Jaké existují vědecké modely objasňující depresi?
Podle takzvaných modelů stresové zranitelnosti vznikají depresivní poruchy na pozadí takzvané citlivosti dané osoby, například v souvislosti s rodinnou zátěží či některými osobnostními rysy. Pokud u zranitelných osob dochází k interakci zátěže (např. stresu, násilí, ztráty zaměstnání) s jinými faktory (např. poruchami mozkového metabolismu, psychickými procesy, jako je smutek) a případně dalšími onemocněními nebo nedostatkem sociální podpory, mohou se rozvinout deprese.
Neurobiologická perspektiva
Pokud člověk trpí depresí, může docházet ke změnám metabolismu v mozku – vzniká zde nerovnováha přenašečů (neurotransmiterů) serotoninu, noradrenalinu a/nebo dopaminu. U depresivních onemocnění, která jsou střídavě spojená s chorobně dobrou náladou (mánií), dochází v mozkovém metabolismu k jiným změnám. Ke vzniku deprese mohou přispět také hormonální poruchy (např. onemocnění štítné žlázy nebo změněná hladina kortizolu).
Deprese je prokazatelně spojena se změnou funkce a struktury v několika oblastech mozku (především v takzvaném limbickém systému). Tyto změny v mozku mohou vykazovat také interakce s jinými orgánovými systémy. Vedle toho mohou v mozku vzniknout zánětlivé procesy v důsledku psychosociálních nebo fyzických stresorů. Psychické a biologické faktory působí společně, například i prostřednictvím hormonálních drah. Vedle toho může riziko deprese zvyšovat narušený cirkadiánní rytmus nebo změna struktury spánku (např. jeho hloubka).
Psychologické teorie
Existují i další teorie, mimo jiné z oblasti psychologie, které se zabývaly příčinami deprese. Za faktory, které mohou přispět k rozvoji deprese, je považováno například trauma, násilí, strach ze ztráty nebo negativní vnímání sebe sama / svých osobnostních rysů (např. nízká sebedůvěra). Může jít o vzorce chování a reakce na vztahy nebo dominanci negativních vzorců myšlení a pocitů bezmoci, pokud jde o zvládání vlastních pocitů.
Sociologické modely
Tyto modely zkoumají prokazatelný vztah ke společnosti. Deprese tak má být vnímána rovněž jako fenomén určité doby nebo kultury. K depresivním náladám může případně přispět i moderní způsob života zahrnující komplexní osobní i profesní svět nebo zahlcení elektronickými médii.
Jaké jsou rizikové faktory?
K rizikovým faktorům onemocnění depresí patří zejména:
- depresivní nebo bipolární onemocnění v rodině,
- předchozí depresivní epizody,
- pokusy o sebevraždu v anamnéze, respektive v rodinné anamnéze,
- tělesná onemocnění (např. „organická deprese“ způsobená onemocněním/poškozením mozku, nedostatečnou funkcí štítné žlázy, zhoubným nádorem, cévní mozkovou příhodou apod.),
- chronické úzkostné poruchy v dětství a mládí,
- závislost,
- náročné životní okolnosti (např. ztráta blízkého člověka, ztráta zaměstnání, chronická zátěž – třeba na pracovišti),
- poruchy spánku,
- chybějící nebo nedostatečná sociální podpora,
- diskriminace (např. na základě pohlaví nebo sexuální orientace),
- osamělost,
- nedostatek světla (důsledkem může být tzv. zimní deprese).
Vedle toho jsou patrné souvislosti mezi depresí a sociálními a ekonomickými faktory. Depresivním onemocněním častěji trpí lidé s nižším vzděláním, nižšími příjmy či dlouhodobě nezaměstnaní.
Pokud jde o rozdíly v souvislosti s genderovými aspekty, hraje roli řada faktorů (např. sociální role, zvládání stresu). Bližší informace na toto téma najdete v článku Deprese: jak se projevuje u žen, jak u mužů?
Jak předcházet vzniku deprese?
Obecně není možné depresi spolehlivě předcházet, neboť při tomto onemocnění hraje roli příliš mnoho faktorů. Člověk však má k dispozici ochranné mechanismy, které mu mohou pomoci zabránit v pádu na duševní dno. Jedním z nich je tzv. resilience: jde o míru odolnosti vůči negativním vlivům, aniž by se přitom u člověka rozvinuly duševní potíže. Resilience tak vysvětluje, proč někdo dokáže přestát těžkou krizi, aniž by se přitom zhroutil.
K ochranným faktorům patří mimo jiné stabilní okruh přátel, materiální jistota, sebedůvěra a humor. Vyvážený duševní život, schopnost požádat o pomoc, být součástí sociální sítě, být celkově zdravý – to vše může do jisté míry působit preventivně. Preventivní funkci má i zdravý životní styl: zdravá strava a pohyb, dostatek spánku, vyhýbání se kouření a nezdravé konzumaci alkoholu.
Pokud se však již rozvine depresivní epizoda nebo jiné (duševní) onemocnění, je rozhodující včasná diagnostika a léčba.
