Srdeční selhání: obecné cíle léčby
Cílem léčby srdečního selhání je:
- zmírnit příznaky,
- zlepšit kvalitu života,
- snížit počet hospitalizací,
- zabránit progresi onemocnění,
- prodloužit život pacienta.
Nejvhodnější typ léčby pro konkrétního pacienta závisí mimo jiné na typu srdečního selhání, jeho závažnosti a příčině [1]. Svou roli hrají také souběžná onemocnění (pokud jsou přítomna) a v neposlední řadě i preference pacienta. Lékař vás informuje o různých možnostech léčby a vysvětlí přínosy i rizika konkrétních metod.
Úprava životního stylu
Kromě léčebných opatření hrají při srdečním selhání důležitou roli také určité změny životního stylu. Mezi ně patří mimo jiné:
- zdravá a vyvážená strava,
- omezení nadměrného příjmu soli,
- příjem tekutin přizpůsobený aktuální situaci,
- zachování pohybové aktivity v co největší míře,
- v některých případech snížení tělesné hmotnosti,
- nekuřáctví,
- omezení konzumace alkoholu.
Medikamentózní léčba
Srdeční selhání se zpočátku obvykle léčí pomocí léků [2]. V závislosti na formě onemocnění jsou k dispozici různé skupiny účinných látek, které jsou stručně popsány v následujících odstavcích.
Srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF)
Léčba srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) se opírá o čtyři základní pilíře [3]. Obvykle se používají následující skupiny účinných látek:
Inhibitory angiotenzinového receptoru a neprilysinu (ARNI). Jedná se o fixní kombinaci dvou účinných látek: valsartan (antagonista receptoru pro angiotenzin II) a sakubitril. Valsartan mimo jiné snižuje krevní tlak. Sakubitril způsobuje, že zůstávají déle aktivní určité hormony, které chrání srdce. Kombinace těchto dvou účinných látek vede ke zlepšení srdeční funkce a pomáhá mírnit příznaky srdečního selhání. Mezi možné vedlejší účinky patří například nízký krevní tlak a závratě.
Beta-blokátory. Tyto léky blokují v těle určité receptory, které jsou důležité pro působení různých hormonů a fungování nervového systému. Tím mimo jiné způsobují pokles krevního tlaku a zpomalení srdeční frekvence. To odlehčuje srdečnímu svalu. Mezi možné vedlejší účinky patří např. arytmie či nízký krevní tlak.
Antagonisté mineralokortikoidních receptorů (MRA). Tyto léky blokují působení hormonu aldosteronu a zvyšují vylučování vody a sodíku do moči. Tím klesá krevní tlak, což odlehčuje srdci. Během léčby může se však zvyšovat hladina draslíku v krvi: proto je důležité, aby si pacient nechal pravidelně kontrolovat krevní obraz. Mezi další možné vedlejší účinky patří např. bolest hlavy nebo zhoršení funkce ledvin.
Inhibitory SGLT2 (glifloziny). Tyto léky zvyšují vylučování glukózy a vody močí. Snižují hladinu glukózy v krvi a běžně se používají k léčbě cukrovky 2. typu. Ukázalo se však, že tyto účinné látky také odlehčují srdci a pomáhají lidem se srdečním selháním, i když nemají cukrovku [4]. Mezi možné vedlejší účinky patří např. poruchy metabolismu cukru a tuků, časté močení, infekce močových cest a závratě.
Další léky
Lékař může pacientovi se srdečním selháním předepsat i některé další léky, které zmírní příznaky a zlepší kvalitu života. Mezi tyto léky se řadí především:
Diuretika. Zvyšují vylučování moči a pomáhají proti zadržování tekutin v těle.
Ivabradin. Tento lék působí jako tzv. inhibitor sinusového uzlu: jinými slovy, lék zpomaluje aktivitu sinusového uzlu, který se nachází v pravé srdeční síni a působí jako přirozený „kardiostimulátor“. Tímto způsobem ivabradin snižuje srdeční frekvenci. Používá se například v případě, že srdeční frekvence je i přes užívání beta-blokátorů příliš vysoká.
Přípravky s obsahem železa. U některých pacientů se srdečním selháním se vyskytuje nedostatek železa. V těchto případech lze železo podávat ve formě tablet nebo infuzí.
Vericiguat. Tento lék stimuluje guanylátcyklázu – enzym, který mj. podporuje rozšíření krevních cév. Používá se při pokročilém srdečním selhání, které se i přes léčbu zhoršilo [5].
Srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí (HFpEF)
U této formy srdečního selhání je srdeční sval sice ještě schopen silně pumpovat, je však příliš zatuhlý. Nedokáže se dostatečně uvolnit (relaxovat), proto se srdeční komora nemůže správně naplnit krví. Léčba se zaměřuje především na základní onemocnění. Navíc lékař často předepisuje diuretika, zejména v případě již existujících otoků. Předepsat však může i jiné léky, např. ze skupiny inhibitorů SGLT2 [4].
Implantabilní přístroje v léčbě srdečního selhání
V případě závažného srdečního selhání je někdy nutné do těla implantovat malý přístroj, který monitoruje srdeční funkci, v případě potřeby i podpoří činnost srdce. Taková zařízení přicházejí v úvahu například u pacientů, kteří v důsledku srdečního selhání mají abnormální srdeční rytmus nebo zvýšené riziko vzniku závažných srdečních arytmií. Dále se používají u pacientů, u kterých se elektrické impulsy v srdci nepřenášejí správně – což vede k tomu, že obě srdeční komory se již nestahují synchronně (současně), a srdce proto pracuje méně efektivně. Tyto implantabilní přístroje se umísťují do oblasti hrudníku pod kůži nebo pod prsní sval, a se srdcem jsou spojeny pomocí elektrod nebo speciálních sond. Nejčastěji používané typy implantabilních přístrojů v léčbě srdečního selhání jsou stručně popsány v následujících odstavcích.
Biventrikulární kardiostimulátor
Kardiostimulátor (obecně) je malý přístroj, který především monitoruje srdeční rytmus – a pouze v případě potřeby vysílá do srdce slabé elektrické impulsy. Biventrikulární kardiostimulátor je speciální typ kardiostimulátoru, který je k srdci připojen pomocí tří elektrod. Tyto elektrody jsou umístěny ve třech místech (v pravé síni, pravé komoře i levé komoře) [6], a to tak, aby se levá a pravá srdeční komora znovu stahovaly (odborným názvem kontrahovaly) synchronně. Tím se může zlepšit „pumpovací výkon“ (odborným názvem ejekční frakce) srdce. Tento způsob léčby je označován jako srdeční resynchronizační léčba (CRT) [7].
Obrázek 1: Různé typy kardiostimulátorů podle počtu zavedených elektrod – schematický nákres. V pravé části obrázku jsou směrem shora dolů znázorněny jednodutinový kardiostimulátor, dvoudutinový kardiostimulátor a biventrikulární kardiostimulátor. (Zdroj: depositphotos.com)
Implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD)
Implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD) dokáže rozpoznat a přerušit život ohrožující srdeční arytmie. Pokud přístroj zaznamená nebezpečnou arytmii, vyšle jeden nebo i více elektrických impulsů. Ty mohou arytmii rychle přerušit. ICD může pacienta ochránit před náhlou srdeční smrtí. Na samotnou srdeční činnost nemá žádný vliv. Nicméně i kardioverter-defibrilátor sleduje nepřetržitě elektrickou aktivitu srdce. Při pomalém srdečním rytmu funguje jako kardiostimulátor a udržuje pravidelnou srdeční akci o předem nastavené frekvenci [8].
Obrázek 2: Implantabilní kardioverter-defibrilátor – schematický nákres. (Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI: 10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=123851026)
Kardiochirurgické zákroky v léčbě srdečního selhání
Pokud je srdeční sval již velmi oslabený, může lékař pacientovi navrhnout kardiochirurgický zákrok, tedy operaci přímo na srdci. Do této skupiny léčebných metod se řadí implantace mechanické srdeční podpory, umělého srdce nebo transplantace srdce.
Mechanická srdeční podpora (MCS)
Mechanická srdeční podpora je umělý čerpací systém, který pomáhá srdci udržovat krevní oběh. Tyto systémy odlehčují srdci a zlepšují jeho funkci, ale nenahrazují ji úplně. MCS lze použít k krátkodobé nebo i dlouhodobější léčbě [10]:
Krátkodobá léčba přichází v úvahu v případě akutního srdečního selhání (např. pokud je třeba odlehčit srdečnímu svalu, dokud se onemocnění nevyléčí). Někdy se používá i jako přechodné řešení do doby, než bude rozhodnuto o dalším léčebném postupu. Při krátkodobé léčbě se většinou používají systémy, u nichž je čerpadlo umístěno mimo tělo a ke krevnímu oběhu pacienta je připojeno pomocí kanyl.
Střednědobá nebo dlouhodobá léčba pomocí MCS přichází v úvahu u pacientů s chronickým srdečním selháním, např. jako překlenovací řešení během čekací doby na transplantaci srdce. Dlouhodobá léčba bývá indikována i v případě, že transplantace srdce není možná. Dlouhodobá léčba se provádí především pomocí tzv. ventricular assist devices (VAD; tento anglický název by se dal do češtiny volně přeložit jako „podpůrné systémy pro srdeční komory“). Čerpadla těchto systémů jsou velmi malá a implantují se přímo do srdce. Směrem ven jsou propojena s řídicí jednotkou a baterií: tyto součásti VAD se nosí na těle. VAD jsou vhodné pro použití mimo nemocnici. Mohou zlepšit kvalitu života pacientů a prodloužit jejich přežití. Podle toho, kterou srdeční komoru VAD podporuje, odborníci rozlišují:
- levostrannou srdeční podporu (LVAD) – implantuje se do levé komory, odtud vhání krev do aorty; tento typ podpory je nejběžnějším typem MCS a podporuje funkci levé části srdce;
- pravostrannou srdeční podporu (RVAD) – implantuje se do pravé komory, pumpuje krev do plicnice a podporuje tak funkci pravé části srdce;
- oboustrannou srdeční podporu (BiVAD) – jak již z názvu vyplývá, podporuje činnost levé i pravé srdeční komory.
Obrázek 3: Ventricular assist device (VAD) – schematický nákres. Znázorněny jsou hlavní komponenty levostranné srdeční podpory (LVAD): pumpa, výtoková protéza, perkutánní vodič, baterie, záložní baterie a řídicí jednotka. (Zdroj: depositphotos.com)
Umělé srdce (TAH)
Umělé srdce je speciální forma umělého čerpacího systému, která úplně nahrazuje lidské srdce. To znamená, že srdce pacienta je odstraněno a nahrazeno mechanickým čerpacím systémem, který je přímo napojen na velké cévy. Takový zákrok přichází v úvahu v případě selhání obou srdečních komor. TAH bývá implantováno jen velmi zřídka, a pouze ve vysoce specializovaných centrech. První implantace TAH v České republice byla provedena v roce 2017 v IKEM v rámci klinické studie [11]. Názorné video k ilustraci fungování umělého srdce najdete na YouTube kanálu Medical Animation Media [12] (komentář je k dispozici pouze v angličtině, ale smysl sdělení lze částečně odpozorovat i bez porozumění slovnímu komentáři):
Transplantace srdce
Pokud jsou vyčerpány všechny ostatní možnosti léčby, může za určitých okolností přicházet v úvahu transplantace srdce. Při ní lékaři odstraní nemocné srdce a nahradí jej zdravým srdcem od zemřelého dárce [13]. Jedná se o rozsáhlou operaci, která je prováděna v celkové anestezii a za umělé plicní ventilace. Po zotavení a propuštění z nemocnice pak pacient musí až do konce života užívat léky proti nežádoucím reakcím imunitního systému, tzv. rejekci transplantátu.
Transplantace srdce je vhodná pouze pro určité pacienty. Nesmí například trpět žádným závažným souběžným onemocněním a musí mít vysokou šanci na přežití po zákroku (to dokáže posoudit ošetřující lékař). Čekací doba na vhodný orgán je někdy dlouhá.
Kardiorehabilitace
Odborníci se shodují na tom, že lidé se srdečním selháním nebo i jinými srdečními onemocněními by se měli účastnit tzv. kardiorehabilitace [14]. Jedná se o individuálně přizpůsobený program, jehož cílem je pomoci pacientům zvládat jejich srdeční onemocnění, zotavit se například po infarktu myokardu nebo kardiochirurgickém zákroku, a dlouhodobě posilovat kardiovaskulární zdraví. Součástí správně vedené kardiorehabilitace je trénink zaměřený na zvýšení fyzické výkonnosti, komplexní informace o onemocnění, nutriční terapie a různá školení zaměřená na úpravu životního stylu.
Na koho se mohu obrátit?
Základem diagnostiky chronického srdečního selhání je vyšetření praktickým lékařem. Ten má kromě základního vyšetření provést také stanovení koncentrace natriuretických peptidů (BNP a/nebo NT-proBNP) v krvi pacienta: jejich nízká hodnota vyloučí pravděpodobnost srdečního selhání (hlavní úkol); naopak vysoké hodnoty jsou vodítkem pro vyšetření pacienta u kardiologa, internisty, resp. ve spádovém kardiovaskulárním centru [2].
Související odkazy
- Lars Køber, Marianna Adamo et al.: 2026 ESC Guidelines for the management of heart failure. European Heart Journal 2026, 47(38): 5346–5457. (odkaz vede na web academic.oup.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
- Česká kardiologická společnost: Srdeční selhání (odkaz vede na web kardio-cz.cz)
- Filip Málek: Pokroky v léčbě srdečního selhání. Vnitřní lékařství 2025, 71(4): 261–264. (odkaz vede na PDF soubor na webu casopisvnitrnilekarstvi.cz, 197 kB)
- Jan Škrha: Glifloziny – novinky v použití. Medicína pro praxi 2024, 21(2): 88–91. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 261 kB)
- Vojtěch Melenovský: Vericiguat – stimulátor solubilní guanylátcyklázy, v léčbě srdečního selhání. Cor et Vasa 2022, 64(3): 316–319. (odkaz vede na PDF soubor na webu e-coretvasa.cz, 272 kB)
- Česká kardiologická společnost: Kardiostimulátory, kardioverter-defibrilátory, implantabilní záznamníky (odkaz vede na web kardio-cz.cz)
- Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Srdeční resynchronizační léčba (odkaz vede na web ikem.cz)
- Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Implantace kardioverter-defibrilátoru (ICD) (odkaz vede na web ikem.cz)
- Národní zdravotnický informační portál: Kardiostimulátory a implantabilní kardioverter-defibrilátory (otevřená data)
- Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Mechanické srdeční podpory (odkaz vede na web ikem.cz)
- Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): První pacient s biokompatibilním umělým srdcem v ČR (odkaz vede na web ikem.cz)
- Medical Animation Media: Total artificial heart: how it replaces the heart's pumping function (odkaz vede na web youtube.com; komentář je k dispozici pouze v angličtině, ale smysl sdělení lze částečně odpozorovat i bez porozumění slovnímu komentáři)
- Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Transplantace srdce (odkaz vede na web ikem.cz)
- Maria Bäck, Matthias Wilhelm et al.: 2026 ESC Guidelines on cardiac rehabilitation. European Heart Journal 2026, 47(39): 5631–5729. (odkaz vede na web academic.oup.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)