Virová hepatitida E (žloutenka typu E)

Výskyt

Virová hepatitida E se vyskytuje na celém světě. V zemích s nízkou hygienickou úrovní jsou popsány velké epidemie virové hepatitidy E (rozvojové země Asie, Afriky, Východního Středomoří, Střední Ameriky). V těchto zemích onemocní převážně mladí dospělí. V přenosu se uplatňuje především fekálně kontaminovaná pitná voda.

V České republice, podobně jako v rozvinutých zemích Evropy a Severní Ameriky, v posledních letech počet onemocnění virovou hepatitidou E (VHE) narůstá (obr. 1) [1]. V letech 2007–2017 bylo v zemích Evropské unie zaznamenáno více než 21 000 případů infekcí VHE [2]. V 80 % případů se jednalo o hlášení z Francie, Německa a Velké Británie. Skutečný počet případů byl však pravděpodobně vyšší, protože onemocnění virovou hepatitidou E nepatří v EU mezi povinně hlášená onemocnění. V přenosu infekce se uplatňuje především konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa infikovaných zvířat, zejména vepřového masa (zabijačky) a zvěřiny (divočáci, srnci, jeleni atd.), ryb a mořských plodů. 

Obrázek 1: Výskyt virové hepatitidy E v České republice od roku 1996. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Onemocnění hepatitidou E bylo dříve spojováno s cestováním do zemí s horší kvalitou pitné vody, vyšším výskytem tohoto onemocnění, postupně však byl zaznamenáván výskyt i u lidí, kteří necestovali. Nárůst hlášených onemocnění lze vysvětlit nejen vývojem laboratorních diagnostických metod, ale též větší informovaností lékařů a šetřením veterinárních pracovníků. V České republice bylo v období 2010–2025 hlášeno celkem 5498 případů virové hepatitidy E, s nejvyšším počtem 764 případů v roce 2025 (obr. 2, zdroj: ISIN) [3]. Virová hepatitida E se v České republice řadí mezi nemoci podléhající povinnému hlášení. Surveillance virové hepatitidy E je upravena v příloze č. 30 vyhlášky č. 389/2023 Sb. o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění, ve znění pozdějších předpisů [4].

Obrázek 2: Výskyt virové hepatitidy E v České republice v jednotlivých letech, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Existuje pouze nespecifická prevence, tzn. nepít vodu z neznámých zdrojů, nekonzumovat potraviny neznámého původu. Při manipulaci se zvěří i při úpravě masa a konzumaci masa a vnitřností (zvláště jater) z prasat domácích, divokých, méně z jelenovitých, je nutné dodržovat zásady správné hygieny a v rámci kuchyňských úprav dbát na důkladnou tepelnou úpravu syrového masa a vnitřností. Důležité je zabránit kontaktu kuchyňských pomůcek používaných při zpracování syrových produktů s již hotovými pokrmy, používat jedno prkénko na syrové maso a druhé prkénko na vařené, pečené maso atd. Všechny nástroje používané při porcování a úpravě syrového masa či vnitřností je nutné důkladně umýt.

Specifická prevence neexistuje, očkovací látka proti této infekci není k dispozici.

Příznaky onemocnění

Řada onemocnění probíhá bez příznaků (asymptomaticky), mnohdy dochází pouze k vzestupu hodnot jaterních enzymů. Pokud se příznaky vyvinou, jsou podobné jako u ostatních typů virových hepatitid, tedy únava, teplota, nechutenství, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, tmavá moč, světlá stolice, bolesti kloubů, žloutenka. Většina nemocných se uzdraví. U lidí s poruchou imunity, zejména u pacientů po transplantaci orgánů, může infekce přejít do chronicity, výjimečně může onemocnění končit úmrtím.

Další důležité informace

Inkubační doba: obvykle 2 až 9 týdnů.

Původce: Virus hepatitidy E (HEV), RNA virus z čeledi Hepeviridae. HEV má odlišný klinický a epidemiologický profil v závislosti na tom, v jaké oblasti světa je infekce získána. To lze z velké části přičíst virovým genotypům cirkulujícím v různých částech světa. Zatím je popsáno 7 genotypů, genotypy 1 a 2 infikují pouze člověka, zatímco genotypy 3 a 4 jsou zoonotické a mohou infikovat lidi a jiné savce; genotypy 5 a 6 infikují pouze zvířata. Genotyp HEV-7 byl nedávno zjištěn u velbloudů dromedárů a přenesen na pacienta se sníženou imunitou na Středním východě.

Zdroj: Infikovaný člověk, zvíře nebo prostředí (fekálně znečištěná voda).

Přenos: Onemocnění se přenáší stejným způsobem jako virová hepatitida A.

V rozvinutých zemích hraje největší roli konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa a vnitřností infikovaných prasat a zvěřiny. Pití fekálně znečištěné vody a kontakt s infikovanou osobou hraje méně významnou roli.

V rozvojových zemích převažuje fekálně-orální přenos, znečištěnou vodou, ale i kontaktem.

U prasat se infekce neprojevuje klinickými příznaky, není rozpoznatelná v rámci běžných veterinárních prohlídek. Možný je i opačný přenos viru hepatitidy E z člověka na zvíře.

Je možný vertikální přenos z matky na plod během nitroděložního vývoje, přičemž je vysoká pravděpodobnost potratu, narození mrtvého plodu nebo vrozené HEV u dítěte. V rozvojových zemích u onemocnění vyvolaných virem hepatitidy E, genotypem 1 a 2, byla zaznamenána vyšší smrtnost u těhotných (15–25 %), zvláště pak v posledním trimestru těhotenství.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Období nakažlivosti souvisí s vylučováním viru stolicí, které bylo prokázáno týden před začátkem a až 30 dní po objevení se žloutenky. Chronicky nemocní virovou hepatitidou E vylučují virus po celou dobu infekce.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Hepatitida E (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Michaela Kalinová: Epidemiologická situace virové hepatitidy E v České republice. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie 2023, 32(6–7): 247–252. (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.gov.cz, 601 kB)
3. Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
4. Vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
5. Státní zdravotní ústav: Virová hepatitida E (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.gov.cz, 4.1 MB)
6. Státní veterinární správa: Virová hepatitida E (odkaz vede na web svscr.cz)
7. M. Kubánková, V. Němeček, P. Chalupa, M. Mihalčin, P. Vašíčková: Virus hepatitidy E. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 2016, 65(1): 4–14. (odkaz vede na web prolekare.cz)
8. Marta Príkazská, Čestmír Beneš: Virová hepatitida E v ČR. Zprávy CEM 2015, 24(2): 63–68. (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.gov.cz, 399 kB)
9. Petr Husa: Virové hepatitidy A a E. Medicína pro praxi 2013, 10(2): 78–80. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 67 kB)
10. European Centre for Disease Prevention and Control: Hepatitis E (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
11. Kamar N, Izopet J, et al. Hepatitis E virus infection. Nature Reviews Disease Primers 2017; 3: 17086. doi: 10.1038/nrdp.2017.86. (odkaz vede na web nature.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
12. Guan-Huei Lee, Boon-Huan Tan, et al. Chronic infection with camelid hepatitis E virus in a liver transplant recipient who regularly consumes camel meat and milk. Gastroenterology 2016; 150(2): 355–7.e3. doi: 10.1053/j.gastro.2015.10.048. (odkaz vede na web gastrojournal.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)