Srdeční selhání: co to je?

Co je srdeční selhání?

Srdeční selhání je onemocnění, při kterém srdce nedokáže zásobovat tělo potřebným množstvím krve. Může to být způsobeno buď tím, že je snížena výkonnost srdce jako „pumpy“, nebo tím, že se srdce ani nedokáže dostatečně naplnit krví (a pak do těla „pumpuje“ jen menší množství krve, než by v ideálním případě mělo).

V důsledku srdečního selhání se do orgánů, svalů i dalších tkání dostává méně kyslíku a živin, než je tomu u zdravých lidí. Proto již tělo nemůže plnit své funkce tak dobře. Navíc se v krevních cévách může hromadit krev, což vede k zadržování tekutin v těle. Zhoršenou funkci srdce se tělo snaží vyrovnat tím, že aktivuje různé regulační systémy, které však nakonec srdeční selhání ještě zhoršují.

Zpočátku tělo většinou dokáže srdeční selhání kompenzovat, aniž by se projevily nějaké příznaky. Proto toto onemocnění v počáteční fázi často zůstává bez povšimnutí. Postupem času však dochází k pozvolnému poškozování a oslabování srdce, takže jeho funkce se stále zhoršuje.

Normální srdeční funkce, srovnání se srdečním selháním

Samotnou „pumpovací“ činnost srdce zajišťuje srdeční sval, odborně myokard. Z anatomického hlediska je to jedna ze čtyř srdečních vrstev (obr. 1). Myokard se nachází mezi epikardem a endokardem a ze všech srdečních vrstev je nejmohutnější. Pravidelným stahováním (kontrakcí) a uvolňováním (relaxací) nesčetných buněk srdeční svalové tkáně (kardiomyocytů) je krev nepřetržitě „pumpována“ do krevního oběhu.

Obrázek 1: Schematický nákres jednotlivých vrstev srdeční stěny. Kromě čtyř srdečních vrstev (perikard, epikard, myokard a endokard) je znázorněna i osrdečníková dutina. (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148195)

Zdravé srdce dokáže přizpůsobit svůj „pumpovací výkon“ (odborným názvem ejekční frakci) potřebám těla. Při zvýšené tělesné námaze, např. při chůzi do schodů nebo při sportu, potřebují svaly více kyslíku. Srdce pak musí pumpovat efektivněji a rychleji. Při srdečním selhání však srdce není schopno tuto potřebu pokrýt.

Jak často se vyskytuje srdeční selhání?

V Evropě se symptomatické srdeční selhání vyskytuje u 1–3 % dospělých lidí [1]. Srdeční selhání přibližně stejně často postihuje muže i ženy, a objevit se může v jakémkoli věku. Výrazně častěji se však vyskytuje s přibývajícím věkem: ve věkové kategorii nad 70 let postihuje více než 10 % populace.

V České republice je srdeční selhání každoročně nově diagnostikováno přibližně u 50 tisíc lidí (to je údaj o tzv. incidenci). V roce 2024 podle údajů z Národního kardiologického informačního systému žilo v České republice více než 387 tisíc lidí, u kterých bylo někdy v minulosti diagnostikováno srdeční selhání (to je údaj o tzv. prevalenci) [2].

Jaké jsou příčiny srdečního selhání?

Srdeční selhání vzniká většinou v důsledku jednoho nebo více onemocnění, která poškozují srdeční sval. Mezi nejčastější příčiny srdečního selhání patří:

Dlouholetá hypertenze (vysoký krevní tlak). Je-li krevní tlak příliš vysoký, musí srdce pracovat intenzivněji, aby dokázalo pumpovat krev do těla. V důsledku toho srdeční sval narůstá do šířky (hypertrofuje). V průběhu času může srdeční sval zatuhnout, případně se rozšíří (dilatují) srdeční komory. Tím vším klesá „pumpovací výkon“ srdce, odborně řečeno ejekční frakce levé komory (LVEF) a/nebo ejekční frakce pravé komory (RVEF) [3].

Ischemická choroba srdeční (ICHS). Při tomto onemocnění jsou zúžené věnčité tepny (krevní cévy, které zásobují srdce krví). Srdeční sval pak není dostatečně zásobován kyslíkem, zvláště při tělesné aktivitě. I v tomto případě ejekční frakce klesá. ICHS může vést i k infarktu myokardu: při něm dojde k náhlému a úplnému ucpání jedné z věnčitých tepen. V důsledku toho již některé části srdečního svalu nejsou vůbec prokrveny a odumírají.

Chlopenní vady. Pokud některá ze srdečních chlopní nefunguje správně, má to téměř vždy zdravotní důsledky, jejichž závažnost se může poměrně výrazně lišit (podle toho, o kterou chlopeň se jedná). Konkrétními příklady těchto důsledků jsou zvýšený tlak nebo zvýšený objem krve v srdci. I taková zátěž srdce snižuje jeho ejekční frakci.

Další příčiny a rizikové faktory

Kromě výše uvedeného existují i některá další onemocnění a faktory související se životním stylem, které mohou zvyšovat riziko srdečního selhání. Jsou to například:

• vrozená nebo geneticky podmíněná onemocnění srdečního svalu – sem patří sem různá onemocnění, při nichž dochází ke změnám struktury srdeční svaloviny;
• zánět srdečního svalu (myokarditida);
• arytmie, např. fibrilace síní;
• akutní poškození ledvin;
• chronické onemocnění ledvin;
• diabetes mellitus 2. typu;
• obezita nebo výrazná nadváha;
• nedostatek pohybové aktivity;
• kouření;
• nadměrná konzumace alkoholu;
• užívání drog;
• některé typy léčiv, např. chemoterapie.

Jaké existují formy srdečního selhání?

Srdeční selhání je komplexní onemocnění, odborníci proto rozlišují jeho různé formy. Existují přitom různá kritéria: například rozlišení podle průběhu onemocnění nebo podle toho, která strana srdce je postižena.

Srdeční selhání: rozlišení podle průběhu

• Chronické srdeční selhání se rozvíjí pomalu, typicky v průběhu několika let.
• Akutní srdeční selhání se objeví náhle; vždy se jedná o akutní stav. Příčinou může být například infarkt myokardu, některé typy arytmií nebo plicní embolie. Akutní srdeční selhání se může objevit také jako následek chronického srdečního selhání, které se náhle zhorší: v takovém případě odborníci někdy hovoří o dekompenzovaném srdečním selhání [4].

Srdeční selhání: rozlišení podle postižené strany srdce

• Levostranné srdeční selhání postihuje levou stranu srdce. Úkolem levé srdeční komory je pumpovat do těla krev bohatou na kyslík. Pokud levá komora již nefunguje správně, do těla se nedostává tolik okysličené krve, kolik by potřebovalo. Zpočátku se to projevuje pouze při zátěži, v pokročilém stadiu však i v klidu. Zároveň dochází k hromadění krve v plicích. Levostranné srdeční selhání je nejčastější formou srdečního selhání.
• Pravostranné srdeční selhání postihuje pravou stranu srdce. Úkolem pravé srdeční komory je pumpovat do plic krev chudou na kyslík, která se do srdce vrací z orgánů, svalů a dalších tkání. Pokud pravá komora již nefunguje správně, krev se hromadí v žilách v tzv. systémovém oběhu (tedy ve všech částech těla kromě srdce a plic). Pravostranné srdeční selhání se jen zřídka vyskytuje samostatně: většinou je důsledkem levostranného srdečního selhání.
• Oboustranné srdeční selhání postihuje obě strany srdce, to znamená obě srdeční komory. U pacienta se pak vyskytují příznaky levostranného i pravostranného srdečního selhání.

Další formou klasifikace je rozlišení podle toho, do jaké míry je zachována ejekční frakce levé komory (což ukazuje, jak účinně je levá komora schopna pumpovat a vypuzovat krev do těla) [5]. Tato klasifikace hraje významnou roli při výběru vhodných léků, a je blíže popsána v odstavci Stanovení formy a stupně závažnosti srdečního selhání.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout u srdečního selhání?

Při srdečním selhání se mohou objevovat různé příznaky. Typické jsou především:

• snížená výkonnost – nižší odolnost vůči tělesné zátěži, únava, pocit vyčerpanosti;
• dušnost (dyspnoe): zpočátku pouze při tělesné zátěži, později i při méně namáhavých činnostech nebo v klidu; dušnost se často zhoršuje vleže, pacient někdy potřebuje ke spánku několik polštářů pod hlavu;
• zadržování tekutin v těle, které se navenek projevuje otoky: zpočátku především v chodidlech, kotnících nebo ostatních částech dolních končetin, později také např. v břiše nebo na obličeji;
• přibývání na váze (v důsledku zadržování tekutin);
• zadržování tekutin v pleurální dutině, což je označováno odborným názvem pleurální výpotek.

Dalšími možnými příznaky jsou například:

• spavost (somnolence), závratě;
• zvýšená srdeční frekvence, i v klidu;
• častější nutkání na močení v noci;
• poruchy soustředění a paměti;
• kašel;
• nechutenství, pocit plnosti v oblasti břicha;
• změny na kůži (např. studená či bledá, případně vlhká a zároveň studená kůže);
• při pokročilém srdečním selhání úbytek tělesné hmotnosti.

Jak se stanoví diagnóza srdečního selhání?

Prvním krokem v diagnostice srdečního selhání je podrobný anamnestický rozhovor. Lékař se bude při něm bude vyptávat na stávající onemocnění a zjišťovat rizikové faktory, které by případně mohly vést k srdečnímu selhání.

Následovat bude fyzikální vyšetření. Při něm si lékař například poslechne srdce a plíce, vyšetří nohy a chodidla (kvůli možnému zadržování tekutin), prohmatá břicho atd. Pokud vznikne podezření na srdeční selhání, diagnózu je potřeba potvrdit – a zároveň zjistit formu tohoto onemocnění. Za tímto účelem lékař obvykle odešle pacienta na některá z následujích vyšetření (nebo je může provést sám, pokud je jeho ordinace na dané vyšetření vybavena):

• elektrokardiografie (EKG);
• odběr krve – z vyšetření krve se stanoví mj. krevní obraz, hladina elektrolytů, kreatininu, glukózy, jaterní testy atd; lékař tím získá informace o základním onemocnění nebo i o případných souběžných onemocněních; důležitý je mimo jiné také tzv. natriuretický peptid typu B (BNP): je-li jeho hodnota v normě, srdeční selhání je nepravděpodobné, zatímco výrazně zvýšená hodnota naznačuje srdeční selhání;
• ultrazvukové vyšetření srdce,
• ultrazvukové vyšetření plic.

Za určitých okolností mohou být nezbytná některá další vyšetření, která slouží např. k přesnějšímu posouzení srdeční funkce nebo ke zjištění příčiny srdečního selhání. Mezi tato vyšetření se řadí mj. rentgenové vyšetření srdce a plic, výpočetní tomografie (CT), magnetická rezonance (MR), koronární angiografie, funkční vyšetření plic, zátěžové EKG nebo některé metody nukleární medicíny.

Stanovení formy a stupně závažnosti srdečního selhání

Pokud lékař stanoví diagnózu srdečního selhání, určí také formu a stupeň závažnosti onemocnění. Zde hraje roli především tzv. ejekční frakce levé komory (LVEF): toto číslo vyjadřuje, s jakou účinností dokáže levá komora pumpovat krev do těla. U zdravého srdce činí LVEF 50 % nebo i více. Hodnotu LVEF lze určit například pomocí echokardiografie. Evropská kardiologická společnost (ESC, zkratka pochází z anglického názvu European Society of Cardiology) na základě LVEF rozlišuje dva (donedávna tři*) typy srdečního selhání [1]:

• Srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí (HFpEF) neboli diastolické srdeční selhání – LVEF je 50 % nebo více. V tomto případě sice srdeční sval stále silně pumpuje, je však příliš zatuhlý. Nedokáže se dostatečně uvolnit (relaxovat), proto se srdeční komora nedokáže správně naplnit krví.
• Srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) neboli systolické srdeční selhání – LVEF je nižší než 50 %. Srdeční sval již nedokáže pumpovat dostatek krve do těla, je příliš slabý.

Obrázek 2: Dva hlavní typy srdečního selhání – schematický nákres. V levé části obrázku je znázorněno zdravé srdce, v prostřední části obrázku diastolické srdeční selhání (HFpEF), v pravé části obrázku systolické srdeční selhání (HFrEF). (Zdroj: depositphotos.com)

Další způsob klasifikace vychází z toho, do jaké míry je omezena výkonnost pacienta. Podle této NYHA klasifikace (zkratka pochází z anglického názvu New York Heart Association) se rozlišují čtyři stupně závažnosti srdečního selhání [6]:

• NYHA I: Pacient zvládá každodenní činnosti bez významného omezení.
• NYHA II: Tělesná aktivita je mírně omezena. To znamená, že větší fyzická zátěž (např. chůze po schodech nebo do kopce) vede k dušnosti, bušení srdce nebo celkové únavě. V klidu se obtíže nevyskytují.
• NYHA III: Tělesná aktivita je výrazně omezena. Již malá fyzická zátěž (např. chůze) vede k dušnosti, bušení srdce nebo celkové únavě. V klidu se obtíže nevyskytují.
• NYHA IV: Jakákoli tělesná aktivita vyvolává obtíže. Obtíže se mohou vyskytovat i v klidu.

Jaké následky může mít srdeční selhání?

Srdeční selhání může mít za následek řadu zdravotních potíží. Mezi možné následky a komplikace patří mimo jiné:

• akutní srdeční selhání – chronické srdeční selhání se může náhle zhoršit a vést k akutním potížím, např. k silné dušnosti i v klidu;
• srdeční arytmie – ty mohou být jak příčinou, tak následkem srdečního selhání;
• tvorba krevních sraženin a s tím spojené riziko vzniku např. plicní embolie, hluboké žilní trombózy či cévní mozkové příhody;
• chronické onemocnění ledvin – srdeční selhání jej může způsobit (pokud ještě nebylo přítomno) nebo zhoršit (pokud již bylo přítomno); důvodem je horší prokrvení ledvin;
• špatně se hojící rány na bércích, tzv. bércové vředy;
• zápal plic;
• zadržování tekutiny v plicích, tzv. plicní edém: jedná se o naléhavý stav, při které pacient může mj. kašlat nebo se dusit.

Srdeční selhání navíc může výrazně zhoršovat kvalitu života. Mnoho pacientů trpí např. poruchami spánku nebo depresemi, protože kvůli tělesným omezením již nedokážou zvládat svůj každodenní život tak, jak by si představovali.

Varovné příznaky akutní komplikace

V případě náhlého zhoršení zdravotního stavu je důležité zajistit okamžitou lékařskou pomoc. Mezi varovné příznaky patří mimo jiné:

• silná dušnost, která může být provázena strachem z udušení,
• silná dušnost, která se zlepšuje pouze při sezení ve vzpřímené poloze,
• velmi rychlé dýchání (tj. vysoká dechová frekvence),
• náhle se objevující silná bolest na hrudi nebo v zádech,
• bledost, studené končetiny, pocení,
• úzkost, neklid, zmatenost,
• závrať, poruchy vědomí, mdloby.

Jaký je průběh srdečního selhání?

Průběh srdečního selhání závisí na různých faktorech, například na jeho příčině. Pokud je možné příčinu léčit, v některých případech lze srdeční selhání i vyléčit. Kromě toho při správné léčbě lze srdeční selhání někdy i dlouhodobě dobře kontrolovat. To znamená, že se zpomaluje postup onemocnění, zmírňují se příznaky a zlepšuje se kvalita života. Existují však i pacienti, u nichž se srdeční funkce rychle zhoršuje.

Obecně lze shrnout: Srdeční selhání je závažné chronické onemocnění, které může zkrátit život. U většiny pacientů se srdce postupem času stále oslabuje. Vhodně zvolená léčba však často může výrazně prodloužit očekávanou délku života.

Jak se léčí srdeční selhání?

Léčba srdečního selhání zahrnuje několik opatření. Pokud je to možné, léčí se příčina srdečního selhání. Sem patří léčba stávajícího vysokého krevního tlaku, ischemické choroby srdeční, chlopenní vady, metabolické poruchy atd. Tím lze za určitých okolností dosáhnout buď vyléčení srdečního selhání, nebo alespoň dlouhodobého zmírnění příznaků.

K léčbě srdečního selhání jsou navíc k dispozici různé léky, které srdci odlehčují jeho zátěž.

Pokud tato opatření nepomohou dostatečně, může lékař navrhnout menší zákroky nebo i větší operace. Do srdce lze například implantovat zařízení, která podporují srdeční funkci nebo předcházejí akutnímu srdečnímu selhání. Jako poslední možnost léčby může v některých případech připadat v úvahu transplantace srdce.

Co mohu dělat sám/sama při srdečním selhání?

Lidé se srdečním selháním mohou sami přispět k odlehčení zátěže srdce a zmírnění příznaků tohoto onemocnění. Důležité je například přesně dodržovat nastavený léčebný plán a dbát na zdravý životní styl.

Jak předcházet srdečnímu selhání?

Při prevenci srdečního selhání hraje zásadní roli zdravý životní styl. Patří sem například:

• vyvážená strava,
• normální tělesná hmotnost,
• pravidelná pohybová aktivita,
• omezená konzumace alkoholu, v ideálním případě vynechat alkohol zcela,
• nekuřáctví.

Kromě toho je důležité včas rozpoznat možné spouštěče srdečního selhání, např. vysoký krevní tlak, ischemickou chorobu srdeční (ICHS) nebo cukrovku. Tyto stavy pak lze odpovídajícím způsobem léčit, než dojde k poškození srdce.

Na koho se mohu obrátit?

Pokud na sobě delší dobu pozorujete výše popsané příznaky, obraťte se na svého praktického lékaře. Ten vás podrobně vyšetří a v případě potřeby vás odešle ke specialistovi.

V případě silných nebo život ohrožujících potíží volejte zdravotnickou záchrannou službu na tísňové lince 155.

Související odkazy

1. Lars Køber, Marianna Adamo et al.: 2026 ESC Guidelines for the management of heart failure. European Heart Journal 2026, 47(38): 5346–5457. (odkaz vede na web academic.oup.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
2. Národní zdravotnický informační portál: Epidemiologie srdečního selhání (interaktivní vizualizace)
3. Mojmír Blaha: Hypertenze a srdeční selhání. Kardiologická revue – Interní medicína 2017, 19(2): 92–97. (odkaz vede na web kardiologickarevue.cz)
4. Jaromír Hradec: Chronické srdeční selhání. Časopis lékařů českých 2015, 154(6): 260–268. (odkaz vede na web prolekare.cz)
5. Česká kardiologická společnost: Srdeční selhání (odkaz vede na web kardio-cz.cz)
6. Monika Špinarová, Lenka Špinarová, Jindřich Špinar: Klinické klasifikace a skórovací systémy u srdečního selhání. Kardiologická revue – Interní medicína 2015, 17(2): 131–135. (odkaz vede na web prolekare.cz)
7. Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Srdeční selhání (odkaz vede na web ikem.cz)
8. Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Akutní srdeční selhání (odkaz vede na web ikem.cz)
9. News Medical: Heart failure [Srdeční selhání] (odkaz vede na web news-medical.net; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)