Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Výživa nemocných
  • Diety u onemocnění trávicího traktu
  • Aktuální: Dieta při jaterních onemocněních

Dieta při jaterních onemocněních

Kategorie: Diety u onemocnění trávicího traktu – více z kategorie
Autor: Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně

Játra jsou nejdůležitějším metabolickým orgánem. Z dietních vlivů je nejvýznamnější toxické alkoholové postižení. Přes metabolický význam jater je zajímavé, jak málo jsou ovlivněna dietním příjmem; výjimkou je jaterní steatóza (ztučnění jater) typická pro metabolický syndrom, obezitu a diabetes (cukrovku). Tato tzv. nealkoholická steatohepatitida může zejména u diabetiků přecházet do cirhózy.

Ilustrační obrázek Dieta při jaterních onemocněních

Jaterní tuk je velmi snadno mobilizovatelný a mizí již při redukci hmotnosti o 5–10 %. Sonografický obraz steatózy mizí během několika týdnů po bandáži žaludku nebo po léčbě antiobezitiky.

Metabolické jaterní funkce uvedené dále vyžadují dostatečný příjem energie, jednotlivých živin, zejména proteinů.

Úlohou jater je zejména:

  1. produkce žlučových kyselin a trávení tuku,
  2. tvorba glykogenu a glukoneogeneze (tvorba glukózy), mobilizace glukózy při hypoglykemii,
  3. konverze aminokyselin a syntéza proteinů, např. albuminu a srážlivých faktorů,
  4. tvorba lipidů, lipoproteinů a ketolátek,
  5. skladování vitaminů a jejich syntéza, resp. konverze,
  6. detoxikace alkoholu, hormonů (estrogeny), léků a dalších toxinů a cizorodých látek,
  7. exkrece léků a toxinů,
  8. imunologické funkce (tvorba cytokininů a ovlivnění fagocytů a lymfocytů),
  9. hematologické funkce (syntéza hemu a regulace metabolismu železa).

Játra dosahují 5 % váhy novorozence a 3 % váhy dospělého. Pro svoji činnost potřebují třetinu průtoku krve a pětinu spotřeby kyslíku, zejména energii a dostatek proteinů.

Diety u akutních infekčních hepatitid (zánět jater, žloutenka) prošly velkým vývojem. K odstranění původní diety s vysokou dávkou glycidů (sacharidů) a omezením bílkovin přispěly již americké pokusy za epidemie žloutenky v korejské válce. Prokázaly, že tradiční dieta s omezením bílkovin a vysokým obsahem cukrů nemá žádný pozitivní efekt.

Dnes pacienty hydratujeme, neomezujeme zásadně bílkoviny a poměrně časně podáváme i dobře stravitelné tuky. Podáváme vitaminy a mikronutrienty (vitamíny, minerály a stopové prvky) v běžných dávkách. Bílkoviny omezujeme pouze při známkách jaterní encefalopatie (narušení mozkových funkcí v důsledku selhávání jater), i zde však často jde o projev intoxikace spíše nedietními proteiny (bílkovinami), např. produkty krvácení do trávicího traktu.

V parenterální výživě je vhodné podání aminokyselin s větveným řetězcem ve speciálních přípravcích. U jaterní cirhózy bílkovin podáváme albumin a snažíme se o ovlivnění jeho úbytku. Při vzniku ascitu (hromadění vody v břiše) je třeba především bilancovat tekutiny, omezovat dietní příjem tekutin na cca 1 litr a navodit negativní bilanci tekutin diuretiky. Navození úbytku hmotnosti a vyrovnání tekutinové bilance by nemělo být urychlováno – pomalejší postup je výhodnější.

Dieta u chronického jaterního onemocnění se neliší od žlučníkové diety. V případě retence (zadržování) tekutin je vhodné nesolit. Často je nutné dodávat draslík. Sodík omezujeme na dávku od 40–100 mmol/den, obvykle nepodáváme méně. Přípravky na sipping (popíjení) jsou vhodné, mají obvykle málo sodíku (do 4 mmol/100 ml).

Při paracentézách (punkci a vypuštění tekutiny v břiše) je třeba následně kvalitní výživa s proteiny. Podávání albuminu u cirhózy zůstává kontroverzní a je spíše nevhodné.

Cirhotik by kvůli sodíku neměl jíst dále uzeniny, konzervy, průmyslově vyráběné přípravky, např. polévky, glutamát, slané oříšky, sýry jen do 100 g/týden, chléb jen 4 krajíčky/den, mléko do 300 ml/den, neboť i tyto potraviny obsahují sodík.

Uváděný ochranný vliv cibule či česneku na játra (hepatoprotektivita) není exaktně prokázán. Pacient s cirhózou potřebuje asi 1,2krát více energie než zdravý jedinec, proteiny je vhodné navýšit mírně nad 1 g/kg hmotnosti, ojediněle až do 1,5 g/kg.

U chronických onemocnění jater a při cholestáze (porušení toku a tvorby žluči) je vhodná doplnění vitaminů ústy či parenterálně, viz tab. 1.

Tabulka 1: Suplementace vitaminů u chronických onemocnění jater a při cholestáze

Vitamin Orálně Parenterálně
A 25 000 j/den 100 000 j/3 měsíce
D 4 000 j/den 100 000 j/měsíc
E 100 j/kg/den 1–2 j/kg/den
K 5 mg/den 10 mg/měsíc

Steatorea (průjmovitá stolice s obsahem tuku) vzniká jen u části pacientů, limituje příjem potravy a musí být potlačena individuálně vhodnou enzymatickou substitucí. Při enterální výživě je vhodné podání MCT tuků (oleje s jednodušší strukturou, např. kokosový) a dále doplnění vápníku a vitaminů.

Transplantace jater vyžaduje speciální nutriční přístup. Předoperačně důsledná individuální nutriční péče zamezuje podvýživě – malnutrici. U některých pacientů je možný již 3. den orální příjem, předtím je někdy podávána jejunální výživa (do tenkého střeva). Někdy vzniká potransplantační diabetes (cukrovka) a dyslipidemie (neuspokojivá hodnota cholesterolu v krvi), zejména vlivem imunosupresiv, a dlouhodobá nutriční péče je nutná.

Do 50. let se používala restrikce (omezení) proteinů u akutních hepatitid. V současné době se podle směrnic ESPEN guidelines (ESPEN – společnost pro enterální a parenterální výživu) léčba zahajuje 0,5 g proteinů/kg a po několika dnech se přechází na 1,2 g/kg i při encefalopatii,

Parenterální výživa se podává obvykle s 50 % tuku a 50 % cukru. Možné je podat větvené mastné kyseliny, ale lepší účinek této léčby není prokázán.

Při předávkování energie vzniká jaterní dysfunkce a vzestup bilirubinu, pak je vhodné omezit energii a podávat zejména méně sacharidů.

Speciální jaterní dietologickou problematikou je hemochromatóza a Wilsonova choroba. Dnes se zdá, že asi nemají žádný smysl diety s omezením železa a mědi. Rozhodující je zahájení specifické terapie.

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Diety u onemocnění trávicího traktu

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek Dieta při onemocněních žlučníku (žlučníková dieta)

    Dieta při onemocněních žlučníku (žlučníková dieta)

    Diety u onemocnění trávicího traktu

    Dieta při chorobách žlučníku je velmi podobná dietě při onemocněních slinivky břišní a jater. Pro tuto skupinu onemocnění je charakteristické, že dietní léčba hrála v minulosti zásadní roli. Dnes je naopak typické, že dietní léčba má částečně význam v prevenci a jen omezený význam – symptomatický – v úlevě od obtíží. V léčbě pak diety ztratily svůj význam.

  • Ilustrační obrázek Dieta po operaci střev

    Dieta po operaci střev

    Diety u onemocnění trávicího traktu

    Po výkonu na trávicím traktu zatěžujeme pacienty obvykle postupně tekutou, kašovitou a šetřící dietou a sledujeme rozvoj peristaltiky a obnovení pasáže. Adaptace na resekční výkon (odstranění části orgánu) trvá obvykle dlouho. Důležité je, zda byla ponechána Bauhinská chlopeň (přirozené spojení tenkého a tlustého střeva). Při její resekci je tlusté střevo zatěžováno větším množstvím tekuté tráveniny a adaptace je pomalejší.

  • Ilustrační obrázek Dieta při střevních zánětech

    Dieta při střevních zánětech

    Diety u onemocnění trávicího traktu

    Chronické i akutní střevní záněty jsou onemocnění, která vyžadují vždy také dietní léčbu. V akutních stadiích a při relapsech (znovuvzplanutí nemoci) je nutné zvažovat enterální výživu, která má kromě přívodu živin rovněž léčebný efekt.

  • Ilustrační obrázek Enterální výživa

    Enterální výživa

    Co je co ve výživě

    Jako enterální (střevní) výživu označujeme umělou výživu podávanou do trávicího traktu (tedy jinou formou, než je běžná dieta). Dnes je v oblasti umělé výživy dávána přednost všem formám enterální výživy před parenterální (infuzní). Enterální výživa umožňuje přívod živin přirozenou cestou, stimuluje funkce trávicího traktu, snižuje přerůstání střevní mikroflóry, snižuje střevní permeabilitu (propustnost) a ovlivňuje střevní peristaltiku (pohyblivost střev).

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 26.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace