V níže uvedeném textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Dýchání a polykání
Při polykání se stahuje ústní spodina, rozžvýkané sousto je pomocí jazyka posunováno dále do hltanu (levá část obr. 1). Jakmile se sousto dotkne zadní stěny hltanu, spustí se tzv. polykací reflex, který nemůžeme ovlivnit vůlí (prostřední část obr. 1):
- měkké patro zablokuje průchod do nosohltanu, takže potrava se nemůže dostat nahoru do nosní dutiny,
- hrtan se zvedá a zároveň se přes něj překlopí hrtanová příklopka, která zablokuje průchod do průdušnice – a potrava se díky tomu nemůže dostat ani do dolních dýchacích cest.
Prostřední část obr. 1 názorně ukazuje, proč není možné polykat a dýchat současně. Po polknutí sousta klesá hrtan opět dolů, člověk může znovu dýchat (pravá část obr. 1).
Obrázek 1: Mechanismus polykání. (Zdroj: depositphotos.com)
Dolní část hltanu tvoří přechod do jícnu. Jícnem se pevná strava i tekutiny dostávají do žaludku.
Polykání je složitý proces, na němž se podílí celá řada nervů a svalů, a je řízen z několika různých oblastí mozku. U některých lidí se vyskytují poruchy polykání, které mohou postihovat různé oblasti a jednotlivé struktury tohoto složitého procesu.
Pokud se do dýchacích cest dostane tekutina nebo cizí těleso, následky mohou být různě závažné: od prudkého kašle a krátkého „zalapání po dechu“ až po život ohrožující stav.
Tvorba hlasu
Klouby a svaly hrtanu mohou mj. měnit šířku hlasivkové štěrbiny (obr. 2). Hlasivková štěrbina (glottis) se může otevírat a zavírat, zatímco hlasové řasy (plicae vocales) vibrují ve vydechovaném proudu vzduchu – a lidské ucho tyto vibrace vnímá jako tóny. Podle toho, jak napjaté jsou hlasové řasy a do jaké míry je otevřená hlasivková štěrbina, má vznikající tón (při zpěvu nebo během řeči) různou výšku. Čím silnější je napětí hlasových řas, tím je tón vyšší. Bližší informace o tvorbě hlasu lze najít například v diplomové práci Fyziologie lidského hlasového ústrojí [1].
Obrázek 2: Otevřené a zavřené hlasivky – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)
Ke správné artikulaci je však zapotřebí více než jen hrtan. Svou roli hraje i hltan, ústní dutina, nosní dutina, a dokonce i vedlejší nosní dutiny. Na tvorbě „správného“ zvuku se podílí nejen poloha vzájemná jazyka a rtů, ale také měkkého patra a zubů. I v tomto případě za řízení všech těchto mechanismů zodpovídají některé oblasti mozku. Předpokladem správného vývoje řeči je také dobře fungující sluch. Hlas se v průběhu života mění: obzvláště nápadné je to zejména u chlapců během puberty, kdy jejich hrtan roste – a s ním se prodlužují i hlasové řasy.
Poruchy hlasu mohou postihovat různé oblasti hlasového ústrojí a mohou mít různé příčiny. Jednou z mnoha příčin může být nesprávná technika dýchání (tj. nesprávné používání dýchacích svalů). Při laryngitidě (zánětu sliznice hrtanu) může člověk ochraptět. Poruchy hlasu všek mohou být způsobeny i přetěžováním hlasivek, nesprávnou hlasovou technikou a mnoha dalšími příčinami. Bližší informace o poruchách hlasu se dočtete například v diplomové práci Poruchy hlasu z pohledu hlasových profesionálů [2]. https://is.muni.cz/th/gfmgf/DP_Breska.pdf
Waldeyerův lymfatický okruh
V místech, kde nosní dutina a ústní dutina přecházejí v hltan (obr. 3), se nacházejí mandle tzv. Waldeyerova lymfatického okruhu (anulus lymphoideus pharyngis). Jedná se konkrétně o následující mandle:
- jedna hltanová mandle (tonsilla pharyngealis) – nachází se na stropě nosohltanu, někdy je lidově označována jako „nosní mandle“,
- dvě Gerlachovy tubární mandle (tonsillae tubariae) – po levé i pravé straně, vždy v místě vyústění Eustachovy trubice do nosohltanu,
- dvě patrové mandle (tonsillae palatinae) – po levé i pravé straně, v ústní části hltanu (tzv. orofaryngu),
- jedna jazyková mandle (tonsilla lingualis) – nakupení lymfatické tkáně u kořene jazyka, tzn. rovněž v oblasti orofaryngu.
Mandle slouží k obraně proti patogenům, které se do těla dostanou vdechnutím nebo požitím. Mandle jsou součástí lymfatického systému a podílejí se na správném fungování imunitního systému. Jakmile se antigen dostane do kontaktu s bílými krvinkami (lymfocyty), spustí se reakce imunitního systému – tzv. imunitní odpověď. Mandle hrají významnou roli zejména v dětství.
Obrázek 3: Umístění hltanové mandle (popisek zvýrazněn zeleně), patrové mandle (modře), jazykové mandle (oranžově) a některých okolních struktur – schematický nákres. Do Waldeyerova lymfatického okruhu se řadí ještě Gerlachovy tubární mandle, ty však na obrázku nejsou zakresleny.(Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI: 10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29294598)
Související odkazy
- Zuzana Hradecká: Fyziologie lidského hlasového ústrojí (diplomová práce v oboru Učitelství biologie pro střední školy). Brno, 2007. (odkaz vede na PDF soubor na webu muni.cz, 3.2 MB)
- Hana Břeská: Poruchy hlasu z pohledu hlasových profesionálů (diplomová práce v oboru Speciální pedagogika). Brno, 2019. (odkaz vede na PDF soubor na webu muni.cz, 1.1 MB)
