V níže uvedeném textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Nos a jeho funkce
Nosní dutina (cavitas nasi) je součástí horních dýchacích cest. Kromě účasti na dýchání má lidský nos několik dalších funkcí:
- Obrana. Nos filtruje škodliviny a představuje první linii obrany proti choroboplodným zárodkům. Nosní sliznice i chloupky v nose brání cizím tělesům, aby pronikala dovnitř dýchacích cest. V nose se také ohřívá a zvlhčuje vzduch, který dýcháme. Obranným mechanismem je i kýchnutí: jedná se o reflex, při kterém prudce vydechujeme vzduch. Nosní sliznice je pokryta řasinkami, které odvádějí malé vdechnuté částečky (např. prach a mikroorganismy) směrem do hltanu. V nosní sliznici se rovněž nachází část tzv. slizničního imunitního systému (MALT), který filtruje, likviduje a rozkládá choroboplodné zárodky.
- Čich. Je dobře známo, že nos potřebujeme pro vnímání různých vůní a pachů. Čich však úzce souvisí s vnímáním chuti: nefunguje-li dobře čich, člověk nemá ani „ty správné“ chuťové zážitky při jídle a pití.
- Řeč. Nosní dutina kromě toho představuje rezonanční prostor. V případě nachlazení, což se projevuje mj. zánětem nosní sliznice, si proto všimneme „změny hlasu“ (často „huhňáme“ přes nos).
Nosní dutina je rozdělena na pravou a levou polovinu nosní přepážkou (septum nasi).
Obrázek 1: Nosní dutina a některé okolní struktury – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)
Vedlejší nosní dutiny
Nosní dutina je propojena s vedlejšími nosními dutinami (sinus paranasales). Tyto dutiny jsou vyplněné vzduchem a nacházejí se v několika kostech v přední části lebky. Všechny vedlejší nosní dutiny se nalézají v oblasti kolem nosu, odtud také pochází jejich pojmenování. Jedná se o čtyři páry dutin, které jsou nazvány podle kostí, v nichž se nacházejí:
- 2× čelní dutina (sinus frontalis) – v kosti čelní,
- 2× dutiny kosti čichové (sinus ethmoidales) – v kosti čichové,
- 2× dutina horní čelisti (sinus maxillaris) – v horní čelisti,
- 2× dutina kosti klínové (sinus sphenoidalis) – v kosti klínové.
Všechny vedlejší nosní dutiny jsou vystlány sliznicí. Ta produkuje hlen, který je odváděn do nosní dutiny (a odtud do hltanu).
Obrázek 2: Vedlejší nosní dutiny – schematický nákres. Každý pár nosních dutin je znázorněn odlišnou barvou: čelní dutina (sinus frontalis) zeleně, dutiny kosti čichové (sinus ethmoidales) modře, dutina horní čelisti (sinus maxillaris) oranžově, dutina kosti klínové (sinus sphenoidalis) růžově. (Zdroj: depositphotos.com)
Zánětlivé změny ve vedlejších nosních dutinách, resp. na jejich sliznici, jsou označovány jako sinusitida. Zánětem je totiž často postižena nejen samotná nosní dutina, ale i vedlejší nosní dutiny; zánětu vedlejších nosních dutin obvykle předchází zánět nosní sliznice, který je lidově označován jako rýma. Pokud kvůli oteklé nosní sliznici nemůžeme „ucpaným“ nosem dýchat (nebo je dýchání skrze nos značně obtížné), dýcháme skrze ústa. V ústech však není vzduch dostatečně filtrován, ohříván a zvlhčován, jako je tomu za normálních okolností v nose.
Čich
Nosní sliznice obsahuje mj. čichový epitel, ve kterém se nacházejí miliony čichových receptorů. Jedná se o tzv. senzorické neurony – nervové buňky, které přenášejí podněty („informace“) ze smyslových receptorů do centrálního nervového systému. Čichové receptory jsou prostřednictvím čichového nervu spojeny s několika oblastmi v mozku, které zpracovávají čichové podněty. Některé „informace“ z čichových receptorů putují do tzv. primární čichové kůry – části mozkové kůry, které se nachází ve spodní části obou mozkových hemisfér. Čichové podněty jsou přenášeny i do struktur v limbickém systému a hypothalamu, kde se vůně i pachy spojují s dlouhodobou pamětí a emočními reakcemi: v případě příjemných pocitů to může být doprovázeno odpovídající změnou výrazu obličeje, a naopak u nepříjemných čichových vjemů se člověku může udělat až nevolno.
Obrázek 3: Zjednodušené schéma čichového systému. (a) Vdechovaný vzduch proudí do nosní dutiny, kde se dostává do bezprostřední blízkosti čichového epitelu. (b) V čichovém epitelu se nacházejí čichové receptory a řada dalších struktur, které jsou nezbytné pro správné fungování čichu. (c) Mikrofotografie čichového epitelu (Regents of the University of Michigan Medical School © 2012). (Zdroj: By OpenStax - https://cnx.org/contents/FPtK1zmh@8.25:fEI3C8Ot@10/Preface, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30147990)
Kvůli propojení čichu s limbickým systémem mohou některé vůně/pachy vyvolávat emoce a vzpomínky (například vůně jídla spojená s domovem). Čich hraje zásadní roli rovněž při vnímání chuti jídla a nápojů, při sociálních interakcích (vzájemném kontaktu mezi lidmi), v sexuálním chování apod. Čich nás například může „informovat“ o nedostatečné hygieně konkrétního člověka nebo o některých škodlivinách (třeba v případě štiplavého plynu v ovzduší). Příjemné vůně stimulují (povzbuzují) tvorbu slin a žaludeční šťávy, zatímco v případě nepříjemných pachů nás čich varuje před zkaženým jídlem. Pro vnímání vůní/pachů je nezbytný dostatečný přívod vzduchu. Pokud je dýchání nosem velmi ztížené nebo zcela nemožné, zhoršuje se nejen čich, ale i vnímání chuťových podnětů.
Související odkazy
- OpenStax: Anatomy and Physiology: 14.1 Sensory Perception [Anatomie a fyziologie: 14.1 Smyslové vnímání] (odkaz vede na web openstax.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
