Kolektivní imunita je stav imunity v populaci získané aktivním způsobem, tedy po onemocnění nebo po očkování, kdy si organismus sám protilátky vytváří, nebo pasivní cestou, tj. přenosem mateřských protilátek nebo podáním sér či imunoglobulinů, kdy se do těla dostávají již hotové protilátky; jejich životnost je však relativně krátkodobá.
Předpokladem zabránění šíření infekčního agens v populaci je udržování vysoké proočkovanosti, která je součástí kolektivní imunity. Kolektivní imunita funguje pouze tehdy, je-li očkován dostatečný podíl jedinců dané společnosti. Kolektivní imunita se vyjadřuje jako procento imunních osob v populaci. Pro jednotlivá onemocnění jsou stanoveny určité hladiny proočkovanosti populace, po jejichž dosažení se přenos infekčního agens snižuje až zastavuje, nevznikají epidemie, ale mohou se vyskytnout náhodné (sporadické) případy onemocnění. Vysoká míra proočkovanosti (tj. procento úspěšně očkovaných osob v příslušné skupině obyvatelstva) současně poskytuje ochranu těm, kteří nemohli být ze zdravotních důvodů očkováni. Jedná se o osoby s poruchami obranyschopnosti, závažnými nemocemi, alergiemi na očkovací látky apod.
Potřebná míra proočkovanosti závisí zejména na nakažlivosti onemocnění a na účinnosti podávané očkovací látky. Hodnota proočkovanosti populace, která umožní kolektivní imunitu, by měla zpravidla přesahovat 90 %. Například pro spalničky je nutná 95% hladina proočkovanosti.
Ve státech, kde došlo ke snížení proočkovanosti (například z důvodů dezinformačních kampaní médií, náboženských, ekonomických) vznikly v dětské populaci opět epidemie infekčních onemocnění.
