Onemocnění ženských pohlavních orgánů

Ženské pohlavní orgány slouží k rozmnožování, sexuálnímu uspokojení a hrají důležitou roli v hormonální regulaci. Rozlišujeme zevní pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Zevní (vnější) i vnitřní pohlavní orgány se řadí k primárním pohlavním znakům, protože jsou přítomny již při narození. Naopak sekundární pohlavní znaky (prsa, ochlupení v podpaží a pubické ochlupení) se vyvíjejí až v období puberty, a to v důsledku zvýšené tělesné produkce pohlavních hormonů.

Endometrióza je benigní (nezhoubné), často chronické onemocnění, které se může vyskytnout kdykoli mezi pubertou a menopauzou. Ačkoli v posledních několika desetiletích byl učiněn značný pokrok ve výzkumu endometriózy, patogeneze (vznik a vývoj) tohoto onemocnění stále není zcela objasněna. Dnešní medicína předpokládá, že na vzniku endometriózy se podílí několik faktorů.

Endometrióza je stále poměrně neznámé, avšak časté onemocnění, které postihuje asi 6 až 10 procent všech žen v reprodukčním věku [1]. Endometrióza je proto mnohdy odhalena až velmi pozdě. Kromě silných bolestí je častým důvodem k návštěvě gynekologa také nemožnost otěhotnět. Existují různé vyšetřovací metody k odhalení ložisek endometriózy a k vyloučení jiných příčin obtíží.

V současné době neexistuje žádná léčebná metoda, která by dokázala endometriózu úplně vyléčit. Léčba musí být vždy přizpůsobena individuálním potřebám konkrétní pacientky: proto je rozhodující, zda žena vyhledala pomoc lékaře kvůli silným bolestem, neplodnosti nebo kombinaci obojího. K dispozici jsou různé možnosti léčby; která z nich by měla být v každém jednotlivém případě použita, závisí především na cíli léčby.

Endometrióza postihuje přibližně 10–15 % všech žen v plodném věku. Kolem 30–50 % žen s endometriózou trpí zároveň neplodností.

Záněty vejcovodů (tube) a zánět vaječníků (ovaria) se často vyskytují současně a bilaterálně a označují se jako adnexitida. Často může být současně zánětem postiženo také endometrium nebo pobřišnice. Pokud k tomu dojde, hovoříme o hlubokém pánevním zánětu. Adnexitida i hluboký pánevní zánět by měly být léčeny co nejdříve, neboť by mohlo nastat několik komplikací (např. nemožnost mít dítě). Někdy je však pozorován průběh bez příznaků nebo volný průběh. I přesto může dojít k negativním důsledkům.