Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Očkování (vakcinace)
  • Očkování: základní informace
  • Aktuální: Očkování v české legislativě

Očkování v české legislativě

Kategorie: Očkování: základní informace – více z kategorie
Autor: Česká vakcinologická společnost ČLS JEP, Státní zdravotní ústav

Druhy očkování v ČR stanoví prováděcí vyhláška Ministerstva zdravotnictví k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění [1].

Ilustrační obrázek Typy očkování

Typy očkování

Podle této vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů [2], se očkování proti infekčním nemocem člení na:

a) pravidelné očkování proti tuberkulóze, proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B (hexavalentní očkovací látka, tzv. hexavakcína), proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti pneumokokovým nákazám a proti virové hepatitidě B (pozn. očkování proti VHB se provádí u novorozenců HBsAg pozitivních matek a u osob, které mají být zařazeny do dialyzačního programu),

b) zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B a proti vzteklině,

c) mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob k prevenci infekcí v mimořádných situacích,

d) očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony, a to proti tetanu a proti vzteklině, a

e) očkování provedené na žádost fyzické osoby, která si přeje být očkováním chráněna proti infekcím, proti kterým je k dispozici očkovací látka.

Úhrada očkování

Podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (novelizace zákon č. 205/2020 Sb.,), jsou podle §30 hrazena očkování a úhrada léčivých přípravků obsahujících očkovací látky v provedení nejméně ekonomicky náročném pro indikované skupiny osob:

  1. proti vzteklině,
  2. proti tetanu při poraněních a nehojících se ranách,
  3. proti tuberkulóze u pojištěnců, kteří splňují indikace k očkování stanovené právním předpisem upravujícím očkování proti infekčním nemocem, včetně tuberkulinového testu prováděného v případech, kdy je třeba očkovat dítě starší 6 týdnů; očkování se v takovém případě provádí jen tehdy, je-li tuberkulinový test negativní,
  4. proti chřipce u pojištěnců nad 65 let věku, u pojištěnců po splenektomii nebo po transplantaci krvetvorných buněk, u pojištěnců, kteří trpí závažným chronickým farmakologicky řešeným onemocněním srdce a cév, nebo dýchacích cest, nebo ledvin nebo diabetem a u pojištěnců umístěných ve zdravotnických zařízeních poskytovatele dlouhodobé lůžkové péče nebo v domovech pro seniory, anebo v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem,
  5. proti pneumokokovým infekcím, pokud byly všechny dávky očkovací látky aplikovány do sedmého měsíce věku pojištěnce; hrazenou službou je též přeočkování provedené do patnáctého měsíce věku pojištěnce; hrazenou službou je dále i očkování provedené po uplynutí lhůt stanovených v tomto ustanovení, pokud došlo k odložení aplikace jedné nebo více dávek očkovacích látek z důvodu zdravotního stavu pojištěnce,
  6. proti lidskému papilomaviru, je-li očkování zahájeno od dovršení třináctého do dovršení čtrnáctého roku věku,
  7. proti invazivním meningokokovým infekcím, pneumokokovým infekcím, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typ b a proti chřipce, a to u pojištěnců s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny (hyposplenismus nebo asplenie), pojištěnců po autologní nebo allogenní transplantaci kmenových hemopoetických buněk, pojištěnců se závažnými primárními nebo sekundárními imunodeficity, které vyžadují dispenzarizaci na specializovaném pracovišti, nebo u pojištěnců po prodělané invazivní meningokokové nebo invazivní pneumokokové infekci,
  8. proti invazivním meningokokovým infekcím způsobeným meningokokem skupiny B, je-li očkování zahájeno do dovršení šestého měsíce věku, a skupiny A, C, W, Y, je-li očkování provedeno jednou dávkou v druhém roce života.
  9. očkování a úhrada léčivých přípravků obsahujících očkovací látky pro očkování pojištěnců nad 65 let věku proti pneumokokovým infekcím; hrazené očkovací látky schvaluje Ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise a zveřejňuje je formou sdělení ve Sbírce zákonů.

Podrobnější informace o očkování hrazeném z veřejného zdravotního pojištění se dočtete v článku Úhrada očkování.

Doporučená očkování a očkování na žádost

Mezi doporučená očkování a očkování na žádost patří očkování proti:

  1. onemocněním, u kterých je na území ČR zaznamenáván vyšší výskyt (např. klíšťová encefalitida),
  2. onemocněním, která mají význam z hlediska možného ohrožení zdravotního stavu (např. chřipka, invazivní meningokoková onemocnění, pásový opar),
  3. onemocněním, se kterými se člověk může setkat při cestě do zahraničí (např. žlutá zimnice, poliomyelitida, vzteklina, virová hepatitida A, virová hepatitida B, invazivní meningokoková onemocnění, cholera, břišní tyfus atd.).

Některá očkování jsou plně hrazena zdravotní pojišťovnou, na některá lze získat příspěvek například z tzv. fondu prevence zdravotní pojišťovny a některá jsou plně hrazena osobou, která chce být očkována.

Související odkazy

  1. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
  2. Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
  3. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
  4. Zákon č. 205/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Očkování: základní informace

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek Očkování do zahraničí

    Očkování do zahraničí

    Očkování pro cestovatele

    Při cestování do zahraničí je očkování důležitou ochranou před vybranými infekčními onemocněními. Očkování se týká nejen dospělých osob, ale i dětí a adolescentů. Kromě rutinního očkování musí cestovatel do vybraných destinací absolvovat očkování povinná a dle vlastního rozhodnutí může absolvovat očkování doporučená. Očkování při cestách do zahraničí provádějí specializovaná pracoviště, tzv. střediska očkování a cestovní medicíny. Některá očkování dětí a dospělých do zahraničí může zajistit i praktický lékař pro děti a dorost (PLDD) nebo praktický lékař pro dospělé.

  • Ilustrační obrázek Úhrada očkování

    Úhrada očkování

    Očkování: základní informace

    Od roku 2012 jsou na základě novely zákona č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění očkovací látky hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tedy zdravotními pojišťovnami. Očkovací látky jsou zcela zdarma v případě pravidelného očkování v souladu s platnou vyhláškou o očkování. V případě nepovinných hrazených očkování je u vyjmenovaných druhů očkování stanovena vždy jedna vakcína jako plně hrazená, v případě více dostupných očkovacích látek je možnost si na dražší očkovací látku doplatit.

  • Ilustrační obrázek Očkování potřebují i dospělí

    Očkování potřebují i dospělí

    Očkování dospělých

    Náš imunitní systém s přibývajícím věkem slábne a stáváme se tak náchylnější k infekčním onemocněním (například k pásovému oparu, pneumokokovým onemocněním). Některé očkovací látky neposkytují celoživotní ochranu (například očkovací látky proti chřipce, klíšťové encefalitidě, tetanu, záškrtu nebo černému kašli), proto je nutné očkování pravidelně opakovat.

  • Ilustrační obrázek k článku „Pneumokoková onemocnění“

    Pneumokoková onemocnění

    Infekční nemoci

    Původcem onemocnění jsou bakterie Streptococcus pneumoniae, s velkým počtem různých sérotypů. Onemocnění se přenáší z člověka na člověka prostřednictvím kapének při mluvení, kašlání a kýchání. Mezi hlavní projevy invazivních pneumokokových onemocnění patří zejména zánět mozkových blan, zánět středního ucha, septikémie, bakteriémie a zánět plic. Průběh onemocnění závisí na virulenci sérotypu a na aktuálním zdravotním stavu jedince.

Doporučené zdroje

  • Fakta a mýty v očkování – spalničky

    Očkování: základní informace

    Všeobecně rozšířeným omylem je, že spalničky jsou zcela neškodné onemocnění. Dále se někteří lidé dokonce domnívají, že stávající zdravotnický systém v rozvinutých zemích má k dispozici dostatek prostředků na to, aby mohl poskytnout dobrou péči v případě, že někdo spalničkami onemocní. Tato mylná představa má pravděpodobně svůj původ v úspěšnosti očkování proti spalničkám, protože mnozí lidé se nikdy nesetkali s nikým, kdo onemocněl spalničkami, a nevědí, jak závažný průběh může toto onemocnění mít. 

    Přejít na externí zdroj

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 25.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace