Záškrt (difterie)

Historie

Po zavedení očkování se podařilo významně snížit počty případů onemocnění a úmrtí. Nicméně v některých státech světa se difterie stále vyskytuje. Nejvyšší nemocnost záškrtem byla v českých zemích v průběhu druhé světové války, v roce 1943 dosáhla maxima 39 597 případů onemocnění (347 případů na 100 000 obyvatel) (obr. 1). Smrtnost se pohybovala mezi 5 až 8 %. Povinné očkování bylo zahájeno v roce 1946, poté nemocnost prudce klesala až do začátku 70. let, kdy byl přerušen výskyt onemocnění. Od roku 1974 se vyskytují jen ojedinělé případy onemocnění. Riziko nákazy se obecně zvyšuje s věkem, s poklesem ochranných protilátek po očkování, a většinou má souvislost s kontaktem s neočkovanými osobami nebo s cestováním do zahraničí [1].

Obrázek 1: Trend onemocnění záškrtem v českých zemích (později v České republice) od roku 1890. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Záškrt se v České republice řadí mezi nemoci podléhající povinnému hlášení a historicky patří mezi dlouhodobě sledovaná infekční onemocnění [2]. Surveillance záškrtu byla zahájena již v 50. letech 20. století a je upravena v příloze č. 2 vyhlášky č. 389/2023 Sb. o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění, ve znění pozdějších předpisů [3].

Současnost

V roce 2024 evidovala Světová zdravotnická organizace (WHO) 25 134 případů záškrtu, zejména v nejchudších oblastech Afriky (Nigérie, Čad, Niger, Somálsko) a Asie (Indie, Pákistán, Indonésie) [4]. Smrtnost onemocnění se v současnosti pohybuje mezi 5 až 10 procenty; u dětí mladších 5 let věku a u osob nad 40 let dosahuje až 20 procent [2].

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) publikovalo v červenci 2025 rychlé hodnocení rizika týkající se výskytu Corynebacterium diphtheriae v zemích EU/EHP [5]. Záškrt je v Evropě považován za vzácné bakteriální onemocnění. Očkování od 50. let 20. století výrazně snížilo počet případů na celém světě díky masovému úsilí o imunizaci bezpečnou a účinnou vakcínou. Mezi lety 2023 a 2025 země EU/EHP nahlásily ECDC 82 případů způsobených bakterií Corynebacterium diphtheriae ST574. Z nich bylo nejméně 25 případů u osob ze zranitelných skupin, včetně osob bez domova, osob užívajících nebo injekčně si aplikujících drogy, neočkovaných osob a starších dospělých [5].

Od roku 2022 je v České republice každoročně hlášeno několik případů záškrtu (obr. 2). V období 2022–2025 bylo hlášeno celkem 34 případů záškrtu, s nejvyššími počty 11 případů v letech 2024 a 2025 (zdroj: ISIN) [6].

Obrázek 2: Výskyt záškrtu v České republice v jednotlivých letech, počty případů. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Prevence

Očkování dětí se provádí očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, poliomyelitidě, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b u dětí (schéma 2+1):

• od 9. týdne věku (2. měsíc),
• další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
• přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte,
• očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a černému kašli v 5.–6. roce dítěte,
• očkovací látky proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně v 10.–11. roce dítěte.

Očkování dospělých proti záškrtu je vzhledem k vyvanutí imunity doporučeno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) každých 10 let. Při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se doporučuje přeočkování, zvláště u starších cestovatelů, cest delších než 1 měsíc a při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem (např. humanitární aktivity).

Důležité informace najdete přehledně na informačním letáku Státního zdravotního ústavu (PDF soubor, 370 kB).

Příznaky onemocnění

Záškrt může mít různé klinické formy a při včasném záchytu bývá dobře léčitelný antibiotiky. Onemocnění se projevuje nejčastěji postižením sliznic horních cest dýchacích; pseudomembranózním zánětem sliznic, mandlí, nosní dutiny, hltanu (faryngeální forma), hrtanu (laryngeální forma), projevující se sípavým, štěkavým kašlem, nazývaným croup, často se značným periglandulárním edémem (collum caesari) (obr. 3). Na sliznici se tvoří žlutavě bílé povlaky (pablány), které jsou pevně přichyceny ke spodině.

Obrázek 3: Collum caesari u dítěte se záškrtem. (Zdroj: CDC, Public domain, via Wikimedia Commons; https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=717964)

Pokud není nemocný člověk léčen, vzniká maligní forma, kdy během 2 až 3 dnů dochází k vytvoření šedých pablán, které se mohou šířit dál do dýchacích cest; dech nemocného má charakteristický nasládlý zápach a může dojít k dyspnoe (dušnosti) až obturaci (ucpání, uzavření) dýchacích cest. Jinými slovy, pacient se může dusit (a v nejhorším případě udusit).

Vzácně dochází k postižení dalších sliznic, spojivek, vulvy, vaginy nebo kůže (kožní forma), případně k infekci v ráně, například u novorozenců epitelizující se pupek nebo u rodiček (ranná forma). Korynebakterie nejsou invazivní, ale jejich toxin může způsobovat zejména myokarditidy a kraniální nebo periferní neuropatie.

Další důležité informace

Inkubační doba: obvykle trvá 2 až 5 dní.

Původce: Původcem onemocnění jsou korynebakterie, které produkují toxin (exotoxin): buď čistě lidský patogen Corynebacterium diphtheriae, méně často pak Corynebacterium ulcerans nebo Corynebacterium pseudotuberculosis (tyto druhy se vyskytují primárně u zvířat). Jedná se o grampozitivní bakterie, pleomorfní, aerobní nesporulující, nepohyblivé tyčinky, odolné vůči zevním vlivům. V prachu, zaschlé pabláně nebo v hlenu zůstávají plně virulentní i několik týdnů [2].

Zdroj: Rezervoárem nákazy je člověk nemocný nebo v rekonvalescenci, případně bezpříznakový nosič toxigenního kmene, nebo i zvíře.

Přenos: K přenosu infekce dochází nejčastěji při úzkém kontaktu kapénkovou cestou, při kašli nebo kýchání, přímým kontaktem s pacientem nebo nosičem prostřednictvím infikovaných kožních lézí (bércové vředy, nehojící se kožní rány), nepřímo například prostřednictvím kontaminovaných předmětů a prádla, alimentární cestou nepasterizovanými mléčnými produkty nebo kontaktem s infikovanými zvířaty.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Nakažlivost nemocného začíná koncem inkubační doby, trvá po celou dobu nemoci, obvykle 14 dní, vylučování v rekonvalescenci může trvat až 6 měsíců. Cílená antibiotická léčba ukončí vylučování původce onemocnění obvykle do 48 hodin po začátku podávání.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Difterie (záškrt) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Kateřina Fabiánová, Jana Košťálová, Jana Zavadilová, Helena Šebestová, Iva Vlčková, Jan Kynčl: Surveillance záškrtu v České republice. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie 2023, 32(1): 24–29. (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.gov.cz, 2.1 MB)
3. Vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
4. World Health Organization: Diphtheria – number of reported cases [Záškrt – počty hlášených případů] (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
5. European Centre for Disease Prevention and Control: Diphtheria caused by Corynebacterium diphtheriae ST574 in the EU/EEA, 2025. Rapid risk assessment, 8 July 2025. (odkaz vede na PDF soubor na webu ecdc.europa.eu, 1.4 MB; dokument je dostupný pouze v angličtině)
6. Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
7. Státní zdravotní ústav: Očkování dospělých proti záškrtu – informační leták (PDF soubor, 370 kB)
8. Jan Janda: Difterie/záškrt – historie a současnost. Česko-slovenská pediatrie 2016, 71(3): 147–149. (odkaz vede na web prolekare.cz)