální medicínu; následné sledování a vyhodnocování pak může probíhat ve spolupráci s fyzioterapeutem.
Související odkazy
- Státní zdravotní ústav: Seznam růstových grafů ke stažení (odkaz vede na web szu.cz)
