Individuální léčebný plán
Multidisciplinární tým lékařů na základě diagnózy, prognózy, léčebných možností a se zohledněním přání pacienta sestaví individuální léčebný plán. Po ukončení léčby následuje další prohlídka celého těla, aby se zjistilo, zda je nádor ještě přítomen či nikoli. Pokud léčba nebyla napoprvé úspěšná, je sestaven nový léčebný plán. Péče o onkologické pacienty obvykle trvá několik let, její součástí jsou i rehabilitace a následná péče. Není-li možná kurativní léčba, je zahájena paliativní léčba. Ta se soustředí na zmírnění příznaků, prodloužení života a doprovázení. V obou případech (kurativní nebo paliativní léčba) je důležité brát v potaz kvalitu pacientova života.
Chirurgie, radioterapie a chemoterapie
S využitím moderních léčebných metod, kam se řadí chemoterapie, radioterapie i chirurgie, se uzdraví více než 50 procent všech onkologických pacientů. Chirurgické metody, radioterapie a chemoterapie se často používají ve vzájemné kombinaci.
Chirurgie
Chirurgické zákroky se někdy používají již při diagnostice zhoubného nádoru, kdy se určuje rozsah onemocnění (viz článek Zhoubné nádory: diagnóza a prognóza). Cílem chirurgické onkologie [1] je nádor kompletně odstranit (je-li to možné), nebo alespoň odstranit jeho co největší část. Chirurg při operaci vyřízne o něco více než jen samotný zhoubný nádor: tato odstraněná „tkáň navíc“ se nazývá resekční okraj a má sloužit jako pojistka, aby v těle zůstalo co možná nejméně nádorové tkáně. Histologické vyšetření resekované (vyříznuté) tkáně pod mikroskopem je často prováděno již během samotné operace. Operatér se tak dozví, zda je potřeba odstranit ještě další tkáň.
V závislosti na typu zhoubného nádoru bývají vyšetřovány i lymfatické uzliny nacházející se poblíž. Pod mikroskopem je tak zkoumána nejbližší lymfatická uzlina v odtokové oblasti, která je označována jako sentinelová uzlina. Je-li sentinelová uzlina zasažena zhoubným nádorem, je nutné vyšetřit i další lymfatické uzliny. V některých případech lze s kurativním záměrem operovat i metastázy. Chirurgické zákroky se uplatňují i v paliativní léčbě. V těchto případech není jejich cílem uzdravení pacienta, nýbrž prodloužení jeho života a zlepšení kvality života. O případných rizicích informuje každého pacienta individuálně jeho chirurg.
Chemoterapie, hormonální léčba a biologická léčba
Klasická chemoterapie [2] působí toxicky na nádorové buňky. Mezi akutní vedlejší účinky chemoterapie se řadí mj. nevolnost, zvracení, poruchy funkce kostní dřeně, průjem a vypadávání vlasů; tyto problémy však lze do velké míry zvládat doprovodnou léčbou. Vysokodávková chemoterapie je o něco rizikovější, oproti klasické chemoterapii však poskytuje i vyšší šanci na vyléčení. Chemoterapie může zhoubné nádory zcela zlikvidovat, zmenšit nebo zpomalit jejich růst. Proti některým typům zhoubných nádorů však účinná chemoterapeutika neexistují.
Mezi různé léky, které jsou cíleně podávány onkologickým pacientům, se mj. řadí i hormonální léky [3]: ty se používají při léčbě zhoubných nádorů, které jsou hormonálně závislé (např. některé formy zhoubných nádorů prsu). V rámci biologické léčby [4] jsou nasazována tzv. bioléčiva, což jsou většinou speciální protilátky. Bioléčiva se uvnitř organismu vážou na zcela konkrétní molekulární struktury. Hormonální léčba i biologická léčba nacházejí uplatnění i v paliativní medicíně. O konkrétní léčbě, jejích vedlejších účincích a případných (i dlouhodobých) rizicích informuje pacienta každého individuálně klinický onkolog.
Radioterapie
V případě radioterapie je nádorová tkáň narušena a zničena vysokoenergetickým zářením. Nádorové buňky jsou vůči záření citlivější než zdravé buňky. Rozlišujeme tři typy radioterapie:
- Při brachyterapii [5] je zdroj záření zaveden přímo do postižené tkáně nebo co možná nejblíže. Toho lze dosáhnout pomocí speciálního aplikátoru, jehož pomocí lékař zavede zdroj záření pokud možno „doprostřed“ nádorové tkáně.
- Při zevní radioterapii neboli teleterapii [6] probíhá ozařování zevně, nejčastěji prostřednictvím lineárního urychlovače.
- Při systémové radioterapii [7] jsou pacientovi intravenózně podány tzv. radionuklidy, které k nádoru doputují prostřednictvím krevního oběhu.
Některá chemoterapeutika používaná při protinádorové léčbě zesilují účinek záření a používají se v kombinaci s radioterapií. Rovněž radioterapie může mít akutní vedlejší účinky, jako je např. nevolnost, únava nebo místní zarudnutí kůže. Tyto vedlejší účinky odezní po ukončení léčby. Radioterapie však mít i pozdní následky, jako je např. poškozené vnímání chuti v případě ozařování oblasti úst a hltanu.
Kromě radioterapie používané s léčebným záměrem se tato forma léčby může uplatňovat i v paliativní medicíně (např. zmírnění bolesti při kostních metastázách).
Doprovodná léčba
Onkologičtí pacienti se často musí vyrovnávat s mnoha nepříjemnými doprovodnými příznaky samotného onemocnění i s vedlejšími účinky léčby, jako jsou např. infekce, slabost, hubnutí a duševní potíže (např. deprese). Každodenní život jim navíc často komplikují i bolesti. Škálu léčebných možností pro onkologické pacienty proto doplňují některá cílená opatření, jako je například účinná léčba bolesti nebo nutriční terapie. Individuálně mohou pomoci i další metody. Cílem oboru psychoonkologie, v němž působí řada odborníků (zejména lékaři a psychologové s odpovídající kvalifikací), je poskytovat nejlepší možnou duševní podporu pacientům se zhoubnými nádory. Jako doplněk ke konvenční terapii lze využít i alternativní léčebné metody (např. homeopatii). Účinnost alternativních léčebných metod však většinou nelze podložit vědeckými studiemi. Onkologičtí pacienti, kteří o alternativní medicíně uvažují, by vždy měli dbát na to, aby člověk nabízející tyto metody měl dostatečnou kvalifikaci, a v každém případě by o všech alternativních léčebných postupech měli informovat svého ošetřujícího lékaře.
Následná péče po nádorovém onemocnění
Na léčbu nádorového onemocnění navazuje následná péče (někdy též označována jako dispenzární péče), která je často poskytována po celý zbytek pacientova života. Podle typu a rozsahu nádoru jsou ve stanovených intervalech prováděna různá vyšetření, např. za účelem stanovení nádorových markerů, rentgenové vyšetření apod. Pravděpodobnost recidivy v průběhu času klesá. Uplyne-li pět let bez recidivy, je zhoubný nádor (většinou) považován za vyléčený.
Rehabilitace onkologických pacientů
Již během protinádorové léčby, natožpak po jejím ukončení, se doporučuje provádět cílená rehabilitační opatření, jejichž účelem je obnovit tělesnou i duševní výkonnost. Individuální terapeutický plán pro tělo, duši i sociální oblast dlouhodobě zvyšuje kvalitu pacientova života.
Související odkazy
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: chirurgická léčba (odkaz vede na web linkos.cz)
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: chemoterapie (odkaz vede na web linkos.cz)
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: hormonální léčba (odkaz vede na web linkos.cz)
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: biologická (cílená) léčba (odkaz vede na web linkos.cz)
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: brachyterapie (odkaz vede na web linkos.cz)
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: teleterapie (odkaz vede na web linkos.cz)
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: systémová radioterapie (odkaz vede na web linkos.cz)