Výskyt
Celosvětově je v posledních letech zaznamenáván pokles nemocnosti invazivním meningokokovým onemocněním (IMO), který může souviset s rozšiřujícími se možnostmi očkování. Smrtnost a závažné celoživotní následky však zůstávají stále příliš vysoké. V ČR je incidence IMO za posledních 10 let nízká a pohybuje se v rozmezí 0,4–0,8 případů na 100 tisíc obyvatel. Nejvyšší výskyt je dlouhodobě zaznamenáván v kategorii dětí ve věku 0–11 měsíců, dále pak v kategorii dětí ve věku 1–4 roky a v kategorii adolescentů ve věku 15–19 let. V roce 2018 bylo v České republice hlášeno 56 případů IMO (nemocnost 0,52/100 000 obyv.), ve srovnání s rokem 2017 (68 případů, nemocnost 0,64/100 000 obyvatel) poklesl počet vykazovaných onemocnění. V roce 2018 byla zaznamenána 3 úmrtí, způsobená séroskupinami B, C a Y, tato úmrtí tedy byla preventabilní očkováním.
Obrázek 1: Trend onemocnění invazivními meningokokovými onemocněními v České republice v letech 1993–2018. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)
Prevence
K očkování proti IMO jsou k dispozici dvě konjugované tetravalentní vakcíny obsahující antigeny čtyř séroskupin meningokoka A, C, W, Y (MenA,C,W,Y vakcína) a dvě rekombinantní vakcíny obsahující antigeny meningokoka séroskupiny B (MenB vakcína): MenB-4C a MenB-FHbp. Cílem očkování proti IMO je zajistit co nejčasnější, nejkomplexnější a nejdelší individuální protektivní imunitu očkované osoby. Doporučuje se očkování oběma typy vakcín (MenA,C,W,Y vakcínou a MenB vakcína, aby byla ochrana proti IMO co nejširší.
Aplikace obou vakcín je doporučena v odstupu minimálně 14 dnů, v případě potřeby lze aplikovat současně, avšak do odlišných míst. K udržení dlouhodobé imunity je v některých případech doporučeno přeočkování. Při očkování a přeočkování se postupuje v souladu s doporučením výrobce vakcín (dle SPC) a s Doporučením České vakcinologické společnosti ČLS JEP pro očkování proti invazivním meningokokovým onemocněním.
Očkování proti IMO je doporučeno pro:
- kojence ve věku od 2–11 měsíců věku, aplikace první dávky se upřednostňuje v průběhu prvního půlroku života;
- děti ve věku 1–4 let věku;
- adolescenty a mladé dospělé ve věku od 13 do 25 let, očkování se upřednostňuje ve věku 13–15 let;
- pacienty bez ohledu na věk, s následujícími zdravotními indikacemi očkování:
- porušená či zaniklá funkce sleziny (hyposplenismus nebo asplenie),
- autologní a alogenní transplantace kmenových hemopoetických buněk;
- primární nebo sekundární imunodeficit nebo očekávaný imunodeficit,
- deficit terminálního komplementu,
- prodělaná bakteriální meningokoková meningitida a septikémie,
- před zahájením léčby eculizumabem;
- osoby bez ohledu na věk, cestující nebo plánující trvalý pobyt v zemích s hyperendemickým nebo epidemickým výskytem meningokokových onemocnění;
- osoby v profesionálním riziku IMO (zdravotnický personál pečující o pacienty s IMO, laboratorní pracovníci pracující s původci IMO);
- osoby v ohnisku nákazy IMO.
U rizikových osob, které byly v kontaktu s IMO tj. osob v úzkém kontaktu s nemocným, osob do jednoho roku věku, dospívajících, osob nad 65 let věku, osob se známým imunodeficitem či jiným oslabením a osob s předchozím respiračním onemocněním, je ihned doporučeno zahájení protektivní chemoterapie.
Při výskytu IMO způsobeného séroskupinou, proti níž je dostupná vakcína, je osobám v kontaktu s nemocným doporučeno očkování příslušnou vakcínou po uplynutí jednoho týdne od posledního kontaktu.
Příznaky onemocnění
Nejzávažnější klinickou formou IMO jsou meningitidy a septikémie, které mívají velmi rychlý průběh a k úmrtí může dojít i přes zahájenou léčbu během prvních 24–48 hodin po vzniku příznaků. K nim patří u meningitidy horečka, nevolnosti, vysoká citlivost na světlo, ztuhlost šíje a silné bolesti hlavy. Typickými projevy septikémie jsou bolesti končetin (svalů a kloubů), třes, bledá nebo skvrnitá kůže a případně vyrážka, ze které se vyvíjí větší červené až nachové léze.
Pro své počáteční nespecifické symptomy může být IMO pozdě diagnostikováno. K úmrtí dochází asi u 10–20 % pacientů. Až u 20 % přeživších pacientů se vyskytují trvalé následky, jako jsou amputace končetin, hluchota nebo mentální retardace. Tyto závažné celoživotní následky IMO výrazně snižují kvalitu života nejen u přeživších pacientů, ale i u jejich rodin.
Další důležité informace
Inkubační doba: obvykle trvá 2 až 7 dní, výjimečně až 10 dní.
Původce: Neisseria meningitidis; nejčastěji séroskupiny A, B, C, X, W, Y
Zdroj: asymptomatický zdravý nosič N. meningitidis nebo nemocný IMO.
Přenos: k nákaze dochází vzdušnou cestou při bližším styku s nemocným nebo s nosičem. Bakterie se přenáší vzduchem, kapénkovou infekcí při kašlání, kýchání, mluvení, líbání a prostřednictvím sdíleného jídla, nádobí, cigaret, nebo prostřednictvím předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest. V české populaci se vyskytuje kolem 10 % bezpříznakových nosičů, kdy je bakterie přítomna v nosohltanu, ale nezpůsobuje hostiteli žádné obtíže. Nejvyšší procento nosičů N. meningitidis ve zdravé populaci je zjišťováno u adolescentů.
Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: období nakažlivosti trvá během celé doby přítomnosti meningokoků v sekretech nosu a úst. Obvykle končí do 24 hodin po nasazení antibiotické léčby. Vnímavost je všeobecná, imunita je séroskupinově specifická, kdo tedy onemocněl například meningokokem séroskupiny C, může znovu onemocnět séroskupinou B atd. Postinfekční imunita není celoživotní. Vyšší vnímavost je u dětí a mladších jedinců (do 30 let), při stresu či fyzické námaze, při aktivním i pasivním kouření.
