Alergie na léky

Nežádoucí účinky léků

Jako nežádoucí účinky léků se podle Světové zdravotnické organizace WHO (World Health Organization) definují reakce na léky (podávané v běžných dávkách), které jsou neúmyslné a škodlivé.

U nežádoucích účinků léků se rozlišují následující typy:

• Typ reakcí A: Jsou časté a předvídatelné. Mohou se vyskytnout u každého člověka. 80 procent nežádoucí účinků léků jsou reakce typu A. Jako příklad mohou posloužit vedlejší účinky, které jsou zřejmé z příbalového letáku k lékům. Typické jsou například průjmy a kvasinkové infekce po antibioticích nebo vypadávání vlasů po chemoterapii.
• Typ reakcí B: jsou nepředvídatelné a předpokládají individuální sklon. Reakce typu B se označují také jako nesnášenlivosti léků (intolerance) nebo také jako přecitlivělé reakce na léky (léková hypersenzitivita). Do této skupiny patří i alergie na léky. Typickými příklady jsou astmatické záchvaty a otoky rtů jako reakce na léky mírnící bolest (analgetika) nebo kožní vyrážky jako reakce na antibiotika.

Kdy se mluví o alergii na léky?

Při alergii na léky dochází k přehnané reakci imunitního systému na léčiva, resp. na jejich odpadní produkty (metabolity). Extrémně vzácně může tuto reakci vyvolat i barvivo nebo konzervační látky obsažené v léku. Aby to vůbec mohlo dojít tak daleko, musí existovat schopnost vstoupit do alergické reakce. Lékové alergie se vyskytují např. často u antiepileptik, antibiotik nebo narkotických substancí.

Oproti tomu u lékové intolerance se nevyskytuje žádná nadměrná reakce imunitního systému, nýbrž se přímo aktivují tělesné buňky, čímž se projevují určité reakce.

Lze vycházet z přibližného pravidla, že alergie na léky většinou začínají prvních šest týdnů po začátku užívání nového léčiva, při delším užívání jsou alergie nepravděpodobné.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout u alergie na léky?

Léková alergie se projevuje rozmanitým způsobem. Nejčastěji se projevují alergické příznaky na kůži – mohou být ale také dotčeny sliznice a vnitřní orgány. Doba prvních alergických příznaků je variabilní. Při okamžitém typu alergie se vyskytují bezprostředně, při oddáleném typu alergie až po 24 – 72 hodinách. Je důležité, aby se možné alergie na léky důkladně objasnily. Jednak proto, že obnovené opětovné podávání může vést k těžké symptomatice, jednak proto, aby se budoucí možnosti léčby neomezovaly zbytečným upíráním případně důležitých a dobře snášených léků.

Při léčbě alergie na léky je v popředí bezpodmínečné vyloučení odpovědného léku. Kromě toho se vystavuje průkaz alergika. Na léčbu akutní symptomatiky jsou k dispozici četné léky - především kortizon a antihistaminika. U těžkých alergií může být nutná hospitalizace, resp. urgentní léčba.

Od kožní vyrážky až k anafylaktickému šoku

V rámci výše zmíněného okamžitého typu reakce se může vyskytnout vyrážka v podobě pupínků, resp. skvrn, která se může týkat i sliznice. K příznakům patří i urtikárie (kopřivka) a takzvaný angioedém. V případě angioedému se jedná o opuchnutí kůže, resp. sliznice, které může být životu nebezpečné – především poté, co silný otok postihne sliznici v jícnu. Vyrážky, které se rozšíří na sliznicích (např. v oblasti úst), vyžadují rychlou lékařskou pomoc. Při výskytu dechových potíží je okamžitě nutná lékařská pomoc, protože tyto potíže mohou předznamenávat těžký astmatický záchvat nebo anafylaktický šok.

Anafylaktický šok (anafylaxe) je obzvlášť silná a také životu nebezpečná alergická reakce. Vyskytují se u ní masivní alergické reakce okamžitého typu, které postihují celé tělo. Dochází kromě jiného k zúžení dýchacích cest, ke křečím a zvracení až k zástavě krevního oběhu a dechu se selháním tělesných orgánů. Anafylaxe je vždy z lékařského pohledu případ nouze a musí být okamžitě lékařsky ošetřen.

K dalším příznakům alergie na léky patří vaskulitida (zánět cév) nebo poruchy krevního obrazu.

Nejčastější formou alergie na léky je oddálený typ alergie na kůži, při které se příznačně vytvářejí stovky až tisíce malých milimetrových svědivých ekzémů, které se po několika dnech až týdnech po odloupnutí zahojí.

Stevensův-Johnsonův syndrom, TEN a DRESS: vzácné, ale nebezpečné

Alergie oddáleného typu mohou vzácně vyvolat velmi těžké alergie na léky. U Stevensova-Johnsonova syndromu dochází k tvorbě puchýřů a zarudnutí na kůži, která plošně odpadává. Syndrom vyžaduje okamžité lékařské ošetření. Mohou se vyskytnout infekce a nebezpečná ztráta vody. Stevensův-Johnsonův syndrom nejčastěji vyvolávají léky ze skupiny sulfonamidů a pyrazolony. Je-li postiženo více než 30 procent povrchu těla, mluví se o toxické epidermální nekrolýze (TEN), při které riziko úmrtí výrazně vzrůstá. Vzácněji mohou být tyto reakce vyvolány také infekcemi – většinou s herpetickými viry (herpesviry). Kromě toho existují ještě jiné podobné reakce na léky jako např. DRESS syndrom (Drug Reaction with Eosinophilia and Systemic Symptoms).

Jak se stanoví diagnóza?

Vzhledem k tomu, že diagnóza alergií na léky je velmi nákladná a nikoli zcela bezpečná, a protože jsou zdroje na diagnostiku omezené, podrobují se zevrubnému testování všeobecně pouze (životně) důležité léky jako např. analgetika, antibiotika, lokální anestetika a narkotizační prostředky. Každý jednotlivý případ však musí být individuálně posouzen.

Při diagnostice alergií na léky se používají kožní a krevní testy i takzvané provokační testy. Aby se dosáhlo co nejspolehlivějších výsledků vyšetření, mělo by diagnostické objasnění následovat nejdříve šest týdnů – nejpozději však šest měsíců – po odeznění příznaků. Přitom se podrobně zjišťuje anamnéza (např. jestli už existují nějaké alergie, jak se projevily reakce po užití léku atd.) Spolehlivé krevní a kožní testy na objasnění alergií však existují jen pro málo léků (např. penicilin). Často se musí v dalším kroku sáhnout po takzvaném provokačním testu, aby se diagnostikovala nebo vyloučila alergie na léky. Avšak ani tento test nedokáže poskytnout úplnou jistotu.

Kožní testy

Jako kožní testy se používají:

• Prick-test (škrábací test bodový): Při tomto testu se označí předloktí a nanese se vždy jeden lék v tekuté formě nebo ve formě kapky rozpuštěné v tekutině. Následně se lancetou (ostrý chirurgický nástroj na vpichy, též „kopíčko“) vytvoří jeden milimetr hluboký vpich v kůži pod kapkou roztoku. Nejpozději za dvacet minut lze pozorovat reakce na kůži.
• Scratch-test (škrábací test plošný): Kůže na vnitřní straně předloktí se v délce asi jednoho centimetru seškrábne (bez krvácení). Následně se nanesou alergeny v tekuté formě, které mohou vyvolat reakce na kůži.
• Intrakutánní test: Do kůže se vstříkne roztok alergenu, aby se zviditelnily kožní reakce.
• Epikutánní test: Léčivo se v tekuté nebo rozmělněné formě umístí na 24 až 48 hodin pod náplast. Okamžité reakce jsou viditelné po 20 minutách, oddálené po šesti až osmi hodinách. Po 24 nebo 48 hodin (u epikutánních testů i po 72 hodinách) jsou viditelné pozdní reakce.

Intrakutánní a škrábací testy se hodí např. na prokázání alergií okamžitého typu a formou odečtu po jednom nebo dvou dnech i oddáleného typu. Jen v některých případech se dá pouhými kožními testy zjistit lék vyvolávající alergii.

Krevní testy

Krevní testy se rovněž používají v diagnostice alergií na léky, např. prokázání specifického IgE (alergicky charakteristické protilátky). Obzvlášť spolehlivá rutinní objasnění však jsou k dispozici pouze pro reakce na takzvaná beta-laktamová antibiotika. Samotný krevní text je na potvrzení alergie zřídkakdy postačující. Souběžně se specifickými vyšetřeními krve se doporučuje určit i diferenciální krevní obraz, jaterní a ledvinové hodnoty a zánětlivé parametry (např. C-reaktivní protein).

Provokační test

Při provokačním testu dostává pacient lék s narůstajícím dávkováním v otevřené, resp. u placeba (lék bez účinné látky) v kontrolované formě při střídání s lékem na bázi placebo, a to buď orálně nebo do žíly. Ve výjimečných případech jsou např. možné i testy prostřednictvím nasální (nosem) nebo bronchiální (průduškami) provokace. Tento test se většinou koná jen ve stacionárních podmínkách (v nemocnici), protože je spojen s určitými riziky. Proto se tato forma testování také provádí jenom tehdy, když neexistuje žádná jiná alternativa a když z anamnézy vyplývá, že došlo k velmi závažné reakci s podezřelým lékem. Provokační test ovšem neumožňuje spolehlivě rozlišovat mezi pravou alergií a intolerancí – pouze látka, na kterou reaguje, se s vysokou pravděpodobností potvrdí a následně se vyloučí. I když se dospěje k negativnímu výsledku, neznamená to, že později nemůže dojít k nové senzibilizaci.

Jak se léčí alergie na léky?

Léku, který je odpovědný za lékovou alergii, je nutné se každopádně vyhnout a musí být zaznamenán v průkazu alergika. Alergik by měl tento průkaz vždy mít u sebe kvůli případům první pomoci! Jestliže alergie na léky byla ovšem testováním vyloučena, měly by se z toho vyvodit patřičné důsledky a zničit případně existující staré, a tudíž už neplatné alergické průkazy.

Vyskytne-li se alergie na léky, je k dispozici více možností medikamentózní léčby – především kortizon a antihistaminika. V těžkých případech může být nutný pobyt v nemocnici, resp. nouzové ošetření.

Na koho se mohu obrátit?

Diagnóza a léčba lékové alergie se provádí na následujících místech:

• odborný lékař pro dermatologii a venerologii,
• alergologická klinika,
• alergologická ambulance v nemocnici s dermatologickým lůžkovým oddělením.

Pro alergologickou kliniku, resp. ambulanci potřebujete žádanku od svého ošetřujícího lékaře.