Noční můry

Co jsou noční můry?

Noční můry jsou snové prožitky, které jsou spojeny se strachem a úzkostí [1]. Vyskytují se obvykle v druhé polovině noci, během tzv. REM spánku. Člověk se náhle probudí, podrobně si pamatuje intenzivní strašidelný sen. Po probuzení se však dokáže rychle zorientovat a uvědomí si, že to byl jen sen – noční můra. Samotný obsah nočních můr se může i častěji opakovat, vzájemně se podobat. Během noční můry se může objevit bušení srdce (vyšší srdeční frekvence), zrychlené dýchání (vyšší dechová frekvence), pocení a zvýšené napětí svalů. Noční můry se vyznačují tím, že nepříjemné pocity v průběhu snu se stále zesilují: většinou se jedná o strach, někdy také o hněv nebo smutek. U dětí se noční můry vyskytují obzvláště často mezi 6. a 11. rokem věku a mohou představovat důležitý vývojový milník.

U lidí s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) se mohou opakovaně vyskytovat noční můry se stejným děsivým obsahem i během jediné noci. Lidé s nočními můrami často mívají strach z usínání. Noční můry obecně zhoršují kvalitu spánku, což může vést k výkyvům nálad a denní únavě.

Rozdíl mezi nočními můrami a „obyčejnými“ špatnými sny spočívá v zásadě v tom, že ze „špatných snů“ se člověk neprobudí. Nicméně i při „obyčejných“ špatných snech může trpět kvalita spánku, proto mezi nimi a nočními můrami neexistuje zřetelná „dělicí čára“.

Dále je třeba odlišovat noční můry od nočních děsů [2]. Ty se objevují během hlubokého spánku (na rozdíl od nočních můr, které se objevují během REM spánku). Člověk s nočním děsem se v posteli náhle vyleká, někdy s hlasitým výkřikem.

Jaké jsou příčiny nočních můr?

Mezi možné příčiny nočních můr patří například:

• stres,
• nedostatek spánku,
• těhotenství,
• chrápání,
• obstrukční spánková apnoe,
• nespavost,
• narkolepsie,
• porucha chování v REM spánku [3],
• poruchy osobnosti,
• syndrom vyhoření,
• některé duševní poruchy (např. posttraumatická stresová porucha, akutní stresová reakce, úzkostné poruchy, deprese, schizofrenie),
• tělesná nebo neurologická onemocnění, fyzická nebo duševní bolest,
• drogy.

Kromě toho riziko nočních můr zvyšují některé léky (mj. levodopa, některé beta-blokátory) a vysazení alkoholu (u osob, které se léčí ze závislosti na alkoholu).

Jak se stanoví diagnóza nočních můr?

Prvním krokem v diagnostice nočních můr je podrobný anamnestický rozhovor [4]. Lékař se při něm může ptát, jak dlouho potíže trvají, zda je přítomno nějaké další onemocnění, zda má noční můry i někdo jiný v rodině (pokrevní příbuzný), může zjišťovat možné stresové faktory atd. Zejména u dětí může lékař do rozhovoru zapojit i příbuzné, nejčastěji rodiče.

Kromě toho by si člověk s nočními můrami (nebo dítěti jeho rodič) měl alespoň jeden týden vést spánkový deník; ten si můžete stáhnout například z webu Fakultní nemocnice Brno [5] (odkaz vede na PDF soubor na webu fnbrno.cz, 29 kB). Do deníku se zaznamenává mimo jiné, kdy člověk chodí spát, kdy se probouzí atd. Někdy se používají i specializované dotazníky na kvalitu spánku [4]. V některých případech je nutné doplnit psychiatrické nebo neurologické vyšetření.

Pokud je to potřeba, lékař odešle pacienta na vyšetření ve spánkové laboratoři (viz Poznámka níže), především za účelem tzv. polysomnografie (PSG). Vyšetření ve spánkové laboratoři se provádí zejména při riziku úrazu, podezření na epilepsii nebo jiné onemocnění, případně při velmi často se vyskytujících nočních můrách. Při stanovení diagnózy mohou pomoci také elektroencefalografie (EEG) nebo laboratorní vyšetření. Vyšetření pomocí výpočetní tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MR) se provádí, pokud má lékař podezření na onemocnění mozku (např. demenci).

Pokud se noční můry vyskytují třikrát až čtyřikrát týdně po dobu několika měsíců, lékaři hovoří o tzv. poruše s nočními můrami [4]. Současně se objevuje vyhýbavé chování: lidé s touto poruchou se vyhýbají spánku, aby se nočním můrám vyhnuli.

Pro stanovení diagnózy nočních můr musí být splněna následující kritéria [1]:

• probuzení ze spánku s plným vybavením si děsivých snů, které obvykle zahrnují obavy o přežití, bezpečí nebo sebeúctu;
• děsivé sny se typicky vyskytují v druhé polovině noci (někdy se však mohou vyskytnout i po usnutí);
• po probuzení je člověk okamžitě orientovaný a bdělý (v kontrastu se zmateností a dezorientací u nočních děsů a některých forem epilepsie);
• prožívané sny nebo narušení spánku, vznikající následkem probouzení, způsobují klinicky významné utrpení nebo narušení fungování v sociální sféře, zaměstnání nebo jiných důležitých životních oblastech.

Jak se léčí noční můry?

U dětí ve věku od 6 do 11 let mohou být noční můry důležitým vývojovým milníkem. V těchto případech mnohdy stačí, když rodiče děsivé sny svých dětí berou vážně a společně si o nich promluví. Když dítě své noční můry tímto způsobem zvládá, zvyšuje to jeho sebevědomí. Noční můry pak v mnoha případech opět zmizí.

Odborníci v každém případě doporučují léčbu, pokud se noční můry vyskytují častěji než jednou týdně po dobu několika týdnů či měsíců a výrazně zhoršují kvalitu života.

Pokud jsou noční můry způsobeny nějakým onemocněním, léčí se s přihlédnutím k tomuto onemocnění. Kromě toho je důležité vyhnout se známým spouštěčům nebo jiným zhoršujícím faktorům (jako je např. nedostatek spánku). Léčba nočních můr samotných probíhá především formou psychoterapie. U nočních můr v dětském věku mnohdy stačí psychoedukace rodičů.

Psychoterapie

Kromě informování o nočních můrách a o tom, jak se s nimi vyrovnat (psychoedukace), se v rámci psychoterapie používají například následující techniky:

Imagery rehearsal therapy (IRT) [1]. Tato technika je vědecky velmi dobře prozkoumána. Vychází z kognitivně behaviorální terapie. Při IRT člověk nejprve vypráví, nakreslí nebo zapíše svou noční můru. Poté má za úkol obsah nebo průběh noční můry změnit tak, aby se obrátil k lepšímu. Jinými slovy, má jej „napsat znovu a jinak“. S tímto novým „příběhem“ se pak člověk během psychoterapie vnitřně ztotožní.

EMDR terapie [7]. Tato technika se používá zejména v souvislosti s posttraumatickou stresovou poruchou (PSTD). Pacient při vyprávění noční můry nebo traumatického zážitku pod vedením psychoterapeuta rychle pohybuje očima ze strany na stranu. To podle stávajících teorií usnadňuje zpracování událostí, které se skutečně staly (v případě PSTD), respektive obsahu nočních můr „prožívaných“ v mozku.

Gestalt terapie [8]. V gestalt terapii (podobně jako v některých dalších psychoterapeutických metodách) se využívá „hraní rolí“ (angl. role-playing). V souvislosti s noční můrou člověk nejprve vypráví příběh z pohledu „já“. Například: „Stojím na křižovatce.“ Nebo: „Jdu na toto místo.“ Následně se člověk vžije do herecké role a sen přehrává. Pod vedením psychoterapeuta pak střídá různé role (např. vypravěč, osoba A, osoba B). To se opakuje tak dlouho, dokud člověk nezpracuje všechny myšlenky, pocity a vnitřní obrazy spojené s noční můrou.

Lucidní snění [9]. Při této technice si člověk uvědomuje, že sní. Během spánku pak může cíleně zasahovat do snu (např. změnit jeho děj). Zejména u nočních můr to může být velmi užitečné, pokud namísto opakující se mučivé situace lze vyvolat šťastný konec. Tuto techniku se lze naučit. Někteří lidé dokonce ovládají lucidní snění, aniž by se to museli cíleně učit.

Další možnosti léčby

Kromě toho je důležité omezit stresové faktory a do každodenního života začlenit relaxaci – například prostřednictvím pohybové aktivity nebo relaxačních technik (zejména progresivní svalové relaxace) [1]. Významnou roli hraje také spánková hygiena (bližší informace najdete v článku Spánková hygiena aneb Jak se dobře vyspat). Ke zpracování prožitých snů může pomoci i vedení „snového deníku“ (angl. dream diary), kam si člověk své sny zapisuje.

Noční můry lze léčit i medikamentózně, používá se především prazosin [1]. Ten je však určen pouze pro případy, kdy psychoterapie nepřichází v úvahu, nebo pro lidi s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD).

Na koho se mohu obrátit?

Pokud vy sám/sama trpíte (nebo vaše dítě trpí) nočními můrami, můžete se obrátit na všeobecného praktického lékaře (nebo praktického lékaře pro děti a dorost). Ten vás v případě potřeby může odeslat k odborníkovi. Další možností je obrátit se na psychoterapeuta nebo klinického psychologa.

Související odkazy

1. Dana Kamarádová, Ján Praško, Daniela Jelenová, Aleš Grambal, Klára Látalová: Noční můry a možnosti jejich léčby. Psychiatrie pro praxi 2013, 14(3): 116–122. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 165 kB)
2. Jitka Bušková: NREM parasomnie (porucha probouzení z NREM spánku). Neurologie pro praxi 2014, 15(4): 186–188. (odkaz vede na PDF soubor na webu neurologiepropraxi.cz, 285 kB)
3. L. Plchová, I. Příhodová, K. Šonka: Porucha chování v REM spánku – opomíjená diagnóza. Praktický lékař 2012, 92(5): 272–275. (odkaz vede na web prolekare.cz)
4. Martin Pretl: Diagnostika nejvýznamnějších poruch spánku. Psychiatrie pro praxi 2021, 22(1): e25–e37. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 344 kB)
5. Fakultní nemocnice Brno: Spánkový deník (odkaz vede na PDF soubor na webu fnbrno.cz, 29 kB)
6. Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu: Seznam akreditovaných center spánkové medicíny (odkaz vede na web sleep-society.cz)
7. Český rozhlas: Oči jako klíč k duši. EMDR terapie funguje na trauma, ale neví se přesně jak (odkaz vede na web rozhlas.cz)
8. Brigitte Holzinger, Franziska Nierwetberg, Larissa Cosentino, Lucille Mayer: DreamSenseMemory - a Gestalt-based dream-work approach embracing all our senses. Research in Psychotherapy: Psychopathology, Process and Outcome 2021, 24(2): 529. (odkaz vede na web pmc.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
9. Eva Krejčí: Když můžu ovládat své sny, můžu ovládat i svůj život: Potenciál lucidního snění v příbězích dlouhodobě lucidně snících (bakalářská práce v oboru Psychologie). Brno, 2020. (odkaz vede na PDF soubor na webu muni.cz, 890 kB)
10. News Medical: Difference between nightmares and night terrors [Rozdíl mezi nočními můrami a nočními děsy] (odkaz vede na web news-medical.net; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)