Botanická charakteristika
Rajče (Solanum lycopersicon) patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae), kam se řadí i brambory, paprika a lilek. Rajče je jednoletá rostlina, které se daří v teplém a slunečném podnebí: nesnese teploty pod jedním stupněm Celsia. Plody rajčat jsou z botanického hlediska bobule, rajčata obecně se řadí k plodové zelenině. Do Evropy se rajčata dostala již koncem 15. století s Kryštofem Kolumbem, který je přivezl z území dnešního Peru a Ekvádoru. Rajče se zpočátku pěstovalo jen jako okrasná rostlina; teprve koncem 19. století byl rozpoznán jeho pěstitelský a výživový potenciál.
Rajčata se pěstují v mnoha různých odrůdách, které se vyznačují širokou škálou vůní, tvarů i barev. Existují rajčata ve tvaru vejce, srdce, třešně, hrušky či láhve, některá jsou oválná, jiná zploštělá, kulatá či špičatá. Kromě typické červené barvy existují i rajčata bělavá, nažloutlá až oranžová, růžová až fialová, a také zelená. Na jedné straně existují obzvláště velká a „masitá“ rajčata, na druhém konci spektra jsou malá „cherry“ rajčátka – a mezi nimi existuje pestrá škála různě velkých plodů.
Rajčata od místních pěstitelů jsou k dostání od června do října.
Živiny, vitaminy a minerály
Rajčata jsou bohatá na vitaminy a minerály, přitom však mají nízký obsah kalorií (jen asi 17 kcal na 100 g). Díky vysokému obsahu vody (až 94 procent) jsou velmi osvěžující zeleninou, zvláště pak v létě. Rajčata obsahují vitaminy C, B1, B2, kyselinu listovou, prekurzory vitaminu A, a také velké množství karotenoidů, které plodům dodávají sytě červenou barvu; nejhojněji se vyskytujícím zástupcem karotenoidů je v rajčatech lykopen. Karotenoidy mohou v organismu účinkovat i jako antioxidanty.
Slupka rajčete obsahuje flavonoid kvercetin, který má rovněž řadu zdraví prospěšných účinků. Rajčata by se proto pokud možno neměla loupat. Kromě toho mají rajčata vysoký obsah draslíku. Zelená místa na rajčatech (např. u stopky, na nezralých plodech) obsahují rostlinný jed tomatin. Podobně jako solanin (jed obsažený v syrových nebo zelených bramborách) může tomatin způsobit pálení v krku, bolesti hlavy, průjem, nevolnost apod. Zelené části by se proto měly odříznout a vyhodit.
| Látky obsažené v rajčatech | Na 100 g jedlé části | Látky obsažené v rajčatech | Na 100 g jedlé části |
|---|---|---|---|
| Energie (kcal) | 17 | Vitamin A (µg) | 114 |
| Tuky (g) | 0,2 | Vitamin B1 (mg) | 0,06 |
| Bílkoviny (g) | 1,0 | Vitamin B2 (mg) | 0,04 |
| Sacharidy (g) | 2,6 | Vitamin B3 (mg) | 0,5 |
| Vláknina (g) | 1,0 | Vitamin B6 (mg) | 0,1 |
| Draslík (mg) | 242 | Vitamin C (mg) | 25 |
| Vápník (mg) | 9 | Vitamin E (mg) | 0,8 |
| Hořčík (mg) | 14 | Kyselina listová (µg) | 22 |
| Železo (mg) | 0,3 |
Využití v kuchyni
Rajčata se dají v kuchyni uplatnit na mnoho různých způsobů. Jsou její nepostradatelnou součástí a vévodí nejrůznějším kuchyňským trendům, ať už jde o středomořskou, asijskou nebo domácí kuchyni. Jsou vhodné k přípravě salátů, polévek (např. gazpacho), různých omáček, šťáv a mnoha jiných pokrmů.
Před kuchyňskou přípravou rajčata dobře umyjte a odstraňte zelené části. Slupka obsahuje cenné látky, rajčata proto pokud možno neloupejte a v hotovém jídle jezte i jejich slupky.
Skladování
Rajčata jsou citlivá na chlad, proto byste je v ideálním případě neměli uchovávat v chladničce. Kompromisem je zásuvka na zeleninu, ale ani tak by v ní neměla zůstat déle než jeden až dva dny. Skladovací teplota by rozhodně neměla být nižší než osm stupňů Celsia. Na chladném místě (do 15 stupňů Celsia) si rajčata zachovají čerstvost po dobu jednoho, maximálně dvou týdnů. Jsou-li rajčata skladována při nižší teplotě, ztrácejí chuť i strukturu.
Rajčata dozrávají i po sklizni. Zelené až žluté plody sice ještě získávají požadovanou barvu, avšak jejich chuť se již nerozvine optimálně. Při dozrávání rajčata uvolňují plyn etylen, proto by se neměla skladovat vedle jiných druhů ovoce nebo zeleniny, protože ta by se rychleji kazila.
Při nákupu poznáte čerstvá, dobře vyzrálá rajčata podle výrazně červené barvy a pevné slupky. Ta musí být neporušená a plody musí mít pevnou konzistenci. Na rajčatech by měly být kališní lístky (z okvětí) i stopka – a ani jedno z toho by nemělo být vyschlé.
