Virová hepatitida D (žloutenka typu D)

Výskyt

Virová hepatitida D (VHD) se vyskytuje celosvětově [1]. Přibližně u 5 % z 240 milionů osob infikovaných virem hepatitidy B (HBV) je sérologicky prokázána i infekce virem hepatitidy D (HDV). Virová hepatitida D se vyskytuje endemicky v Africe, Jižní Americe, Rumunsku a některých oblastech Ruska. Epidemie byly zaznamenány v tropických oblastech Jižní Ameriky (Brazílie, Venezuela, Kolumbie), ve Středoafrické republice a u uživatelů injekčních drog v USA. K poklesu výskytu VHD došlo ve Středozemí (Řecko, Itálie, Španělsko) a dalších částech světa v souvislosti s poklesem výskytu chronické VHB. Nově dochází k nárůstu onemocnění VHD v Albánii, Číně, severní Indii a Japonsku (Okinawa). V České republice bylo v období 2018–2025 hlášeno celkem 55 případů virové hepatitidy D, s nejvyšším počtem 15 případů v roce 2025 (obr. 1, zdroj: ISIN) [2].

Obrázek 1: Výskyt virové hepatitidy D v České republice v jednotlivých letech, počty případů. Do roku 2017 nejsou podrobná data k dispozici. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Očkování proti hepatitidě B chrání i proti hepatitidě D. Jinými slovy, nejúčinnější prevencí onemocnění hepatitidou D je očkování proti hepatitidě B. Očkování proti hepatitidě D není dostupné, proto by se lidé s chronickou žloutenkou typu B měli vyhýbat expozici potenciálnímu zdroji nákazy HDV (rizikem je např. sdílení injekčních stříkaček či sexuální kontakty).

Příznaky onemocnění

Začátek onemocnění bývá většinou náhlý, s příznaky jako u virové hepatitidy B.

V případě, že člověk se zároveň nově nakazí oběma viry (tedy HBV i HDV), onemocnění většinou probíhá příznivě; jen ve 2–7 % případů onemocnění přechází do chronického stadia.

Nicméně v případě, že dojde k superinfekci virem hepatitidy D (HDV) u nemocného s chronickou žloutenkou typu B (VHB), dochází k exacerbaci (novému vzplanutí) chronické hepatitidy s možností rychlé progrese do jaterní cirhózy nebo k dekompenzaci cirhózy již existující. Velmi častá je fulminantní hepatitida (s prudkým začátkem onemocnění, závažným průběhem, často smrtícím): podle dat ze studií v Evropě a USA je 25–50 % fulminantních průběhů hepatitid B spojeno se současně probíhající infekcí virem hepatitidy D.

Další důležité informace

Inkubační doba: přibližně 2–8 týdnů.

Původce: Původcem onemocnění je virus hepatitidy D (HDV); jde o tzv. satelitní virus, který ke svému přenosu a množení potřebuje virus hepatitidy B.

Zdroj: Zdrojem nákazy je člověk infikovaný virem hepatitidy D (HDV).

Přenos: Virus hepatitidy D se nejčastěji přenáší krví a krevními produkty, tělesnými tekutinami, kontaminovanými injekčními stříkačkami či sexuálním kontaktem. Poměrně vzácný je přenos z matky na dítě (tzv. vertikální přenos).

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Období nakažlivosti trvá po celou dobu akutního onemocnění, s maximem těsně před začátkem příznaků akutního onemocnění. Po začátku onemocnění viremie rychle klesá k neprokazatelným hodnotám. Virem hepatitidy D se může nakazit každá osoba vnímavá k onemocnění hepatitidou B. Imunní k VHD je osoba, která onemocnění HDV prodělala nebo byla očkována proti VHB.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Hepatitida D (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
3. World Health Organization (WHO): Hepatitis D [Hepatitida D] (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. Centers for Disease Control and Prevention (CDC): Hepatitis D Basics [Základní informace o hepatitidě D] (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)