Tělesné změny v seniorském věku

Jak stárne tělo a orgány

Mezi známky stárnutí patří mimo jiné snižující se výkonnost a klesající bazální energetický výdej (BMR). Různé tělesné systémy již nefungují tak dobře jako v mládí. Proces stárnutí se týká všech tělesných funkcí a orgánů. V níže uvedených odstavcích najdete některé příklady.

Kůže

Přibližně od 30. roku života ztrácí kůže svou dosavadní elasticitu a pevnost. Kožní buňky se obnovují pomaleji. Ubývá také podkožní tuková tkáň, čímž pokožka ztrácí svůj pevný a hladký vzhled a tvoří se vrásky. Kůže je největší lidský orgán a stárnutí je na něm jasně viditelné v podobě vrásek nebo jiných kožních změn, jako jsou zejména tzv. stařecké skvrny. Tento proces urychlují některé vnější vlivy, jako je zejména UV záření a kouření. Naopak u lidí, kteří chrání svou kůži před UV zářením, vyhýbají se návštěvám solárií a nekouří, stárne pokožka pomaleji.

Svaly

Svalová síla je největší ve třetí dekádě života (tedy zhruba mezi 20. a 30. rokem). Poté kosterní svaly slábnou – mimo jiné proto, že klesá počet svalových vláken i množství svalové hmoty, a ve svalech se naopak ukládá více pojivové a tukové tkáně. Energetický metabolismus již nefunguje tak efektivně. S přibývajícím věkem svalové buňky ztrácejí schopnost adaptace, ačkoli stále reagují na tréninkové podněty. Stárnutí svalů je způsobeno změnami v metabolismu svalových buněk.

Snížená tělesná výkonnost až slabost jsou však často důsledkem dlouhodobého nedostatku pohybové aktivity, ať už je jeho příčina jakákoli (velké množství povinností ve středním věku, dlouhodobější onemocnění apod.). Pravidelné zatěžování svalů nebo cílený trénink však mohou výkonnost dobře udržovat nebo i zlepšovat až do vysokého věku.

Kosti, chrupavky, šlachy

Kosti jsou v průběhu života neustále přetvářeny, tedy odbourávány a znovu budovány (bližší informace najdete v článku Kosti a kostra). Ve vyšším věku se však kostní tkáň rychleji odbourává, než se tvoří, zvláště pak při nedostatku vitaminu D. Ženy po menopauze jsou ohroženy ještě více než muži v témže věku. Pevnost kostí se snižuje, protože jejich struktura se u starších lidí mění: kosti se postupně stávají křehčími, lámavějšími a méně odolnými. Pokud je kostní tkáň odbourávána ještě rychleji, než je v daném věku běžné, jedná se o osteoporózu.

S přibývajícím věkem tělo čím dál více ztrácí vodu, která je však mj. podstatnou součástí chrupavkové tkáně v kloubech. Chrupavky pak ztrácejí elasticitu i hmotu, a navíc jsou namáhány opotřebením. To vše může vést k omezení pohyblivosti kloubů. Kromě toho se mohou objevit bolesti kloubů – často v oblasti obratlů, kolenních kloubů nebo kyčelních kloubů. V kloubech se může začít ukládat vápník (kalcifikace) či kostní tkáň (osifikace), nebo se v nich mohou objevit jiné patologické změny (např. artróza).

Elasticitu ztrácejí i šlachy a vazy, zvláště pokud nejsou pravidelně namáhány a protahovány. Snižuje se také elasticita pojivové tkáně, což se týká mj. i cévních stěn. To brání průtoku krve a zvyšuje systolický krevní tlak, zatímco diastolický krevní tlak spíše klesá. Tím se zvyšuje riziko infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody.

Dýchání a kardiovaskulární systém

Elasticitu ztrácejí i plíce. Uvnitř plicní tkáně se postupně zmenšuje plocha, přes kterou dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého. Proto lidé ve vyšším věku nemohou prostřednictvím dýchání přijímat tolik kyslíku, jako mohli v mládí.

Stárne i srdce: s přibývajícím věkem se v srdečním svalu hromadí tuková a pojivová tkáň. Srdce sice celkově přibývá na váze, ale svalové hmoty v něm ubývá. Současně klesá jeho výkonnost. Srdeční frekvence se snižuje, klesá schopnost krevního oběhu transportovat kyslík. Naopak stoupá arteriální tlak.

Imunitní systém, energetický metabolismus a hormony

S přibývajícím věkem klesá aktivita imunitního systému. Rány se hojí pomaleji, častěji se mohou vyskytovat infekce, nádory nebo autoimunitní onemocnění. Přibližně od 30. roku života se bazální energetický výdej (BMR) snižuje přibližně o tři procenta za každou dekádu života. Dlouhodobý nedostatek pohybu však může způsobit mnohem výraznější propad BMR. U různých tělesných buněk se snižuje citlivost k inzulinu, zvláště výrazné jsou tyto změny u svalových buněk. Změny v receptorech na povrchu buněk způsobují, že tělesné procesy řízené prostřednictvím hormonů jsou náchylné k chybám.

Hormonální rovnováha se ve vyšším věku mění jak u žen (menopauza), tak u mužů. Současně se snižuje také vylučování růstového hormonu. Důsledkem je ztráta svalové hmoty, nárůst podílu tělesného tuku a snížení hustoty kostní hmoty. Opožděný nástup účinku inzulinu často vede k mírně zvýšené hladině glukózy v krvi.

Zrak, sluch, čich a chuť

V čočce uvnitř oka se již od narození ukládají různé látky. S přibývajícím věkem proto dochází k jejímu postupnému zesílení a zakalení. Čočka ztrácí elasticitu a oko již nedokáže zaostřit, zejména na blízko (presbyopie). Snižuje se schopnost přizpůsobení zornic změnám světelných podmínek. Tato změna se vyskytuje prakticky u všech starších lidí a často ji lze zaznamenat již od 40. roku věku.

V důsledku změn ve vnitřním uchu se zhoršuje i sluch. Stárnoucí lidé většinou hůře slyší vysoké tóny. Sluchové vady ve stáří jsou v mnoha případech důsledkem dlouhodobě nadměrné zátěže hlukem. Příčinami sluchových vad však mohou být i poranění ušního bubínku nebo některá onemocnění, jako je například zánět středního ucha.

Ve vyšším věku se zhoršuje vnímání vůní a chutí, což může mít za následek sníženou chuť k jídlu a jednostrannou stravu. Někteří senioři svá jídla přesolují, ačkoli soli je v nich normální množství. Kromě toho se snižuje pocit žízně, takže starší lidé často přijímají příliš málo tekutin. Senioři se pak někdy musí „znovu naučit pít“.

Mozek

Mezi normální procesy stárnutí patří i změny v mozku a nervových buňkách a mírný úbytek mozkové hmoty. Tyto změny vedou ke snížení kapacity pracovní paměti, zpomalení zpracování informací a poklesu pozornosti a schopnosti soustředění. Pro starší lidi bývá obtížnější rozpomenout se na informace, které se naučili teprve nedávno. Zdravý mozek však dokáže tyto deficity dobře kompenzovat díky své rezervní kapacitě, která zahrnuje více než 10 miliard gangliových buněk a 500 milionů synapsí. Navíc až do vysokého věku je možné se učit nové strategie učení a zapamatování, i když paměť ztrácí na výkonnosti.

Onemocnění jako Alzheimerova choroba, hypotyreóza nebo nedostatečné prokrvení mozku však mohou pokles duševních schopností ještě více zesílit. Kromě toho některé léky nebo alkohol mohou poškodit nebo dokonce zničit nervové buňky v mozku.

Sexualita

Sexuální vzrušivost obvykle bývá u žen i mužů zachována až do vysokého věku. Individuální zvyklosti a preference se však přizpůsobují tělesným změnám. Důležitější než samotný pohlavní styk se stávají něžnosti a erotické doteky. Mezi změny související s věkem však patří pomalejší nástup vzrušení. Také orgasmus nemusí být prožíván tolik intenzivně a fáze zotavení po něm se prodlužuje. U mužů se mohou častěji vyskytovat potíže s erekcí.

Ledviny a močový měchýř

S přibývajícím věkem se mírně zhoršuje schopnost ledvin správně vykonávat svou funkci. Z tohoto důvodu musí být některé léky u seniorů dávkovány jinak než u mladších lidí. Navíc se snižuje elasticita pánevního dna, hladké svaloviny močového měchýře i řitního svěrače, což způsobuje, že starší lidé musí mnohdy chodit na toaletu i v noci. Ve spíše výjimečných případech již nelze nutkání na močení kontrolovat (inkontinence). U mužů může dojít ke zvětšení prostaty, což může mít za následek poruchy močení nebo bolesti. Obávaným onemocněním je karcinom prostaty. Mužům v České republice je proto nabízen screening rakoviny prostaty.

Střeva a trávení

S přibývajícím věkem se tvoří méně hormonů i trávicích šťáv. Následkem toho se snižuje i produkce inzulinu slinivkou břišní, což může vést k rozvoji cukrovky 2. typu. Ve vyšším věku se častěji vyskytují i některé zažívací potíže a onemocnění trávicího traktu, jako jsou podráždění slepého střeva, peptické vředy, zácpa, idiopatické střevní záněty či střevní neprůchodnost; některé z těchto potíží mohou být způsobeny celkovým zpomalením střevní peristaltiky.

Proč tělo stárne?

Příčiny nezastavitelného procesu stárnutí zatím nejsou zcela jasné [1]. Nesporné je, že stárnutí souvisí s opotřebením tělesných systémů. Lidský organismus sice dokáže některá poškození opravit sám (například léčí zranění obnovou buněk nebo bojuje s nemocemi pomocí imunitního systému), ale s přibývajícím věkem tělo čím dál hůře zvládá napravovat poruchy svého fungování. Schopnost těchto „samooprav“ již nefunguje tak dokonale a naráží na své limity.

K tomu se přidává fakt, že stárnutí orgánů mohou urychlit některé vnější vlivy. Na předčasném stárnutí se tak podílí nadměrný příjem energie (přejídání), škodlivé nebo toxické látky (včetně alkoholu a nikotinu), příliš mnoho UV záření, ale také psychický stres. Vědci předpokládají, že na procesu stárnutí se podílejí různé příčiny; ty nejvýznamnější jsou stručně zmíněny v následujících odstavcích.

Genetické příčiny. Buňky se nemohou dělit donekonečna. Při každém dělení buněk se o něco zkrátí telomery (konce chromozomů). Proto čím jsme starší, tím kratší jsou konce našich chromozomů. Po dosažení určité kritické délky telomer se již buňka nemůže dále dělit; toto „datum“ je zakódováno v našem genetickém materiálu. Rozhodující je nicméně životní styl, který se na procesu stárnutí podílí přibližně z 50 %.

Poškození buněk volnými radikály. Volné radikály (včetně tzv. reaktivních forem kyslíku) vznikají při metabolismu a mohou poškozovat jak buňky celkově, tak jejich genetický materiál. Tvorbu volných radikálů podporuje například nezdravá strava, kouření, silné UV záření, znečištění ovzduší, ale také chronické záněty.

Funkční poruchy způsobené „škodlivými“ proteiny. Cytokiny jsou přirozeně se vyskytující signální molekuly v těle, díky nimž mohou buňky imunitního systému vzájemně komunikovat. Cytokiny tak pomáhají organizovat obranyschopnost organismu. Ve vyšším věku však produkce prozánětlivých cytokinů roste, což může vést k chronickým zánětům.

Vyčerpání kmenových buněk. Schopnost našeho těla obnovovat části tkání nebo orgánů spočívá v kmenových buňkách. Ty se nacházejí v téměř každé tkáni lidského těla. Schopnost těchto kmenových buněk se dělit (respektive dělit se pouze v případě, že jsou potřebné nové buňky) však s věkem klesá. V nejhorším případě může nekontrolované dělení buněk vést k rozvoji zhoubného nádoru.

Změněná buněčná signalizace. Buňky našeho těla mezi sebou vzájemně komunikují. Správně fungující komunikace mezi buňkami je důležitá pro naše zdraví a ovlivňuje i proces stárnutí. S přibývajícím věkem se však mění jak signály vysílané buňkami, tak schopnost cílových buněk na tyto signály reagovat.

Jak lze pozitivně ovlivnit příznaky stárnutí?

Ve vyšším věku obvykle klesá tělesná výkonnost. To však automaticky neznamená snížení kvality života.

Rychlost stárnutí organismu se u jednotlivých lidí liší. Zdravý životní styl může mít pozitivní vliv na projevy stárnutí. To znamená, že si můžeme zachovat dobrou výkonnost až do vysokého věku.

Na druhou stranu mohou i relativně mladí lidé stárnout předčasně kvůli svým životním okolnostem a individuálnímu životnímu stylu. Chronologický věk – tedy skutečný počet roků, které už člověk prožil – tak nemusí odpovídat biologickému věku, tedy tělesnému stavu konkrétního člověka.

Biologický věk není totéž co chronologický věk

U mnoha lidí biologický věk skutečně neodpovídá roku narození, tedy chronologickému věku. Jak náš životní styl, tak i náš psychický stav mohou vést k tomu, že se cítíme mnohem mladší nebo starší, než ve skutečnosti jsme. Biologický věk ukazuje, v jakém stavu je naše tělo. Pokud je náš biologický věk vyšší než chronologický věk, je to špatné znamení pro naše zdraví. Platí to samozřejmě i naopak: pokud je biologický věk nižší než chronologický věk, člověk je na tom zdravotně velmi dobře.

Některé měřitelné hodnoty popisují zdravotní stav konkrétního člověka a zároveň tak nepřímo poskytují informaci o jeho biologickém věku. Určité hodnoty naměřené při lékařských vyšetřeních proto mohou zhruba odpovídat chronologickému věku daného člověka, ale mohou být i výrazně lepší nebo horší. Na biologický věk lze usuzovat na základě těchto faktorů:

• svalová hmota (síla);
• schopnost přijímat a využívat kyslík (vytrvalost) – to někdy bývá označováno zkratkou VO₂max;
• procento tělesného tuku;
• jaterní testy (vyšetření biochemických markerů funkce jater);
• hladina cholesterolu;
• stav kardiovaskulárního systému;
• zdraví zubů;
• hustota kostní hmoty.

Pravidelný trénink, zdravá strava a vyrovnaná energetická bilance mohou pozitivně ovlivnit tělesnou výkonnost i odpovídající měřitelné hodnoty. Tak je možné, že například u dobře trénovaného 50letého člověka budou naměřené hodnoty lepší než u netrénovaného 30letého.

Usilujte o více let života v dobrém zdraví

Určité znaky stárnutí lze pravidelným pohybem, cíleným tréninkem a zdravou a vyváženou stravou zlepšit nebo udržet stabilní až do vysokého věku. To má vliv i na řadu dalších tělesných znaků stárnutí, např. krevní tlak, tělesnou hmotnost nebo citlivost k inzulinu.

Stav znaků stárnutí ovlivňuje nejen tělesnou výkonnost, ale i celkový vzhled a riziko vzniku některých onemocnění. Péče, kterou člověk věnuje svému tělu, má společně s pohybovou aktivitou pozitivní vliv na biologický věk. Odměnou za to je vyšší kvalita života. Zvyšuje se také šance na to, že člověk prožije více let v dobrém zdraví.

Související odkazy

1. Pavel Borský, Drahomíra Holmannová, Zdeněk Fiala, Lenka Borská, Libor Hruška, Otto Kučera: Fyziologie stárnutí. Časopis lékařů českých 2022, 161(1): 11–16. (odkaz vede na web prolekare.cz)
2. Milena Bretšnajdrová, Jan Vindiš: Vybrané faktory prevence u seniorů. Geriatrie a gerontologie 2022, 11(4): 159–164. (odkaz vede na web prolekare.cz)