Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Přihlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Duševní onemocnění
  • Poruchy příjmu potravy
  • Aktuální: Bulimie: diagnóza a léčba

Bulimie: diagnóza a léčba

Kategorie: Poruchy příjmu potravy – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Za účelem diagnózy bulimie potřebuje lékař odebrat pečlivou anamnézu. Může se přitom vyptávat na stravovací návyky, tělesný i duševní stav, životní styl a sociální prostředí pacienta či pacientky. Kromě toho lékař provede důkladné tělesné vyšetření a může si vyžádat i některá další vyšetření. Cílem léčby bulimie je „normalizovat“ stravovací návyky a udržet stabilní tělesnou hmotnost.

Diagnóza bulimie

Diagnóza je stanovena na základě anamnestického rozhovoru a po objasnění tělesných i duševních potíží či problémů:

  • Anamnéza, nemoci a komplikace. Lékař se zajímá například o poškození zubů (např. zubní kaz). Dále potřebuje zjistit i případná další onemocnění či komplikace, jako je např. ezofagitida (zánět sliznice jícnu), malabsorpční syndrom, osteomalacie, osteoporóza, obstipace (těžká forma zácpy), hypertrofická osteoartropatie, poruchy elektrolytové rovnováhy, nádorová onemocnění a duševní onemocnění (např. deprese, poruchy osobnosti). V úvahu je třeba brát i eventuální konzumaci alkoholu či drog a případné zneužívání léků.
  • Laboratorní vyšetření. Součástí diagnostiky je i stanovení různých laboratorních hodnot, jako je např. krevní obraz, funkční vyšetření ledvin (kreatinin a močovina), metabolismus lipidů (triacylglyceroly a cholesterol), vyšetření moči, elektrolyty, celková bílkovina a albumin, amyláza, transamináza a glykemie. Dále může lékař nechat stanovit i hladinu některých hormonů (jako jsou např. hormony štítné žlázy), případně i další laboratorní hodnoty.
  • Další vyšetření. Lékař může dále indikovat ultrazvukové vyšetření břicha a v případě potřeby i některá další vyšetření, jako je např. EKG, gastroskopie a/nebo výpočetní tomografie.

Léčba bulimie

Cílem léčby bulimie je „normalizovat“ stravovací návyky a stabilizovat tělesnou hmotnost. Toho lze dosáhnout většinou pomocí psychoterapie. V některých případech je nutné užívat i léky. Léčba se soustředí nejen na tělesná, ale i duševní souběžná onemocnění. O nejvhodnější formě léčby rozhoduje lékař. O samotném onemocnění i jeho léčbě je informován(a) nejen pacient(ka), ale i jeho/její příbuzní. Zejména na začátku léčby, ale i později v celém jejím průběhu je často velmi důležité udržovat motivaci postižené(ho) k léčbě.

Ambulantní léčba, denní stacionář nebo hospitalizace

Léčba bulimie probíhá nejčastěji ambulantně a podle stupňovitého plánu. V poslední době se osvědčila i podpora specializovaných terapeutů. Za jistých okolností může být nutná léčba formou denního stacinonáře nebo i za hospitalizace (např. při velmi špatném zdravotním stavu, nebezpečí sebepoškozování, sebevraždy nebo nějakého typu závislosti). Při rozhodování o formě léčby bere lékař v úvahu nejen individuální tělesný stav, ale i psychické a sociální faktory postižené(ho). V každém případě je však zapotřebí léčbu zahájit co možná nejdříve.

Stravovací návyky

Stravovací návyky lze normalizovat pomocí vyvážené zdravé stravy. Někdy je navíc potřeba zajistit i přísun určitých vitaminů a minerálních látek (např. vitamin D, vápník apod.). Často je potřeba dohlížet i na dostatečný příjem tekutin a elektrolytů, čehož lze dosáhnout například pitím vhodných minerálních vod či směsí ovocných šťáv s minerální vodou. V některých případech je nutné i dodatečné podání elektrolytů (např. pomocí nitrožilní infuze).

Záchvatům přejídání lze předcházet například pravidelným příjmem potravy. Pacient(ka) se musí někdy naučit, jak od sebe vzájemně odlišit chuť k jídlu a pocit hladu. Informace o zdravé a vyvážené stravě i o následcích hladovění se mohou postižení dozvědět v rámci vyživového poradenství.

Medikamentózní léčba

V některých případech, například je-li zároveň s poruchou příjmu potravy je u postižené(ho) diagnostikována deprese, může lékař předepsat léky (např. antidepresiva).

Rodinné prostředí

Pro úspěch léčby je často rozhodující přispění rodičů ve všech fázích diagnosticko-léčebného procesu: od rozpoznání příznaků přes diagnostiku až po intenzivní spolupráci s terapeutickým týmem.

Nejen u dětí, ale i u mladistvých spočívají důležitá rozhodnutí a úkoly na bedrech jejich rodičů či zákonných zástupců. Ti musí postiženého/postiženou často nejprve přesvědčit k tomu, aby vůbec podstoupil(a) léčbu, a přitom pokud možno nezasahovat příliš silně do jeho/její autonomie (zvláště v případě mladistvých).

Zároveň se příbuzní většinou jen obtížně smiřují s tím, že sami mohou pomoci jen poměrně málo. Mnozí příbuzní těžce nesou, že nemohou své dítě neustále kontrolovat, ačkoli se o průběh léčby zajímají a chtěli by se na něm podílet. V průběhu léčby mohou vznikat v rodině konfliktní situace, které je někdy lepší řešit s odbornou pomocí, např. s využitím psychoterapie, rodinné terapie nebo párové terapie. Své záchvaty přejídání a kompenzační chování pacient(ka) často úspěšně tají. Nejen proto si příbuzní záchvatů přejídání mnohdy ani nevšimnou, zvláště pak zpočátku.

Bližší informace k tomuto tématu najdete v článku Poruchy příjmu potravy: co mohou dělat příbuzní?

Kontrola léčby a prevence recidivy

V průběhu léčby i po jejím ukončení může docházet k recidivám, případně i k (opakovanému) přerušení léčby. Během léčby jsou prováděna pravidelná vyšetření, jejichž účelem je kontrola průběhu léčby. Navíc je nutné připravovat pacienta/pacientku na období poté, co bude léčba ukončena. Lékař si tak s pacientem/pacientkou i jeho/jejími příbuznými může pohovořit o budoucím návratu do „normálního života“ i o tom, co dělat v případě recidivy.

Na koho se mohu obrátit?

Dospělí by se měli nejprve obrátit na svého praktického lékaře, zatímco v případě dětí a mladistvých by měl být nejprve kontaktován jejich praktický lékař pro děti a dorost. Praktický lékař v případě potřeby zajistí další vyšetření i léčbu. Na samotné léčbě se pak podílejí lékaři různých specializací, případně i psychoterapeuti.

Související odkazy

  1. Pavla Němečková: Poruchy příjmu potravy. Medicína pro praxi 2011, 8(11): 459–462. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 102 kB)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Poruchy příjmu potravy

Články na NZIP

  • Dieta u mentální anorexie nebo mentální bulimie

    Dieta u neurologických a duševních onemocnění

    Mentální anorexie a mentální bulimie jsou onemocnění, kde dietní léčba bývá součástí komplexní psychoterapeutické intervence.

  • Bulimie: co to je?

    Poruchy příjmu potravy

    Bulimie (neboli mentální bulimie, lat. bulimia nervosa) se vyznačuje záchvaty přejídání, kdy postižený během krátké doby zkonzumuje velké množství jídla. Poté se různými způsoby snaží „odčinit“ následky svého konání (tzn. přírůstek hmotnosti, třeba i jen hrozící).

  • Záchvatovité přejídání: diagnóza a léčba

    Poruchy příjmu potravy

    Za účelem diagnózy záchvatovitého přejídání potřebuje lékař odebrat pečlivou anamnézu. Může se přitom vyptávat na stravovací návyky, tělesný i duševní stav, životní styl a sociální prostředí postižené(ho). Dále je potřeba objasnit okolnosti, za kterých potenciální pacient(ka) přijímá potravu, jak časté jsou záchvaty přejídání, a jaký je druh a množství přijaté potravy. Kromě toho provede lékař důkladné tělesné vyšetření a může si vyžádat i některá další vyšetření.

  • Mentální anorexie: diagnóza a léčba

    Poruchy příjmu potravy

    Diagnózu mentální anorexie lékař stanoví často až na nátlak příbuzných (rodičů, zákonných zástupců). Ustaraní blízcí se většinou dostanou do konfliktu s postiženým, který onemocnění popírá, což může vést ke krizovým situacím a k napjaté atmosféře v rodině.

Doporučené zdroje

  • Centrum Anabell, z.ú.

    Poruchy příjmu potravy

    Centrum Anabell vzniklo v roce 2002 s cílem nabízet pomoc a podporu osobám s poruchami příjmu potravy a jejich blízkým. Od roku 2012 rozšířilo své služby o další cílové skupiny a další aktivity k podpoře své činnosti.

    Přejít na externí zdroj
  • Anorexie a bulimie

    Poruchy příjmu potravy

    Zdroje věnované prevenci, spouštěcím faktorům, příčinám, příznakům a léčbě poruch příjmu potravy. Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi mentální anorexií a bulimií, které zdravotní komplikace doprovázejí tyto choroby a kde, v případě onemocnění, vyhledat odbornou pomoc.

    Přejít na externí zdroj

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Cookies
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 20.04.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace