Prevence
Očkování proti TBC bylo u nás zahájeno v roce 1953. Od roku 1958 potvrzené případy onemocnění TBC klesají, nemocnost se oproti době před očkováním snížila stonásobně. V posledních pěti letech je v ČR ročně hlášeno kolem 500 případů onemocnění, v roce 2018 byly hlášeny 444 případy. Česká republika patří mezi státy s nejnižším výskytem TBC na světě. Vzhledem k příznivé epidemiologické situaci v ČR bylo plošné očkování proti TBC u dětí vyhláškou č. 299/2010 Sb. zrušeno. Očkovány jsou pouze děti ve vyšším riziku infekce TBC.
Obrázek 1: Trend onemocnění tuberkulózou v České republice v letech 1958–2018. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)
Očkování dětí: Od roku 2010 se v ČR provádí pouze u rizikových dětí, které splňují indikace k očkování. Indikace k očkování posuzuje lékař novorozeneckého oddělení na základě dotazníku vyplněného zpravidla matkou dítěte.
Indikace k očkování proti TBC představují situace, kdy jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, měl/má aktivní tuberkulózu , nebo kdy dítě, či jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy než 40 případů na 100 000 obyvatel, případně pokud dítě bylo v kontaktu s nemocným s tuberkulózou. Seznam států s výskytem TBC vyšším než 40 případů na 100 000 obyvatel [1] každoročně zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví podle aktualizace Světové zdravotnické organizace (WHO).
Je-li třeba očkovat dítě starší 6 týdnů, je nutné provést tuberkulinový test. Očkování se provede pouze v případě, je-li test negativní.
Příznaky onemocnění
Po infekci mykobakteriemi buď nastává tzv. latentní (němá) infekce nebo se vyvíjí aktivní onemocnění.
Latentní TBC infekce
Mnoho lidí, kteří mají latentní TBC, nikdy neonemocní:
- nemají žádné příznaky,
- necítí se nemocní,
- nešíří bakterie na ostatní,
- obvykle mají pozitivní kožní test ,
- mohou přejít do aktivní TBC, pokud nejsou profylakticky léčeni.
Manifestní onemocnění (tzn. onemocnění projevující se nějakými příznaky) se rozvine nejvýše u desetiny infikovaných . Kožní reaktivita na tuberkulin, jako průkaz prodělané bezpříznakové infekce, se objevuje po 2 až 10 týdnech od kontaktu se zdrojem nákazy. Latentní infekce může přetrvávat po celý život.
Někteří lidé s latentní TBC jsou ve vyšším riziku onemocnění, například lidé s oslabeným imunitním systémem , zvláště osoby s HIV infekcí. Bakterie se v těle aktivují, začínají se množit a vzniká onemocnění TBC.
Aktivní onemocnění TBC
TBC je závažné infekční onemocnění , které může postihovat řadu orgánů , nejčastěji plíce . K hlavním příznakům plicní TBC patří kašel trvající 3 týdny a déle, bolest na hrudi , vykašlávání krve. K dalším příznakům se řadí slabost nebo únava, úbytek na váze, nechutenství , zimnice, zvýšená teplota, noční pocení, případně další podle toho, kde TBC infekce propukla.
Léčba
Nejdůležitějším opatřením v boji s TBC je včasné zahájení léčby nemocných, která obvykle trvá 6 měsíců. Již během 2 týdnů léčby se stává většina pacientů neinfekční. Izolace a léčba se provádí ve specializovaných léčebnách.
Další důležité informace
Inkubační doba : je ve většině případů onemocnění do dvou let od vstupu infekce do organismu.
Vnímavost : nejvyšší je v raném věku, u dětí a dospívajících a těhotných žen, vyšší je u lidí se sníženou odolností, např. vlivem HIV infekce.
Původce: bakterie komplexu Mycobacterium tuberculosis: zpravidla Mycobacterium tuberculosis, vzácně Mycobacterium bovis, Mycobacterium africanum aj.
Tzv. „atypické mykobakterie“ jsou původci mykobakterióz, řadí se sem např. Mycobacterium kansasii, Mycobacterium xenopi, Mycobacterium avium – intracellulare a řada dalších. Mykobakteriózy se na rozdíl od tuberkulózy nepřenášejí z člověka na člověka.
Mykobakterie tuberkulózy přežívají v prostředí 1–2 hodiny; sluneční svit a teploty vyšší než 60 °C je spolehlivě ničí.
Zdroj: nejčastěji nemocný člověk s TBC plic, k nákaze je nutný dlouhodobý, případně opakovaný kontakt. Zdrojem mohou být vzácně domácí nebo divoká zvířata.
Přenos: mykobakterie se šíří zejména kapénkovou infekcí od nemocného jedince s TBC plic, dostávají se do vzduchu při kašli, smrkání, kýchání nebo mluvení nemocného s aktivní tuberkulózou. K nákaze je zpravidla potřeba delší doba kontaktu s nemocným. Při náhodném a krátkodobém kontaktu s nemocným k nákaze obvykle nedochází. TBC se může přenášet i prostřednictvím mléčných nepasterizovaných výrobků, zejména pitím syrového mléka od krávy, která má tuberkulózu vemene. (Poznámka: Na území ČR je od roku 1934 legislativně upravena povinná pasterace veškerého mléka, které je určeno pro veřejné zásobování.)
Infekční dávka: nízká (3–300 mykobakterií).
Období nakažlivosti: trvá, dokud sputum nemocné osoby (výjimečně i jiný materiál) obsahuje živé mykobakterie.
Související odkazy
- Seznam států s vyšším výskytem TBC (odkaz vede na web Ministerstva zdravotnictví České republiky)
