Naše genetická výbava je však stále uzpůsobena k tomu, abychom nějakou míru tělesné aktivity vykonávali. Lidské tělo funguje správně pouze tehdy, je-li určité množství energie přeměňováno prostřednictvím pohybu. Pohybová aktivita pomáhá udržovat naši výkonnost i celkové zdraví. Proto je potřeba si uvědomit, že pravidelný pohyb je normální a zdravý, zatímco jeho nedostatek je pro lidské zdraví škodlivý.
Pohyb máme v genech
Pro přežití bylo vždy důležité umět rychle reagovat na okolní prostředí: v případě nebezpečí bleskově utéct nebo se bránit, v případě chladu nebo horka udržovat normální tělesnou teplotu apod.
Jinými slovy, biologicky jsme „naprogramováni“ k tomu, aby se náš organismus neustále přizpůsoboval okolnímu prostředí. Tento „program“ je starý mnoho milionů let a je zakódován nejen v těle člověka, ale i mnoha dalších živočichů. Odborně je označován jako stresová reakce a odedávna byl nezbytnou podmínkou k přežití.
Pohyb spotřebovává energii
Tělo potřebuje energii nejen k pohybu, ale zejména pro základní funkce, jako jsou srdeční aktivita, dýchání, krevní oběh, trávení, činnost mozku nebo metabolismus. Za normálních okolností je energetická bilance těla v rovnováze – tedy vyrábíme tolik energie, kolik jí spotřebujeme. Naše tělo však neustále reaguje na podněty z okolí, ať už vědomě či nevědomě. Pokud jsme aktivní, spotřebováváme více energie: tělo se tomu přizpůsobí a nastaví novou rovnováhu, při níž je spotřeba energie větší.
Právě zmiňovaná stresová reakce umožňuje organismu, aby podle potřeby podával vyšší výkony, které mají vyšší spotřebu energie.
Jak působí pohyb na tělo?
Tělesná aktivita je pro normální fungování organismu a udržení výkonnosti nezbytná. Lidské tělo se totiž průběžně přizpůsobuje množství a typu pohybové aktivity, kterou člověk vykonává. Podle toho, jaké nároky klademe na naše tělo, se jeho výkonnost zvyšuje, snižuje nebo zůstává stabilní. Pokud jsou naše tělesné systémy přiměřeně zatěžovány, fungují správně. Pokud je však nenutíme „pracovat“, postupně svou výkonnost ztrácejí (a navíc jsou náchylnější k různým poruchám či onemocněním).
Rozhodující pro to, jestli se naše tělesná výkonnost bude zvyšovat nebo snižovat, je množství fyzické zátěže. Pokud je tělesná aktivita dostatečně vysoká a trvá po dostatečně dlouhou dobu, spustí se růstové procesy (např. ve svalech). Pokud naopak organismus není dostatečně zatěžován, „nepoužívané“ části pohybového aparátu slábnou. Typickým příkladem je situace, kdy je zlomená noha několik týdnů v sádře a nelze s ní hýbat: svaly nohy, které by za normálních okolností vyvíjely aktivitu, se ztenčují a slábnou. Oslabené svaly znovu získají sílu až po uzdravení zlomeniny a obnovení běžné zátěže, na kterou byly původně zvyklé. Tento proces lze urychlit správnou rehabilitací a cíleným tréninkem.
V následujících odstavcích jsou popsány konkrétní příklady, jaké účinky má pohybová aktivita na různé části lidského těla.
Účinky na pohybový aparát
Pohybový aparát se skládá ze svalů, šlach, vazů, kostí a kloubů. Jejich vzájemná souhra zajišťuje správné držení těla a umožňuje pohyb. Svaly jsou lépe prokrvené, proto se zátěži přizpůsobují rychleji než šlachy, vazy, kosti nebo kloubní chrupavky. Silné svaly dokážou pohybový aparát zpevnit, což platí zejména u kolenních kloubů, ramenních kloubů a páteře. Pravidelná zátěž kromě toho zvyšuje hustotu kostí a nosnost kloubů.
Bližší informace o jednotlivých součástech pohybového aparátu najdete v samostatné kategorii Pohybový aparát.
Účinky na kosterní svalovou tkáň
Přibližně 40 % tělesné hmotnosti (u žen o něco méně, u mužů o něco více) je tvořeno tzv. kosterní svalovou tkání, která nám umožňuje aktivně vykonávat pohyby. V lidském těle se nachází více než 650 různých svalů: každý z nich se skládá z mnoha svalových vláken, která se mohou zkracovat nebo natahovat. Svalová kontrakce (stažení) je aktivní proces, při kterém je využívána energie. Naopak svalová relaxace (uvolnění, natažení svalu) je pasivní proces, při kterém energie není potřeba. Bližší informace o struktuře a funkci kosterní svaloviny najdete v článku Svaly.
Vliv tělesné aktivity na svaly závisí na typu a množství fyzické zátěže:
- Tělesná aktivita s nižší silovou zátěží a delším trváním – tedy vytrvalostní cvičení – zlepšuje aerobní metabolismus a zvyšuje vytrvalostní výkon.
- Naopak cvičení s vysokou silovou zátěží a kratší dobou trvání – tedy silové cvičení – podporuje růst svalů a zvyšuje silový výkon.
- Cvičení jednotlivých pohybových sekvencí zlepšuje souhru svalů, a kromě síly má vliv i na obratnost.
Bližší informace o významu vytrvalosti, síly a obratnosti najdete v článku Co je pohybová aktivita?
Účinky na kardiovaskulární systém
Kardiovaskulární systém se skládá ze srdce, krevních cév a krve. Krevní oběh si můžeme představit jako „dopravní systém“, který každou buňku v našem těle zásobuje živinami, kyslíkem a některými dalšími látkami (např. hormony a protilátkami imunitního systému), a naopak odvádí pryč oxid uhličitý a odpadní produkty látkové přeměny (metabolismu). Srdce je možné přirovnat k pumpě tohoto „dopravního systému“, zatímco krevní cévy jsou soustavou trubic, v nichž proudí asi čtyři až pět litrů krve. Ta obíhá tělem takovou rychlostí, že celý její objem proteče srdcem přibližně jednou za minutu. K tomu srdce potřebuje za normálních okolností (tedy za nízké fyzické aktivity) provést asi 60 až 80 stahů (tepů) za minutu; toto číslo je označováno jako srdeční frekvence. Při fyzické zátěži však srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Krev může při maximální zátěži protéci srdcem až pětkrát za minutu: proudí tedy rychleji a dodává svalovým buňkám více kyslíku.
Bližší informace o jednotlivých součástech kardiovaskulárního systému najdete v samostatné kategorii Krevní oběh.
Účinky na dýchací systém
V plicích probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví. Při nádechu přijímáme kyslík (O2), při výdechu se uvolňuje oxid uhličitý (CO2). Plíce fungují jako měch, kterým pohybují dýchací svaly. V klidu na jeden nádech vdechneme nebo vydechneme přibližně půl litru vzduchu. U zdravého dospělého člověka je klidová dechová frekvence přibližně 16–20 dechů za minutu. Při fyzické námaze se zvyšuje nejen dechová frekvence, ale i dechový objem. Pravidelným vytrvalostním tréninkem posilujeme především dýchací svaly, nikoli plíce samotné. Posílení dýchacích svalů nicméně může vést k lepšímu využívání kapacity plic.
Bližší informace o dýchacím systému najdete v článku Dýchací cesty a plíce: základní informace.
