Princip očkování
Očkování (neboli vakcinace či aktivní imunizace) je podání očkovací látky (vakcíny), která obsahuje neživý nebo živý oslabený patogenní mikroorganismus nebo části (antigeny) jednoho či více mikroorganismů (bakterií , virů). Tím se u člověka vyvolá tvorba ochranných protilátek a tvorba potřebných buněk imunitního systému (paměťové buňky), které chrání proti danému onemocnění, navodí se tzv. aktivní imunita neboli obranyschopnost. Imunitní systém člověka se naučí patogenní mikroorganismy nebo jejich části rozpoznávat a očkovaná osoba by tak měla být chráněna před infekcí nebo alespoň před závažným průběhem onemocnění v případě, že se setká s původcem infekčního onemocnění . Samotné podání očkovací látky nemůže vyvolat ani způsobit onemocnění, proti kterému se očkuje.
Být očkován je lepší než onemocnět, protože při onemocnění hrozí komplikace , které mohou vést k celoživotním následkům nebo dokonce úmrtí.
Kolektivní imunita
Vysoká proočkovanost brání šíření infekčních bakterií a virů v populaci, a tím zajišťuje kolektivní imunitu. To znamená, že jsou před onemocněním chráněny nejen očkovaní, ale i ti, kteří nesmí být očkováni ze zdravotních důvodů nebo lidé, jejichž imunitní systém není schopen z různých důvodů protilátky vytvořit. Přeruší-li se plošné očkování populace, může klesnout kolektivní imunita a následně vzroste výskyt nemocí, jimž lze očkováním předcházet. Plošné očkování je tedy také výrazem solidárnosti.
Bližší informace se dozvíte v článku Kolektivní imunita.
Očkování dětí
Je důležité, aby všechny děti, pokud jim to zdravotní stav umožňuje, byly plně očkovány, a tím chráněny před nemocemi, které mohou zvláště v časném dětském věku probíhat závažně.
Při pravidelném „povinném“ očkování jsou děti v ČR očkovány proti tuberkulóze (děti z rizikových skupin), záškrtu, tetanu, dávivému kašli, onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typu b, přenosné dětské obrně, virové hepatitidě B, spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Očkování se provádí podle vyhlášky MZ ČR č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem [1].
Bližší informace se dozvíte v kategorii Očkování dětí.
Očkování dospělých a chronicky nemocných
Očkování je stejně důležité i v dospělosti a v seniorském věku. Významně přispívá k ochraně zdraví v běžném životě, při práci, volnočasových aktivitách nebo při cestování. Velký význam má také očkování vybraných skupin chronicky nemocných pacientů, jako jsou například pacienti s onemocněním srdce, plic , ledvin , cév, jater , sleziny , diabetici, onkologičtí pacienti , pacienti s poruchou imunity a pacienti před a po transplantaci .
Mezi důležitá pravidelná očkování u dospělých se řadí očkování proti pneumokokovým onemocněním, které se provádí u osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v domovech pro seniory. Dále se očkování proti pneumokokovým nákazám provádí u osob umístěných v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem, pokud tyto osoby trpí chronickým nespecifickým onemocněním dýchacích cest , chronickým onemocněním srdce, cév nebo ledvin nebo diabetem léčeným inzulínem.
Druhé pravidelné očkování pro dospělé je očkování proti virové hepatitidě B u osob, které mají být zařazeny do pravidelných dialyzačních programů. Očkování spočívá v aplikaci tří dávek očkovací látky.
Bližší informace se dozvíte v kategoriích Očkování dospělých, Očkování pro cestovatele, Očkování těhotných a Očkování zdravotníků.
Jak probíhá očkování?
Ke každému očkování se přistupuje individuálně s ohledem na zdravotní stav pacienta, potřebné informace sdělí praktický lékař . Očkující lékař by měl ale také respektovat doporučení týkající se potřeby včasného zahájení očkování, k odkladu by měly vést jen závažné důvody. Očkování se řídí podle očkovacího kalendáře a doporučení odborných společností. Očkující lékař dohodne s klientem očkovací plán. Každá očkovací látka má jinou dobu nutnou pro přeočkování a termín, kdy bude podána další dávka. Tyto informace vždy sdělí lékař, který pacienta očkoval.
Očkovat lze, pokud je osoba v dobrém zdravotním stavu. Očkovací látka se podává buď vpíchnutím do svalu, nebo pod kůži. Některé vakcíny se podávají ústy ve formě kapek nebo roztoku. U některých očkovacích látek je nutné podání více dávek a přeočkování.
Po očkování je potřeba 30 minut zůstat v čekárně v dohledu lékaře pro případ vzácné bezprostřední reakce po aplikaci. Během následujících 24–48 hodin se může objevit reakce po očkování: únava, zvýšená teplota a bolest v místě vpichu. Proto je vhodné po tuto dobu dodržovat klidový režim a nepít alkohol. Bližší informace se dozvíte v článku Co se v těle děje po očkování?
Očkování lékař zapíše do očkovacího průkazu, který děti dostanou při narození v porodnici. Doklad o očkování dospělých vystavuje praktický lékař nebo lékař v očkovacím centru.
Zdravotní překážky očkování (kontraindikace)
Očkování lze provést, pokud nejsou známy překážky očkování, tzv. kontraindikace , které jsou u každého individuálně posuzovány očkujícím lékařem. Kontraindikace se sledují proto, aby se neočkovaly osoby, u kterých by mohlo dojít k nežádoucí reakci po očkování nebo k nedostatečné tvorbě ochranných protilátek (tzv. selhání vakcinace). Bez dostatečných důvodů by se nemělo od očkování ustupovat.
Kontraindikace mohou být dočasné (např. akutní infekční horečnaté onemocnění, zhoršení stávajícího chronického onemocnění) a v tom případě se očkování posune na dobu, kdy dočasné kontraindikace pominou a zdravotní stav se upraví. Kontraindikace trvalé znamenají, že po jejich zjištění je osoba trvale vyloučena z očkování. Přehled všech kontraindikací, které brání očkování, je vždy uveden v příbalovém letáku nebo SPC (souhrn údajů o léčivém přípravku) jednotlivých vakcín.
Kdo hradí očkování?
Pravidelné očkování a vybraná doporučená očkování dětí a dospělých jsou hrazena zdravotními pojišťovnami, včetně úhrady za aplikaci a vyšetření před očkováním, stejně jako očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony. Očkování proti některým dalším nemocem pojišťovnami hrazena nejsou a platí si je pojištěnci sami. Mohou při tom využít preventivní programy na podporu očkování své zdravotní pojišťovny .
Stát si ponechal možnost hradit očkovací látky cizincům, kteří se na základě zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví [2] musí podrobit povinnému očkování. Jedná se o fyzické osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt a cizince, kterým byl povolen přechodný pobyt na území České republiky na dobu delší než 90 dnů. Stát dále hradí mimořádné očkování a zvláštní očkování .
Bližší informace se dozvíte v článku Úhrada očkování.
Kde mohu nechat naočkovat sebe nebo své dítě?
Očkování dětí sledují a organizují registrující praktičtí lékaři pro děti a dorost (PLDD).
Očkování dospělých provádí praktičtí lékaři pro dospělé nebo specializovaná pracoviště, například očkovací centra nebo v centra cestovní medicíny .
Související odkazy
- Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
