9 min. čtení
Srdeční selhání je poměrně běžné, ale závažné onemocnění s možným nepříznivým vývojem, které často nelze zcela vyléčit. Pokud však pacient plně porozumí povaze svého onemocnění, řídí se pokyny a radami svého lékaře a dodržuje stanovený léčebný plán, bude se cítit lépe a může se zlepšit i jeho celková prognóza.
Příznaky jsou často podobné jako u jiných onemocnění, a proto nepomáhají odlišit srdeční selhání od jiných stavů. Obzvláště obtížné je identifikovat a správně interpretovat symptomy u obézních jedinců, starších osob a u pacientů s chronickou plicní nemocí. U takových pacientů je tedy potřeba při každé návštěvě lékaře pátrat po známkách srdečního selhání.
U jednotlivých pacientů se mohou příznaky srdečního selhání velmi lišit v závislosti na daném typu srdečního selhání. Proto se mohou vyskytnout všechny níže popsané příznaky, nebo jen některé z nich. V raných fázích onemocnění pacient nemusí pozorovat žádné symptomy, později se ale pravděpodobně některé z nich dostaví.
Příznaky:
- dušnost,
- kašel nebo sípání,
- rychlé zvýšení tělesné hmotnosti,
- otoky kotníků, nohou nebo břicha,
- únava a vyčerpanost,
- závratě,
- bušení srdce,
- ztráta chuti k jídlu.
Stanovení diagnózy
V případě, že u sebe člověk zpozoruje příznaky odpovídající srdečnímu selhání, měl by se obrátit na svého praktického lékaře. Pokud lékař po základní kontrole stanoví podezření na výskyt srdečního selhání, pošle pacienta ke specialistovi – kardiologovi. Ten má k dispozici několik diagnostických metod, jak rozpoznat, zda se skutečně jedná o srdeční selhání.
V první řadě je potřeba zjistit anamnézu – tedy všechny potencionálně důležité informace ohledně pacientových současných i minulých zdravotních komplikací, včetně rodinné anamnézy. Dále se lékař může dotázat na životní styl pacienta a výskyt symptomů.
Pacient by měl být ke svému lékaři upřímný, odpovídat pravdivě a co nejpřesněji. To je důležité ke stanovení přesné diagnózy a nalezení nejvhodnější léčby. Základní fyzické vyšetření zahrnuje změření krevního tlaku a pulsu, poslech srdce a plic, kontrolu otoků nohou, krčních žil a tělesné hmotnosti. Zpravidla následuje sofistikovanější diagnostické vyšetření za účelem potvrzení nebo vyvrácení srdečního selhání.
Krevní testy
Jako základní diagnostické vyšetření lze použít stanovení plazmatických koncentrací natriuretických peptidů (NP, jde o hormon, který se tvoří především v srdečních síních a komorách, jeho tvorba je odpovědí na zvýšené napětí ve stěně srdečních komor nebo vzniká při dilataci – roztažení – srdeční komory). U pacientů s normálními plazmatickými koncentracemi NP není pravděpodobné, že by trpěli srdečním selháním, vysoké hodnoty s ním naopak spojeny jsou. Zároveň ale mohou být spojeny s řadou jiných příčin, proto se tento test doporučuje používat pro vyloučení srdečního selhání, ne však pro stanovení diagnózy.
Elektrokardiogram (EKG)
Elektrokardiogram je vyšetření, které zaznamenává rytmus a elektrickou aktivitu srdečního svalu. Díky této elektrické aktivitě dochází ke stahům srdce, tudíž jejím změřením lze zjistit, zda má člověk jakékoli potíže se srdeční frekvencí nebo rytmem. Vyšetření ukáže, zda srdce bije příliš rychle, nebo příliš pomalu, jestli pacient trpí ischemií či zda je srdce zvětšené.
Echokardiografie
Echokardiogram je test, který využívá ke zkoumání srdce zvukové vlny (ultrazvuk), a poskytuje okamžité informace o velikosti jednotlivých srdečních oddílů, funkci komor v systole i diastole, stavu chlopní, tloušťce stěn, plicní hypertenzi (je způsobena vysokým krevním tlakem v plicních cévách) či jak efektivně srdce přečerpává krev.
Zátěžové vyšetření
V některých případech je vhodné sledovat chování srdce i celkově stav organismu při zvýšené fyzické zátěži. V takových případech může být pacient požádán o krátké cvičení (většinou na běžícím pásu nebo bicyklovém ergometru), aby se zvýšila srdeční frekvence.
Další diagnostické metody
Další testy mohou zjistit více informací o stavu srdce, typu srdečního selhání nebo identifikovat příčinu. Vždy platí, že k dalším vyšetřením je třeba přistoupit pouze v případě, že přinesou smysluplné klinické informace.
- Magnetická rezonance
- Koronarografie
- Výpočetní tomografie (CT)
- Rentgen srdce a plic
Léčba srdečního selhání
Cílem léčby pacientů se srdečním selháním je zlepšit jejich klinický stav, funkční kapacitu i kvalitu života, zabránit jejich hospitalizaci a snížit úmrtnost. Léčebné možnosti jsou poměrně široké, je potřeba zaměřit se na odstranění příčiny srdečního selhání (pokud je to možné). Léčba konkrétního pacienta je vždy dána jeho přesnou diagnózou a celkovým fyzickým stavem včetně přidružených onemocnění, v potaz jsou samozřejmě brány i pacientovy preference.
Farmakologická léčba
Farmakoterapie (tedy užívání léků) hraje v léčbě srdečního selhání důležitou úlohu. Je prokázáno, že tzv. neurohumorální antagonisté (inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu [ACEI], antagonisté mineralokortikoidních receptorů [MRA] a beta-blokátory) prodlužují přežití pacientů. Pacient by se měl řídit radami svého lékaře a užívat předepsané léky ve stanovenou dobu a v daném množství. Je pravděpodobné, že léky na srdeční selhání bude užívat po zbytek svého života.
Existuje mnoho léků, které můžou být užívány k udržení srdečního selhání i jeho příznaků pod kontrolou. Některé mohou mít vedlejší účinky, ale přínosy obvykle převažují nad negativy. V případě výskytu nežádoucích účinků by se měl pacient obrátit na svého lékaře, v žádném případě by sám neměl měnit dávkování ani léky přestat užívat.
Jedinou skupinou léků, jejichž množství a dávkování si po vyškolení pacient může určovat sám, jsou diuretika. Diuretika slouží k odvodnění organismu, doporučují se tedy ke zmírnění symptomů městnání a ke zvýšení zátěžové kapacity.
Nechirurgická přístrojová léčba
U pacientů se srdečním selháním dochází ve vysokém procentu případů k úmrtí náhle a nečekaně, zvláště u těch s mírnějšími symptomy. V mnoha případech jde o důsledek poruch vedení elektrických impulsů. Pokud má pacient nevyhovující srdeční rytmus nebo se elektrické impulsy v jeho srdci nepředávají správně, může být potřeba implantovat umělou přístrojovou podporu, která činnost srdce upravuje.
V současnosti je k dispozici několik vyspělých lékařských přístrojů, které pomocí bezbolestných elektrických signálů zlepšují srdeční funkce, tlumí tak příznaky a zvyšují dlouhodobé přežití. Obvykle se jedná o poměrně malé zařízení umístěné pod klíční kost, z něhož vedou elektrody k srdci. Zařízení není zvenku viditelné a po zahojení jizvy se stane téměř nepostřehnutelným.
Jde o:
- kardiostimulátor,
- implantabilní kardioverter-defibrilátor,
- srdeční resynchronizační léčbu (SRL),
- mechanickou oběhovou podporu (MCS, zkratka pochází z anglického názvu mechanical circulatory support).
Chirurgická léčba
Operace srdce obecně zmírňují srdeční selhání a představují pro pacienta zlepšení prognózy, avšak zároveň jsou spojeny s riziky vyplývajícími z invazivního zákroku. K chirurgickému úkonu se tedy přistupuje pouze v případě, že očekávané přínosy převáží nad riziky.
Současně to však neznamená, že by pacient po operaci byl zcela zdráv a mohl přestat užívat léky na srdeční selhání. Stejně jako při jiných léčebných metodách, i zde pacient musí plnit pokyny svého ošetřujícího lékaře a dbát na jeho rady. Jakékoli dotazy a nejasnosti je vhodné lékaři sdělit.
Základními chirurgickými metodami je operace chlopní, aortokoronární bypass (alternativou je nechirurgická perkutánní koronární intervence) a transplantace srdce. Volbu mezi aortokoronárním bypassem a perkutánní koronární intervencí musí provést kardiologický tým po pečlivém zvážení pacientova klinického stavu, anatomie koronárních tepen, předpokládané úplnosti revaskularizace, současně přítomných chlopenních vad a přidružených onemocnění.
Režimová a dietní opatření
K efektivnímu zvládnutí srdečního selhání nestačí pouze podrobit se některé z výše popsaných léčebných metod a brát předepsaná léčiva, pacient musí většinou také upravit svůj životní styl a striktně se řídit radami lékařů.
U kuřáků nebo osob s nadměrnou konzumací alkoholu se doporučují poradenství a léčba zaměřené na zanechání kouření i snížení konzumace alkoholu s cílem zabránit rozvoji srdečního selhání nebo jej oddálit. Ve snaze zabránit rozvoji srdečního selhání nebo jej oddálit je nutno zvážit ovlivňování dalších rizikových faktorů srdečního selhání (např. obezity, zvýšené glykemie).
Pacienti musí také upravit jídelníček, snížit příjem vody, pravidelně cvičit.
Paliativní péče
Paliativní péče je definována jako přístup ke zlepšení kvality života pacientů a jejich rodin, kteří čelí problémům spojených s život ohrožujícím onemocněním. Tento typ péče se zaměřuje na tlumení symptomů, emocionální podporu a komunikaci s pacientem a jeho rodinou. Cílem je zlepšení kvality života pacienta, ne vyléčení onemocnění. Na základě rozhovoru s pacientem a jeho rodinou je nutno vypracovat plán léčby. Musí zahrnovat:
Rozhovor o vysazení léčby, která bezprostředně neovlivňuje symptomy ani kvalitu života v souvislosti se zdravím, jako jsou léky snižující hodnoty cholesterolu nebo látky určené k léčbě osteoporózy.
- Dokumentování rozhodnutí pacienta ohledně jeho případné resuscitace.
- Deaktivaci ICD (Implantabilní kardioverter-defibrilátor) na konci života.
- Preferenci místa poskytování paliativní péče a úmrtí.
- Emocionální podporu pacientovi a jeho rodině/poskytovateli péče s příslušným odkazem na psychickou nebo duchovní podporu.
Kompletní klinický doporučený postup pro diagnostiku a léčbu akutního a chronického srdečního selhání je dostupný na webu Národního institutu kvality a excelence zdravotnictví (NIKEZ) [1].
Související odkazy
- Národní institut kvality a excelence zdravotnictví (NIKEZ): Diagnostika a léčba akutního a chronického srdečního selhání (odkaz vede na web nikez.mzcr.cz)
