Dýchací cesty a plíce

CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc) je pomalu postupující onemocnění plic, při kterém se trvale zúží dýchací cesty. Nevzniká ze dne na den, ale v průběhu několika (i mnoha) let a může vést k vážným zdravotním následkům. CHOPN je možné léčit, bohužel však obvykle není možné zcela zvrátit všechna poškození a dosáhnout úplného uzdravení.

Každý den se asi 20 000× nadechneme a vydechneme. Samotná výměna plynů mezi vzduchem a krví probíhá v plicích. Kyslík vstupuje přes membrány plicních sklípků do těla a je rozváděn oběhovým systémem do jednotlivých částí těla, kde je využíván k výrobě energie. Oxid uhličitý je naopak jako odpadní produkt dýchacími cestami odváděn pryč z těla (viz článek Dýchací cesty a plíce: základní informace). Vdechování a vydechování zajišťují dýchací svaly, mezi které se řadí jednak svaly hrudníku, jednak bránice. Abychom dobře porozuměli tomu, co je to astma, je nutné nejprve pochopit, jak funguje normální dýchání.

Dýchací cesty představují systém, do kterého ústy a nosem přichází vzduch, setkává se se sliznicí nosohltanu a pokračuje přes hrtan, průdušnici (horní dýchací cesty) až do místa, kde se rozdělují dvě průdušnice, aby přivedly vzduch do průdušinek a plicních sklípků (dolní dýchací cesty). Opačnou cestou pak jde vydechovaný vzduch zpět.

Chřipka je časté virové onemocnění dýchacího systému, které v zimních měsících způsobuje každoroční epidemie. Jedná se o relativně závažnou infekci, která v ČR každoročně způsobí onemocnění statisíců až jednoho milionů obyvatel, a souvisí s ní v průměru téměř dva tisíce úmrtí.

Onemocnění dýchacích cest způsobená viry nelze vždy na první pohled s jistotou odlišit. Na otázku, zda se jedná pouze o chřipce podobné onemocnění (ILI) nebo o skutečnou chřipku, dává konečnou odpověď až lékař především na základě anamnézy a příznaků, roli ale hraje i aktuální výskyt příslušného onemocnění v populaci. Existují však určité signály, zda se jedná spíše o chřipku, nebo o chřipce podobné onemocnění.

CHOPN může mít různé příčiny. Jedním z hlavních rizikových faktorů je kouření, k dalším patří trvale působící škodlivé vlivy, například znečištěné pracovní nebo životní prostředí. Určitou roli hrají i určité genetické dispozice.