Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Přihlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Infekční nemoci
  • Aktuální: Vzteklina (rabies, lyssa)

Vzteklina (rabies, lyssa)

Kategorie: Infekční nemoci – více z kategorie
Autor: Státní zdravotní ústav

Vzteklina (lat. lyssa, rabies) je zoonotické virové onemocnění postihující centrální nervový systém (CNS). Patří mezi nejnebezpečnější a nejzávažnější zoonózu. Virus vztekliny se přenáší na člověka od nakaženého zvířete slinami, v praxi tedy nejčastěji pokousáním nebo přímým kontaktem. Bez včasného podání postexpoziční profylaxe je vzteklina ve 100 % případů smrtelným onemocněním.

Výskyt

Kromě Antarktidy a několika ostrovních států byl virus vztekliny prokázán na celém světě. Důslednými opatřeními se podařilo vzteklinu v některých zemích vymýtit, v ČR s to podařilo hlavně díky plošnému očkování volně žijících zvířat, hlavně lišek. Zejména v zemích Asie a Afriky jsou stále evidována desetitisíce úmrtí na vzteklinu. V Evropě je výskyt onemocnění vzteklinou u lidí vzácný, většinou jde o importovaná onemocnění.

Prevence

Očkování se provádí u osob ve vysokém riziku nákazy virem vztekliny, jako jsou laboratorní pracovníci pracující s virem vztekliny při diagnostice, výzkumu a výrobě. Očkování se též doporučuje u následujících osob ve zvýšeném riziku expozice virem vztekliny:

  • veterináři a osoby pečující o zvířata (včetně těch, kteří manipulují s netopýry), hajní a preparátoři zvěře, zoologové,
  • osoby, které jsou v kontaktu s druhy zvířat potenciálně přenášejícími virus vztekliny (jako např. pes, kočka, skunk, mýval, netopýr),
  • dospělí a děti žijící nebo cestující do endemických oblastí vztekliny (Afrika, Asie, část východní Evropa a Latinská Amerika).

Preventivní očkování, tzv. preexpoziční profylaxe, se doporučuje u lidí, kteří jsou ve zvýšeném riziku nákazy, tedy laboranti, kteří pracují s virem vztekliny, pracovníci v lesnictví, zemědělství, zaměstnanci jatek, veterináři, lovci a také cestovatelé. Očkuje se 3 dávkami, 0 – 1 týden – 2 týdny. Pokud člověk mezi dávkami onemocní a nemůže se na další dostavit, začíná se očkovat po jeho uzdravení opět od začátku, tedy 3 dávkami, jinak by se protilátky nevytvořily. Pro cestovatele se očkování do některých zemí doporučuje a pracovník očkovacího centra na to vždy upozorní – je dobré si uvědomit, že vzteklinu přenáší mj. opice nebo netopýři. Po roce je třeba přeočkování, další pak za 5 let.

V případě vztekliny se očkuje vždy po kousnutí, škrábnutí nebo kontaktu slin zvířete a sliznice člověka, tzv. postexpoziční profylaxe. Protože má onemocnění dlouhou inkubační dobu, je možné očkovat až po pokousání. Očkování však musí být zahájeno neodkladně.

Jak je to s povinným očkováním u domácích mazlíčků?

Pro psy platí v ČR od r. 1953 povinné očkování proti vzteklině, pro kočky a fretky je povinné jen pro cesty do zahraničí. Všichni chovatelé psů musí zajistit povinné očkování štěňat od 3-6 měsíců věku a dále pravidelnou revakcinaci podle doby účinnosti předchozí použité vakcíny. V očkovacím průkazu psa staršího 6 měsíců musí být neustále uvedené platné očkování. Zároveň také platí povinnost nechat klinicky vyšetřit psa, který poranil člověka (1. a 5. den po poranění).

Příznaky onemocnění

Onemocnění začíná teplotou, slabostí, únavou, nechutenstvím, bolestmi hlavy a postižením trávicího nebo respiračního ústrojí, v okolí zhojené rány bývají parestezie (porucha čití projevující se jako brnění, mravenčení, svrbění apod., vzniká při některých poškozeních nervů). Tyto obtíže trvají 2–10 dnů. Poté dochází k psychické alteraci (změna, zhoršení psychického stavu), pacient může být anxiózní (úzkostný), depresivní, podrážděný, trpí nespavostí. V průběhu následujících 2–7 dní se objevují záchvaty halucinací, zmatenosti, typická je hydrofobie (strach, panika při pokusu polknout vodu) a tonické křeče (dlouhodobější svalové kontrakce) polykacích svalů. Období hyperaktivity trvá několik minut, v mezidobí je pacient při vědomí, klidný. V dalších 2–7 dnech nastává u mnoha pacientů paralytické stadium s rozvojem obrn. Většina nemocných umírá ve stadiu rozvinutých neurologických projevů, při intenzivní péči může onemocnění přejít do kómatu, končícího smrtí. K úmrtí dochází během 1–2 týdnů od začátku onemocnění.

Další důležité informace

Inkubační doba: obvykle trvá 3 až 8 týdnů, vzácně jen několik dní nebo může trvat déle, několik měsíců či let. Délka inkubační doby závisí na závažnosti a lokalizaci poranění, na infekční dávce a typu viru.

Původce: virus vztekliny (Lyssavirus).

Zdroj: nemocné zvíře (nejčastěji psovité šelmy, ale i netopýři), nemocný člověk (vzácně). Zvíře je nakažlivé už 15 dní před vznikem příznaků onemocnění a zůstává infekční do smrti.

Přenos: nejčastější cestou přenosu je pokousání zvířetem, kdy je virus obsažen ve slinách infikovaného zvířete. Možný je i přenos poškrábáním, vzácně i kontaminací neporušené kůže nebo sliznic, případně infekčním aerosolem v jeskyních, kde přebývají netopýři a při práci s virem vztekliny v laboratoři. Přenos z člověka na člověka je vzácný, zejména prostřednictvím transplantovaných tkání a orgánů.

Období nakažlivosti, vnímavost, imunita: období nakažlivosti není přesně definováno. Vnímavost k nákaze je všeobecná, imunitu lze získat pouze očkováním. Pokud dojde k rozvoji příznaků, je prognóza téměř ve 100 % fatální.

Související odkazy

  1. Státní veterinární správa: Problematika vztekliny a její výskyt v České republice (odkaz vede na web svscr.cz)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Související témata: Očkování (vakcinace)


Více v kategorii Infekční nemoci

Články na NZIP

  • Domácí mazlíčci

    Rodina

    Zvířecího společníka si obvykle pořizuje ten, kdo má zvířata rád. Těší se z jejich přítomnosti, vítá jej po příchodu z práce. Je však nezbytné si uvědomit, že přítomnost zvířat v domácnosti sebou nese nejen radosti, ale i rizika, jako alergie, nemoci nebo úrazy a povinnosti např. očkování, evidenci a cestovní pas při cestování.

  • Plané neštovice (varicella)

    Bakteriální a virové infekce u dětí

    Plané neštovice (lat. varicella) jsou vysoce nakažlivou infekční chorobou. Způsobuje je virus varicella zoster (VZV). Nejčastěji se objevují v dětském věku a jsou většinou mírného rázu. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným nebo prostřednictvím kontaminovaných předmětů. Charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou.

  • Příušnice

    Bakteriální a virové infekce u dětí

    Příušnice jsou virové onemocnění způsobené virem příušnic. Onemocnění je vysoce nakažlivé a šíří se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání nemocného jedince nebo kontaktem s kontaminovanými předměty.

  • Virová hepatitida B (žloutenka typu B)

    Infekční nemoci

    Virová hepatitida B je jedno z nejzávažnějších virových onemocnění člověka – u 5 až 10 % pacientů přechází onemocnění do chronicity. Chronické poškození jater může končit cirhózou („ztvrdnutím jater“) až rakovinou jater. Původcem onemocnění je virus hepatitidy B, přenáší se krví a tělesnými tekutinami (sexuální přenos).

Doporučené zdroje

  • Tetanus

    Infekční nemoci

    Zdroje věnované původci, prevenci, nákaze, příznakům, diagnostice a léčbě tetanu. Kde všude se může vyskytnout bakterie vyvolávající tetanus a jakým způsobem se dostane do lidského těla? Kdy je nutné vyhledat odbornou pomoc? Odpovědi na tyto otázky a další informace o tetanu najdete v uvedených příspěvcích.

    Přejít na externí zdroj
  • Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP pro očkování proti invazivním meningokokovým onemocněním

    Infekční nemoci

    Meningokoková onemocnění patří mezi závažná přenosná infekční onemocnění, která jsou vyvolána bakterií Neiserria meningitidis. Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP z 15. ledna 2018 je dostupné v české i v anglické verzi.

    Přejít na externí zdroj
  • Klíšťová encefalitida

    Infekční nemoci

    Zdroje věnované prevenci, přenašeči, příznakům, komplikacím a diagnostice klíšťové encefalitidy, správnému způsobu odstranění klíštěte a laboratornímu vyšetření infekčnosti klíšťat.

    Přejít na externí zdroj
  • Tuberkulóza

    Infekční nemoci

    Zdroje věnované původci, prevenci, cestě přenosu, příznakům, diagnostice a léčbě tuberkulózy (dříve souchotiny). Dozvíte se, jestli má význam se nechat očkovat, proti tomuto infekčnímu onemocnění a jaký je jeho výskyt v České republice. Naleznete také zajímavosti, které se týkají historie onemocnění tuberkulózou.

    Přejít na externí zdroj

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Cookies
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 27.02.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace