Horečka Oropouche

Výskyt

Horečka Oropouche je arbovirové onemocnění, jehož ohniska byla hlášena u lidí v několika zemích Jižní Ameriky (např. Brazílie, Peru, Argentina, Bolívie, Kolumbie) a Karibiku (např. Panama, Trinidad a Tobago) [1]. V roce 2024 byl první výskyt horečky Oropouche zaznamenán i na Kubě. Odhaduje se, že od roku 1955, kdy byl OROV poprvé izolován, horečkou Oropouche onemocnělo víc než půl milionu lidí. Přesný počet případů je však obtížné určit, protože infekce je nedostatečně hlášena kvůli podobnosti příznaků s jinými arbovirovými horečnatými onemocněními, jako jsou horečky dengue, zika, chikungunya a mayaro. Absence přesné diagnózy v nemocnicích a zdravotnických zařízeních brání řádnému epidemiologickému hlášení, což je hlavní důvod, proč je odhadovaný počet případů nižší, než jaký se pravděpodobně vyskytuje v populaci, zvláště pak v amazonské endemické oblasti. Onemocnění je zatím omezeno na americký kontinent; v kontinentální Evropě ohniska horečky Oropouche dosud nebyla hlášena. Pokud by byl případ importován, je pravděpodobnost sekundárního přenosu v kontinentální Evropě považována za velmi nízkou, protože kompetentní vektory běžně popisované v Americe v kontinentální Evropě chybí. Neexistuje však žádný důkaz, že by evropské druhy pakomárů nebo komárů nemohly virus přenášet.

Prevence

Pro onemocnění horečkou Oropouche neexistuje žádná specifická antivirová léčba nebo vakcína. Jako nejlepší strategie prevence a kontroly se jeví kontrola pakomárce Culicoides paraensis, který je aktivní ve dne, ale díky své malé velikosti (obr. 1) snadno prochází běžně používanými okenními sítěmi. Má-li být ochrana proti pakomárcům účinná, okenní sítě i moskytiéry musí být dostatečně husté. Mezi další preventivní opatření patří:

• oděv (doporučeny jsou světlé barvy), který kryje maximum těla – dlouhé rukávy, nohavice;
• použití repelentů vhodných do tropů, repelenty mají být aplikovány na kůži, která není chráněna oděvem, lze je aplikovat i na oděv; repelenty musí být aplikovány přesně podle doporučení výrobce;
• použití bariérových opatření, jako jsou sítě v oknech, zavřená okna, zavřené dveře;
• v místnosti používat insekticidy (elektrické odpařovače);
• není-li místnost klimatizovaná, spát či odpočívat pod moskytiérou (nejlépe impregnovanou repelentem);
• snížení počtu přirozených a umělých vodou naplněných biotopů, které slouží jako líhniště larev pakomárců; vyprázdnění, vyčištění a zakrytí nádob, ve kterých může zůstávat i velmi malé množství vody (kyblíky, vázy, květináče, pneumatiky apod.).

Obrázek 1: Srovnání velikosti pakomárce Culicoides impunctatus (vlevo) a komára Aedes annulipes (vpravo). Ačkoli na této fotografii se v případě pakomárce nejedná přímo o druh Culicoides paraensis, srovnání velikosti s komárem je přesto výstižné. (Zdroj: Dunpharlain – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=58983161)

Příznaky onemocnění

Horečka Oropouche je akutní horečnaté onemocnění, jehož příznaky jsou podobné jako u horečky dengue a objevují se nejčastěji 4 až 8 dní (možné rozmezí je však 3 až 12 dní) po kousnutí/poštípání infikovaným komárem. Nástup onemocnění je náhlý; obvykle se projevuje horečkou, bolestmi hlavy, bolestmi svalů a kloubů, fotofobií, zimnicí po dobu 5–7 dnů. Byly zaznamenány i případy s exantémem a dalšími příznaky včetně nevolnosti, zvracení, průjmu, překrvení spojivek, epigastrické bolesti (bolest pod žebry, v horní části břicha) a retroorbitální bolesti (bolest „za očima“). Závažné klinické projevy jsou vzácné, ale může se vyskytnout aseptická meningitida. Většina nemocných se uzdraví bez dlouhodobých následků. Počáteční febrilní epizoda obvykle odezní po několika dnech, většina případů se uzdraví do sedmi dnů; nicméně přibližně u 60 % případů se příznaky několik dní po počáteční febrilní epizodě znovu objeví, ačkoli s menší intenzitou. Infekce obvykle odezní sama, komplikace jsou vzácné. Léčba je podpůrná; nejsou k dispozici žádné specifické léky ani vakcíny.

Další důležité informace

Inkubační doba: 4–8 dní.

Původce: Původcem onemocnění je virus Oropouche (lat. Orthobunyavirus oropoucheense), často se používá zkratka OROV. Tento arbovirus patří do čeledi Bunyaviridae, rodu Orthobunyavirus.

Zdroj: Hlavním přenašečem OROV je pakomárec Culicoides paraensis, který je široce rozšířen v Americe, ale nebyl dosud zjištěn v Evropě. Mezi další známé vektory OROV patří Culex quinquefasciatus, Coquillettidia venezuelensis, Mansonia venezuelensis a Aedes serratus. Za přirozené hostitele OROV jsou považováni divocí ptáci a savci.

Přenos: OROV se na člověka přenáší především kousnutím infikovaného pakomárce Culicoides paraensis, který se vyskytuje v zalesněných oblastech a kolem vodních ploch, nebo komáry Culex quinquefasciatus. OROV je v přírodě udržován dvěma odlišnými cykly: lesním a městským (obr. 2). V lesním cyklu jsou hostiteli primáti, lenochodi a možná i ptáci, ačkoli definitivní vektor členovců nebyl identifikován. V epidemickém cyklu je zesilujícím hostitelem člověk a OROV se přenáší především kousnutím pakomárce Culicoides paraensis.

Obrázek 2: Městský (vlevo) a lesní (vpravo) přenosový cyklus OROV. Vektory – a: Culicoides paraensis; b: Culex quinquefasciatus; c: pakomárci rodu Culicoides, Coquillettidia venezuelensis, Aedes serratus, Culex quinquefasciatus. Hostitelé – d: ptáci, e: lenochodi; f: opice. (Zdroj: H. Sakkas et al., 2018 [2])

Pakomárci jsou aktivní zejména v období soumraku. Druh Culicoides paraensis je široce rozšířen v tropických a subtropických oblastech Ameriky a v období epidemie se obvykle vyskytuje ve vysoké hustotě. Larvy se živí rozkládajícími se organickými materiály, jako jsou např. kmeny banánovníků, slupky kokosových ořechů a kakaovníků (cupuaçu, lat. Theobroma grandiflorum).

Období nakažlivosti: Krev pacienta v akutní fázi onemocnění je infekční pro Culicoides paraensis po dobu 3–4 dnů od nástupu příznaků, kdy je viremie dostatečně vysoká, aby se pakomárci infikovali. Nebyl zjištěn přímý přenos OROV z člověka na člověka. Nebyla zaznamenána žádná úmrtí v důsledku horečky Oropouche.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Horečka Oropouche – základní informace o onemocnění (odkaz vede na web szu.cz)
2. Hercules Sakkas, Petros Bozidis, Ashley Franks, Chrissanthy Papadopoulou: Oropouche fever: a review. Viruses 2018, 10(4): 175. (odkaz vede na web mdpi.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
3. Pan American Health Organization: Oropouche fever – Questions and answers [Horečka Oropouche – otázky a odpovědi] (odkaz vede na web paho.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině, španělštině a portugalštině)
4. Centers for Disease Control and Prevention: Oropouche (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině a španělštině)