Jaterní tuk je velmi snadno mobilizovatelný a mizí již při redukci hmotnosti o 5–10 %. Sonografický obraz steatózy mizí během několika týdnů po bandáži žaludku nebo po léčbě antiobezitiky.
Metabolické jaterní funkce uvedené dále vyžadují dostatečný příjem energie, jednotlivých živin, zejména proteinů.
Úlohou jater je zejména:
- produkce žlučových kyselin a trávení tuku,
- tvorba glykogenu a glukoneogeneze, mobilizace glukózy při hypoglykemii,
- konverze aminokyselin a syntéza proteinů, např. albuminu a srážlivých faktorů,
- tvorba lipidů, lipoproteinů a ketolátek,
- skladování vitaminů a jejich syntéza, resp. konverze,
- detoxikace alkoholu, hormonů (estrogeny), léků a dalších toxinů a cizorodých látek,
- exkrece léků a toxinů,
- imunologické funkce (tvorba cytokininů a ovlivnění fagocytů a lymfocytů),
- hematologické funkce (syntéza hemu a regulace metabolismu železa).
Játra dosahují 5 % váhy novorozence a 3 % váhy dospělého. Pro svoji činnost potřebují třetinu průtoku krve a pětinu spotřeby kyslíku, zejména energii a dostatek proteinů.
Diety u akutních infekčních hepatitid (zánět jater, žloutenka) prošly velkým vývojem. K odstranění původní diety s vysokou dávkou glycidů (sacharidů) a omezením bílkovin přispěly již americké pokusy za epidemie žloutenky v korejské válce. Prokázaly, že tradiční dieta s omezením bílkovin a vysokým obsahem cukrů nemá žádný pozitivní efekt.
Dnes pacienty hydratujeme, neomezujeme zásadně bílkoviny a poměrně časně podáváme i dobře stravitelné tuky. Podáváme vitaminy a mikronutrienty (vitamíny, minerály a stopové prvky) v běžných dávkách. Bílkoviny omezujeme pouze při známkách jaterní encefalopatie (narušení mozkových funkcí v důsledku selhávání jater), i zde však často jde o projev intoxikace spíše nedietními proteiny (bílkovinami), např. produkty krvácení do trávicího traktu.
V parenterální výživě je vhodné podání aminokyselin s větveným řetězcem ve speciálních přípravcích. U jaterní cirhózy bílkovin podáváme albumin a snažíme se o ovlivnění jeho úbytku. Při vzniku ascitu (hromadění vody v břiše) je třeba především bilancovat tekutiny, omezovat dietní příjem tekutin na cca 1 litr a navodit negativní bilanci tekutin diuretiky. Navození úbytku hmotnosti a vyrovnání tekutinové bilance by nemělo být urychlováno – pomalejší postup je výhodnější.
Dieta u chronického jaterního onemocnění se neliší od žlučníkové diety. V případě retence (zadržování) tekutin je vhodné nesolit. Často je nutné dodávat draslík. Sodík omezujeme na dávku od 40–100 mmol/den, obvykle nepodáváme méně. Přípravky na sipping (popíjení) jsou vhodné, mají obvykle málo sodíku (do 4 mmol/100 ml).
Při paracentézách (punkci a vypuštění tekutiny v břiše) je třeba následně kvalitní výživa s proteiny. Podávání albuminu u cirhózy zůstává kontroverzní a je spíše nevhodné.
Cirhotik by kvůli sodíku neměl jíst dále uzeniny, konzervy, průmyslově vyráběné přípravky, např. polévky, glutamát, slané oříšky, sýry jen do 100 g/týden, chléb jen 4 krajíčky/den, mléko do 300 ml/den, neboť i tyto potraviny obsahují sodík.
Uváděný ochranný vliv cibule či česneku na játra (hepatoprotektivita) není exaktně prokázán. Pacient s cirhózou potřebuje asi 1,2krát více energie než zdravý jedinec, proteiny je vhodné navýšit mírně nad 1 g/kg hmotnosti, ojediněle až do 1,5 g/kg.
U chronických onemocnění jater a při cholestáze (porušení toku a tvorby žluči) je vhodná doplnění vitaminů ústy či parenterálně, viz tab. 1.
Tabulka 1: Suplementace vitaminů u chronických onemocnění jater a při cholestáze
| Vitamin | Orálně | Parenterálně |
|---|---|---|
| A | 25 000 j/den | 100 000 j/3 měsíce |
| D | 4 000 j/den | 100 000 j/měsíc |
| E | 100 j/kg/den | 1–2 j/kg/den |
| K | 5 mg/den | 10 mg/měsíc |
Steatorea (průjmovitá stolice s obsahem tuku) vzniká jen u části pacientů, limituje příjem potravy a musí být potlačena individuálně vhodnou enzymatickou substitucí. Při enterální výživě je vhodné podání MCT tuků (oleje s jednodušší strukturou, např. kokosový) a dále doplnění vápníku a vitaminů.
Transplantace jater vyžaduje speciální nutriční přístup. Předoperačně důsledná individuální nutriční péče zamezuje podvýživě – malnutrici. U některých pacientů je možný již 3. den orální příjem, předtím je někdy podávána jejunální výživa (do tenkého střeva). Někdy vzniká potransplantační diabetes (cukrovka) a dyslipidemie (neuspokojivá hodnota cholesterolu v krvi), zejména vlivem imunosupresiv, a dlouhodobá nutriční péče je nutná.
Do 50. let se používala restrikce (omezení) proteinů u akutních hepatitid. V současné době se podle směrnic ESPEN guidelines (ESPEN – společnost pro enterální a parenterální výživu) léčba zahajuje 0,5 g proteinů/kg a po několika dnech se přechází na 1,2 g/kg i při encefalopatii,
Parenterální výživa se podává obvykle s 50 % tuku a 50 % cukru. Možné je podat větvené mastné kyseliny, ale lepší účinek této léčby není prokázán.
Při předávkování energie vzniká jaterní dysfunkce a vzestup bilirubinu, pak je vhodné omezit energii a podávat zejména méně sacharidů.
Speciální jaterní dietologickou problematikou je hemochromatóza a Wilsonova choroba. Dnes se zdá, že asi nemají žádný smysl diety s omezením železa a mědi. Rozhodující je zahájení specifické terapie.
