Horečka dengue

Výskyt

Horečka dengue je akutní horečnaté virové onemocnění, které se endemicky vyskytuje ve většině tropických a subtropických oblastí světa (Asie, Afrika, Tichomoří, jižní oblasti USA, Karibská oblast, Latinská Amerika, jižní Amerika). V oblastech s rizikem horečky dengue žije téměř polovina světové populace [1].

Dengue patří k arbovirovým nákazám, které představují vážný zdravotnický problém a jejichž význam celosvětově stále narůstá. Ročně jsou evidovány desítky milionů případů, které mají za následek přibližně 20–25 tisíc úmrtí, zejména u dětí.

Zavlečení nákazy z endemické oblasti bylo opakovaně popsáno pomocí letecké dopravy („letištní dengue“, analogicky pojmu letištní malárie), kdy byl infikovaný komár přivezen letadlem. V roce 2019 Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) publikovalo informaci o výskytu případů horečky dengue s místním přenosem v rámci kontinentální Evropy ve Španělsku a ve Francii, kde se vyskytuje komár Aedes albopictus, který je kompetentním vektorem pro přenos dengue [10]. Riziko šíření nákazy je velmi nízké v chladnějších měsících roku pro nízkou aktivitu vektoru, přírodní podmínky pro šíření nákazy během chladných měsíců roku jsou méně příznivé.

V současné době Evropa zažívá trend oteplování, kdy se vlny veder a záplavy stávají častějšími a závažnějšími a léto se prodlužuje a je teplejší. To vytváří příznivější podmínky pro usídlení invazivních druhů komárů, jako jsou Aedes albopictus a Aedes aegypti. Podle nejnovějších údajů ECDC se druh komárů Aedes albopictus v Evropě rozšiřuje dále na sever a na západ. Od roku 2022 se také vyskytuje na Kypru a může se šířit i do dalších evropských zemí.

Situace v České republice

Výskyt invazivních komárů je monitorován i v České republice, protože v nejteplejších oblastech ČR jsou v rámci globálního oteplování letní teploty dostatečně vysoké, aby mohl úspěšně proběhnout rozmnožovací cyklus a mohlo by dojít k usazení vektoru na našem území. V ČR jsou dosud hlášeny pouze importované případy onemocnění dengue u lidí vracejících se z endemických oblastí. V České republice bylo v období 2010–2025 hlášeno celkem 885 případů horečky dengue, s nejvyšším počtem 123 případů v roce 2016 (zdroj: ISIN) [4].

Obrázek 1: Výskyt horečky dengue v České republice v jednotlivých letech, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Nespecifická prevence

Při cestách do oblastí s výskytem horečky dengue se doporučuje dodržovat následující opatření s cílem minimalizovat možnost poštípání komáry:

• oděv (doporučeny jsou světlé barvy), který kryje maximum těla – dlouhé rukávy, nohavice;
• použití repelentů vhodných do tropů, repelenty mají být aplikovány na kůži, která není chráněna oděvem, lze je aplikovat i na oděv;
• použití bariérových opatření, jako jsou sítě v oknech, zavřená okna, zavřené dveře
• v místnosti používat insekticidy (elektrické odpařovače);
• není-li místnost klimatizovaná, spát či odpočívat pod moskytiérou (nejlépe impregnovanou repelentem), i během dne, kdy jsou komáři Aedes nejaktivnější;
• těhotné ženy a děti mladší 12 let by měly konzultovat výběr vhodného repelentu se svým lékařem nebo lékárníkem;
• pro novorozence mladší 3 měsíců se použití repelentů nedoporučuje, lze však použít repelentem ošetřená lůžka, moskytiéry a sítě do oken;
• vyhledávat a ničit potenciální líhniště komárů: vyprázdněním, vyčištěním a zakrytím nádob, kde může zůstávat i velmi malé množství vody (kyblíky, vázy, květináče, pneumatiky apod.).

Pokud jste pobývali v tropických oblastech a trpíte po návratu horečnatým onemocněním, vyhledejte vždy lékařskou pomoc a informujte o svém pobytu v zahraničí.

Specifická prevence (očkování)

Proti onemocnění dengue je možné nechat se očkovat. Vakcína registrovaná na území Evropské unie s názvem Qdenga poskytuje ochranu proti dengue a brání riziku hospitalizace v důsledku onemocnění způsobeného kterýmkoli ze čtyř sérotypů viru dengue. Vakcína Qdenga obsahuje oslabené (atenuované) verze sérotypů viru dengue DEN-1, DEN-2, DEN-3 a DEN-4 a lze ji podávat dospělým, dospívajícím a dětem ve věku od 4 let. Aplikují se dvě dávky podané s odstupem tří měsíců [2]. Jedná se o tetravalentní živé, atenuované vakcíny.

V neendemických oblastech nebo v prostředích s nízkým přenosem má být použití vakcíny omezeno na jedince, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že budou v budoucnosti vystaveni dengue nebo pro osoby s vysokou pravděpodobností předchozí infekce dengue (např. jedincům, kteří v minulosti žili v endemických oblastech nebo tam opakovaně pobývali).

Příznaky a průběh onemocnění 

Klinický obraz onemocnění je velmi široký od asymptomatického průběhu (až 80 % všech infekcí dengue je asymptomatických), přes mírné onemocnění až po klasické horečnaté onemocnění s vyrážkou nebo po závažnou hemoragickou horečku s rozvojem šoku a orgánovým selháním. Smrtnost onemocnění dengue je méně než 1 %.

Onemocnění začíná většinou náhle bolestmi hlavy, horečkou, bolestmi klubů a svalů, pocitem schvácenosti a rozlámanosti celého těla. Nemocný může být světloplachý, pociťovat tlak za očima, může mít závratě, nechutenství, pocit na zvracení nebo průjem. Horečka trvá 2–4 dny, poté dochází k úlevě, ale přetrvává slabost, bolest hlavy a únava dlouho do rekonvalescence.

Asi u třetiny nemocných má onemocnění dvoufázový průběh. První fáze trvá 2–4 dny, končí prudkým poklesem teploty a současnou úlevou až úplným vymizením subjektivních obtíží. Období úlevy trvá 1–3 dny. Druhá fáze onemocnění se projeví opětovným vzestupem teploty, trvá obvykle 2–3 dny, obtíže nedosahují intenzity první fáze.

U 50–60 % nemocných dojde k výsevu exantému. U jedné třetiny nemocných se na počátku objevuje raš vzhledu jemně kropenatého erytému, který do dvou dnů mizí. Je lokalizován na trupu, pažích a stehnech. Vlastní exantém se může podobat exantému při zarděnkách, méně často exantému při spalničkách nebo spále, někdy je prostoupen petechiemi, je rozšířen na celém těle s výjimkou obličeje. Objevuje se až ve druhé fázi nemoci a za 2–4 dny vymizí. Klinicky bývá patrná generalizovaná lymfadenopatie.

Rekonvalescence je dlouhodobá, provázená únavou, závratěmi, někdy depresivními stavy. Komplikací onemocnění mohou být hnisavé kožní afekce, myokarditida, meningoencefalitida, parézy periferního typu, zrakové poruchy, vzácně hepatitida.

Hemoragická horečka dengue

Onemocnění začíná náhle s vysokými horečkami, schváceností, bolestmi, nechutenstvím a zvracením, může být zánět spojivek (konjunktivitida) se světloplachostí. Třetí až čtvrtý den onemocnění se objevuje vyrážka prostoupená petechiemi. Projevy zvýšené krvácivosti se stupňují, vznikají rozsáhlejší podkožní krvácení (podlitiny, sufuze) až podkožní hematomy, pacient krvácí z nosu a dásní, méně často je pozorována hematemeze (zvracení krve) nebo meléna (černá mazlavá dehtovitá stolice s příměsí natrávené krve). Při nejzávažnějším stupni onemocnění nastává šokový stav – nemocný je schvácený, stěžuje si na rozptýlené (difuzní) bolesti břicha. Pátý až šestý den teplota klesá, avšak může nastat kritický stav. U těžkých hemoragických forem dochází k oběhovému selhání v důsledku hypovolemického šoku (který nastal kvůli sníženému objemu krve, resp. krevní plazmy). Pokud pacient onemocnění přežije, je rekonvalescence rychlá a bez komplikací.

Léčba

Léčit lze pouze příznaky, pacientovi se podávají tekutiny a analgetika a antipyretika. Užívání léků na bázi kyseliny acetylsalicylové (aspirin) je u tohoto onemocnění nemožné, protože mohou vyvolat krvácení. Závažné formy onemocnění vyžadují hospitalizaci a léčbu na jednotce intenzivní péče.

Další důležité informace

Inkubační doba: 3–14 dní (obvykle 4–7 dní).

Původce: Původcem horečky dengue je virus dengue – RNA virus z rodu Flavivirus, který má čtyři samostatné sérotypy DEN-1, DEN-2, DEN-3 a DEN-4. Pátý sérotyp („sylvatický“) byl objeven v roce 2013 a cirkuluje pravděpodobně jen mezi primáty a komáry v jihovýchodní Asii).

Zdroj: Rezervoárem infekce je nemocný člověk, opice, případně infikovaný komár (dochází k přenosu infekce na potomstvo).

Přenos: K přenosu onemocnění dochází prostřednictvím infikovaných komárů rodu Aedes (zejména Aedes aegypti, Aedes albopictus, Aedes polynesiensis). Komár se nakazí sáním na infikovaném člověku nebo opici, a při dalším sání může dojít k přenosu na jinou osobu/opici; sexuální přenos z člověka na člověka byl popsán v roce 2019 ve Španělsku [3]. Vzácně se infekce dengue může šířit krevní transfuzí, transplantací orgánů nebo poraněním kontaminovanou injekční jehlou. Těhotná žena infikovaná virem dengue může virus přenést na svůj plod během těhotenství nebo během porodu.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Období nakažlivosti začíná v časných fázích viremie (přítomnost viru v krvi). Viremie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků; během následujících 4 až 6 dní se koncentrace viru postupně snižuje až na nevýznamné hodnoty. Předpokládá se, že imunita po překonání nákazy trvá celoživotně, avšak pouze proti sérotypu, který vyvolal onemocnění; jinými slovy, je možná opakovaná infekce jinými typy viru dengue. Neexistuje zkřížená dlouhodobá ochranná imunita mezi jednotlivými sérotypy. Při opakované infekci stoupá pravděpodobnost komplikovaného průběhu a riziko úmrtí. Závažnější průběhy onemocnění jsou u malých dětí a starších osob s komorbiditami.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Dengue (odkaz vede na web szu.cz)
2. Evropská léková agentura (EMA): Qdenga (tetravalentní vakcína proti horečce dengue [živá, atenuovaná]) (odkaz vede na PDF soubor na webu ema.europa.eu, 155 kB)
3. Scitable: Dengue viruses (odkaz vede na web nature.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
5. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Sexual transmission of dengue in Spain (odkaz vede na PDF soubor na webu ecdc.europa.eu, 298 kB; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
6. Světová zdravotnická organizace (WHO): Dengue and severe dengue (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
7. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Dengue (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
8. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): Dengue (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
9. Ivo Rudolf, Oldřich Šebesta: Invazivní druhy komárů jako potenciální riziko pro biodiverzitu a přenos nebezpečných nákaz. Academia, Praha 2017. (odkaz vede na web academia.cz)
10. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Rapid risk assessment: Autochthonous cases of dengue in Spain and France (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
11. F. Rettich, M. Kulma: První záznamy o introdukci invazivního komára Aedes albopictus (Diptera, Culicidae) na území Čech. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 2018, 67(1): 32–35. (odkaz vede na web prolekare.cz)
12. Státní zdravotní ústav, 20. 4. 2026: Tropické horečky rekordně přibývá. Nebezpeční komáři jsou už i v Chorvatsku (odkaz vede na web szu.gov.cz)
13. Státní zdravotní ústav, tisková zpráva z 1. 7. 2024: Na dovolenou přibalte repelenty a moskytiéry, komáři síří tropické nemoci v oblíbených destinacích Čechů (odkaz vede na web szu.gov.cz)