7 min. čtení
Princip očkování
Očkování (neboli vakcinace či aktivní imunizace) je podání očkovací látky (vakcíny), která obsahuje neživý nebo živý oslabený patogenní mikroorganismus nebo části (antigeny) jednoho či více mikroorganismů (bakterií, virů). Tím se u člověka vyvolá tvorba ochranných protilátek a tvorba potřebných buněk imunitního systému (paměťové buňky), které chrání proti danému onemocnění, navodí se tzv. aktivní imunita neboli obranyschopnost. Imunitní systém člověka se naučí patogenní mikroorganismy nebo jejich části rozpoznávat a očkovaná osoba by tak měla být chráněna před infekcí nebo alespoň před závažným průběhem onemocnění v případě, že se setká s původcem infekčního onemocnění. Samotné podání očkovací látky nemůže vyvolat ani způsobit onemocnění, proti kterému se očkuje.
Být očkován je lepší než onemocnět, protože při onemocnění hrozí komplikace, které mohou vést k celoživotním následkům nebo dokonce úmrtí.
Kolektivní imunita
Vysoká proočkovanost brání šíření infekčních bakterií a virů v populaci, a tím zajišťuje kolektivní imunitu. To znamená, že jsou před onemocněním chráněny nejen očkovaní, ale i ti, kteří nesmí být očkováni ze zdravotních důvodů nebo lidé, jejichž imunitní systém není schopen z různých důvodů protilátky vytvořit. Přeruší-li se plošné očkování populace, může klesnout kolektivní imunita a následně vzroste výskyt nemocí, jimž lze očkováním předcházet. Plošné očkování je tedy také výrazem solidárnosti.
Bližší informace se dozvíte v článku Kolektivní imunita.
Očkování dětí
Je důležité, aby všechny děti, pokud jim to zdravotní stav umožňuje, byly plně očkovány, a tím chráněny před nemocemi, které mohou zvláště v časném dětském věku probíhat závažně.
Při pravidelném „povinném“ očkování jsou děti v ČR očkovány proti tuberkulóze (děti z rizikových skupin), záškrtu, tetanu, dávivému kašli, onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typu b, přenosné dětské obrně, virové hepatitidě B, spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Očkování se provádí podle vyhlášky MZ ČR č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem [1].
Bližší informace se dozvíte v kategorii Očkování dětí.
Očkování dospělých a chronicky nemocných
Očkování je stejně důležité i v dospělosti a v seniorském věku. Významně přispívá k ochraně zdraví v běžném životě, při práci, volnočasových aktivitách nebo při cestování. Velký význam má také očkování vybraných skupin chronicky nemocných pacientů, jako jsou například pacienti s onemocněním srdce, plic, ledvin, cév, jater, sleziny, diabetici, onkologičtí pacienti, pacienti s poruchou imunity a pacienti před a po transplantaci.
Mezi důležitá pravidelná očkování u dospělých se řadí očkování proti pneumokokovým onemocněním, které se provádí u osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v domovech pro seniory. Dále se očkování proti pneumokokovým nákazám provádí u osob umístěných v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem, pokud tyto osoby trpí chronickým nespecifickým onemocněním dýchacích cest, chronickým onemocněním srdce, cév nebo ledvin nebo diabetem léčeným inzulínem.
Druhé pravidelné očkování pro dospělé je očkování proti virové hepatitidě B u osob, které mají být zařazeny do pravidelných dialyzačních programů. Očkování spočívá v aplikaci tří dávek očkovací látky.
Bližší informace se dozvíte v kategoriích Očkování dospělých, Očkování pro cestovatele, Očkování těhotných a Očkování zdravotníků.
Jak probíhá očkování?
Ke každému očkování se přistupuje individuálně s ohledem na zdravotní stav pacienta, potřebné informace sdělí praktický lékař. Očkující lékař by měl ale také respektovat doporučení týkající se potřeby včasného zahájení očkování, k odkladu by měly vést jen závažné důvody. Očkování se řídí podle očkovacího kalendáře a doporučení odborných společností. Očkující lékař dohodne s klientem očkovací plán. Každá očkovací látka má jinou dobu nutnou pro přeočkování a termín, kdy bude podána další dávka. Tyto informace vždy sdělí lékař, který pacienta očkoval.
Očkovat lze, pokud je osoba v dobrém zdravotním stavu. Očkovací látka se podává buď vpíchnutím do svalu, nebo pod kůži. Některé vakcíny se podávají ústy ve formě kapek nebo roztoku. U některých očkovacích látek je nutné podání více dávek a přeočkování.
Po očkování je potřeba 30 minut zůstat v čekárně v dohledu lékaře pro případ vzácné bezprostřední reakce po aplikaci. Během následujících 24–48 hodin se může objevit reakce po očkování: únava, zvýšená teplota a bolest v místě vpichu. Proto je vhodné po tuto dobu dodržovat klidový režim a nepít alkohol. Bližší informace se dozvíte v článku Co se v těle děje po očkování?
Očkování lékař zapíše do očkovacího průkazu, který děti dostanou při narození v porodnici. Doklad o očkování dospělých vystavuje praktický lékař nebo lékař v očkovacím centru.
Zdravotní překážky očkování (kontraindikace)
Očkování lze provést, pokud nejsou známy překážky očkování, tzv. kontraindikace, které jsou u každého individuálně posuzovány očkujícím lékařem. Kontraindikace se sledují proto, aby se neočkovaly osoby, u kterých by mohlo dojít k nežádoucí reakci po očkování nebo k nedostatečné tvorbě ochranných protilátek (tzv. selhání vakcinace). Bez dostatečných důvodů by se nemělo od očkování ustupovat.
Kontraindikace mohou být dočasné (např. akutní infekční horečnaté onemocnění, zhoršení stávajícího chronického onemocnění) a v tom případě se očkování posune na dobu, kdy dočasné kontraindikace pominou a zdravotní stav se upraví. Kontraindikace trvalé znamenají, že po jejich zjištění je osoba trvale vyloučena z očkování. Přehled všech kontraindikací, které brání očkování, je vždy uveden v příbalovém letáku nebo SPC (souhrn údajů o léčivém přípravku) jednotlivých vakcín.
Kdo hradí očkování?
Pravidelné očkování a vybraná doporučená očkování dětí a dospělých jsou hrazena zdravotními pojišťovnami, včetně úhrady za aplikaci a vyšetření před očkováním, stejně jako očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony. Očkování proti některým dalším nemocem pojišťovnami hrazena nejsou a platí si je pojištěnci sami. Mohou při tom využít preventivní programy na podporu očkování své zdravotní pojišťovny.
Stát si ponechal možnost hradit očkovací látky cizincům, kteří se na základě zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví [2] musí podrobit povinnému očkování. Jedná se o fyzické osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt a cizince, kterým byl povolen přechodný pobyt na území České republiky na dobu delší než 90 dnů. Stát dále hradí mimořádné očkování a zvláštní očkování.
Bližší informace se dozvíte v článku Úhrada očkování.
Kde mohu nechat naočkovat sebe nebo své dítě?
Očkování dětí sledují a organizují registrující praktičtí lékaři pro děti a dorost (PLDD).
Očkování dospělých provádí praktičtí lékaři pro dospělé nebo specializovaná pracoviště, například očkovací centra nebo v centra cestovní medicíny.
Související odkazy
- Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
