syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření je tělesné, emoční nebo duševní vyčerpání doprovázené poklesem motivace, sníženou výkonností a negativním postojem k sobě samému i k ostatním. Vzniká v důsledku dlouhodobého podávání vysokých výkonů, dokud se neprojeví stres a napětí, zejména v důsledku extrémní a dlouhodobé fyzické či duševní námahy nebo nadměrné pracovní zátěže. Syndrom vyhoření se nejčastěji vyskytuje u lidí, kteří pracují v s jinými lidmi (např. sociální pracovníci, zdravotničtí pracovníci, učitelé, vězeňští dozorci) a zažívají chronicky vysokou úroveň stresu. Dále se může vyskytovat u terapeutů zabývajících se duševními traumaty, kteří se cítí být přemoženi tím, že jsou svědky následků těchto traumat. Syndrom vyhoření mohou zažívat i sportovci, kteří jsou téměř neustále vystaveni stresu spojenému s výkonem, často bez odpovídající odměny nebo odpočinku.

Viz také syndrom.