4 min. čtení
Enterální výživa je ve srovnání s parenterální výživou levnější, lze ji snadněji uskutečňovat a je provázena menším počtem komplikací. Vede ke zkrácení doby hospitalizace a je snáze realizovatelná i ambulantně. Přípravky pro enterální výživu mají definovaný obsah (jsou nutričně definované), jsou nízkoosmolální (viz pojem osmolalita) a většinou bezezbytkové (nevedou k průjmu), bezlaktózové (při nemocech střev laktáza často chybí, viz článek Intolerance laktózy) a neobsahují gluten (lepek).
Řada přípravků je chuťově upravená, což umožňuje kontinuální popíjení výživy v průběhu celého dne. Tento způsob výživy je stále více využíván a je označován anglickým slovem sipping (srkání). Běžné je podávání do žaludeční či střevní (jejunální) sondy, nebo do gastrostomie (sonda zavedená do žaludku, viz článek Dieta při zavedené gastrostomii).
Enterální výživa je podávána u nemocných neschopných z nějakého důvodu přijímat běžnou dietu, tedy ohrožených poruchou výživy při alespoň částečně zachované funkci trávicího traktu. Jedná se rovněž o stavy, kdy pacient nechce nebo nesmí jíst. Při této formě výživy dochází i k výživě střevní sliznice.
Typická onemocnění vhodná k enterální výživě jsou: zúžení v oblasti polykacích cest a žaludku, poruchy polykání, úrazy obličeje, zkrácení střeva a syndrom krátkého střeva (viz článek Dieta při syndromu krátkého střeva), akutní a chronické střevní záněty a záněty slinivky břišní, horečnaté stavy, období kolem operace, nechutenství a často i ve stáří. Výživu lze podávat v dávkách (bolusech) podobně jako jídlo, nebo kontinuálně (jako infuze) – pak obvykle řídíme podání pumpou.
Sipping (usrkávání) je výhodnější a přirozená varianta umělé výživy, pokud není pacient schopen jíst dostatečné množství normální výživy. Takto lze zvýšit příjem proteinů (bílkovin), energie, minerálů a vitaminů. Další možností je podání do sondy – trubice z měkkého plastu zavedená do žaludku nebo až do střeva (60–100 cm).
Nabídka nutričních roztoků je v současnosti velice pestrá a je využívána v různých dávkách energie, nejčastěji kolem 1 kcal/l ml (0,7–1,5 kcal/1 ml). Jiné přípravky jsou určeny pro sipping, jiné pro výživu do gastrické sondy a jiné do jejunální sondy.
Přípravky s vlákninou podporují motilitu (pohyblivost) trávicího traktu, mastné kyseliny s krátkými řetězci slouží jako výživa pro střevní buňky enterocyty. Tuky o střední délce řetězce (medium-chain triglycerides, MCT) jsou výhodným zdrojem energie pro játra.
V posledních letech jsou do přípravků doplňovány další složky. U některých je uváděn stimulační efekt na imunitu (polynenasycené mastné kyseliny, nukleové kyseliny). Nejvíce jsou vědecky prokázány efekty glutaminu (aminokyselina), mimo jiné také na zlepšení citlivosti na inzulin.
Enterální výživa diabetikům je podávána kontinuálně v dávce do 20 g glukózy na hodinu. Tak lze zabránit výraznému zvýšení glykemie. Glykemie musí být při stanovení rychlosti přívodu výživy kontrolována.
Příklady přípravků pro enterální výživu: Fresubin, Nutrison, Nutrodrip, Nutridrink apod.
