5 min. čtení
Výskyt
Kromě Antarktidy a několika ostrovních států byl virus vztekliny prokázán na celém světě. Důslednými opatřeními se podařilo vzteklinu v některých zemích vymýtit, v ČR se to podařilo hlavně díky plošnému očkování volně žijících zvířat, hlavně lišek. Zejména v zemích Asie a Afriky jsou stále evidována desetitisíce úmrtí na vzteklinu. V Evropě je výskyt onemocnění vzteklinou u lidí vzácný, většinou jde o importovaná onemocnění. Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí vzteklinu mezi tzv. opomíjené tropické nemoci (NTD).
Vzteklina u zvířat se, na rozdíl od ČR, nadále vyskytuje v některých evropských zemích. Několik pozitivních případů ročně je hlášeno z Polska a Rumunska. Rizikovou zemí je dlouhodobě Turecko, kde jsou pozitivní nálezy hlášeny prakticky z celého území. Aktuálně je rizikovým územím také Ukrajina. Na začátku dubna 2022 je hlášeno ohnisko vztekliny v příhraničí Ukrajiny s Maďarskem a Rumunskem. [1]
Prevence
Očkování se provádí u osob ve vysokém riziku nákazy virem vztekliny, jako jsou laboratorní pracovníci pracující s virem vztekliny při diagnostice, výzkumu a výrobě. Očkování se též doporučuje u následujících osob ve zvýšeném riziku expozice virem vztekliny:
- veterináři a osoby pečující o zvířata (včetně těch, kteří manipulují s netopýry), hajní a preparátoři zvěře, zoologové,
- osoby, které jsou v kontaktu s druhy zvířat potenciálně přenášejícími virus vztekliny (jako např. pes, kočka, skunk, mýval, netopýr),
- dospělí a děti žijící nebo cestující do endemických oblastí vztekliny (Afrika, Asie, část východní Evropa a Latinská Amerika).
Preventivní očkování, tzv. preexpoziční profylaxe, se doporučuje u lidí, kteří jsou ve zvýšeném riziku nákazy, tedy laboranti, kteří pracují s virem vztekliny, pracovníci v lesnictví, zemědělství, zaměstnanci jatek, veterináři, lovci a také cestovatelé. Očkuje se 3 dávkami, 0 – 1 týden – 2 týdny. Pokud člověk mezi dávkami onemocní a nemůže se na další dostavit, začíná se očkovat po jeho uzdravení opět od začátku, tedy 3 dávkami, jinak by se protilátky nevytvořily. Pro cestovatele se očkování do některých zemí doporučuje a pracovník očkovacího centra na to vždy upozorní – je dobré si uvědomit, že vzteklinu přenáší mj. opice nebo netopýři. Po roce je třeba přeočkování, další pak za 5 let.
V případě vztekliny se očkuje vždy po kousnutí, škrábnutí nebo kontaktu slin zvířete a sliznice člověka, tzv. postexpoziční profylaxe. Protože má onemocnění dlouhou inkubační dobu, je možné očkovat až po pokousání. Očkování však musí být zahájeno neodkladně.
Jak je to s povinným očkováním u domácích mazlíčků?
Pro psy platí v ČR od r. 1953 povinné očkování proti vzteklině, pro kočky a fretky je povinné jen pro cesty do zahraničí. Všichni chovatelé psů musí zajistit povinné očkování štěňat od 3-6 měsíců věku a dále pravidelnou revakcinaci podle doby účinnosti předchozí použité vakcíny. V očkovacím průkazu psa staršího 6 měsíců musí být neustále uvedené platné očkování. Zároveň také platí povinnost nechat klinicky vyšetřit psa, který poranil člověka (1. a 5. den po poranění).
Příznaky onemocnění
Onemocnění začíná teplotou, slabostí, únavou, nechutenstvím, bolestmi hlavy a postižením trávicího nebo respiračního ústrojí, v okolí zhojené rány bývají parestezie (porucha čití projevující se jako brnění, mravenčení, svrbění apod., vzniká při některých poškozeních nervů). Tyto obtíže trvají 2–10 dnů. Poté dochází k psychické alteraci (změna, zhoršení psychického stavu), pacient může být anxiózní (úzkostný), depresivní, podrážděný, trpí nespavostí. V průběhu následujících 2–7 dní se objevují záchvaty halucinací, zmatenosti, typická je hydrofobie (strach, panika při pokusu polknout vodu) a tonické křeče (dlouhodobější svalové kontrakce) polykacích svalů. Období hyperaktivity trvá několik minut, v mezidobí je pacient při vědomí, klidný. V dalších 2–7 dnech nastává u mnoha pacientů paralytické stadium s rozvojem obrn. Většina nemocných umírá ve stadiu rozvinutých neurologických projevů, při intenzivní péči může onemocnění přejít do kómatu, končícího smrtí. K úmrtí dochází během 1–2 týdnů od začátku onemocnění.
Další důležité informace
Inkubační doba: obvykle trvá 3 až 8 týdnů, vzácně jen několik dní nebo může trvat déle, několik měsíců či let. Délka inkubační doby závisí na závažnosti a lokalizaci poranění, na infekční dávce a typu viru.
Původce: virus vztekliny (Lyssavirus).
Zdroj: nemocné zvíře (nejčastěji psovité šelmy, ale i netopýři), nemocný člověk (vzácně). Zvíře je nakažlivé už 15 dní před vznikem příznaků onemocnění a zůstává infekční do smrti.
Přenos: nejčastější cestou přenosu je pokousání zvířetem, kdy je virus obsažen ve slinách infikovaného zvířete. Možný je i přenos poškrábáním, vzácně i kontaminací neporušené kůže nebo sliznic, případně infekčním aerosolem v jeskyních, kde přebývají netopýři a při práci s virem vztekliny v laboratoři. Přenos z člověka na člověka je vzácný, zejména prostřednictvím transplantovaných tkání a orgánů.
Období nakažlivosti, vnímavost, imunita: období nakažlivosti není přesně definováno. Vnímavost k nákaze je všeobecná, imunitu lze získat pouze očkováním. Pokud dojde k rozvoji příznaků, je prognóza téměř ve 100 % fatální.
Související odkazy
- Státní veterinární správa: Problematika vztekliny a její výskyt v České republice (odkaz vede na web svscr.cz)
