Sekundární pohlavní znaky jsou mimo jiné prsa, ochlupení v podpaží a pubické ochlupení. K jejich vývoji dochází až v průběhu puberty v důsledku působení pohlavních hormonů, které tělo produkuje ve zvýšené míře. Terciární pohlavní znaky se projevují mentálním, kulturním a sociálním chováním.
Vnější pohlavní orgány
Vnější pohlavní orgány se u žen nacházejí ve stydké krajině a zahrnují vulvu a ženskou močovou trubici. Vulva se skládá z následujících částí:
- malé a velké stydké pysky (labia),
- Venušin pahorek (mons pubis),
- klitoris (poštěváček),
- poševní předsíň (vestibulum) s předsíňovými žlázami (Bartholiniho žlázy) a
- poševní vchod (introitus vaginae).
Velké a malé stydké pysky zakrývají výstup močové trubice a vaginu. Velké stydké pysky uzavírají stydkou štěrbinu a jsou více či méně ochlupené v závislosti na věku. Malé stydké pysky jsou tenké neochlupené kožní záhyby, které, podle délky, leží ukryty nebo vyčnívají směrem ven. Malé stydké pysky vytvářejí klitoris. Ten se skládá z topořivých těles a je vybaven nervovými zakončeními a proto je zvláště citlivý na dotyk. Ve spodní třetině velkých stydkých pysků jsou uloženy obě Bartholiniho žlázy. Zvlhčují poševní předsíň svým kluzkým sekretem. V přední části je vulva ohraničena Venušiným pahorkem a směrem dozadu hrází (oblast mezi stydkou štěrbinou a análním otvorem). U panen (ženy, které dosud neměly pohlavní styk) je ústí vaginy do poševní předsíně zúženo tenkým slizničním záhybem – hymenem (panenskou blánou).
Pubické ochlupení
Pubické ochlupení, které začíná vyrůstat v pubertě, patří k sekundárním pohlavním znakům a má své přirozené opodstatnění. Vylučováním imunitních látek chrání tělesný otvor vaginy před baktériemi a přispívá tak mimo jiné ke zdravému vaginálnímu prostředí. Chlupy v genitální oblasti jsou také „nositeli vůně“ díky sekreci žláz, které se zde nacházejí, a pomáhají také zprostředkovat individuální ženskou vůni genitální oblasti.
Vnitřní pohlavní orgány
Vnitřní ženské pohlavní orgány leží chráněny v malé pánvi. Patří k nim:
- pochva (vagina),
- děloha (uterus),
- vejcovody (tuba) a
- vaječníky (ovaria).
Vagina
Pochva (vagina) je trubice skládající se ze svalů a pojivové tkáně délky cca 10 centimetrů. Stěny pochvy leží těsně u sebe, ale v případě potřeby se mohou velmi silně roztáhnout (např. při pohlavním styku nebo při porodu). Do zadní části pochvy vyčnívá děložní čípek s děložním hrdlem. Vagina je pokryta vrásčitou sliznicí, která se skládá z několika buněčných vrstev. V těchto buněčných vrstvách je uložen cukr (glykogen). Pouze tehdy, je-li k dispozici dostatek cukru, mohou tak zvané Döderleinovy laktobacily produkovat kyselinu mléčnou a tím zajistit kyselé pH ve vagině. Toto fyziologické prostředí ve vagině poskytuje ochranu před vzestupnými infekcemi.
Děloha
Na konci vaginy se nachází přes děložní hrdlo vstup do dělohy (uterus). Podle své hlavní úlohy je v medicíně také označována jako místo, kde roste plod, neboť během těhotenství uchovává „plod dělohy“ (embryo, fetus). Pokud nedojde k těhotenství, je děloha svalnatý hruškovitý orgán o délce asi 8 až 10 centimetrů. Váží přibližně mezi 50 a 80 gramy.
Umístění dělohy
Děloha je umístěna v malé pánvi mezi močovým měchýřem a rektem. Je rozdělena na dvě části:
- Tělo děložní (corpus uteri): široká horní část dělohy, která se skládá ze silné svaloviny. Horní okraj dělohy se nazývá fundus.
- Hrdlo děložní (cervix uteri): válcovitá dolní část, která se skládá z pevné pojivové tkáně a hladkého svalstva. Obsahuje sekret produkující žlázy, jejichž aktivita je závislá na menstruačním cyklu. Kanál děložního hrdla (cervikální kanál) vede k vnějšímu vyústění dělohy (čípek), které se otevírá do pochvy. Z tohoto místa se v případě preventivního screeningového vyšetření (barvení dle Papanicolau (PAP) „cytologický stěr“) odebírají buňky a mikroskopicky se zkoumají s ohledem na rakovinné změny.
Aby byla děloha chráněna před vzestupnými infekcemi, je děložní krček uzavřen zátkou z viskózního hlenu. Během plodných dní se tento hlen zkapalňuje a cervikální kanál se otevírá na několik milimetrů, aby byl umožněn vstup spermiím.
Děloha se skládá ze tří vrstev:
- Perimetrium: vnější vrstva s břišním tukem,
- Myometrium: silná střední vrstva buněk hladkého svalstva, bohatá na krevní cévy,
- Endometrium: vnitřní sliznice, která vystýlá dutinu dělohy.
Děložní sliznice (endometrium) je pravidelně tvořena a rozkládána působením hormonů. Nedojde-li v průběhu cyklu k oplodnění vajíčka, je vytvořená děložní sliznice hormonálním řízením znovu odloučena a je vylučována z těla spolu s krví z porušených krevních cév ve sliznici ve formě menstruačního krvácení (menstruace). Přitom se svaly dělohy (myometrium) stahují a vytlačují odloučenou tkáň do pochvy. To způsobuje mimo jiné menstruační bolesti, které se u každé ženy projevují s různou intenzitou, délkou trvání a frekvencí. V opačném případě, dojde-li k oplodnění, se může rané embryo uhnízdit v děložní sliznici.
Vaječníky
Vaječníky (ovaria) jsou párovým orgánem a leží na pravé a levé straně v pánvi v blízkosti vejcovodů. Mají velikost cca 3 až 5 centimetrů. Úkolem vaječníků je produkovat hormony (především estrogeny, progesteron) a oplodnitelné oocyty (vaječné buňky). Estrogeny produkované ve vaječnících mimo jiné vyvolávají každý měsíc nárůst děložní sliznice (endometria).
Již při narození obsahují oba vaječníky několik milionů nezralých oocytů. Poté se už žádné další oocyty netvoří. Po dosažení pohlavní zralosti je v každém vaječníku přítomno ještě asi 200 000 až 300 000 oocytů. Z nich se dostane k ovulaci maximálně 400 až 500, zbytek zaniká. Z tohoto počtu dozraje během plodných let ženy přibližně jednou za měsíc jedno vajíčko ve vaječném váčku (folikulu). Vajíčko je vypuzeno z vaječníku (ovulace) a je posunováno pomocí řasinek výstelky vejcovodu. Po ovulaci se ve vaječníku, na místě, kde dozrálo vajíčko, vytvoří puchýřek produkující hormon žlutého tělíska. Tato malá cysta produkuje především hormon progesteron. Nedojde-li v prvních osmi dnech po ovulaci k uhnízdění oplodněného vajíčka v děložní sliznici, začne se žluté tělísko znovu rozpadat a nastupuje menstruační krvácení.
Vejcovody
Vejcovody (tuba) se nacházejí na pravé a levé straně a jsou připojeny k děloze. Mají délku cca 10 až 15 cm a na svých volných koncích jsou trychtýřovitě rozšířeny (fimbrie). Vejcovody představují spojení mezi dělohou a vaječníky. Po ovulaci převezmou vejcovody vajíčko a posunují je ve směru k děloze. Případné oplodnění probíhá ve vejcovodu. Oplodněné vajíčko (zygota) se pak za normálních okolností uhnízdí v děložní sliznici (endometriu) a po dvou týdnech vynechá menstruační krvácení.
