Nádory mozku: klasifikace a formy

Nezhoubné nádory mozku obvykle rostou pomalu a většinou neprorůstají do sousední zdravé tkáně. Přesto mohou vést k závažným potížím, pokud se nacházejí na „nevhodném“ místě v mozku, například:

• v tzv. řečovém centru – potíže s řečí,
• v místě, ve kterém se kříží zrakové nervy (to je odborně označováno jako optické chiasma) – potíže se zrakem,
• apod.

Některé typy mozkových nádorů (např. gliomy) mohou navíc z nezhoubné formy časem přejít do zhoubné.

Zhoubné nádory mozku jsou tvořeny rychle se množícími buňkami. Prorůstají do zdravých oblastí mozku (tzv. infiltrativní růst) a tyto mozkové struktury poškozují.

Zda se jedná o nezhoubný (benigní) nebo zhoubný (maligní) nádor, může určit pouze specialista v oboru neurologie, a to na základě podrobných diagnostických vyšetření (viz článek Nádory mozku: příčiny, příznaky a diagnóza) [1].

Klasifikace nádorů mozku

Je důležité vědět, zda je nádor nezhoubný nebo zhoubný, aby lékařský tým mohl u každého pacienta posoudit jeho individuální šanci na vyléčení a nabídnout mu nejlepší možnou léčbu. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2021 vydala klasifikaci, v níž jsou nádory centrálního nervového systému (CNS) rozděleny do čtyř tzv. histopatologických stupňů (mezi lékaři se běžně používá anglické označení grade) [2]:

• WHO grade 1 – takto jsou označovány nezhoubné, pomalu rostoucí nádory. Ty mají dobrou šanci na vyléčení chirurgickým zákrokem, při němž je nádor odstraněn.
• WHO grade 2 – tyto nádory jsou stále nezhoubné (benigní), ale mají tendenci k recidivám. Je také možné, že se WHO grade 2 nádor časem vyvine v nádor zhoubný.
• WHO grade 3 – takový nádor je považován za zhoubný.
• WHO grade 4 – toto označení odpovídá velmi zhoubnému a rychle rostoucímu nádoru s nepříznivou prognózou.

Gliomy

Nejčastěji se vyskytující primární nádory mozku pocházejí z podpůrných buněk nervové tkáně, tzv. gliových buněk. Odtud pochází i označení těchto nádorů: souhrnně jsou označovány jako gliomy. Odborníci rozlišují různé typy gliomů, z nichž ty nejvýznamnější jsou stručně popsány v následujících odstavcích.

Astrocytomy

Astrocytomy pocházejí z astrocytů, jsou nejčastěji diagnostikovaným typem gliomů a mohou se vyskytovat ve všech čtyřech stupních malignity (zhoubnosti): od WHO grade 1 až po WHO grade 4. Nejméně zhoubným zástupcem této skupiny je pilocytický astrocytom (WHO grade 1), který se obvykle vyskytuje u dětí a mladých dospělých a obvykle je vyléčitelný. Dalším zástupcem je difuzní astrocytom (WHO grade 2), který je sice považován za benigní (nezhoubný), ale časem se z něj může stát maligní (zhoubný) astrocytom WHO grade 3. Problémem astrocytomů WHO grade 2 a 3 je, že se postupem času stávají zhoubnějšími (tento proces je odborně označován jako maligní transformace) a mohou se vyvinout v glioblastom (viz dále).

Glioblastom (WHO grade 4) je nejčastěji se vyskytující zhoubný primární nádor mozku. Obvykle se vyskytuje u lidí starších 50 let. Glioblastom se může vyvinout spontánně nebo z astrocytomu WHO grade 2 nebo 3. Podobně jako u jiných mozkových nádorů i u glioblastomu platí, že příznaky způsobené nádorem závisí na jeho poloze v mozku. Po nástupu prvních příznaků se stav pacienta rychle zhoršuje (obvykle během několika týdnů až měsíců). Nádor často vzniká v tzv. koncovém mozku (jedna ze čtyř hlavních částí mozku, tvořící více než 80 % jeho celkové hmoty) a rychle prorůstá do zdravé mozkové tkáně (to je označováno jako tzv. infiltrativní růst). Z tohoto důvodu je pro neurochirurga velmi obtížné nádor zcela odstranit, a po operaci se obvykle používá radioterapie a/nebo chemoterapie, jejichž cílem je zpomalit růst nádoru.

Ependymomy

Ependymomy pocházejí z tzv. ependymových buněk – podpůrných buněk nervové tkáně, které vystýlají mozkové komory a centrální kanálek míchy. Ependymomy tvoří pouze malou část gliomů. Ependymomy mohou být benigní (WHO grade 1 nebo 2) nebo vzácněji maligní (WHO grade 3). Vyskytnout se mohou v jakémkoli věku, avšak častěji bývají diagnostikovány u dětí a mladých dospělých. U starších dospělých se vyskytují spíše zřídka – a pokud ano, pak spíše v oblasti míchy než v mozku (viz článek Nádory míchy).

Meningeomy

Meningeomy jsou – vedle gliomů – nejčastěji se vyskytujícími nádory mozku u dospělých. Meningeomy pocházejí z mening, lidově „mozkových blan“. Meningy jsou tři obaly z pojivové tkáně, které pokrývají mozek a míchu. Meningeomy se obvykle vyskytují u lidí starších 50 let, častěji u žen než u mužů. Tyto nádory jsou většinou nezhoubné (WHO grade 1) a rostou pomalu, proto si jich obvykle dlouho nikdo nevšimne. Ve vzácných případech však mohou být meningeomy i zhoubné (WHO grade 3): tehdy prorůstají do okolních tkání (ať už do mozku nebo do kostí lebky), ale obvykle netvoří metastázy. Ačkoli meningeomy mohou někdy způsobovat závažné příznaky, často bývají objeveny náhodně (například při vyšetření magnetickou rezonancí po úrazu apod.).

Za významný rizikový faktor pro vznik meningeomů je považováno ionizující záření. Proto například lidé, kteří někdy v průběhu života podstoupili radioterapii, mají zvýšené riziko, že se u nich po mnoha letech objeví meningeom. Zvýšené riziko vzniku meningeomu mají také pacienti s neurofibromatózou typu 2, což je dědičné onemocnění. Pokud je meningeom malý a nepůsobí žádné potíže, lékaři obvykle sledují jeho vývoj (tzv. aktivní sledování, angl. active surveillance). Operace se většinou provádí, až když se meningeom zvětší a způsobuje příznaky. Jestliže není možné nádorovou tkáň úplně odstranit, může lékař pacientovi po operaci doporučit ještě radioterapii.

Vestibulární schwannom

Vestibulární schwannom neboli neurinom akustiku je nezhoubný, pomalu rostoucí nádor, který má původ ve vestibulárním nervu, přesněji řečeno v jeho Schwannových buňkách (odtud pochází i název nádoru). Obvykle se nachází pouze na jedné straně, tedy buď nalevo nebo napravo. Vestibulární schwannom se někdy vyskytuje i jako součást tzv. neurofibromatózy typu 2 (NF2). Pro NF2 je charakteristický výskyt i některých dalších nezhoubných nádorů centrálního nervového systému.

Vestibulární schwannom v mnoha případech zůstává dlouho bez povšimnutí, někdy je objeven spíše náhodou – například při vyšetření magnetickou rezonancí. Typickými příznaky jsou postupně se zhoršující nedoslýchavost, tinnitus (ušní šelest), někdy i závratě. Rostoucí nádor může začít tlačit na hlavové nervy v jeho blízkosti, což může vést k ochrnutí mimických svalů v jedné polovině obličeje, případně k poruchám citlivosti v obličeji. Léčba se obvykle zahajuje, jakmile se objeví příznaky. Pokud je příznaků málo nebo dokonce nejsou žádné, je možné vyčkávat. V rámci tzv. aktivního sledování (angl. active surveillance) však lékaři růst nádoru monitorují, obvykle pomocí magnetické rezonance. V závislosti na velikosti nádoru a na příznacích, které způsobuje, může lékař doporučit radioterapii nebo chirurgický zákrok.

Nádory hypofýzy

Nádory hypofýzy vycházejí z podvěsku mozkového – malé endokrinní žlázy, která se nachází na spodině mozku. Nádory hypofýzy tvoří přibližně 10–15 % všech mozkových nádorů a ve většině případů jsou nezhoubné (WHO grade 1).

Adenom hypofýzy

Adenom hypofýzy je nejčastěji diagnostikovaným nezhoubným nádorem hypofýzy. Jednou z hlavních funkcí hypofýzy je tvorba důležitých hormonů. Příznaky způsobené adenomem hypofýzy proto závisí především na tom, zda produkuje hormony – a pokud ano, jaké. Odborníci z tohoto důvodu rozlišují mezi hormonálně aktivními a hormonálně neaktivními adenomy hypofýzy:

• Hormonálně aktivní adenomy hypofýzy se vyskytují častěji. Podle toho, který hormon je adenomem produkován, se může projevit celá řada příznaků: u dívek a žen například poruchy menstruačního cyklu nebo poruchy plodnosti, u obou pohlaví potíže se štítnou žlázou nebo poruchy růstu, vysoký krevní tlak apod.
• Hormonálně neaktivní adenomy hypofýzy mohou rovněž způsobit poměrně závažné příznaky. Především v případech, kdy nádor dosáhne určité velikosti, tlačí na okolní zdravou mozkovou tkáň a poškozuje ji. K prvním příznakům těchto nádorů často patří poruchy vidění, které jsou způsobeny tlakem na tzv. optické chiasma (tj. místo, ve kterém se kříží zrakové nervy).

Velmi malé adenomy jsou odborně označovány jako tzv. mikroadenomy: ty často nezpůsobují žádné příznaky a bývají objeveny spíše náhodou.

Léčba nádoru hypofýzy závisí na typu a velikosti nádoru. V případě velmi malých nádorů nebo takových nádorů, které nezpůsobují žádné příznaky, někdy stačí, aby lékař prováděl pravidelné kontroly prostřednictvím magnetické rezonance (MRI). V případě některých hormonálně aktivních adenomů hypofýzy (např. prolaktinomů) postačí jako léčba užívání speciálních léků, které zabrání jejich růstu nebo zmenší jejich velikost. Ostatní nádory hypofýzy se obvykle chirurgicky odstraňují. To lze často provést mikrochirurgicky, zjednodušeně řečeno „skrze nos“ (lékaři to odborně označují jako transsfenoidální přístup). Méně často se uplatňuje postup, při němž chirurg vytvoří malý otvor v lebce. V některých případech je nutná i radioterapie. Většinu adenomů hypofýzy lze snadno odstranit, což vede k vyléčení. V mnoha případech je však nutná hormonální substituční léčba – často celoživotní – k náhradě hormonů, které hypofýza po prodělaném onemocnění a léčbě nemůže téměř nebo vůbec produkovat.

Mozkové metastázy

Metastázy jsou ložiska nádorových buněk, které se nacházejí v jiné části těla než tam, kde vznikl primární nádor. Mozkové metastázy představují nejčastěji se vyskytující formu zhoubných nádorů mozku u dospělých. Někdy jsou označovány i jako sekundární nádory mozku. Mozkové metastázy mohou vznikat zejména u rakoviny plic a rakoviny prsu. Mezi další typy zhoubných nádorů, které vytvářejí metastázy v mozku, patří melanom (viz Rakovina kůže) a karcinomy trávicího traktu (viz Rakovina žaludku a jícnu, Rakovina tlustého střeva a konečníku). Některé nádory mozku mohou samy o sobě způsobit metastázy v mozku (a vzácně i v jiných orgánech). Mozkové metastázy často po dlouhou dobu nezpůsobují žádné příznaky. Podobně jako u primárních nádorů mozku i u mozkových metastáz platí, že na jejich poloze a velikosti závisí, zda se objeví nějaké příznaky (a pokud ano, kdy se objeví a jak závažné budou). Příznaky mozkových metastáz mohou být velmi rozmanité – podle toho, v jakém místě mozku se nacházejí. Pokud se metastázy nacházejí v relativně dostupném místě mozku, lze je někdy odstranit chirurgicky. Radioterapie a/nebo chemoterapie se v případě mozkových metastáz používají buď po chirurgickém zákroku, nebo i bez něj (pokud operace není možná).

Související odkazy

1. Masarykův onkologický ústav: Nádory mozku a míchy (odkaz vede na web mou.cz)
2. Tomáš Jirásek, Lenka Krsková, Iva Dolinová, Marián Švajdler, Aleš Vícha, Markéta Hermanová, Josef Zámečník: Novinky ve WHO klasifikaci nádorů centrálního nervového systému 2021. Česko-slovenská patologie 2022, 58(3): 126–134. (odkaz vede na web prolekare.cz)
3. Česká onkologická společnost ČLS JEP: O nádorech mozku a míchy – v čem jsou odlišné od ostatních? (odkaz vede na web linkos.cz)
4. Česká onkologická společnost ČLS JEP: O nádorech mozku a míchy – primární nádory mozku: výskyt a vyvolávající faktory (odkaz vede na web linkos.cz)