COVID-19: úvod, inkubační doba, původce a sezónnost onemocnění

Úvod

Na konci roku 2019 byla v Číně popsána série (klastr) zápalů plic (pneumonií) nejasného původu. První případy byly oficiálně hlášeny 31. 12. 2019 z nejlidnatějšího města ve střední Číně, z Wu-chanu (Wuhan), hlavního města čínské provincie Chu-pej (Hubei). Vyskytly se pneumonie, u nichž nebyl znám přesný původce onemocnění ani způsob přenosu. Onemocnění se objevilo u lidí, kteří pracovali nebo navštívili trh, kde jsou prodávány živé ryby, mořské plody, kuřata, netopýři, svišti, ptáci a jiné živočišné produkty, a kde jsou i zpracovávány a konzumovány. Počáteční ohnisko ve Wu-chanu se rychle rozšířilo a ovlivnilo další části Číny. Případy onemocnění byly brzy odhaleny v několika dalších zemích, nejprve v Asii a Austrálii, postupně se onemocnění rozšířilo i do Evropy, Afriky a Ameriky.

Dne 30. ledna 2020 Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila globální stav zdravotní nouze a 11. března 2020 prohlásila šíření koronaviru za pandemii (hromadný výskyt infekčního onemocnění velkého rozsahu zasahující více kontinentů).

Dne 13. března byla Světovou zdravotnickou organizací za hlavní epicentrum nákazy vyhlášena Evropa.

První případ onemocnění v České republice byl evidován 1. března 2020.

Odkazy na aktuální data k výskytu onemocnění

Ministerstvo zdravotnictví České republiky: COVID‑19: Přehled aktuální situace v ČR (odkaz vede na web onemocneni-aktualne.mzcr.cz)

European Centre for Disease Prevention and Control / Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Coronavirus disease (COVID-19) (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)

World Health Organization / Světová zdravotnická organizace (WHO): Coronavirus disease (COVID-19) pandemic (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)

Centers for Disease Control and Prevention / Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) (v USA): Coronavirus disease 2019 (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)

Center for Systems Science and Engineering (CSSE) at Johns Hopkins University: COVID-19 Dashboard (odkaz vede na web gisanddata.maps.arcgis.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)

Inkubační doba COVID-19

Inkubační doba je doba mezi expozicí viru a rozvojem symptomů. Na základě systematických přehledů a metaanalýz studií, které sledovaly infekce variantami viru SARS-CoV-2, trvá inkubační doba COVID-19 v průměru pět až šest dní, přičemž většina studií uvádí rozmezí od dvou do 14 dnů.

Inkubační doba nových variant viru SARS-CoV-2 se může lišit od inkubační doby původních kmenů. Několik studií například zjistilo, že varianta Delta má kratší inkubační dobu kolem čtyř dnů. Tyto informace jsou důležité pro stanovení doby, kdy provést test po známé expozici. Data ze studií u varianty Omicron naznačují, že inkubační doba je ještě kratší, přibližně tři dny [1].

Podle metaanalýzy [2] publikované v srpnu 2022 byla inkubační doba všech variant viru SARS-CoV-2 průměrně 6,57 dne (rozmezí 1,80 až 18,87). U pacientů ve věku 60 let a starších byla průměrná délka inkubační doby 7,43 dne, zatímco u dětí to bylo 8,82 dne, u pacientů s mírným nebo středně těžkým průběhem onemocněním covid-19 činila 6,99 dne a u závažných průběhů to bylo 6,69 dne.

Průměrné inkubační doby podle této metaanalýzy byly mírně odlišné pro každou variantu: 5,00 dnů (Alfa), 4,50 (Beta), 5,10 (Beta/Gamma), 4,41 (Delta) a 3,42 dne (Omicron). Ze studie vyplývá, že s vývojem kmenů viru SARS-CoV-2 postupně klesala inkubační doba onemocnění COVID-19 od varianty Alfa k variantě Omicron, ale mezi skupinami nebyl nalezen žádný významný rozdíl.

Zdroj (rezervoár) koronaviru SARS-CoV-2

Primární zdroj nového koronaviru zatím nebyl neidentifikován; zdrojem bude zřejmě blíže neurčené zvíře. Je pravděpodobné, že za první případy onemocnění je zodpovědný zvířecí zdroj/rezervoár z tržnice ve Wu-chanu. Podobně byly do humánní populace přeneseny jiné koronaviry, virus SARS prostřednictvím malých šelem z čeledi cibetkovitých a virus MERS prostřednictvím velbloudů jednohrbých. Narůstá počet důkazů o možné souvislosti mezi SARS-CoV-2 a jinými podobnými známými koronaviry, které cirkulují mezi netopýry (konkrétně poddruh Rhinolophus – vrápenec). V pandemii onemocnění COVID-19 je zdrojem onemocnění člověk.

Původce onemocnění COVID-19

Původcem onemocnění COVID-19, virus SARS-CoV-2, je nový koronavirus. Koronaviry patří do velké rodiny tzv. obalených RNA virů. Koronaviry byly objeveny v 60. letech 20. století a řadí se mezi viry vyvolávající zoonotické infekce: většina z nich cirkuluje mezi zvířaty. Široké spektrum koronavirů se nachází u netopýrů. Koronaviry vyvolávají primárně onemocnění respiračního a trávicího traktu lidí, ptáků a savců.

Zařazení koronavirů – taxonomie – klasifikace

• Řád: Nidovirales
• Čeleď: Coronaviridae
• Podčeleď: Orthocoronavirinae
• Rod: Alpha-, Beta-, Gamma-, Delta- coronavirus

Rod Betacoronavirus je dále rozdělen do pěti podrodů: Embecovirus, Hibecovirus, Merbecovirus, Nobecovirus a Sarbecovirus.

Alpha- a Beta- koronaviry infikují většinou savce, (byly ale prokázány u bezobratlých, například u hlístic), Gamma- a Delta- koronaviry infikují ptáky i savce, doposud nebyl zaznamenán případ infekce člověka.

Aktuálně je známo 7 druhů humánních koronavirů. Většina onemocnění koronaviry u lidí má mírný klinický průběh, ale byly popsány i závažné průběhy. Příležitostně mohou tyto viry způsobovat u lidí onemocnění dolních cest dýchacích a záněty plic; zejména u imunokompromitovaných osob, osob s kardiovaskulárním nebo jiným chronickým onemocněním, stejně jako u osob vyššího věku a malých dětí. Jen vzácně vyvolávají lidské koronaviry závažné onemocnění, jako je zejména těžký akutní respirační syndrom (SARS). U lidí se běžně vyskytují infekce koronaviry rodu Alpha- (HCoV-229E a HCoV-NL63) a Beta- (HCoV-OC43 a HCoV-HKU1).

V posledních dvaceti letech se objevily tři nové zoonotické koronaviry, které způsobují onemocnění u lidí: SARS-CoV v roce 2002 (Betacoronavirus-Sarbecovirus), MERS-CoV v roce 2012 (Betacoronavirus-Merbecovirus) a v roce 2019 SARS-CoV-2.

SARS-CoV-2 je nový koronavirus (původně označen 2019-nCoV), který jako původce onemocnění u lidí dosud nebyl zachycen. Má blízký vztah k SARS-CoV, geneticky patří k rodu Betacoronavirus, podrodu Sarbecovirus.

Přežívání koronaviru SARS-CoV-2 v prostředí

Podle studie publikované v časopise The New England Journal of Medicine [2] je virus způsobující koronavirové onemocnění (COVID-19) několik hodin až dní stabilní v aerosolech a na površích. Vědci zjistili, že virus SARS-CoV-2 byl detekovatelný v aerosolech až tři hodiny, na mědi až čtyři hodiny, na kartonu až 24 hodin a dva až tři dny na plastu a nerezové oceli. Neporézní povrchy tedy umožňují delší přežívání viru. Výsledky studie poskytují klíčové informace o stabilitě viru SARS-CoV-2 a naznačují, že lidé se mohou infikovat nejenom kapénkami vzduchem, ale i dotykem prostřednictvím kontaminovaných předmětů.

Vliv teploty na přežívání viru na různých materiálech a površích potvrdila recentní australská studie [3]. Běžné povrchy, jako je sklo, nerezová ocel a papírové i polymerové bankovky, byly vystaveny virové náloži, která odpovídala nejvyšším koncentracím u infekčních pacientů. Při pokojové teplotě 20 °C byl životaschopný virus izolován i za 28 dní. Při teplotě 40 °C přežil virus na některých površích méně než 24 hodin.

Sezónnost onemocnění

Asi 10–15 % běžných nachlazení způsobují čtyři druhy koronavirů, které jsou endemické v lidské populaci. Vykazují výraznou zimní sezónnost v oblastech s mírným podnebím, s maximem výskytu mezi prosincem a dubnem, ale během letních měsíců jsou stěží zjistitelné.

Sezónnost koronavirů může být částečně ovlivněna podmínkami prostředí a vnímavostí hostitele, protože koronaviry jsou stabilnější při nízké a střední relativní vlhkosti (20–50 %), kdy jsou potlačeny obranné mechanismy dýchacích cest. Na základě předběžných analýz epidemie COVID-19 v Číně a dalších zemích však bylo vysoké reprodukční číslo R₀ pozorováno nejen v suchých a chladných oblastech, ale také v tropických oblastech s vysokou absolutní vlhkostí, například v Guangxi (Kuang-si, Čína) a Singapuru.

Dosud neexistuje důkaz, že SARS-CoV-2 bude vykazovat výraznou zimní sezónnost jako jiné lidské koronaviry na severní polokouli, což klade důraz na zavádění opatření typu izolace infikovaných jedinců, separování na pracovišti a uzavření škol.

Další články o COVID-19 od autorů ze SZÚ

• COVID-19: nové varianty koronaviru
• COVID-19: cesty přenosu
• COVID-19: období nakažlivosti, vnímavost, imunita, smrtnost
• COVID-19: reinfekce
• COVID-19: příznaky onemocnění
• COVID-19 a děti
• COVID-19 a těhotné ženy
• COVID-19: rizikové faktory a rizikové skupiny
• COVID-19: možnosti prevence
• COVID-19: diagnóza a léčba
• Postcovidový syndrom

Závěr

K onemocnění COVID-19 a samotnému původci SARS-CoV-2 je každý den publikována řada článků a odborných publikací. Mnoho potřebných údajů a znalostí o viru a onemocnění však zatím zůstává dále nejasných a odpovědi na otázky typu, například co je zdrojem onemocnění, zda imunita po onemocnění je dlouhodobá a zda protilátky mají ochranný účinek atd. odborníci stále hledají.

V případě onemocnění je nutné důsledně dodržovat nařízenou izolaci (domácí nebo ve zdravotnickém zařízení), aby se dále nešířilo, a spolupracovat s ošetřujícím lékařem. Velmi důležitá je také spolupráce s orgány ochrany veřejného zdraví (hygienickými stanicemi) při dohledávání osob, které přišly s nemocným do kontaktu, aby se zamezilo dalšímu šíření onemocnění.

(Poslední aktualizace: 29. 8. 2022)

Související odkazy

1. European Centre for Disease Prevention and Control: COVID-19 – incubation period (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
2. Period of COVID-19 Caused by Unique SARS-CoV-2 Strains: A Systematic Review and Meta-analysis (odkaz vede na web jamanetwork.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
3. Neeltje van Doremalen, Trenton Bushmaker et al. Aerosol and surface stability of SARS-CoV-2 as compared with SARS-CoV-1. The New England Journal of Medicine 2020; 382(16):1564–1567. doi: 10.1056/NEJMc2004973.
4. Shane Riddel, Sarah Goldie, et al. The effect of temperature on persistence of SARS-CoV-2 on common surfaces. Virology Journal 2020; 17(1):145. doi: 10.1186/s12985-020-01418-7.