6 min. čtení
Nějakou formou zhoubného nádoru v České republice každoročně onemocní přibližně 87 000 lidí [1]. Nejčastěji se vyskytují zhoubné nádory tlustého střeva a konečníku, zhoubné nádory prostaty, zhoubné nádory plic a zhoubné nádory prsu. U mužů se obecně zhoubné nádory vyskytují častěji než u žen, jejich incidence se však u různých věkových skupin liší. Příznaky mohou být velmi rozmanité a nespecifické: od bolesti, která je způsobena samotným nádorem, až po paraneoplastické projevy. Těmi se rozumí příznaky, které nelze vysvětlit ani mechanickým působením samotného nádoru, ani metastázami. Zdravotní potíže může vyvolávat nejen samotná nádorová masa, ale i signální molekuly (např. hormony) produkované nádorem.
Navazující vyšetření závisí na typu postižené tkáně. Mezi nejčastější vyšetřovací metody se řadí vyšetření krve (včetně případného stanovení nádorových markerů), radiologické zobrazovací metody (např. výpočetní tomografie, magnetická rezonance), případně metody nukleární medicíny (např. při podezření na zhoubný nádor štítné žlázy).
Důležité je rozpoznat nádorové onemocnění co možná nejdříve, aby mohla být včas zahájena léčba. Nejlepší možností, jak „na sebe dávat pozor“, je účastnit se pravidelných preventivních prohlídek. Bližší informace najdete v článku Zhoubné nádory: prevence a včasné rozpoznání. Pokud se jedná o dědičně podmíněné nádorové onemocnění, lékař může nabídnout preventivní opatření i nejbližším pacientovým příbuzným.
Diagnózu bezpečně potvrdí pouze odběr tkáně
V diagnostice zhoubných nádorů má klíčový význam vyšetření vzorku tkáně (získané např. prostřednictvím biopsie), případně krve. Bez detailního histologického nebo cytologického vyšetření nelze s jistotou potvrdit diagnózu zhoubného nádoru. U solidních nádorů je navíc důležité odebrat k vyšetření i kousek okolní tkáně, aby bylo možné zjistit, zda se nádor šíří do okolí. Mikroskopické vyšetření mj. odhalí, o které buňky se jedná a do jaké míry jsou změněné. Čím více se nádorová buňka odlišuje od normální buňky, tím je zhoubnější. K určování těchto změn slouží tzv. grading. Tato vyšetřovací metoda popisuje i případné proniknutí nádoru do okolních krevních cév a lymfatických cév, kterými se nádorové buňky mohou šířit do ostatních částí těla. V případě, že jsou vyšetřovány metastázy, mohou buňky z nich odebrané někdy poskytnout informaci o původním nádoru (v případě, že tento dosud nebyl odhalen).
Moderní metody molekulární biologie umožňují ještě přesnější diagnostiku i léčbu šitou na míru: dokážou totiž identifikovat tzv. markery, které jsou pro daný nádor charakteristické. V diagnostice zhoubných nádorů se čím dál častěji uplatňuje i analýza genů.
Analýza genů v personalizované léčbě zhoubných nádorů
Nádory téhož typu se mohou u různých pacientů chovat rozdílně, v závislosti na jejich konkrétních charakteristikách. Personalizovaná léčba může být postavena na vyšetření genové exprese, a to zejména v případě nádorů, na které nezabírá běžná léčba. Genetické vyšetření může kromě toho poskytnout informace o případné přecitlivělosti na konkrétní lék či o pacientově prognóze. Takové diagnostické testy již existují u karcinomu prsu (např. MammaPrint nebo Oncotype DX) a někdy se uplatňují při rozhodování o léčbě.
Rozsah onemocnění v organismu
Je-li diagnostikován zhoubný nádor, v dalším kroku lékař zjišťuje, do jaké míry se nádorové buňky rozšířily do ostatních částí těla. Čím dříve je onemocnění rozpoznáno (např. v rámci screeningu), tím nižší je riziko, že se nádor stačil rozrůst, a tím vyšší je šance na vyléčení. U nádorových onemocnění krve a kostní dřeně platí jiné prognostické faktory, neboť se nejedná o solidní nádory.
Proces určování rozsahu onemocnění se označuje jako staging. Rozlišují se dva typy stagingu:
- Klinický staging se zakládá na fyzikálním vyšetření, zobrazovacích metodách (např. RTG nebo CT) a metodách nukleární medicíny (např. scintigrafie). Při tzv. orgánovém screeningu jsou postupně vyšetřeny všechny orgány, zda v nich není přítomen zhoubný nádor.
- Patologický staging je založen na chirurgických postupech, jako je např. odstranění a vyšetření regionálních lymfatických uzlin, vizuální kontrola přilehlých orgánů a histologické vyšetření postižené tkáně.
Staging pomocí TNM klasifikace
Staging je většinou založen na TNM klasifikaci [2]. Na jejím základě lze optimálně nastavit léčbu a následně sledovat další vývoj nádorového onemocnění.
| Označení | Význam |
|---|---|
| T | velikost a rozsah primárního nádoru: T1–T4 (čím vyšší je hodnota, tím větší je nádor) |
| N | N0: nejsou postiženy lymfatické uzliny N1: jsou postiženy lymfatické uzliny |
| M | M0: nejsou přítomny metastázy M1: jsou přítomny metastázy |
Pro určité kombinace TNM je pak zhoubnému nádoru přiřazeno konkrétní klinické stadium, které se označuje římskými číslicemi I až IV. Některá další klasifikační schémata jsou specifická pro konkrétní typ zhoubného nádoru, např. Laurenova klasifikace (pro karcinom žaludku), Ann Arbor klasifikace (pro Hodgkinův lymfom) nebo Dukesova klasifikace (pro kolorektální karcinom).
Význam celkového zdravotního stavu
Dalším podstatným prognostickým faktorem je celkový zdravotní stav pacienta. Ten je hodnocen pomocí tzv. Karnofského skóre. Pro pacientův boj se zhoubným nádorem mají rozhodující význam i jeho tělesné a duševní rezervy.
Diagnóza zhoubného nádoru představuje významný milník v životě postiženého. Účinnou pomoc v tomto těžkém období může poskytnout např. klinický psycholog nebo psychoterapeut.
Související odkazy
- Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS): Novotvary 2017 (odkaz vede na web uzis.cz)
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: TNM klasifikace (odkaz vede na web linkos.cz)
