Demence: co to je?

Co je demence?

Demence je získaná a postupná ztráta vyšších mozkových funkcí, která je způsobena nemocí a trvá nejméně šest měsíců. Mohou být narušeny kognitivní funkce, jako jsou paměť a schopnost učení či porozumění, řeč a orientace, ale i schopnost abstraktního myšlení, a také emoční a sociální dovednosti. Toto postižení se obvykle s postupujícím časem zhoršuje. Onemocnění může vést i ke změnám osobnosti, například k náhlým změnám nálad, ale i jiným poruchám chování [1] nebo motoriky. Pro člověka postiženého demencí je stále obtížnější samostatné vykonávání každodenních úkonů [2].

Jak často se vyskytuje demence?

Podle odhadů WHO trpí demencí na celém světě téměř 50 milionů lidí. Odhaduje se, že jen v České republice je některou z forem demence postiženo přibližně 150 tis. lidí [3]. Vzhledem k rostoucímu podílu seniorní populace se však v nejbližších desetiletích očekává strmý nárůst počtu lidí s demencí.

Četnost výskytu souvisí s věkem

Četnost výskytu (prevalence) onemocnění demencí se začíná výrazně zvyšovat v pokročilém věku, který je považován za hlavní rizikový faktor demence. Podíl osob postižených demencí v příslušné věkové skupině exponenciálně narůstá od 60 let věku dále. Zatímco ve věkové skupině 65–70 let trpí demencí 5 lidí z 1000, ve skupině nad 85 let již je to 60 až 80 lidí a ve skupině nad 90 let je demencí postiženo 300 lidí z 1000.

Většina (přibližně dvě třetiny) starších pacientů s demencí trpí její nejčastější formou – Alzheimerovou chorobou.

Jaké formy a příčiny má demence?

V zásadě lze rozlišovat mezi primární a sekundární demencí, potažmo primárními a sekundárními příčinami demence.

Primární demence

Primární demence je způsobena degenerativními změnami v mozku. Mezi primární demence patří především neurodegenerativní onemocnění, jako jsou zejména:

• Alzheimerova choroba – se zhruba 66% podílem mezi příčinami demence se jedná o její nejčastější formu.
• Demence s Lewyho tělísky (DLB) – asi 10 až 15 % všech demencí; u této varianty se kromě dalších znaků nacházejí v nervových buňkách mozkové kůry další bílkovinné usazeniny, tzv. Lewyho tělíska. Jejich výskyt v nervových buňkách mozkového kmene je charakteristický pro parkinsonské syndromy.
• Demence u Parkinsonovy nemoci (PDD).
• Demence u frontotemporální lobární degenerace (FTLD) neboli frontotemporální demence (FTD) [4] (cca. 5 % případů) postihuje častěji mladší pacienty (okolo 50. roku života). Příčinou této demence je degenerace čelního nebo spánkového laloku. Typickými příznaky jsou změna charakteru a porucha zpracování emocí. V některých případech se může začít rozvíjet pomalu postupující ztráta řeči (afázie).
• Demence u Huntingtonovy choroby.

Kromě toho se mezi primární demence řadí i vaskulární demence, která představuje asi 10–15 % všech případů demence). Hlavní příčinou vaskulární demence je poškození krevních cév v důsledku aterosklerózy, což následně vede k dlouhodobým poruchám krevního oběhu v mozku. Riziko těchto změn na malých cévách v mozku je zvýšené u lidí s cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem (hypertenzí). Vaskulární demence může vzniknout i v důsledku cévní mozkové příhody nebo několika malých mozkových příhod.

Odborníci se shodují na tom, že jednotlivé formy demence od sebe často nelze jasně odlišit. Hojné jsou tzv. smíšené formy demence, kdy obvykle převažují příznaky jedné nemoci. Nejčastější formou demence je Alzheimerova choroba, která představuje přibližně 60–80 % všech případů. Samotná vaskulární demence nebo její smíšená forma s Alzheimerovou chorobou se vyskytuje přibližně v 10–20 % případů.

Sekundární demence

Sekundární demence není způsobena degenerativními změnami v mozku, ale jiným (tzv. základním) onemocněním. Ve srovnání s primární demencí jsou sekundární demence mnohem vzácnější. Příznaky demence, zejména zapomnětlivost, se mohou po zlepšení stavu základního onemocnění nebo po jeho vyléčení zmírnit.

Příklady příčin sekundární demence:

• nemoci spojené s nadměrnou konzumací alkoholu,
• otravy, např. trichlorethylenem, oxidem uhelnatým nebo těžkými kovy,
• nežádoucí účinky léků (lékové interakce, předávkování),
• špatná výživa (např. nedostatek vitamínů nebo železa) nebo nedostatečný příjem tekutin,
• infekce a záněty s vysokou horečkou,
• orgánová onemocnění (např. srdečně-cévní onemocnění, porucha funkce štítné žlázy, onemocnění slinivky břišní),
• epilepsie,
• roztroušená skleróza,
• neurosyfilis,
• zánět mozku (encefalitida),
• nádor na mozku,
• otřes mozku nebo jiné traumatické poranění mozku (TBI),
• psychologické příčiny (úzkost, deprese, smutek, osamělost, duševní nečinnost),
• sociální příčiny (odchod do důchodu, konflikty, úmrtí partnera, odmítnutí, dlouhodobý stres).

Jaké příznaky se mohou vyskytnout u demence?

Přesné příznaky demence závisí na typu onemocnění a jeho příčině. Často se jedná o progresivní onemocnění, které nelze vyléčit, lze však zmírnit jeho průběh. Mezi nejčastější příznaky patří:

• zhoršení paměti;
• poruchy duševních funkcí, např. řeči, uvažování, úsudku, prostorové a časové orientace, pozornosti, soustředění, prostorové orientace a paměti; u některých forem demence (např. u Parkinsonovy choroby) jsou postiženy i motorické funkce;
• zhoršení schopnosti provádět každodenní činnosti (např. mytí, oblékání, osobní hygiena);
• chronický progresivní průběh (zhoršování v průběhu času), mnohdy spojený se změnami osobnosti nebo poruchami chování.

Jak probíhá léčba demence?

Degenerativní onemocnění způsobující demenci, jako je Alzheimerova choroba, nelze vyléčit. Zásadním cílem léčby je co nejdéle udržet duševní schopnosti a dovednosti potřebné v každodenním životě a zmírnit poruchy chování a další doprovodné příznaky. Schopnosti a potřeby pacientů se mění v závislosti na stadiu onemocnění.

Pro nalezení vhodné léčby je důležitá dobrá spolupráce s ošetřujícím lékařem, velmi důležitou roli hrají i pečující. Kromě léků pomáhají kvalitu života postižených zlepšit i různá neléková opatření, například cílený nácvik každodenních činností. Bližší informace pro pečující najdete v samostatné kategorii Demence: péče o blízkého.

Mezi úkoly ošetřujícího lékaře patří (kromě stanovení diagnózy):

• volba medikace,
• návrhy nelékových terapeutických opatření,
• informování a poučení pacienta (a jeho blízkých) o nemoci, jejím průběhu a možnostech podpory a péče,
• kontrola průběhu nemoci a případná úprava léčby, je-li to potřeba.

Související odkazy

1. Iva Holmerová, Eva Jarolímová, Roman Jirák: Poruchy chování a osobnosti ve vyšším věku. Geriatrie a gerontologie 2021, 10(4): 216–219. (odkaz vede na web prolekare.cz)
2. ALZHEIMER HOME z.ú.: Demence (odkaz vede na web demence.cz)
3. Česká alzheimerovská společnost: Výskyt demence (odkaz vede na web alzheimer.cz)
4. Irena Rektorová: Frontotemporální lobární degenerace – diagnóza z neuro-psychiatrického pomezí. Neurologie pro praxi 2006, 4: 199–202. (odkaz vede na PDF soubor na webu neurologiepropraxi.cz, 120 kB)
5. Richard Krombholz: Nejčastější demence a jejich léčba. Neurologie pro praxi 2011, 12(3): 196–200. (odkaz vede na PDF soubor na webu neurologiepropraxi.cz, 127 kB)