4 min. čtení
Draslík v lidském těle
Draslík (přesněji řečeno draselný kation, K+) společně se sodnými a chloridovými ionty má zásadní význam při udržování vodní a elektrolytové rovnováhy v těle. Draslík je nenahraditelný při udržování osmotického tlaku a membránového potenciálu; významně se podílí na přenosu nervových impulzů, a tím ovlivňuje funkci svalů, činnost srdce i krevní tlak. Jako kofaktor některých enzymů je důležitý pro metabolismus sacharidů a udržení acidobazické rovnováhy. Draslík je vylučován především močí (přibližně 80–90 % přijatého draslíku). Zbývajících 10–20 % je vylučováno stolicí a potem. Většina draslíku, který je profiltrován glomeruly v ledvinách, se zpětně vstřebá (reabsorbuje) do krevního oběhu v ledvinných tubulech.
V čem je draslík obsažen?
Draslík se nachází téměř ve všech potravinách. Obzvláště bohaté na draslík jsou ovoce a zelenina (viz kategorie Sezónní ovoce a zelenina). Ještě vyšší obsah draslíku se nachází v sušeném ovoci, popř. zelenině (třeba i v rajčatovém protlaku). Dobrými zdroji draslíku jsou meruňky, banány, švestky, rajčata, lískové ořechy, kešu ořechy, arašídy, mandle a celozrnná mouka ze špaldy, žita a pohanky.
Kolik draslíku potřebujeme?
Denní potřeba draslíku není přesně stanovena. Odhadovaný přiměřený příjem pro dospělé ve věku 25–51 let je denně do 4 g draslíku. Tato hodnota platí i pro těhotné ženy. U kojících matek je odhadovaný přiměřený příjem 4,4 g draslíku denně.
Další informace k doporučeným denním dávkám minerálních látek se dočtete na stránce Minerální látky – pokrytí denní potřeby.
Nedostatek/nadbytek draslíku
K nadbytku draslíku v krvi neboli hyperkalemii se člověk se zdravými ledvinami může jen stěží „propracovat“ prostřednictvím stravy, neboť lidský organismus má vlastní regulační mechanismy, aby v tomto ohledu udržel rovnováhu. Hyperkalemie se však může rozvinout při zvýšeném úniku draslíku z buněk, např. při metabolické acidóze (kdy je nadbytek H+ ukládán do buněk výměnou za K+), katabolických procesech, kdy dochází ke zvýšenému rozkladu intracelulárních proteinů, na nichž je K+ vázán (např. při extrémním hladovění), poškození buněk, inzulinové rezistenci nebo nedostatku inzulinu. Inzulinem vyvolaný vstup glukózy do buňky vyvolá současný vstup K+ do buňky. Hromadění draslíku v krvi může být vyvoláno narušenou funkcí ledvin (například při selhání ledvin), neboť draslík je vylučován zejména ledvinami, či nedostatečnou hladinou mineralokortikoidů. Mezi příznaky hyperkalemie se řadí svalová slabost (myastenie), ochrnutí (paralýza), syndrom akutní dechové tísně (ARDS), případně i srdeční arytmie či střevní neprůchodnost (ileus). Hyperkalemie ovlivňuje činnost srdce, způsobí zpomalení srdeční akce (bradykardie) až její úplnou zástavu.
Nedostatek draslíku neboli hypokalemie v důsledku nevhodné výživy se vyskytuje jen vzácně. Hypokalemie se však může rozvinout při zvýšeném vylučování draslíku, např. v případě chronického průjmu, silného zvracení nebo nadměrného pocení (potem se ztrácí krom vody i minerály). Na vzniku hypokalemie se mohou podílet i některé léky, např. kličková diuretika (furosemid). Závažný nedostatek draslíku (těžká hypokalemie) je akutní stav, který vyžaduje intenzivní lékařskou péči. Nejnápadnějšími příznaky těžké hypokalemie jsou neuromuskulární poruchy, které se projevují například zhoršeným fungováním svalů, dále střevní neprůchodností, která je způsobená ochrnutím svaloviny střevní stěny (tzv. paralytický ileus), zrychlenou srdeční akcí, která může končit zástavou srdce.
