9 min. čtení
Celková anestezie (známá jako „narkóza“) je metoda znecitlivění, při které se léky navodí ztráta vědomí a vyřadí se tak vnímání všech podnětů (dotyky, bolest, teplo, chlad). Cílem je zajistit bezbolestnost operace a zabezpečit vhodné podmínky v průběhu celého operačního zákroku.
V celkové anestezii lze provést každý výkon. Nejčastěji se volí pro operace, u nichž je nutné úplné svalové uvolnění, a když bezpečné provedení výkonu vyžaduje naprostý klid a nehybnost v operačním poli. Pro některé typy výkonů je celková anestezie zcela nezastupitelná.
Jak celková anestezie působí?
Všechna v současnosti používaná anestetika jsou v rukách zkušeného anesteziologa bezpečná s minimem nežádoucích účinků. Přestože byla první celková anestezie (narkóza) podána již v roce 1846, není stále jasné, jak přesně anestetika fungují. Všechna však zabraňují nervům předávat signály do mozku. To znamená, že během operace pacient nic necítí.
V průběhu celkové anestezie je pacient pod nepřetržitým dohledem zkušeného lékaře anesteziologa, který pečlivě hlídá všechny životní funkce – vědomí, dýchání, krevní oběh, vnitřní prostředí, tělesnou teplotu a další.
Celková anestezie zajišťuje:
- ztrátu vědomí (umělý spánek), která umožňuje nevnímat okolí,
- analgezii, která umožní nevnímat bolest a zabrání jejím projevům na celý organismus (vzestup tepové frekvence, vzestup krevního tlaku),
- celkovou stabilizaci organismu, kdy dostatečná hloubka anestezie a kvalitní analgezie vede ke stabilitě organismu a tím se zmírní stresová odpověď na operační zákrok,
- svalovou relaxaci, kdy je v průběhu operace pomocí léků navozena ztráta svalové síly, což umožní umělou plicní ventilaci a zjednoduší operatérovi provedení zákroku; svalová relaxace se využívá pouze v nutných případech.
Jak se celková anestezie provádí?
Celková anestezie se navozuje podáním speciálních léčiv (anestetik) do organismu. Tyto léky lze podávat nitrožilně (injekcí a tenkým katetrem do žíly), inhalačně (vdechováním anestetických plynů), nebo injekcí do svalu. Následně pacient ztrácí vědomí s útlumem nebo vymizením dýchání. Aby byly dýchací cesty průchodné a mohlo se provádět během anestezie umělé dýchání, zajistí anesteziolog dýchací cesty speciální pomůckou (rourkou umístěnou do průdušnice nebo tzv. laryngeální maskou, která je vložena ústy do hltanu; obr. 1), která umožňuje připojení k dýchacímu přístroji.
Obrázek 1: Tracheální rourka (uprostřed níže) a laryngeální maska (uprostřed výše) – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny)
Celková anestezie je udržována léky podávanými do žíly a/nebo vdechováním anestetik.
Po celou dobu anestezie jsou monitorovány životní funkce.
Celková anestezie může být kombinována s epidurální nebo periferní nervovou blokádou.
Druhy celkové anestezie:
a) inhalační anestezie: podání anestetických plynů, pacient anestetika vdechuje, z plic jsou dále krví přenášena do mozku a ostatních orgánů těla. Po ukončení přívodu jsou anestetika částečně v nezměněné formě vydýchána, částečně se metabolizují v játrech a následně vyloučí z těla ledvinami a žlučí.
b) intravenózní anestezie: nitrožilně podané anestetikum je zaneseno krví do mozku. Nejčastěji jsou nitrožilní anestetika užívaná pro krátké operační či léčebné výkony a k rychlému úvodu do celkové anestezie. Rychlý nitrožilní úvod je nemocným vnímán podstatně lépe než úvod inhalační, například nedráždí ke kašli a jedná se o nejčastější způsob uvedení do celkové anestezie.
c) doplňovaná (balancovaná) anestezie kombinuje a doplňuje inhalační a nitrožilní anestetika, analgetika a léky navozující svalovou relaxaci. Jedná se o nejčastější způsob vedení celkové anestezie.
d) kombinovaná anestezie znamená současné podání celkové a lokální anestezie. Užitím některé techniky lokální anestezie, např. epidurální blokády, lze snížit dávku celkových anestetik a dosáhnout dokonalé anestezie. Kontinuální techniku lokální anestezie lze dále využít k pooperačnímu tlumení bolesti (analgezii).
Jak celková anestezie probíhá?
Příprava před operací a anestezií
Před vlastní operací anesteziolog pacientovi v rámci předanestetického vyšetření na základě všech dostupných informací vytvoří a navrhne typ anestezie a plán anesteziologické péče. Vysvětlí také výhody a rizika navrhovaného postupu s ohledem na individuální zdravotní stav pacienta. Pokud je to nutné, navrhne úpravu předoperační léčby a poučí pacienta o předoperačním režimu z pohledu zvoleného způsobu anestezie. Po získání všech informací pacient podepíše formulář informovaného souhlasu s anestezií.
Krátce před operací se někdy podává tzv. premedikace, aby se snížila kyselost v žaludku, předcházelo nevolnosti nebo omezila bolest po operaci. Pacientům mohou být rovněž nabídnuty léky ke snížení obav a stresu před výkonem. Poté, co pacient zklidňující léky užije, setrvá na lůžku do odvozu na operační či výkonový sál.
Převoz na operační sál a příprava na operačním sále
Bezprostředně před operací pacienta přebírá anesteziologická sestra v operačním traktu. Personál zde zkontroluje jeho totožnost a další údaje (jakou operaci podstupuje, kdy naposledy jedl a pil, zda má nějakou alergii apod.).
Před úvodem do anestezie (dříve než pacient „usne“) je vleže na zádech napojen na monitorovací techniku. Anesteziologická sestra nalepí na hrudník elektrody EKG a na paži připevní manžetu na měření krevního tlaku. Na prst nebo ušní lalůček nasadí „kolíček“, který bude hlídat správné množství kyslíku v těle (saturace hemoglobinu kyslíkem). Následně zavede nitrožilně plastovou kanylu (periferní žilní katetr) většinou na hřbet ruky nebo do loketní jamky, k níž se napojí infuze s tekutinami.
Dále anesteziolog zavede epidurální katetr, jestliže je součástí výkonu k tlumení pooperační bolesti.
Během přípravy je pacientovi na obličej přiložena maska s kyslíkem (obr. 2). Od této chvíle je pod nepřetržitým dohledem anesteziologa, který bude pečlivě monitorovat a zajišťovat všechny důležité funkce těla.
Obrázek 2: Podávání kyslíku před anestezií – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny)
Uvedení do anestezie a monitorace
Anesteziologická sestra podá pacientovi podle pokynu anesteziologa anestetikum (obr. 3), pacient postupně ztratí vědomí a je navozena celková anestezie (obr. 5).
Obrázek 3: Úvod do celkové anestezie – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny)
V některých případech mohou být v průběhu operace využity pomůcky (laryngeální maska, tracheální rourka; obr. 4) a přístroje (ventilátor) k zajištění umělého dýchání.
Obrázek 4: Tracheální intubace (zavedení tracheální rourky do dýchacích cest) – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny)
Anesteziolog po celou dobu operačního výkonu i bezprostředně po něm doplňuje anestetika tak, aby výkon probíhal bezpečně a pacient nevnímal bolest a jiné vjemy.
Obrázek 5: Pacient v celkové anestezii – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny)
Kromě anestetik k „umělému spánku“, analgetik k odstranění bolesti a svalové relaxace k navození vhodných podmínek pro operatéra a pro eventuální umělou plicní ventilaci, mohou být v průběhu výkonu aplikovány další léky: antibiotika v prevenci infekce, léky proti nevolnosti a zvracení, léky k ovlivnění krevního tlaku a tepové frekvence apod.
Nezbytnou součástí anesteziologické péče na operačním sále je
- sledování hloubky anestezie,
- udržování tělesné teploty,
- zabránění vzniku proleženin a otlaků
- a prevence tromboembolické nemoci (zejména vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie).
Pacient je v průběhu celkové anestezie pod nepřetržitým dohledem zkušeného anesteziologa, který pečlivě monitoruje všechny jeho životní funkce – vědomí, dýchání, krevní oběh, tělesnou teplotu a všechny další potřebné parametry (obr. 6).
Obrázek 6: Monitorace během anestezie – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny)
Po ukončení operace anesteziolog zastaví podávání anestetik a postupně se obnovuje vědomí a vnímání pacienta. Většina pacientů je vyvedena z anestezie („probuzena“) již na operačním sále, bezprostředně po ukončení operace.
Pooperační péče
Po ukončení operace a vyvedení z anestezie je pacient zpravidla přeložen k pooperační péči a monitoraci na dospávací jednotku („probouzecí“ pokoj) nebo dle povahy výkonu a s ohledem na zdravotní stav na jednotku intenzivní péče. Pokud byly zajištěny dýchací cesty pomůckami, odstraňují se na konci výkonu.
Pacient se vrací zpět na oddělení po zotavení z celkové anestezie. Někteří pacienti jsou z důvodu rozsahu operačního výkonu či závažnosti zdravotního stavu záměrně udržováni v sedaci a „umělém spánku“ a jsou „probouzeni“ na jednotce intenzivní péče, případně mohou být připojeni na dýchací přístroj i pooperačně. Pacientům se někdy zavádějí drény, žaludeční sonda nebo močová cévka. O jejich plánovaném zavedení jsou informováni před výkonem.
V závislosti na operačním výkonu i zdravotním stavu pacient zůstává v nemocnici několik hodin až několik dní po operaci.
O plánované pooperační péči anesteziolog informuje pacienta při předanestetickém vyšetření v rámci stanovení anesteziologického plánu péče.
