Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Duševní onemocnění
  • Psychosomatika
  • Aktuální: Psychosomatika: co to je?

Psychosomatika: co to je?

Kategorie: Psychosomatika – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Psychosomatika zkoumá vzájemné působení těla a duše. Zabývá se otázkou, jak psychické vlivy působí na tělo a jaký vliv mají naopak tělesná onemocnění na duševní procesy. Vzájemné působení těla a duše na sebe bylo opakovaně potvrzeno vědeckými výzkumy.

Ilustrační obrázek k článku „Psychosomatika: základní informace“

Jak se tělo a duše vzájemně ovlivňují?

Pokud například není kompenzována nadměrná psychická zátěž, může člověk onemocnět nebo u něj mohou být diagnostikovány funkční poruchy orgánů. Naopak „tělesná“ onemocnění, jako je například rakovina, mrtvice nebo infekce HIV mohou velmi negativně ovlivnit duševní rozpoložení člověka.

Již v 70. letech 20. století zavedl Thure von Uexküll, německý průkopník psychosomatiky, pojem „biopsychosociální systém“. Zdůrazňoval, že všechna onemocnění souvisejí s biologickými (organickými a tělesnými) funkcemi a psychickými (duševními) funkcemi. Vedle toho hraje velkou roli také povolání, dále prostředí, ve kterém člověk bydlí, a některé další sociální podmínky. Podle portugalsko-amerického neurovědce Antonia Damasia tvoří psychika, duch a tělo s motorickými a vegetativními (mimovolnými) reakcemi jednotu. Všechny zkušenosti člověka se na základě jeho vnímání ukládají do takzvaných „sítí nervových buněk“. Proto se konflikty nebo traumatizace projevují nejen v psychické rovině, ale i v té tělesné. 

Vědecké modely objasňující psychosomatiku

Neurovědci se mimo jiné zabývají tím, že za všemi procesy učení stojí změna spojů v nervovém systému. Hovoříme zde o neuroplasticitě. Eric Kandel, známý nositel Nobelovy ceny, se dokonce domníval, že se spoje v mozku mění, když spolu dva lidé hovoří a rozhovor si zapamatují (jako je tomu například při psychoterapii).

V 80. letech 20. století se zformoval obor psychoneuroimunologie, který snaží se objasňovat souvislosti mezi psychikou a tělem, zejména imunitním systémem. Náš mozek dokáže ovlivňovat obranné mechanismy jednak prostřednictvím sympatiku a bloudivého nervu (obojí je součástí autonomního nervového systému – člověk jej nedokáže ovládat vůlí), jednak prostřednictvím hormonů (jako je např. kortizol). Kortizol dokáže například blokovat imunitní systém při stresu nebo těžkých depresích. Tím se u vystresovaných lidí zvyšuje náchylnost k infekcím.

Vznik psychosomatických onemocnění

Procesy vedoucí ke vzniku psychosomatických obtíží jsou spletité. Na rozvoji psychosomatických onemocnění se podílejí genetické, biologické, sociální a psychické vlivy. Mechanismus vzniku psychosomatických onemocnění se snaží objasnit několik vzájemně nezávislých teorií, které zde stručně nastíníme.

Konverzní teorie

Konverze znamená „přetočení“. O konverzním symptomu hovoříme tehdy, pokud člověk nemůže prožít důležitou vnitřní touhu, nebo na ni dokonce nesmí ani pomyslet, protože je pro něj zcela tabu. Vytvoří se tak nevědomý konflikt, který se přenese („přetočí“) na tělesnou úroveň a projeví se příznaky, jako je například bolest, nemoc či jiná tělesná potíž, která nemá žádnou zjevnou organickou příčinu.

Vegetativní neuróza

Teorie vegetativní neurózy je již překonaná, ale následující poznatky tvoří stále ještě základ psychosomatiky:

Pocity, jako je strach, vztek nebo zklamání, jsou spojeny s reakcemi autonomního nervového systému. Člověk může pociťovat intenzivní bušení srdce, potí se, zvyšuje se jeho krevní tlak apod. Jde o reakce těla, které jsou z evolučního hlediska velmi staré a kdysi byly nezbytné k tomu, aby tělo dokázalo reagovat na nebezpečí číhající v okolí. Současný člověk by však měl umět si své pocity uvědomit, aby nedocházelo k jejich „nahromadění“. Není dobré nechat se emocemi „užírat“.

Psychoterapie se snaží umožnit nové náhledy – znovu propojit pocity s vegetativními reakcemi a přesunout je do vědomí pacienta. Někdy je možné negativní emoce přeměnit i na pozitivní pocity, a tím je narušit (například tak, že člověk nahlíží nejen na nevýhody, ale i na výhody určité situace).

Teorie desomatizace a resomatizace

Tento model je založen na myšlence, že v průběhu vývoje v dětství stojí v centru pozornosti různé orgánové soustavy. Již Sigmund Freud (1856–1939) přiřadil například první měsíce života kojence k orálně-dermatologické fázi (v popředí jsou v této fázi ústa a pokožka).

Pokud těmto orgánovým soustavám věnují pozornost rodiče, jsou s nimi spojovány pozitivní zážitky (například masáže miminka v orálně-dermatologické fázi), což podle této teorie podporuje vývoj dítěte. Orgánové soustavy v dané fázi znamenají více než jen například jídlo nebo pití. Znamenají také emoce a blízkost. Předpokládá se, že hodnoty, které jsou z hlediska vývoje na počátku, jako například láska a náklonnost, představují podklad pro schopnost vyrovnat se s různými požadavky v dalších životních fázích (například připravenost podávat výkony). 

Teorie stresu

Dosud neexistuje žádný všeobecně přijímaný model stresu. Podle „otce“ teorie stresu Hanse Selye, existují dva druhy stresu:

  • eustres – výzva, životabudič, posílení výkonnosti a kreativity apod., tzv. „pozitivní“ stres,
  • distres – mechanismy pro zvládání situací jsou vyčerpané a přetížené, tzv. „negativní“ stres.

Dnes se však předpokládá, že existuje pouze jeden druh stresu. Zda je příjemný nebo nepříjemný, závisí na tom,

  • jak dlouho stres trvá,
  • jak je silný,
  • zda je spojen se situací nebo úkolem, o němž se člověk domnívá, že jej zvládne.

Pokud při trvalém stresu neučiní člověk žádná „záchranná“ opatření, jako je relaxace, změna situace, vyřešení konfliktu apod., tělo neustále vyplavuje kortizol. Z tohoto stresu může člověk onemocnět. Příkladem situací, které mohou vést k soustavnému vyplavování kortizolu, jsou neřešitelné konflikty, přetížení v práci nebo ve škole, problémy v rodině a mnoho dalších. V této fázi se může stát, že se člověk stáhne do sebe a rozvine se deprese, vyhoření nebo jiná onemocnění. Trvalý stres také oslabuje imunitní systém.

Mezi další faktory, které mohou přispět k rozvoji psychosomatických onemocnění, patří chudoba, chybějící nebo přehnaná sebeláska/sebepřijetí nebo nedostatečné vymezení, přijetí role oběti, nedostatečná schopnost řešit problémy apod.

Související odkazy

  1. Společnost psychosomatické medicíny: Psychosomatická medicíma, její charakteristika, vědecké základy, metody a využití. Informace pro zdravotníky i pacienty. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychosomatika-cls.cz, 282 kB)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Psychosomatika

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Deprese: vznik, prevence a rizikové faktory“

    Deprese: vznik, prevence a rizikové faktory

    Deprese a bipolární porucha

    Dnes jsou deprese vnímány jako onemocnění nebo komplexy příznaků způsobené více příčinami. Při vzniku onemocnění hrají roli psychické, neurobiologické a sociální faktory. Společně mohou působit velmi komplexně.

  • Ilustrační obrázek k článku „Psychosomatika: poruchy a onemocnění“

    Somatoformní poruchy: co to je?

    Psychosomatika

    Pojmem somatizace či funkční porucha označují lékaři stav, kdy má člověk tělesné příznaky, pro které však nelze najít žádnou organickou příčinu. Má se za to, že potíže v tomto případě nějak souvisejí s celkovým psychickým rozpoložením člověka. Je důležité si uvědomit, že postižený člověk uváděné příznaky pociťuje velmi reálně a „nenamlouvá“ si je. V opačném případě se setkává s nepochopením, často i ze strany svého nejbližšího okolí.

  • Ilustrační obrázek k článku „Duševní trauma a jeho následky“

    Duševní trauma: co to je?

    Jak překonat duševní trauma

    Pojem trauma se v posledních desetiletích používá stále častěji, i když v různých souvislostech. V odborné terminologii se tento výraz používá pro akutní těžké zranění (např. polytrauma po těžké dopravní nehodě) a pro psychicky výjimečné situace („psychotrauma“) vyvolané událostmi, které postiženého člověka zasáhnou (např. násilný čin, válka nebo katastrofa) a které představují ohrožení života nebo fyzické integrity postiženého člověka nebo jeho blízkých.

  • Ilustrační obrázek Amenorea: vynechání menstruace

    Amenorea: vynechání menstruace

    Ženské pohlavní hormony, menstruační cyklus

    Amenorea je úplná absence menstruačního krvácení po dobu nejméně tří až šesti měsíců. Příčiny mohou být psychicky a fyzicky podmíněné.

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 26.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace