Plicní hypertenze

Co je plicní hypertenze?

Plicni hypertenze (PH) se vyznačuje tím, že v plicním oběhu (obr. 1) je patologicky zvýšený arteriální tlak. Jinými slovy, chronicky zvýšený krevní tlak postihuje krevní cévy, které přenášejí krev ze srdce do plic [1, 2].

Obrázek 1: Krevní oběh – schematický nákres. Krev proudí z pravé síně do pravé komory, odkud je čerpána do plicního oběhu. Krev v plicních tepnách obsahuje málo kyslíku, ale relativně hodně oxidu uhličitého. V plicních kapilárách dochází k výměně plynů (kyslík do krve, oxid uhličitý ven z krve) a krev s vysokým obsahem kyslíku a nízkým obsahem oxidu uhličitého se vrací do levé síně. Odtud krev vstupuje do levé komory, která ji pumpuje do systémového oběhu. Po výměně v systémových kapilárách (kyslík a živiny ven z krve, oxid uhličitý a odpadní látky do krve) se krev vrací do pravé síně a cyklus se opakuje. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)

Jaké jsou příčiny vzniku plicní hypertenze?

Příčiny vzniku plicní hypertenze zatím nebyly zcela objasněny. Může se jednat o základní onemocnění, genetickou predispozici, ale v některých případech není příčina jasná.

Mezi nejčastější příčiny plicní hypertenze patří srdeční selhání, onemocnění srdečních chlopní a některá onemocnění plic. Méně časté jsou tzv. plicní arteriální hypertenze (PAH) [3] a chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) [4]. Bližší informace o různých formách plicní hypertenze se dočtete níže.

Při plicní hypertenzi jsou zúžené krevní cévy, které přepravují krev ze srdce do plic. Kvůli tomuto zúžení stoupá v cévách krevní tlak, což je v průběhu času poškozuje. Postupně se poškozuje i srdce, protože musí pracovat proti zvýšenému odporu. Transport (přeprava) krve proto funguje čím dál hůře – což vede k tomu, že tělo již nemůže být tak dobře zásobováno kyslíkem a živinami. Navíc se mohou vyskytovat tzv. mikrotrombózy, tedy ucpávání malých cév.

Jaké existují formy plicní hypertenze?

Lékaři rozlišují různé formy plicní hypertenze [5], které mají mnohdy velmi rozmanité příčiny.

• Plicní arteriální hypertenze (PAH) se může vyskytnout například:
• bez zjevné příčiny (idiopatická PAH);
• dědičně (hereditárně);
• v souvislosti s toxickými látkami, léky nebo drogami (včetně látek potlačujících chuť k jídlu, amfetaminů apod.);
• v souvislosti s některými onemocněními pojivové tkáně;
• v souvislosti s infekcí HIV;
• v souvislosti s portální hypertenzí;
• v souvislosti s vrozenou srdeční vadou;
• v souvislosti se schistosomózou (parazitárním onemocněním, které se vyskytuje v mnoha tropických a subtropických zemích);
• s příznaky postižení žil (plicní venookluzivní choroba) nebo kapilár (plicní kapilární hemangiomatóza);
• zvláštní forma u novorozenců.
• Plicní hypertenze v souvislosti s onemocněním levé části srdce, například:
• chlopenní vada, srdeční selhání.
• Plicní hypertenze v souvislosti s onemocněním plic a při hypoxii, například:
• u CHOPN, plicní fibrózy, poruch dýchání ve spánku, dlouhodobého pobytu ve vysokých nadmořských výškách, vrozených onemocnění plic.
• Chronická tromboembolická plicní hypertenze. [4]
• Plicní hypertenze nejasného a/nebo multifaktoriálního původu, například:
• některá hematologická onemocnění, myeloproliferativní onemocnění nebo splenektomie;
• některá systémová onemocnění, jako je sarkoidóza;
• některá metabolická onemocnění, jako je glykogenóza, Gaucherova choroba nebo onemocnění štítné žlázy;
• některá další onemocnění, jako je například chronické onemocnění ledvin.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout u plicní hypertenze?

Zpočátku člověk nepociťuje žádná omezení ani příznaky. Ty se objevují teprve v závislosti na závažnosti plicní hypertenze:

• S postupujícím průběhem onemocnění se začínají objevovat mírná omezení při fyzické zátěži, později jsou čím dál výraznější. Mezi nejčastěji se vyskytujícími příznaky jsou dušnost a únava, v průběhu času bolest na hrudi, náhlá nevolnost či slabost při fyzické zátěži a otoky nohou.
• V pokročilém stadiu plicní hypertenze se potíže objevují i v klidu. Fungování životně důležitých procesů se zhoršuje, protože zásobování tkání kyslíkem a odvod oxidu uhličitého z nich již nefungují tak dobře. Kvůli čím dál omezenějšímu zásobování kyslíkem se v nejhorších případech mohou vyskytnout i život ohrožující stavy.

V závislosti na základním onemocnění se mohou vyskytnout i další příznaky.

Dlouhodobě zvýšený krevní tlak v plicním oběhu mimo jiné více zatěžuje pravou část srdce, protože musí pracovat proti vyššímu tlaku. V důsledku toho může dojít k poškození srdce až k srdečnímu selhání.

Jak se stanoví diagnóza plicní hypertenze?

Prvním krokem v diagnostice plicní hypertenze je podrobný anamnestický rozhovor. Lékař si při něm udělá celkový obrázek o zdravotním stavu pacienta. Zohlední přitom anamnézu, příznaky, výsledky dosavadních vyšetření, stávající onemocnění, užívání léků apod. Při samotném vyšetření se používají různé metody, například:

• auskultace (vyšetření poslechem);
• funkční vyšetření plic (např. spirometrie, bodypletysmografie, vyšetření difuzní kapacity plic);
• vyšetření krevních plynů;
• rentgenové vyšetření hrudníku;
• elektrokardiografie;
• stanovení některých dalších laboratorních hodnot (z vyšetření krve);
• echokardiografie;
• pravostranná srdeční katetrizace – invazivní vyšetření, pomocí kterého se stanoví konečná diagnóza plicní hypertenze;
• případně některá další vyšetření, která slouží buď k objasnění formy plicní hypertenze, nebo ke sledování průběhu onemocnění.

Bohužel se může stát, že diagnóza bude stanovena až v pokročilém stadiu – obvykle kvůli relativně pozdnímu nástupu příznaků, které jsou navíc většinou nespecifické.

Jak se léčí plicní hypertenze?

Nejvhodnější léčba závisí na formě onemocnění a individuálni situaci konkrétního pacienta. Léčba plicní hypertenze zahrnuje mimo jiné následující postupy, případně jen některé z nich:

• odvykání kouření, prevence či snížení nadváhy (pokud je přítomna);
• částečně pohybová aktivita (ideálně pod dohledem fyzioterapeuta), částečně šetření fyzickými silami;
• prevence infekcí (např. prostřednictvím očkování);
• léčba základního onemocnění;
• užívání léků – v závislosti na diagnostikované formě PH, základním onemocnění nebo pociťovaných obtížích: používají se například léky ke snížení krevního tlaku v plicním oběhu, k rozšíření cév, ke snížení srážlivosti krve, k odvodnění atd.;
• oxygenoterapie při chronickém nedostatku kyslíku;
• operace za účelem odstranění trombů z plicních tepen, např. při chronické tromboembolické plicní hypertenzi (CTEPH) [4];
• balonková dilatace zúžených plicních tepen u pacientů s CTEPH, kteří nemohou být operováni;
• plicní rehabilitace;
• psychologická podpora;
• ve velmi závažných případech transplantace plic, případně transplantace srdce a plic.

Na koho se mohu obrátit?

Pokud pociťujete únavu či dušnost při fyzické zátěži, případně jiná omezení či příznaky, obraťte se na svého praktického lékaře. Ten vás v případě potřeby odešle na specializované vyšetření nebo rovnou ke kardiologovi.

Související odkazy

1. Česká kardiologická společnost: Plicní hypertenze (odkaz vede na web kardio-cz.cz)
2. Klinika kardiologie IKEM: Plicní hypertenze (odkaz vede na web pah.cz)
3. Pavel Jansa, David Ambrož, Pavel Poláček, Jana Marešová, Ludmila Jelínková, Michael Aschermann, Aleš Linhart: Plicní arteriální hypertenze. Intervenční a akutní kardiologie 2009, 8(2): 81–86. (odkaz vede na PDF soubor na webu iakardiologie.cz, 139 kB)
4. Pavel Jansa, David Ambrož, Jan Kuchař, Michael Aschermann, Aleš Linhart, Jaroslav Lindner: Chronická tromboembolická plicní hypertenze. Intervenční a akutní kardiologie 2016, 15(4): 172–176. (odkaz vede na PDF soubor na webu iakardiologie.cz, 242 kB)
5. Michael Aschermann: Nová verze klasifikace plicní hypertenze. Vnitřní lékařství 2015, 61(5): 387–391. (odkaz vede na PDF soubor na webu casopisvnitrnilekarstvi.cz, 157 kB)