Poliomyelitida (přenosná dětská obrna)

Historie

V roce 1939 proběhla na území ČR velká epidemie poliomyelitidy s následnými vlnami po třech až pěti letech. V letech 1939–1956 onemocnělo celkem 12 868 osob, převážně dětí, z nich 1 159 zemřelo. Od roku 1957 bylo zahájeno očkování nejdříve neživou a následně od roku 1960 živou očkovací látkou. Díky úspěšnému očkovacímu programu Česká republika v roce 1961 dosáhla statusu „polio-free“ země (tzn. země, ve které se nevyskytuje virus poliomyelitidy) [1].

Od roku 1957 bylo zahájeno očkování nejdříve neživou a následně živou očkovací látkou. V roce 1959 bylo v ČR hlášeno 131 případů onemocnění a 11 úmrtí. Celoplošný očkovací program zahájený v první polovině roku 1960 byl velmi úspěšný; již od druhé poloviny roku 1960 nebyl na našem území zaznamenán domácí (tj. neimportovaný, autochtonní) případ onemocnění přenosnou dětskou obrnou a ČR tak mohla jako první země na světě deklarovat vymýcení (tj. eliminaci) poliomyelitidy, čili stav, kdy je v zemi dlouhodobě přerušen proces šíření nákazy.

Obrázek 1: Trend onemocnění poliomyelitidou v České republice od roku 1945. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Současnost

Světová zdravotnická organizace označila Evropu jako region bez viru poliomyelitidy („polio-free“) v roce 2002. V roce 2023 evidovala Světová zdravotnická organizace (WHO) 12 případů poliomyelitidy: 6 v Afghánistánu, 6 v Pákistánu [3]. To však neznamená, že v Evropě již nehrozí riziko onemocnění poliomyelitidou. Ve vzorku odpadní vody v Hamburku, který byl odebrán 6. října 2025, byl detekován divoký poliovirus typu 1 (WPV1) [4]. Tento typ polioviru v současnosti cirkuluje pouze v Afghánistánu a Pákistánu. Zjištění z podzimu 2025 naznačila, že virus vylučovala minimálně jedna osoba, která se v době odběru vzorku odpadní vody nacházela v Hamburku. WPV1 přitom může způsobit poliomyelitidu u neočkovaných nebo neúplně očkovaných jedinců. I z tohoto důvodu je důležité nepodceňovat očkování proti přenosné dětské obrně.

Prevence

Jedinou účinnou prevencí proti onemocnění poliovirem je očkování.

Očkování dětí se provádí neživou (inaktivovanou) očkovací látkou (IPV), která je součástí očkovací látky proti záškrtu, tetanu, černému kašli, poliomyelitidě, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b u dětí:

a) u dětí (schéma 2 + 1):

• od 9. týdne věku (2. měsíc),
• další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
• přeočkování se provede v 11. – 13. měsíci života dítěte, tzn. interval mezi druhou a třetí dávkou je minimálně 6 měsíců,
• očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli a poliomyelitidě v 10.–11. roku dítěte,

b) u dětí očkovaných proti tuberkulóze od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze,

c) u nedonošených dětí třemi dávkami očkovací látky podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně šest měsíců po podání třetí dávky (schéma 3 + 1).

Očkování dospělých a cestovatelů: Světová zdravotnická organizace (WHO) dne 5. 5. 2014 vydala doporučení pro cestovatele do zemí, kde se poliovirus stále ještě vyskytuje. Jeho cílem je zabránit přenosu polioviru z rizikových zemí tam, kde byl virus již vymýcen. Riziko přenosu polioviru se snižuje podáním dodatečné dávky očkovací látky proti poliomyelitidě (tzv. booster). Proto WHO doporučuje obyvatelům a návštěvníkům zemí s výskytem polioviru, aby se nechali očkovat proti polioviru během 12 měsíců před cestou do rizikové země, případně při vycestování z této rizikové oblasti.

Příznaky onemocnění

V dětském věku probíhá většina infekcí bez příznaků a pouze u jedné z 200 až 300 nakažených osob se vyvine závažná forma onemocnění, která vyvolává ochrnutí. Život ohrožující komplikací je obrna dýchacích a polykacích svalů.

Infekce lidí, u nichž se neprojeví žádné příznaky, zůstanou většinou neodhaleny a nediagnostikovány. Lidé, kteří mají bezpříznakovou formu onemocnění, jsou infekční pro své okolí; ještě několik týdnů vylučují poliovirus stolicí a sliznicemi úst a nosu. Tito lidé mohou nakazit další jedince, u kterých se může vyvinout závažná forma tohoto onemocnění. 

Poliomyelitida zahrnuje následující klinické projevy: akutní nástup neúplné obrny (parézy) jedné či více končetin, typické je asymetrické postižení. V postižené končetině jsou čístečně nebo zcela chybí šlachové reflexy bez zjevné příčiny a bez ztráty smyslových (senzorických) nebo poznávacích (kognitivních) funkcí; ochrnutí (paralytická forma) vzniká jen u 1 % nakažených.

Po 20 až 40 letech po prodělané paretické formě onemocnění se může zhoršovat zdravotní stav jedince; vyvíjí se tzv. postpoliomyelitický syndrom. Mezi hlavní symptomy patří zejména nadměrná nevysvětlitelná únava, svalová slabost – narůstání obrn a ubývání svalů, výrazná bolest svalů a kloubů, poruchy vědomí (vazovagální synkopy), poruchy spánku, přecitlivělost k chladu a bolesti, potíže s polykáním a dýcháním.

Další důležité informace

Inkubační doba: obvykle trvá 7 až 14 dní, rozsah může být 3 až 35 dní.

Původce: virus poliomyelitidy typu 1, 2 a 3.

Zdroj: nemocný člověk nebo osoba s bezpříznakovou (inaparentní) infekcí.

Přenos: Virus poliomyelitidy se přenáší z člověka na člověka fekálně-orální cestou (šíření infekční choroby, kdy se choroboplodné zárodky přítomné ve stolici nakaženého dostanou do trávicího traktu jiného jedince) nebo orálně-orální cestou (nákaza se přenáší od osoby postižené prostřednictvím jejích slin), méně často kontaminovanou vodou.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Infikovaný je nejnakažlivější několik dní před a po začátku onemocnění, ještě několik týdnů vylučuje poliovirus stolicí a sliznicemi úst a nosu. Virus vylučují také osoby s bezpříznakovou nákazou, tj. 80 % ze všech nakažených. Osoby se sníženou obranyschopností mohou virus ve stolici vylučovat měsíce až roky.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Poliomyelitida – přenosná dětská obrna (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Libor Grubhoffer: Život s očkovacími látkami. Vesmír 2017, 96(4): 228–229. (odkaz vede na web vesmir.cz)
3. World Health Organization: Poliomyelitis – number of reported cases [Poliomyelitida – počty hlášených případů] (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. Státní zdravotní ústav: Divoký poliovirus typu 1 detekován ve vzorku odpadní vody v Hamburku (odkaz vede na web szu.gov.cz)
5. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Factsheet about poliomyelitis [Informační list o poliomyelitidě] (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
6. Světová zdravotnická organizace (WHO): Poliomyelitis [Poliomyelitida] (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)