Kolektivní imunita je stav imunity v populaci získané aktivním způsobem, tedy po onemocnění nebo po očkování , kdy si organismus sám protilátky vytváří, nebo pasivní cestou, tj. přenosem mateřských protilátek nebo podáním sér či imunoglobulinů, kdy se do těla dostávají již hotové protilátky; jejich životnost je však relativně krátkodobá.
Předpokladem zabránění šíření infekčního agens v populaci je udržování vysoké proočkovanosti, která je součástí kolektivní imunity . Kolektivní imunita funguje pouze tehdy, je-li očkován dostatečný podíl jedinců dané společnosti. Kolektivní imunita se vyjadřuje jako procento imunních osob v populaci. Pro jednotlivá onemocnění jsou stanoveny určité hladiny proočkovanosti populace, po jejichž dosažení se přenos infekčního agens snižuje až zastavuje, nevznikají epidemie , ale mohou se vyskytnout náhodné (sporadické) případy onemocnění. Vysoká míra proočkovanosti (tj. procento úspěšně očkovaných osob v příslušné skupině obyvatelstva) současně poskytuje ochranu těm, kteří nemohli být ze zdravotních důvodů očkováni. Jedná se o osoby s poruchami obranyschopnosti, závažnými nemocemi, alergiemi na očkovací látky apod.
Potřebná míra proočkovanosti závisí zejména na nakažlivosti onemocnění a na účinnosti podávané očkovací látky. Hodnota proočkovanosti populace, která umožní kolektivní imunitu, by měla zpravidla přesahovat 90 %. Například pro spalničky je nutná 95% hladina proočkovanosti.
Ve státech, kde došlo ke snížení proočkovanosti (například z důvodů dezinformačních kampaní médií, náboženských, ekonomických) vznikly v dětské populaci opět epidemie infekčních onemocnění .
