Lidé jsou od přírody obdařeni určitými tělesnými a duševními schopnostmi. Ty nám umožňují vést aktivní život a podávat výkony. Můžeme například ujít mnoho kilometrů, rychle běhat, zvedat těžké předměty, házet míčem, pracovat s nářadím, hrát na hudební nástroj, namalovat obraz nebo ovládat počítač.
Vrozené pohybové schopnosti (tzv. motorické dovednosti neboli motorika) se od narození v průběhu dětství postupně „samy“ rozvíjejí, ale důležité je i jejich neustálé učení a trénink. Motorické dovednosti každého jedince se proto mohou po celý život měnit (tzn. dále rozvíjet), nebo se na určité úrovni zastavit a zůstat stejné (pokud je necvičíme). Individuální výkonnost totiž závisí na tom, do jaké míry své tělo zatěžujeme, a tím trénujeme své pohybové schopnosti; to platí obecně od dětství až do stáří.
Motorika při pohybové aktivitě
K hlavním motorickým dovednostem, které využíváme při pohybové aktivitě, se řadí:
- vytrvalost – z biologického hlediska se jedná o schopnost těla produkovat energii ve svalových buňkách, a to „spalováním“ živin společně s kyslíkem;
- síla – schopnost svalu vyvinout napětí (to pak může – ale nemusí – vést k pohybu);
- rychlost – schopnost provádět prudké pohyby;
- obratnost – schopnost řídit a koordinovat pohyby; to souvisí například s udržováním rovnováhy, dodržováním rytmu nebo pohybovou reakcí těla na různé podněty;
- pohyblivost – schopnost pohybovat klouby (včetně rozsahu jejich pohybu) a natahovat svaly.
V čem spočívají jednotlivé motorické dovednosti?
Vytrvalost je schopnost svalových buněk znovu vytvářet (odborně řečeno resyntetizovat) spotřebovaný adenosintrifosfát (ATP), což je životně důležité buněčné „palivo“. K obnově ATP je potřeba mj. kyslík. Vytrvalost je tím lepší, čím více kyslíku z krevního oběhu dokáže tělo k této syntéze využít. Jinými slovy, čím lépe je tato schopnost rozvinuta, tím delšího výkonu lze dosáhnout. Vytrvalost lze definovat rovněž jako odolnost vůči únavě nebo jako schopnost regenerace.
Síla – tedy schopnost svalu vyvinout napětí – je předpokladem pro všechny ostatní motorické dovednosti, a tím pro každý typ pohybu.
Obratnost je schopnost ovládat a koordinovat pohyby; to se děje pod kontrolou mozku, odborníci proto někdy hovoří o tzv. nervosvalové koordinaci. S obratností jsou spojeny například rovnováhová schopnost, reakční schopnost a rytmická schopnost [1]. Obratnost se zlepšuje především učením a procvičováním pohybových sekvencí. Trénink obratnosti a síly pomáhá – zejména ve vyšším věku – předcházet pádům.
Rychlost je schopnost provést zamýšlený pohyb s dostatečně velkým zrychlením. Rychlost závisí na síle i na koordinačních schopnostech. Speciální trénink rychlosti je nicméně nutný pouze ve výkonnostním sportu, v běžném životě se tolik neuplatní.
Pohyblivost – nebo též flexibilita – se týká rozsahu pohybu kloubů a schopnosti svalů natáhnout se. Při dobré pohyblivosti je rozsah možných pohybů kloubů velký. Protažení svalů může napomáhat cílený strečink; naopak dlouhodobé přetěžování svalů, například nevhodným silovým tréninkem, může vést k jejich zkrácení.
Ve většině pohybových sekvencí se zároveň či postupně do určité míry uplatňují prakticky všechny výše uvedené motorické dovednosti.
Zdravý pohyb a sport
Pravidelná pohybová aktivita má na zdraví pozitivní vliv. Pro zdraví je důležité, abychom každý týden dosáhli alespoň tzv. pohybového minima. Konkrétní doporučení ohledně týdenní míry a intenzity zátěže najdete v samostatné kategorii Doporučení pro pohybovou aktivitu.
Velká část lidí se svou fyzickou aktivitou příliš nezabývá a svůj každodenní život tráví především vsedě. Nejdůležitějším krokem, který mohou pro své zdraví udělat, je přestoupit z kategorie „fyzicky neaktivní“ alespoň do kategorie „poněkud fyzicky aktivní“. Zdravé míry fyzické aktivity lze přitom dosáhnout celou řadou způsobů.
K základním každodenním činnostem patří málo namáhavé pohyby, tedy tělesná aktivita nízké intenzity. Příkladem těchto činností je stání, pomalá chůze, chůze ze schodů (tedy směrem dolů) nebo nošení lehkých břemen. Lidé, kteří vykonávají pouze základní každodenní činnosti, jsou označováni jako „fyzicky neaktivní“.
Zdraví prospěšné pohybové aktivity jsou spojeny s vyšším energetickým výdejem než základní každodenní činnosti. Do této kategorie se řadí všechny formy pohybu, které zlepšují zdraví a zároveň jsou spojeny s nízkým rizikem zranění. Příkladem může být tzv. aktivní mobilita (např. rychlá chůze, jízda na kole), dále tanec, práce na zahradě (např. hrabání listí), ale také různé sporty.
Sportovní trénink je plánovaná, cíleně zaměřená pohybová aktivita, která se řídí speciálními požadavky, tzv. tréninkovými principy [2]. Ve výkonnostním sportu se cíleně trénují konkrétní motorické dovednosti, například dlouhodobá nebo sprinterská vytrvalost, síla, výbušnost, obratnost apod. Sportovní trénink zlepšuje tělesné funkce, a pokud nezvyšuje riziko zranění, počítá se rovněž mezi zdraví prospěšné pohybové aktivity.
Bližší informace na toto téma najdete v samostatné kategorii Zdravá pohybová aktivita.
Příklady srovnání špičkových sportovních výkonů a normálního tělesného výkonu:
- Chůze: Vzdálenost 20 kilometrů urazí vrcholoví sportovci za přibližně 1 hodinu a 17 minut, což odpovídá průměrné rychlosti přibližně 15 km/h. Pro srovnání: rychlost běžné chůze se pohybuje kolem 4–5 km/h.
- Běh: Vrcholoví sportovci zvládnou sprint na 100 metrů za méně než 10 sekund, což odpovídá průměrné rychlosti přibližně 37 km/h. Pro srovnání: fyzicky zdatný jedinec, který však není ve sportovním tréninku, uběhne 100 metrů za přibližně 14–15 sekund (dosahuje tedy rychlosti oklo 25 km/h). A jen pro zajímavost: nejrychlejším zvířetem na zemi je gepard, který dokáže na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až 110 km/h.
Související odkazy
- Michal Lehnert, Martin Kudláček, Pavel Háp, Jan Bělka a kol.: Sportovní trénink I: Koordinační schopnosti. Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. (odkaz vede na web publi.cz)
- Michal Lehnert, Martin Kudláček, Pavel Háp, Jan Bělka a kol.: Sportovní trénink I: Specifické zásady (principy) sportovního tréninku. Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. (odkaz vede na web publi.cz)