Onemocnění ženských pohlavních orgánů

Ženské pohlavní orgány slouží k rozmnožování, sexuálnímu uspokojení a hrají důležitou roli v hormonální regulaci. Rozlišujeme zevní pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Zevní (vnější) i vnitřní pohlavní orgány se řadí k primárním pohlavním znakům, protože jsou přítomny již při narození. Naopak sekundární pohlavní znaky (prsa, ochlupení v podpaží a pubické ochlupení) se vyvíjejí až v období puberty, a to v důsledku zvýšené tělesné produkce pohlavních hormonů.

Endometrióza je benigní (nezhoubné), často chronické onemocnění, které se může vyskytnout kdykoli mezi pubertou a menopauzou. Ačkoli byl v posledních několika desetiletích učiněn značný pokrok ve výzkumu endometriózy, patogeneze (vznik a vývoj) tohoto onemocnění stále není zcela objasněna. Dnešní medicína předpokládá, že na vzniku endometriózy se podílí několik faktorů.

Endometrióza je stále poměrně neznámé, avšak časté onemocnění, které postihuje asi 6 až 10 procent všech žen v reprodukčním věku [1]. Endometrióza je proto mnohdy odhalena až velmi pozdě. Kromě silných bolestí je častým důvodem k návštěvě gynekologa také nemožnost otěhotnět. Existují různé vyšetřovací metody k odhalení ložisek endometriózy a k vyloučení jiných příčin obtíží.

V současné době neexistuje žádná léčebná metoda, která by dokázala endometriózu úplně vyléčit. Léčba musí být vždy přizpůsobena individuálním potřebám konkrétní pacientky: proto je rozhodující, zda žena vyhledala pomoc lékaře kvůli silným bolestem, neplodnosti nebo kombinaci obojího. K dispozici jsou různé možnosti léčby; její volba závisí především na cíli léčby.

Endometrióza postihuje přibližně 6–10 % všech žen v plodném věku. Kolem 30–40 % žen s endometriózou trpí zároveň neplodností [1].

Záněty vejcovodů a vaječníků se často vyskytují současně a oboustranně – pak jsou označovány jako adnexitida. Zánět v mnoha případech zároveň postihuje i děložní sliznici (endometrium) nebo pobřišnici (peritoneum). V takovém případě hovoříme o hlubokém pánevním zánětu (PID). Jak adnexitida, tak PID by měly být léčeny co nejdříve, jinak hrozí různé komplikace (např. neplodnost). Onemocnění však často probíhá bez příznaků, žena mnohdy nemá žádné potíže – a to je právě zrádné, neboť pozdní diagnostika s sebou nese vyšší riziko dlouhodobých následků.