Diagnóza
U pacientů s typickými potížemi nebo při podezření na anginu pectoris se nejprve provede klidový elektrokardiogram (EKG), kterým lze odlišit záchvat anginy pectoris od infarktu. Obvykle pak následuje zátěžové EKG a v případě potřeby se provedou další vyšetření, např. dlouhodobé EKG, ultrazvuk srdce (echokardiogram), scintigrafie myokardu, srdeční katetrizace, koronární angiografie a krevní testy.
Léčba základních onemocnění
Cílem léčby anginy pectoris je zmírnit její příznaky a předejít infarktu. Nezbytnou součástí úspěšné terapie je léčba základních onemocnění (tedy takových, které anginu pectoris způsobují) a těch, která zvyšují její riziko. Stejně tak je důležité snažit se o zdravý životní styl. K dispozici jsou možnosti medikamentózní léčby, ale i chirurgické nebo mikrochirurgické (miniinvazivní) zákroky cílící na pacientova onemocnění, která zvyšují riziko ischemické choroby srdeční. Mezi základní léčebná opatření patří:
- úprava zvýšeného krevního tlaku,
- úprava hladiny cukru v krvi u diabetu,
- snížení obsahu tuku v krvi (viz cholesterol, triglyceridy),
- léčba ledvinové nedostatečnosti,
- léčba nadváhy nebo obezity.
Zdravý životní styl
Svým vlastním chováním mohou nemocní významně podpořit léčbu základních onemocnění nebo rizikových faktorů anginy pectoris, a celkově tak zlepšit svůj stav. Zdravý životní styl snižuje také riziko vzniku ischemické choroby srdeční. Opatření spojená se zdravým životním stylem zahrnují:
- Snížení nadváhy: pacienti s anginou pectoris by se měli zvláště snažit o zachování normální hmotnosti.
- Výživa: doporučují se potraviny s nízkým obsahem tuků a vysokým obsahem vlákniny. Stejně tak se doporučuje zvýšení příjmu polynenasycených mastných kyselin (jsou obsaženy např. v rybách nebo rybím oleji).
- Pohyb: výkonnost srdce je možné výrazně zvýšit pravidelnou pohybovou aktivitou, jako jsou např. procházky, turistika, nordic walking, plavání nebo jízda na kole. Mírné pohybové aktivity několikrát do týdne jsou tělu prospěšnější než jednorázová silná fyzická zátěž. Pacienti s onemocněním srdce by se před zahájením pravidelných fyzických aktivit měli o vhodnosti plánovaných sportů poradit se svým kardiologem. Ten by měl pomocí ergometrie nebo spiroergometrie zhodnotit schopnost pacienta snášet fyzickou zátěž, aby zjistil, jaký druh pohybu či sportu bude pro pacienta nejvhodnější. Fyzická zátěž organismu by se měla zvyšovat postupně, aby nedošlo k náhlému přetížení srdce a aby se postupně zlepšovala i fyzická výdrž organismu. Může být výhodou, pokud pacient s cvičením začne pod dohledem fyzioterapeuta nebo sportovního lékaře.
- Vyhýbat se stresu a přepracování: pokud je to možné, pacienti s fyzicky náročným nebo velmi stresujícím zaměstnáním by měli zvážit možnost změny kariéry. Dále se doporučuje naučit se zvládat stres a používat relaxační metody.
- Nekouřit: bližší informace najdete v článku Závislost na tabáku: kde hledat pomoc?
Léčba stabilní anginy pectoris
Medikamentózní léčba stabilní anginy pectoris
V lékové terapii se používají především následující skupiny léčiv:
- antiagregační léky (např. kyselina acetylsalicylová nebo klopidogrel) zabraňují vzájemné adhezi (slepování) krevních destiček a tím předcházejí vzniku krevních sraženin vedoucích k infarktu myokardu;
- beta-blokátory snižují srdeční frekvenci a krevní tlak při stresu, čímž snižují také spotřebu kyslíku v srdečním svalu. To vede ke snížení výskytu a intenzity projevů záchvatů anginy pectoris;
- antagonisté vápníku snižují odpor periferních cév (tedy těch vzdálených od srdce), čímž snižují i krevní tlak. Působí také proti vzniku arytmií. Snižují také spotřebu kyslíku v tkáních a riziko záchvatů anginy pectoris.
- statiny snižují hladinu „zlého“ LDL-cholesterolu. Jeho krevní hladina by neměla přesáhnout 100 mg/dl.
- vazodilatátory (především nitráty) způsobují rozšíření (dilataci) cév a uvolnění jejich napětí. To snižuje cévní odpor a krevní tlak. Krev tak obíhá tělem menším odporem, což umožňuje srdci pracovat s menším výkonem a nepřímo se tak zlepšuje i průtok krve do srdečního svalu. Některé krátkodobě působící formy těchto léků se akutně používají ke zmírnění závažných příznaků. Typickým představitelem takového využití je nitroglycerin (ve formě kapslí či spreje), který představuje první volbu v léčbě záchvatů anginy pectoris. Některé vazodilatátory se pro předcházení záchvatům anginy pectoris užívají dlouhodobě.
Chirurgická léčba stabilní anginy pectoris
Chirurgické řešení si klade za cíl:
- zlepšení prokrvení srdečního svalu,
- zmírnění příznaků anginy pectoris,
- snížení rizika vzniku infarktu (ať již prvního nebo opakovaného),
- zvýšení vytrvalosti a fyzické výkonnosti pacienta,
- zlepšení prognózy při ischemické chorobě srdeční.
Na výběr jsou tzv. miniinvazivní zákroky, při nichž se operuje skrze katétr zavedený malým řezem v tříslech nebo na ruce (balónková dilatace s nebo bez zavedení stentu), nebo kardiochirurgická operace v celkové anestezii nazývaná bypass.
- Balónková dilatace je metodou používanou k rozšíření zúžených koronárních tepen, a tedy ke zlepšení průtoku krve zúženým místem. Do zúženého místa se skrze malý řez na žíle ruky nebo v tříslech zavede katétr, na jehož konci je balónek. Balónek se „nafoukne“, čímž zúžené místo cévy opět rozšíří. Aby se céva znovu nesmrštila, je po nafouknutí balónku často do dotyčného místa implantován tzv. stent – malá roztažitelná mřížka z chirurgické oceli nebo kobaltové slitiny, která zůstává v daném místě jako jakési „lešení“ zabraňující novému zúžení. V případě potřeby lze do koronární tepny implantovat více navazujících stentů s určitým stupněm překrytí.
- Bypass: Nejprve je připravena „náhradní“ céva – obvykle se jedná o zdravou část žíly z nohou pacienta; ještě lepší je, pokud je to možné, použít část hrudní tepny. Provede se podélný řez hrudní kostí a hrudní koš se otevře, čímž chirurg získá přístup k srdci. Připravený kousek cévy se pak našije tak, aby přemostil zablokované nebo silně zúžené místo koronární tepny. Tato operace se pochopitelně provádí v celkové anestezii.
Léčba nestabilní anginy pectoris
Nestabilní angina pectoris a infarkt myokardu jsou shrnuty pod pojem akutní koronární syndrom. Diferenciace se provádí na základě změn EKG a výskytu nebo nepřítomnosti markerů nekrózy (troponin I, troponin T, kreatininfosfokináza) v krvi. Každý pacient s akutním koronárním syndromem musí být okamžitě převezen do nemocnice, protože existuje vysoké riziko srdečního infarktu nebo náhlé srdeční smrti.
Při nedostatečném nasycení krve kyslíkem spočívá počáteční léčba v podávání kyslíku nasogastrickou sondou a umístění pacienta v poloze, kdy je horní část těla vyvýšena. V případě potřeby se používají i léky proti bolesti, atropin a léky na nevolnost a zvracení. Všichni pacienti s akutním koronárním syndromem také dostávají léky snižující srážlivost krve.
Další léčba pak již závisí na přesné diagnóze a rizikovém profilu pacienta. V případě nestabilní anginy pectoris bez zvýšení troponinu se poté, co jsou k dispozici nálezy ze zátěžového EKG, scintigrafie myokardu a/nebo stresové echokardiografie provádí srdeční katetrizace, která je v případě potřeby kombinována s balónkovou dilatací.
Na koho se mohu obrátit?
Pokud jsou cévy jen mírně zúžené, žádné obtíže se nemusí projevovat, ani když pacient trpí ischemickou chorobou srdeční. Proto by všichni lidé ve věku nad 40 let a všichni dospělí s rodinnou anamnézou ischemické choroby srdeční (tj. pokud mají příbuzného v prvním stupni, který před 60. rokem věku trpí ICHS nebo predispozicí k vysokým hladinám cholesterolu) měli chodit v pětiletých intervalech na pravidelné lékařské prohlídky, při nichž jejich praktický lékař nebo internista zhodnotí riziko vzniku ICHS.
Pokud se vyskytnou potíže, které by mohly naznačovat onemocnění věnčitých tepen, měl by pacient co nejdříve konzultovat svého praktického lékaře. Stabilní angina pectoris je léčena ambulantně, nicméně každý pacient s akutním koronárním syndromem musí být okamžitě převezen do nemocnice, protože existuje zvýšené riziko infarktu.
