Období nakažlivosti
Období nakažlivosti zatím není přesně definováno, ale pravděpodobně je nakažená osoba infekční pro své okolí za 48 (+8) hodin po nákaze s maximem necelý den před nástupem příznaků onemocnění. Virus byl nalezen ve vzorcích z dýchacích cest 1–2 dny před nástupem příznaků a až 8 dní po začátku příznaků onemocnění u mírných průběhů onemocnění, u závažných průběhů se virus v dýchacích cestách vyskytuje déle, s maximem druhý týden po infekci (nákaze). U pacientů s mírným až středně závažným průběhem onemocnění COVID-19 je tedy vysoce nepravděpodobné, že by byli infekční ještě desátý den od nástupu příznaků. Pacienti se sníženou imunitou a pacienti s vážným až kritickým průběhem onemocnění COVID-19 mohou být infekční po dobu delší než 10 dnů.
Přesné trvání infekčnosti pacientů s COVID-19 (období nakažlivosti, během kterého mohou přenášet virus na ostatní) se může lišit zejména v závislosti na zjištěné variantě viru a stavu očkování. Ve studiích nezávažných případů onemocnění byl virus úspěšně izolován až 10 dní od nástupu symptomů. Limitované údaje naznačují, že pacienti se sníženou imunitou mají prodlouženou dobu infekčnosti, např. > 20 dní po nástupu příznaků [1].
S prodlouženým vylučováním viru je spojeno několik faktorů, jako je symptomatická infekce, závažné onemocnění, pokročilý věk (> 60 let), opožděná diagnostika, některá chronická onemocnění (např. onkologická onemocnění), poruchy imunodeficience a léčba kortikosteroidy. Dostupné důkazy naznačují, že neexistuje souvislost mezi pohlavím a délkou vylučování viru.
Virová nálož, definovaná jako „kvantitativní virový titr (např. počet kopií)“, je užitečným ukazatelem pro hodnocení kinetiky viru, závažnosti onemocnění a prognózy. Dle studií byla zjištěna maximální virová nálož u infikovaného jedince v průměru jeden den před nástupem symptomů a pak se postupně snižovala. Pacienti s těžkým průběhem onemocnění mají výrazně vyšší virovou nálož než pacienti s mírným onemocněním. Vyšší věk (> 60 let) je také spojován s vyšší virovou náloží. Ukázalo se však, že děti mají virovou nálož podobnou jako dospělí. Dlouhodobé vylučování virů s vysokou virovou náloží u hospitalizovaných pacientů bylo spojeno se závažným průběhem onemocnění COVID-19.
V současné době existují omezené důkazy o virové zátěži nebo délce vylučování viru po reinfekci nebo průlomové infekci (tj. infekce u plně očkovaného jedince). Studie virové nálože u jedinců pozitivních na SARS-CoV-2 prováděné od konce roku 2020 do začátku roku 2021 naznačily, že u jedinců očkovaných proti COVID-19 byla virová nálož snížena. Velmi nedávné výsledky naznačují, že u infekcí způsobených variantou delta (viz článek COVID-19: nové varianty koronaviru) může mít očkování nižší účinek na počáteční snižování virové zátěže, ale dva nedávno publikované pre-printy článků, které srovnávaly očkované jedince s neočkovanými, zjistily u očkovaných jedinců nižší pravděpodobnost infekčnosti a zkrácení doby, po kterou byli jedinci infekční.
Vnímavost k infekci
Vnímavost k infekci je zřejmě všeobecná, podle současných informací je infekce u dětí stejně pravděpodobná jako u dospělých, ale s mírnějšími klinickými projevy. Imunita vůči SARS-CoV-2 není dosud přesně popsána, ale předpokládá se, že pokud člověk onemocní a uzdraví se, je imunní po dobu 90 dnů. Stále se diskutuje role buněčné imunity.
Imunita
U většiny osob infikovaných virem SARS-CoV-2 lze detekovat (odhalit) protilátky mezi 10. až 21. dnem po infekci. U mírných průběhů může vývoj detekovatelné protilátkové odpovědi trvat déle (čtyři nebo více týdnů) a u malého počtu případů nejsou protilátky třídy IgM a IgG detekovány vůbec (podle současných studií).
Zatím není jasné, jak dlouho protilátky v organismu přetrvávají. Je známo, že hladina protilátek proti jiným koronavirům se v průběhu času, cca v rozsahu 12 až 52 týdnů od nástupu příznaků, snižuje až na nedetekovatelnou hodnotu (tzv. vyvanutí imunity). Poté byly pozorovány opakované infekce (reinfekce). Zatím bylo zjištěno, že hladiny protilátek proti SARS-CoV-2 vydrží až 94 dní po infekci (informace jsou limitovány časem, od kdy jsou dostupné testy na detekci protilátek). Nedávné studie ukazují, že hladina titrů protilátek vrcholí mezi třetím až čtvrtým týdnem po infekci a zůstává relativně stabilní až 4 měsíce po stanovení diagnózy COVID-19. Velikost protilátkové odpovědi se zdá být závislá na závažnosti onemocnění a existují náznaky, že imunita související s protilátkami proti SARS-CoV-2 nemusí být dlouhodobá u osob, u kterých došlo k asymptomatické (bezpříznakové) infekci nebo k mírnému průběhu onemocnění.
Imunitní reakce a koreláty protektivní imunity vůči viru SARS-CoV-2
Po infekci virem SARS-CoV-2 nebo po očkování proti COVID-19 je navozena tzv. adaptivní imunitní odpověď, která v ideálním případě poskytuje dlouhodobou ochranu před infekcí nebo onemocněním. Adaptivní imunitní odpověď primárně zahrnuje paměťové B buňky, které produkují různé třídy protilátek nutných k neutralizaci viru nebo virem infikovaných buněk, a paměťové T buňky, které podporují produkci protilátek a přímo likvidují buňky infikované virem. I když existují důkazy o imunitní odpovědi paměťových B-lymfocytů a T-lymfocytů u jedinců infikovaných virem SARS-CoV-2 i u očkovaných osob, jasné koreláty protektivní imunity musí být ještě přesněji definovány. Při absenci definitivních (konečných) korelátů ochranné imunity poskytuje nejlepší možnou ochranu před reinfekcí u dříve infikovaných jedinců, nebo průlomovou infekcí u očkovaných jedinců, přítomnost neutralizačních protilátek proti SARS-CoV-2. Doména S1 spike proteinu viru SARS-CoV-2 zahrnuje oblast vázající receptor (anglicky receptor-binding domain, zkratka RBD) a cíleně zaměřené protilátky zásadním způsobem narušují vstup viru do buňky. Řada studií prokázala, že neutralizační schopnost polyklonálních protilátek v séru pozitivně koreluje s anti-spike IgG nebo anti-RBD IgG.
Imunitní reakce po přirozené infekci
Systematický přehled vycházející ze 150 studií popisujících reakci virově specifických protilátek u jedinců infikovaných virem SARS-CoV-2 ukázal, že protilátky IgM jsou pravidelně detekovány před protilátkami třídy IgG, přičemž jejich vrchol se nachází mezi 2. a 5. týdnem a klesá během dalších 3 až 5 týdnů po nástupu symptomů. Hladiny protilátek IgG vrcholí mezi 3. a 7. týdnem po nástupu klinických příznaků, přetrvávají po dobu nejméně 8 týdnů. Neutralizační protilátky, se schopností omezit růst viru in vitro, jsou detekovatelné během 7 až 15 dnů od začátku onemocnění a jejich hladiny se zvyšují do 14.–22. dne, kdy se ustálí a poté dochází opět k jejich poklesu. Nižší titry protilátek byly pozorovány u pacientů s asymptomatickým nebo klinicky mírným průběhem onemocnění. Uvedený systematický přehled primárně obsahoval observační studie hospitalizovaných případů, týkal se období sledování v délce až 3 měsíce po nástupu symptomů. Stejně jako u B buněčné imunity se T buněčná imunita vyvíjí po dobu alespoň 10–20 dnů po nástupu klinických příznaků. Systematický přehled z 61 studií ukázal, že rostoucí závažnost onemocnění je spojena s robustnější, virově specifickou odpovědí T buněk. Oba systematické přehledy poukazují na značnou heterogenitu studií.
Potenciál pro imunitní únik
Varianta omikron je geneticky nejvíce odlišná varianta viru SARS-CoV-2, která byla během pandemie ve významném počtu detekována, což vede to k obavám, že může dojít k podstatnému snížení účinnosti vakcín a omezení účinnosti terapie monoklonálními protilátkami a také se zvýšeným rizikem reinfekcí SARSCoV-2. Několik změn v sekvenci kódující spike protein bylo již dříve popsáno a bylo spojeno s imunitním únikem před virus- neutralizačními protilátkami. Nekontrolovaná, v současné době dostupná preprint data naznačují, že virus-neutralizační kapacita očkovaného (primárního průběh) a rekonvalescentní séra proti variantě omikron je výrazně snížena ve srovnání s předchozími variantami SARSCoV-2. Existují však důkazy, že u osob, které onemocnění prodělaly, u osob po prodělané infekci a plné vakcinaci (základní cyklus) nebo u očkovaných osob, které dostali i booster dávku, zůstává neutralizace viru v séru in vitro u varianty omikron alespoň částečně účinná. Zatím prvotní data naznačují, že může být snížena účinnost vakcíny, zejména zabránění infekci, ale výsledky musí být potvrzeny zkoumáním většího množství vzorků a dalšími laboratořemi, například u pacientů s různými klinickými profily (druh vakcíny, další dávky vakcíny, závažnost onemocnění) a různými intervaly odběru vzorků po infekci a/nebo očkování. Je obtížné přímo převést údaje o neutralizaci in vitro na klinické výsledky, jako je ochrana před infekcí nebo závažným průběhem onemocnění, pro které jsou v klinické praxi vyžadovány masivní údaje o účinnosti vakcíny a o průlomových infekcích. V současné době nebyl stanoven žádný absolutní práh titru protilátek jako korelát ochrany proti SARS-CoV-2. Nižší titry virus-neutralizačních protilátek v séru odebraném tři až šest měsíců po infekci nebo vakcinaci mohou být kompenzovány perzistencí virově specifických B-buněk, které jsou schopny v průběhu opakované infekce rychle expandovat a vytvořit vyšší titry virus-neutralizačních protilátek. Dále nebyl hodnocen in vitro neutralizačními studiemi vliv non-neutralizačních protilátek nebo odpověď paměťových T buněk, které také pravděpodobně přispívají k ochraně před těžkým průběhem onemocnění.
Pokud jde o ochranu po očkování proti dalšímu přenosu nákazy, onemocnění a onemocnění s mírnějším průběhem, bylo pozorováno, že reakce virus-neutralizačních protilátek jsou významně ovlivněny variantou omikron, což naznačuje, že předchozí infekce a / nebo očkování mohou mít nižší ochranný účinek, zejména pokud hladiny protilátek v průběhu času poklesly. Naléhavě je zapotřebí více klinických studií o účinnosti posilujících dávek očkování proti variantě omikron (dosud je k dispozici pouze jedna studie), stejně jako více studií a reálných údajů o dopadu varianty omikron na slábnoucí imunitu po očkování nebo přirozené infekci. Teprve poté bude možné plně porozumět dopadu omikronu na účinnost vakcíny. Údaje o reálné účinnosti vakcín registrovaných v EU proti variantě omikron zatím nejsou k dispozici, s výjimkou velmi předběžných odhadů možné účinnosti vakcíny proti symptomatickým onemocněním způsobeným variantou omikron. Střední až vysoká účinnost vakcíny proti symptomatickému onemocnění COVID-19 je hlášena v časném období po podání posilovací dávky Comirnaty (70–75 %). Tyto výsledky silně podporují podání posilovací dávky po úplné základní vakcinaci jako prostředku k poskytnutí ochrany proti symptomatickému onemocnění způsobenému variantou omikron.
Smrtnost
Hlášená smrtnost u onemocnění COVID-19 kolísala v Číně od 2 do 3 %. Zatím publikovaná data z Číny odhadují smrtnost (case fatality) u hospitalizovaných pacientů na 11–14 %, v závislosti na použité metodě sledování a definicích a na vybrané populaci.
Vzhledem k tomu, že se situace ve výskytu onemocnění COVID-19 neustále mění a vyvíjí, mění se průběžně i smrtnost onemocnění. K 17. 12. 2021 byla smrtnost v ČR 1,5 % (case fatality, pro srovnání: Německo 1,6 %, Velká Británie 1,3 %, Itálie 2,6 %, Maďarsko 3,1 %, Polsko 2,3 %, Slovensko 1,2 %, Francie 1,4 %, nejvyšší smrtnost má Mexiko 7,6 % a Bulharsko 4,1%). [2].
(Poslední aktualizace: 21. 12. 2021)
Související odkazy
- European Centre for Disease Prevention and Control: Infection (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
- Johns Hopkins University & Medicine: Coronavirus resource center – Mortality analyses (odkaz vede na web coronavirus.jhu.edu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
