Kardiovaskulární onemocnění se mohou projevit náhle jako akutní událost nebo nastupovat pomalu jako chronické onemocnění. Pro objasnění příznaků a stanovení diagnózy je v každém případě nutné lékařské vyšetření. Některá onemocnění (např. vysoký krevní tlak) lze léčit medikamentózně. U jiných kardiovaskulárních onemocnění jsou nutné chirurgické zákroky (např. bypass nebo srdeční katetrizace). U určitých indikací může lékař předepsat rehabilitaci s pohybovou terapií, jejichž účelem je zlepšení procesu hojení a urychlení návratu pacienta k plnohodnotnému životu.
Pohyb chrání
Zdravým životním stylem můžete rozvoji kardiovaskulárních onemocnění předejít. Důležitou roli v tomto typu prevence hraje pravidelný pohyb [1]. Mezi pozitivní účinky cvičení a sportování patří:
- zlepšení metabolismu tuků,
- snížení obezity a krevního tlaku,
- zlepšení citlivosti tkání k inzulinu,
- normalizace hladiny glukózy v krvi.
Rehabilitace při kardiovaskulárních onemocněních a cvičení
Kardiovaskulární onemocnění se mohou objevit náhle jako akutní událost (např. infarkt myokardu nebo mrtvice), nebo se mohou po delší dobu vyvíjet jako chronické onemocnění. Cílem srdeční rehabilitace je pomoci pacientům snížit následky onemocnění a/nebo zabránit dalšímu prohlubování nemoci zlepšením životních návyků. Důležitou součástí srdeční rehabilitace je pohyb a trénink fyzické výdrže. Mezi další opatření pak patří např. psychoterapeutická péče, výživové poradenství nebo nácvik správných relaxačních technik.
Rehabilitace je lékařem předepisována na základě jasných indikací, k nimž patří např.:
- stav po akutním koronárním syndromu (infarktu myokardu),
- stav po bypassu nebo jiných kardiochirurgických operacích,
- stav po transplantaci srdce nebo plic,
- stabilní ischemická choroba srdeční,
- plicní hypertenze,
- srdeční selhání,
- stav po zástavě srdce.
Průběh srdeční rehabilitace
Před zahájením rehabilitace musí lékař důkladně prostudovat nálezy z různých vyšetření, aby mohl zhodnotit stav pacienta a předepsat konkrétní rehabilitační opatření. Mezi tato vyšetření patří např. klidové EKG, klidový krevní tlak, ergometrie, laboratorní testy, tělesná hmotnost nebo obvod pasu.
Během rehabilitace jsou prováděny pravidelné lékařské prohlídky, při nichž jsou mimo jiné zjišťovány aktuální rizikové faktory.
Srdeční rehabilitace může probíhat ambulantně nebo v lůžkovém zařízení a probíhá ve čtyřech fázích:
- Fáze I: časná mobilizace pacienta po akutním problému v nemocnici.
- Fáze II: subakutní rehabilitace trvající 4-6 týdnů. Tato fáze rehabilitace probíhá v lůžkovém zařízení nebo ambulantně, dle stavu pacienta a dostupnosti péče.
- Fáze III: stabilizační ambulantní rehabilitace (šest až dvanáct měsíců) pod dohledem odborníků v zařízení blízko pacientova domova. Pacient již během této fáze, pokud možno, pracuje.
- Fáze IV: udržovací fáze s doživotním cvičením a pohybem, které již jsou na vlastní zodpovědnosti pacienta (dlouhodobá sekundární prevence).
Pohybová terapie
Pohybová terapie probíhá pod lékařským dohledem a obvykle zahrnuje aerobní vytrvalostní trénink (např. na cyklotrenažéru, běžeckém pásu, eliptickém trenažéru, při aqua joggingu) a silový trénink. Individuální tréninkovou zátěž stanoví lékař na základě výsledků výkonnostního testu (ergometrie). Kromě strukturovaného tréninku obsahují tréninková doporučení také mírnou fyzickou aktivitu mimo samotný kontrolovaný trénink („obyčejná“ chůze, chůze do schodů apod.)
Na koho se mohu obrátit a jak je to s hrazením nákladů?
Srdeční rehabilitaci (kardiorehabilitaci) nabízejí specializovaná lůžková i ambulantní zařízení a je hrazena zdravotními pojišťovnami (v lůžkových zařízeních bývá možnost doplatku za ubytovací a stravovací služby).
Při rehabilitaci, a zvláště pak v jejích pozdějších fázích, by pacienti měli – pokud lékař neurčí jinak – pro zlepšení nebo alespoň stabilizaci svého zdravotního stavu cvičit navíc i samostatně.
Související odkazy
- Viktor Talafa, Jana Zapletalová, Dalibor Pastucha: Pozitivní vliv pravidelné fyzické aktivity u zdravých lidí na snížení rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění. Medicína pro praxi 2015, 12(3): 194–197. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 179 kB)
