Onemocnění ženských pohlavních orgánů

Ženské pohlavní orgány slouží k rozmnožování, sexuálnímu uspokojení a hrají důležitou roli v hormonální regulaci. Rozlišujeme zevní pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Zevní (vnější) i vnitřní pohlavní orgány se řadí k primárním pohlavním znakům, protože jsou přítomny již při narození. Naopak sekundární pohlavní znaky (prsa, ochlupení v podpaží a pubické ochlupení) se vyvíjejí až v období puberty, a to v důsledku zvýšené tělesné produkce pohlavních hormonů.

Endometrióza je onemocnění, při kterém se tkáň podobná děložní sliznici usazuje mimo děložní dutinu. Takovou tkáň lékaři označují jako ložisko endometriózy. Ložiska endometriózy se často nacházejí ve vaječnících, ve vejcovodech nebo ve tkáni kolem dělohy. Mohou se však vyskytovat i v jiných částech těla. Ačkoli v posledních několika desetiletích byl učiněn značný pokrok ve výzkumu endometriózy, patogeneze (vznik a vývoj) tohoto onemocnění stále není zcela objasněna. Dnešní medicína předpokládá, že na vzniku endometriózy se podílí několik faktorů.

Endometrióza je stále poměrně neznámé, avšak časté onemocnění, které celosvětově postihuje až 10 % všech žen v plodném věku. I přesto je endometrióza často odhalena až po mnoha letech. Kromě silných bolestí jsou častým důvodem k návštěvě gynekologa i potíže s otěhotněním. K diagnostice endometriózy se obvykle používá kombinace několika vyšetřovacích metod.

V současné době neexistuje léčba, která by vedla k úplnému vyléčení endometriózy. Existují však různé způsoby, jak zmírnit příznaky endometriózy a zlepšit kvalitu života ženy. Nejvhodnější způsob léčby závisí do značné míry na individuální situaci pacientky. Rozhodující je například to, zda ženu nejvíce trápí bolesti, potíže s otěhotněním, nebo kombinace obojího.

Odhaduje se, že 30 až 50 % žen s endometriózou trpí neplodností. Vzájemná souvislost mezi endometriózou a neplodností však zatím nebyla objasněna.

Záněty vejcovodů a vaječníků se často vyskytují současně a oboustranně – pak jsou označovány jako adnexitida. Zánět v mnoha případech zároveň postihuje i děložní sliznici (endometrium) nebo pobřišnici (peritoneum). V takovém případě hovoříme o hlubokém pánevním zánětu (PID). Jak adnexitida, tak PID by měly být léčeny co nejdříve, jinak hrozí různé komplikace (např. neplodnost). Onemocnění však často probíhá bez příznaků, žena mnohdy nemá žádné potíže – a to je právě zrádné, neboť pozdní diagnostika s sebou nese vyšší riziko dlouhodobých následků.