4 min. čtení
Výskyt
Virová hepatitida C se vyskytuje celosvětově. Onemocnění představuje závažný globální zdravotnický problém: podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) je na světě přes 100 milionů osob chronicky nakažených virem hepatitidy C, avšak většina nemocných o své infekci neví. Hepatitida C tak patří mezi značně podhlášená onemocnění. V evropských zemích je hepatitida C velmi rozšířená u injekčních uživatelů drog vzhledem ke sdílení kontaminovaných jehel. Podle ECDC bylo v roce 2020 hlášeno 13 901 případů hepatitidy C. V ČR je ročně hlášeno průměrně 700–1000 případů (obr. 1), z nich cca 600–800 připadá na injekční uživatele drog. Proto bývá virová hepatitida C někdy označována jako „nemoc narkomanů“. V České republice bylo v období 2010–2025 hlášeno celkem 15763 případů virové hepatitidy C, s nejvyšším počtem 1447 případů v roce 2024 (zdroj: ISIN) [2]. Virová hepatitida C se v České republice řadí mezi nemoci podléhající povinnému hlášení. Surveillance virové hepatitidy C je upravena v příloze č. 19 vyhlášky č. 389/2023 Sb. o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění, ve znění pozdějších předpisů [3].
Obrázek 1: Výskyt virové hepatitidy C v České republice v jednotlivých letech, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)
Prevence
Infekci virem hepatitidy C lze vyléčit, zejména pokud je diagnostikována včas a léčena vhodnými kombinacemi antivirotik. Antivirová léčba nyní dokáže vyléčit více než 90 % lidí s infekcí HCV.
V současné době není k dispozici účinná vakcína proti hepatitidě C. Mezi nejúčinnější preventivní opatření ke snížení rizika expozice HCV proto patří osvěta, programy zaměřené na injekční uživatele drog a kontrola infekce ve zdravotnictví. Opatření jsou stejná jako u virové hepatitidy B. Nespecifická prevence spočívá především v ochraně před kontaktem s krví a tělesnými sekrety infikovaných. Rizikem je nejen intimní kontakt s nakaženou osobou, nechráněný pohlavní styk, společné používání jehel, stříkaček a roztoků u drogově závislých, ale i společné používání hygienických potřeb.
Příznaky onemocnění
Akutní onemocnění probíhá obvykle mírně až bezpříznakově, proto ve většině případů uniká pozornosti. Infikovaní o své nemoci často neví celé desítky let. Pokud se vyskytnou klinické příznaky, patří k nim nechutenství, neurčité žaludeční či střevní potíže a nevolnost. Žloutenka se objeví maximálně u 20–25 % nemocných. Chronická hepatitida C bývá často diagnostikována náhodně, např. při preventivních prohlídkách. Až u 30 % lidí s chronickou infekcí se může vyvinout těžké postižení jater, u menšího počtu může končit cirhózou až rakovinou jater.
Další důležité informace
Inkubační doba: obvykle 14 až 180 dní.
Původce: Virus hepatitidy C (HCV) s velkou genetickou variabilitou, která je pravděpodobně způsobena velkou frekvencí mutací při dlouhodobém průběhu infekce.
Zdroj: Člověk akutně nebo chronicky nemocný.
Přenos: Onemocnění se přenáší podobně jako virová hepatitida B, tzn. kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami infikované osoby. Přenos krevní transfuzí se uplatňoval ve zdravotnických zařízeních v období před zavedením testování krve dárců na přítomnost hepatitidy C (v ČR v roce 1992). Nejfrekventovanější jsou onemocnění injekčních narkomanů, kteří používají společné jehly, stříkačky, ale i roztoky. Nebezpečí přenosu představují i krví kontaminované nástroje při manikúře, pedikúře, akupunktuře nebo při tetování či piercingu, když se nedodržuje řádná dezinfekce. V přenosu nákazy se uplatňují i společně užívané holicí strojky, zubní kartáčky a všechny předměty, na nichž může ulpět i mikroskopické množství krve. Přenos sexuálním stykem je možný, ale méně častý než u hepatitidy B. Vertikální přenos z matky na dítě je velice vzácný.
Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Krev a tělesné tekutiny infikovaných představují riziko nákazy jeden či více týdnů před objevením se prvních příznaků onemocnění. Nakažlivost trvá různě dlouhou dobu, u chronických infekcí dlouhodobě. Vnímavost je všeobecná. Nezřídka se infekce opakuje.
Související odkazy
- Státní zdravotní ústav: Hepatitida C (odkaz vede na web szu.gov.cz)
- Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
- Vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Petr Husa: Virové hepatitidy B, C a D. Medicína pro praxi 2013, 10(3): 123–125. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 72 kB)
- European Centre for Disease Prevention and Control: Hepatitis C (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
