4 min. čtení
Příčiny infarktu myokardu
U mnoha případů infarktu myokardu nastupují již dlouho před samotným infarktem příznaky takzvané ischemické choroby srdeční, při níž dochází ke změnám ve věnčitých cévách vyživujících srdce – především se jedná o aterosklerotické změny (také známé jako kornatění tepen), spočívající ve vzniku usazenin v tepnách, jejichž důležitým stavebním kamenem jsou tuky. Tyto usazeniny se odborně nazývají aterosklerotické pláty (někdy také aterosklerotický plak) a způsobují ztvrdnutí cév, ztrátu jejich pružnosti, ztluštění cévních stěn a zúžení průtočné části tepen. Výsledkem je špatný přísun kyslíku do srdečního svalu, zvláště když je srdce více namáháno (např. při fyzické aktivitě).
K infarktu dochází, když se plak rozlomí nebo je povrchově poškozen. V tu chvíli se okamžitě aktivují krevní destičky (trombocyty) a vytvoří trombus (sraženinu), která ucpává cévu. Příznaky takového ucpání záleží na umístění a velikosti postižené cévy, nicméně obecně platí, že od této chvíle již srdeční buňky v postižené oblasti (tedy oblasti infarktu) nedostávají dostatek kyslíku a začínají odumírat.
Vedle aterosklerózy mohou vzácně vést k infarktu i další onemocnění jako:
- vaskulitida – zánětlivé onemocnění postihující cévy (obzvláště tepny),
- embolie v systému koronárních cév – například při infekční endokarditidě,
- vrozené vady cév,
- disekující aneurysma aorty – stav, při němž dojde k natržení vnitřní stěny aorty s následným krvácením mezi jednotlivé vrstvy její stěny. Tím může dojít k dalšímu odlučování a zvětšování trhliny, která se může rozšířit až do koronárního systému.
- přetrvávající cévní křeče – ty mohou být způsobené např. vysokými dávkami kokainu.
Dělení infarktu myokardu
Nejčastější dělení infarktů je buďto podle hloubky srdeční stěny, kterou infarkt zasahuje (dělíme na transmurální – zasahující skrze celou srdeční stěnu, a netransmurální – zasahující jen některé vrstvy srdce) nebo podle nálezu na EKG v závislosti na tvaru křivky na STEMI (prakticky odpovídající transmurálnímu infarktu) nebo non-STEMI (netransmurální infarkt).
Infarkt myokardu je možné dělit také podle lokalizace infarktu, která závisí na oblasti zásobované postiženými věnčitými tepnami. Více než 70 procent lidí má „normální cévní zásobení srdce“, při němž je zadní stěna levé komory napájena pravou koronární tepnou a přední i boční stěny levou koronární tepnou. U 20 % populace dochází k zásobování zadní stěny pravou i levou koronární tepnou stejně a u 10 % je zadní stěna napájena pouze z levé koronární tepny.
Nejčastější typy infarktu myokardu při dělení podle jeho lokalizace jsou:
- Infarkt přední stěny je nejčastější formou infarktu a je způsoben zablokováním části levé koronární tepny, konkrétně její větve vedoucí k přední stěně. U tohoto typu je postižena přední stěna srdce a vnitřní srdeční přepážky (septa).
- Infarkt zadní stěny je obvykle způsoben uzávěrem pravé věnčité tepny zásobující zadní stěnu. Bývá spojen s infarktem pravé části srdce. Problémem u tohoto typu infarktu je, že může zasáhnout sinoatriální uzel, tedy přirozený „pacemaker“, který určuje srdeční rytmus.
- Infarkt boční stěny je způsoben uzávěrou boční větve levé věnčité tepny. Při tomto typu infarktu bývá postižena kromě boční stěny částečně i zadní stěna.
Kromě výše uvedených nejčastějších typů se nicméně mohou vyskytnout i další nebo kombinované typy. Infarkty přední stěny nebo bočních stěn mívají horší dlouhodobou prognózu.
