Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Pohlavní orgány, pohlavní hormony
  • Onemocnění ženských pohlavních orgánů
  • Aktuální: Ženské pohlavní orgány: struktura a funkce

Ženské pohlavní orgány: struktura a funkce

Kategorie: Onemocnění ženských pohlavních orgánů – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Ženské pohlavní orgány slouží k rozmnožování, vnímání sexuální touhy a hrají důležitou roli při hormonální regulaci. Rozlišujeme vnější a vnitřní pohlavní orgány. Ty patří mezi primární pohlavní znaky, jelikož jsou přítomny již při narození.

Ilustrační obrázek Ženské pohlavní orgány: struktura a funkce

Sekundární pohlavní znaky jsou mimo jiné prsa, ochlupení v podpaží a pubické ochlupení. K jejich vývoji dochází až v průběhu puberty v důsledku působení pohlavních hormonů, které tělo produkuje ve zvýšené míře. Terciární pohlavní znaky se projevují mentálním, kulturním a sociálním chováním.

Poznámka: Primární a sekundární pohlavní znaky jsou dány biologicky. Určují, zda je člověk mužského nebo ženského pohlaví. Terciární pohlavní znaky jsou stanoveny kulturou a určují, zda se člověk projevuje maskulinně nebo femininně.

Vnější pohlavní orgány

Vnější pohlavní orgány se u žen nacházejí ve stydké krajině a zahrnují vulvu a ženskou močovou trubici. Vulva se skládá z následujících částí:

  • malé a velké stydké pysky (labia),
  • Venušin pahorek (mons pubis),
  • klitoris (poštěváček),
  • poševní předsíň (vestibulum) s předsíňovými žlázami (Bartholiniho žlázy),
  • poševní vchod (introitus vaginae).

Velké a malé stydké pysky zakrývají výstup močové trubice a vaginu. Velké stydké pysky uzavírají stydkou štěrbinu a jsou více či méně ochlupené v závislosti na věku. Malé stydké pysky jsou tenké neochlupené kožní záhyby, které, podle délky, leží ukryty nebo vyčnívají směrem ven. Malé stydké pysky vytvářejí klitoris. Ten se skládá z topořivých těles a je vybaven nervovými zakončeními a proto je zvláště citlivý na dotyk. Ve spodní třetině velkých stydkých pysků jsou uloženy obě Bartholiniho žlázy. Zvlhčují poševní předsíň svým kluzkým sekretem. V přední části je vulva ohraničena Venušiným pahorkem a směrem dozadu hrází (oblast mezi stydkou štěrbinou a análním otvorem). U panen (ženy, které dosud neměly pohlavní styk) je ústí vaginy do poševní předsíně zúženo tenkým slizničním záhybem – hymenem (panenskou blánou).

Poznámka: Velikost a tvar vulvy se u jednotlivých žen liší. Stejně tak se může výrazně lišit velikost vnějších stydkých pysků a klitorisu. Kromě toho jsou stydké pysky u některých žen obráceny dovnitř a u jiných vystupují směrem ven.

Pubické ochlupení

Pubické ochlupení, které začíná vyrůstat v pubertě, patří k sekundárním pohlavním znakům a má své přirozené opodstatnění. Vylučováním imunitních látek chrání tělesný otvor vaginy před bakteriemi a přispívá tak mimo jiné ke zdravému vaginálnímu prostředí. Chlupy v genitální oblasti jsou také „nositeli vůně“ díky sekreci žláz, které se zde nacházejí, a pomáhají také zprostředkovat individuální ženskou vůni genitální oblasti.

obrázek 1 k článku Ženské pohlavní orgány: struktura a funkce

Obrázek 1: Anatomie ženských vnějších pohlavních orgánů – schematický nákres. (Zdroj: Depositphotos)

Vnitřní pohlavní orgány

Vnitřní ženské pohlavní orgány leží chráněny v malé pánvi. Patří k nim:

  • pochva (vagina),
  • děloha (uterus),
  • vejcovody (tuba),
  • vaječníky (ovaria).
Poznámka: Vaječníky a vejcovody jsou také souhrnně označovány jako adnex (děložní přívěsky).

obrázek 2 k článku Ženské pohlavní orgány: struktura a funkceObrázek 1: Schematický nákres vnitřních ženských pohlavních orgánů. Autor: Tsaitgaist – Female_anatomy.png, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6987823

Vagina

Pochva (vagina) je trubice skládající se ze svalů a pojivové tkáně délky cca 10 centimetrů. Stěny pochvy leží těsně u sebe, ale v případě potřeby se mohou velmi silně roztáhnout (např. při pohlavním styku nebo při porodu). Do zadní části pochvy vyčnívá děložní čípek s děložním hrdlem. Vagina je pokryta vrásčitou sliznicí, která se skládá z několika buněčných vrstev. V těchto buněčných vrstvách je uložen cukr (glykogen). Pouze tehdy, je-li k dispozici dostatek cukru, mohou tak zvané Döderleinovy laktobacily produkovat kyselinu mléčnou a tím zajistit kyselé pH ve vagině. Toto fyziologické prostředí ve vagině poskytuje ochranu před vzestupnými infekcemi.

Děloha

Na konci vaginy se nachází přes děložní hrdlo vstup do dělohy (uterus). Podle své hlavní úlohy je v medicíně také označována jako místo, kde roste plod, neboť během těhotenství uchovává „plod dělohy“ (embryo, fetus). Pokud nedojde k těhotenství, je děloha svalnatý hruškovitý orgán o délce asi 8 až 10 centimetrů. Váží přibližně mezi 50 a 80 gramy.

Poznámka: U žen, které již prodělaly více porodů, je děloha o něco větší.

Umístění dělohy

Děloha je umístěna v malé pánvi mezi močovým měchýřem a rektem. Je rozdělena na dvě části:

  • Tělo děložní (corpus uteri): široká horní část dělohy, která se skládá ze silné svaloviny. Horní okraj dělohy se nazývá fundus.
  • Hrdlo děložní (cervix uteri): válcovitá dolní část, která se skládá z pevné pojivové tkáně a hladkého svalstva. Obsahuje sekret produkující žlázy, jejichž aktivita je závislá na menstruačním cyklu. Kanál děložního hrdla (cervikální kanál) vede k vnějšímu vyústění dělohy (čípek), které se otevírá do pochvy. Z tohoto místa se v případě preventivního screeningového vyšetření (barvení dle Papanicolau (PAP) „cytologický stěr“) odebírají buňky a mikroskopicky se zkoumají s ohledem na rakovinné změny.

Aby byla děloha chráněna před vzestupnými infekcemi, je děložní krček uzavřen zátkou z viskózního hlenu. Během plodných dní se tento hlen zkapalňuje a cervikální kanál se otevírá na několik milimetrů, aby byl umožněn vstup spermiím.

Děloha se skládá ze tří vrstev:

  • Perimetrium: vnější vrstva s břišním tukem,
  • Myometrium: silná střední vrstva buněk hladkého svalstva, bohatá na krevní cévy,
  • Endometrium: vnitřní sliznice, která vystýlá dutinu dělohy.

Děložní sliznice (endometrium) je pravidelně tvořena a rozkládána působením hormonů. Nedojde-li v průběhu cyklu k oplodnění vajíčka, je vytvořená děložní sliznice hormonálním řízením znovu odloučena a je vylučována z těla spolu s krví z porušených krevních cév ve sliznici ve formě menstruačního krvácení (menstruace). Přitom se svaly dělohy (myometrium) stahují a vytlačují odloučenou tkáň do pochvy. To způsobuje mimo jiné menstruační bolesti, které se u každé ženy projevují s různou intenzitou, délkou trvání a frekvencí. V opačném případě, dojde-li k oplodnění, se může rané embryo uhnízdit v děložní sliznici.

Vaječníky

Vaječníky (ovaria) jsou párovým orgánem a leží na pravé a levé straně v pánvi v blízkosti vejcovodů. Mají velikost cca 3 až 5 centimetrů. Úkolem vaječníků je produkovat hormony (především estrogeny, progesteron) a oplodnitelné oocyty (vaječné buňky). Estrogeny produkované ve vaječnících mimo jiné vyvolávají každý měsíc nárůst děložní sliznice (endometria).

Již při narození obsahují oba vaječníky několik milionů nezralých oocytů. Poté se už žádné další oocyty netvoří. Po dosažení pohlavní zralosti je v každém vaječníku přítomno ještě asi 200 000 až 300 000 oocytů. Z nich se dostane k ovulaci maximálně 400 až 500, zbytek zaniká. Z tohoto počtu dozraje během plodných let ženy přibližně jednou za měsíc jedno vajíčko ve vaječném váčku (folikulu). Vajíčko je vypuzeno z vaječníku (ovulace) a je posunováno pomocí řasinek výstelky vejcovodu. Po ovulaci se ve vaječníku, na místě, kde dozrálo vajíčko, vytvoří puchýřek produkující hormon žlutého tělíska. Tato malá cysta produkuje především hormon progesteron. Nedojde-li v prvních osmi dnech po ovulaci k uhnízdění oplodněného vajíčka v děložní sliznici, začne se žluté tělísko znovu rozpadat a nastupuje menstruační krvácení.

Poznámka: Po přechodu (klimakteriu), kdy dochází k ukončení dozrávání vajíček (menopauza), se vaječníky zmenšují.

Vejcovody

Vejcovody (tuba) se nacházejí na pravé a levé straně a jsou připojeny k děloze. Mají délku cca 10 až 15 cm a na svých volných koncích jsou trychtýřovitě rozšířeny (fimbrie). Vejcovody představují spojení mezi dělohou a vaječníky. Po ovulaci převezmou vejcovody vajíčko a posunují je ve směru k děloze. Případné oplodnění probíhá ve vejcovodu. Oplodněné vajíčko (zygota) se pak za normálních okolností uhnízdí v děložní sliznici (endometriu) a po dvou týdnech vynechá menstruační krvácení.

Poznámka: Dojde-li k uhnízdění již ve vejcovodu, hovoříme o mimoděložním těhotenství, které však není slučitelné s přežitím embrya.

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Onemocnění ženských pohlavních orgánů

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Změny vulvy: časté formy“

    Změny vulvy: časté formy

    Onemocnění ženských pohlavních orgánů

    Vždy podle vyskytující se příčiny mohou být změny vulvy spojeny s širokým spektrem různých klinických obrazů – od relativně neškodných infektů a zánětů přes zranění až po zhoubné nádory. Stejně tak rozmanitá je léčba, která sahá od prostého klidu na lůžku až po operace.

  • Ilustrační obrázek Odstranění dělohy (hysterektomie)

    Odstranění dělohy (hysterektomie)

    Onemocnění ženských pohlavních orgánů

    Odstranění dělohy (hysterektomie) může být prováděno při různých rakovinných onemocněních, předstupních rakoviny dělohy, resp. děložního čípku, jakož i nezhoubných onemocnění dělohy. Provádí se ale jen tehdy, když už neexistují žádné další možnosti léčby, resp. když se u těchto stavů dá očekávat horší výsledek léčby. Operujícímu gynekologovi jsou přitom k dispozici různé operační techniky. Odstranění dělohy může mít dalekosáhlé důsledky pro tělesné a duševní zdraví ženy. Rozhodnutí k této operaci je proto – mimo nouzové situace – vždy učiněno vždy společně lékařem a pacientem.

  • Ilustrační obrázek Menstruace a antikoncepce

    Menstruace a antikoncepce

    Sexuální zdraví

    Jako menstruaci, menses či měsíčky označujeme měsíční krvácení, při kterém se u ženy odlučuje děložní sliznice a odchází z těla pryč. Nástup menstruačního krvácení odpradávna značí, že se dívka stává ženou.

  • Ilustrační obrázek k článku „Infekce lidskými papilomaviry (HPV)“

    Infekce lidskými papilomaviry (HPV)

    Infekční nemoci

    Lidský papilomavirus (zkratka HPV pochází z anglického názvu human papillomavirus) je nejčastější pohlavně přenosnou infekcí. Většina sexuálně aktivních mužů a žen se v průběhu svého života s virem setká. HPV mohou způsobit genitální bradavice ale i zhoubné nádory – nejčastěji rakovinu děložního čípku, ale také rakovinu zevních rodidel (vulvy), pochvy (vaginy), penisu, análního otvoru a nádory v oblasti hlavy a krku.

Doporučené zdroje

  • Syndrom polycystických ovarií

    Onemocnění ženských pohlavních orgánů

    Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě polycystických ovarií (vaječníků). V příspěvcích je vysvětleno, jak vypadají a fungují vaječníky a jaké změny nastávají v těle ženy v případě syndromu polycystických ovárií. Dále se můžete dozvědět, jakým způsobem spolu souvisí zmíněný syndrom, obezita a cukrovka 2. typu.

    Přejít na externí zdroj
  • Endometrióza

    Onemocnění ženských pohlavních orgánů

    Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě endometriózy. Jaké jsou základní typy endometriózy a jak může souviset toto onemocnění s bolestivou menstruací, neplodností a bolestí při pohlavním styku, jsou otázky, kterými se zabývají vybrané příspěvky.

    Přejít na externí zdroj

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 23.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace