Příušnice

Výskyt

Příušnice se vyskytují celosvětově, v oblastech mírného pásma hlavně v zimě a na jaře. Epidemie se objevují obvykle v 2–5letých intervalech. Onemocnění postihuje převážně děti, výjimečně dospělé. V letech 2006 až 2015 bylo v zemích EU/EAA hlášeno asi 200 000 případů příušnic s nejvyšší incidencí u malých dětí a dospívajících [1].

V roce 1986, před zahájením očkování, bylo v ČR hlášeno 24507 případů příušnic (obr. 1). V letech 1987 a 1988 počty případů ještě o něco vzrostly, ale poté došlo k velmi výraznému poklesu nemocnosti: v období 2010–2025 (tj. za posledních 15 let, nikoli za jediný rok) bylo v České republice hlášeno celkem 20582 případů příušnic, s nejvyšším počtem 5734 případů v roce 2016 (obr. 2; zdroj: ISIN) [2]. Příušnice se v České republice řadí mezi nemoci podléhající povinnému hlášení. Surveillance příušnic je upravena v příloze č. 14 vyhlášky č. 389/2023 Sb. o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění, ve znění pozdějších předpisů [3].

Obrázek 1: Trend onemocnění příušnicemi v České republice od roku 1955. Hodnoty pro období před rokem 1993 jsou orientační a vycházejí z archivních grafických podkladů SZÚ. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Obrázek 2: Výskyt příušnic v České republice v jednotlivých letech, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Očkováním, které bylo v ČR zahájeno v roce 1987, bylo dosaženo stonásobného snížení nemocnosti. Parotitická složka vakcíny vyvolává tvorbu protilátek asi u 90 % vakcinovaných.

Očkování dětí se v současnosti provádí kombinovanou živou očkovací látkou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR):

• první dávka se podává nejdříve první den třináctého měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení osmnáctého měsíce dítěte,
• druhá dávka očkovací látky se aplikuje od dovršení pátého roku dítěte do dovršení šestého roku dítěte.

Očkování dospělých je možné přeočkováním jednou dávkou MMR (na základě epidemiologické situace, možném kontaktu s rizikovou populací, cestování).

Aplikace očkovací látky proti příušnicím (MMR) nemá v postexpoziční profylaxi osob vystavených tomuto infekčnímu onemocnění význam, protože jak ukázaly klinické studie, očkování v inkubační době příušnic očkované osoby neochránilo.

Příznaky onemocnění

Příušnicím mohou předcházet nespecifické prodromální symptomy trvající 3–5 dní, jako je malátnost, horečka, bolest hlavy, svalů a kloubů. Charakteristickým klinickým projevem příušnic je bolestivé měkké zduření jedné nebo více slinných žláz (obvykle příušních, někdy také podčelistních nebo podjazykových). Infekce v dětském věku většinou proběhne bez dalších komplikací, ve vyšším věku se častěji objevují komplikace: zánět slinivky břišní, zánět pohlavních žláz (vaječníky, varlata) nebo velmi vzácně zánět centrální nervové soustavy (encefalitida, meningitida) s možnými trvalými neurologickými následky. Časté jsou i asymptomatické a subklinické infekce, mohou představovat až 20 % všech infekcí.

Následkem onemocnění může být i trvalá, většinou jednostranná, hluchota. Infekce těhotné ženy může vést k potracení plodu. Nejobávanější komplikací bývá zánět mužských pohlavních žláz, zvláště u chlapců po pubertě, který může vést k neplodnosti.

Další důležité informace

Inkubační doba: 14 až 25 dní, obvykle 16 až 18 dní.

Původce: virus příušnic.

Zdroj: nemocný člověk nebo člověk s bezpříznakovou nákazou.

Přenos: Onemocnění je vysoce nakažlivé a šíří se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím respiračních kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání nemocného jedince nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Virus se vylučuje slinami a močí.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Období nakažlivosti začíná 7 dní před a trvá 9 dní po začátku onemocnění. Lidé v kontaktu by měli být považováni za infekční od 12 do 25 dnů po setkání s nákazou (expozici onemocnění). Lidé s bezpříznakovou infekcí mohou být rovněž zdrojem nákazy. Po prodělání nemoci si organismus vytváří dlouhodobou, někdy i doživotní imunitu.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Příušnice (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
3. Vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
4. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Disease information about mumps – factsheet [Informační list o příušnicích] (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)