nemoc podléhající povinnému hlášení

Nemoc podléhající povinnému hlášení (angl. notifiable disease) je nemoc, která podle zákonných požadavků musí být hlášena orgánům ochrany veřejného zdraví, a to co možná nejdříve po stanovení diagnózy. Jedná se o některá infekční onemocnění, která jsou obvykle vysoce nakažlivá a/nebo vysoce nebezpečná. Mezi nemoci podléhající povinnému hlášení se řadí například chřipka, tuberkulóza, některé sexuálně přenosné infekce (včetně syfilis a HIV), cholera, břišní tyfus, salmonelóza, shigelóza, tularemie, bartonelóza, listerióza, tetanus, záškrt, černý kašel, spála, invazivní meningokoková onemocnění, erysipel, syndrom toxického šoku, chlamydiové infekce, trichomoniáza, lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida, žlutá zimnice, plané neštovice, pásový opar, opičí neštovice, spalničky, zarděnky, virová hepatitida A, virová hepatitida B, virová hepatitida C, virová hepatitida E, onemocnění cytomegalovirem a virem Zika, příušnice, leishmanióza, toxoplazmóza, svrab, COVID-19, invazivní pneumokoková onemocnění apod. (výčet není zdaleka úplný). Hlášení přenosných nemocí orgánům ochrany veřejného zdraví je bohužel často neúplné. Důvody mohou být různé: někdy je to diagnostická nepřesnost, jindy snaha pacientů zatajit výskyt onemocnění, která mají společenské stigma (to se týká zejména sexuálně přenosných infekcí), případně i nezájem nebo přílišná vytíženost lékařů. Přesto je hlášení výskytu infekčních nemocí nesmírně důležité. Poskytuje totiž výchozí bod pro vyšetřování případné neúspěšnosti preventivních opatření, jako je očkování, pro vysledování zdrojů infekce, popis geografického výskytu infekce a pro různé další účely (v závislosti na konkrétní nemoci).