Srdeční selhání

Téměř všechna chronická onemocnění srdce mohou vyústit v srdeční selhání. Nejčastějšími příčinami selhání jsou infarkt myokardu, vysoký krevní tlak a diabetes mellitus, ať už samostatně nebo v kombinaci. Klasifikace srdečního selhání dělí onemocnění především podle příčiny, podle omezení fyzické výkonnosti, nebo podle ejekční frakce levé komory. Ejekční frakce je hodnota uvádějící podíl krve, který je s každým úderem srdce z levé komory vypuzen do těla. Uvádí se, že globálně trpí srdečním selháním jedno až dvě procenta dospělé populace. K srdečnímu selhání může dojít v jakémkoli věku, ale s přibývajícím věkem je častější. Udává se, že přibližně 80 procent pacientů se srdečním selháním je starších 65 let.

Lehké srdeční selhání často zůstává nezjištěno, protože u postižených se projevují jen velmi mírné příznaky. Vzhledem k tomu, že pacienti se srdečním selháním jsou obvykle starší 65 let, jsou příznaky často nesprávně interpretovány jako známky stáří. Dušnost, vyčerpání, snížený fyzický výkon a rychlá únava během fyzické aktivity bývají prvními známkami srdeční nedostatečnosti. Hlavní příznaky těžšího srdečního selhání vznikají v důsledku městnání krve a hromadění tekutin v jednotlivých tkáních nebo špatného prokrvení. V případě podezření na vznik srdečního selhání je důležité, aby byl pacient co nejdříve odborně vyšetřen.

Srdeční selhání je častým důvodem hospitalizace. V závislosti na příčinách srdeční selhání může, ale nemusí, být léčitelné. U nemocných, jejichž srdeční selhání je způsobeno nadměrnou konzumací alkoholu, se funkce srdce může vrátit k normálu, pokud se alkoholu úplně zdrží. Na srdeční selhání může mít pozitivní vliv také úspěšná léčba základního onemocnění, jež jej způsobuje. V mnoha případech je prospěšná nebo dokonce nutná následná rehabilitace.

Pacienti se srdečním selháním mohou při adekvátní léčbě a zdravém životním stylu vést víceméně normální život bez významnějších omezení. Měli by se však v soukromém i profesním životě vyhýbat přetížení a zbytečným zdravotním rizikům.