Somatizační porucha, popř. somatoformní vegetativní dysfunkce, může postihnout kterýkoli orgánový systém nebo jednotlivý orgán, a často mívá chronický průběh. Konkrétní projevy i závažnost obtíží se mohou v čase měnit. Zprvu nevysvětlitelné příznaky mají často dopad na společenský život postiženého člověka. Typické jsou různorodé, opakovaně se vyskytující a často se měnící tělesné příznaky, které trvají po dobu alespoň dvou let. Většina pacientů si projde dlouhým a komplikovaným obdobím různých tělesných potíží, během kterého podstoupí řadu diagnostických vyšetření.
Jaké existují typy somatoformních poruch?
V následujících odstavcích jsou stručně popsány nejvýznamnější typy somatoformních poruch.
Somatizační porucha
Somatizační porucha se vyznačuje déletrvajícími tělesnými příznaky, pro které buď nelze najít organickou příčinu, nebo pacient skutečně trpí nějakým tělesným onemocněním, avšak typ ani rozsah jeho aktuálních tělesných potíží nejsou pro toto onemocnění vůbec typické.
Důsledkem trvající snahy o nalezení příčiny udávaných příznaků je to, že pacient podstoupí řadu různých vyšetření. Člověk trpící somatizační poruchou si může stěžovat na bolest břicha, nevolnost, průjem, bolest na hrudi, bolest při močení, bolesti končetin nebo necitlivost v končetinách. Jsou-li příznaky vyjádřeny slaběji (zejména pokud se vyskytly relativně nedávno), hovoříme o tzv. nediferencované somatizační poruše.
Somatoformní vegetativní dysfunkce
U somatoformní vegetativní dysfunkce trpí postižený příznaky, které jako by byly vyvolány tělesnou poruchou systému nebo orgánu, jenž nelze kontrolovat vůlí (např. srdeční funkce, trávení nebo dýchání). Postižený člověk pak má pocit, že trpí onemocněním nějaké konkrétní orgánové soustavy či orgánu (např. srdce, žaludku, střeva, plic nebo močových cest). Mezi příznaky může být např. zrychlený tep, návaly pocení, dýchací obtíže, rychlejší unavitelnost, častější nucení na stolici nebo častější potřeba močení. Přesnější diagnostické vyšetření však nedokáže odhalit organickou příčinu těchto obtíží.
Mezi příklady somatoformní vegetativní dysfunkce se řadí:
- dráždivý tračník,
- pálení žáhy bez organické příčiny (neulcerózní dyspepsie),
- bolest na hrudi bez organické příčiny (nekardiální bolest na hrudi),
- závrať bez organické příčiny (psychogenní závrať),
- tinnitus,
- nevysvětlitelná bolest zad,
- fibromyalgie.
Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha
U přetrvávající somatoformní bolestivé poruchy postiženého sužují chronické a silné bolesti, jejichž příčinu však není možné objasnit. V těchto případech se většinou časem ukáže, že původcem bolesti je psychická a sociální zátěž.
Hypochondrická porucha
Hypochondrická porucha se vyznačuje déletrvajícím úzkostným sebepozorováním a strachem z onemocnění. Postižený si chybně vykládá i nepatrné tělesné příznaky a je natolik přesvědčen o jejich závažnosti, že to negativně ovlivňuje jeho každodenní život. Řadí se sem i tzv. tělesná dysmorfická porucha, kdy se postižený zaměřuje na domnělé nedostatky a nedokonalosti ve svém vzhledu.
Jiné somatoformní poruchy
Další somatoformní poruchy se vyznačují poruchami vnímání, chováním v nemoci a tělesnými funkcemi, se kterými autonomní nervový systém nemá nic do činění. Tyto poruchy se omezují na konkrétní části těla nebo orgánové systémy. I v tomto případě hrají významnou roli zatěžující okolnosti či události a duševní potíže. Příkladem je například nevysvětlitelné psychogenní svědění.
V širším smyslu se k somatoformním poruchám řadí i disociativní poruchy, popř. konverzní poruchy. Podle tzv. konverzního modelu nevědomé konflikty v lidské duši vedou k tělesným obtížím, resp. přispívají ke vzniku onemocnění. Tyto konflikty mají většinou souvislost s traumatickými zážitky v raném dětství. Těžké disociativní poruchy se vyznačují ztrátou vzpomínek, obtížemi s chápáním své vlastní identity a nekontrolovatelnými tělesnými pohyby.
Přibližně dvě třetiny postižených musí čelit i dalším duševním potížím či onemocněním, především depresi. Odhaduje se, že nějakou somatoformní poruchou trpí 4–19 % populace vyspělých západních zemí, přičemž ženy jsou postiženy častěji než muži. Somatoformní porucha je většinou pro postižené psychicky značně vyčerpávající.
Co je příčinou somatoformních poruch?
Jednotné vysvětlení pro vznik somatoformních poruch zatím neexistuje. Odborníci však předpokládají, že se jedná o souhru různých biologických, duševních a sociálních faktorů.
Na vzniku somatoformní poruchy se mohou podílet mj. následující faktory:
- dědičnost,
- změny metabolismu v nervovém systému, čili neurobiologické, resp. psycho-neuro-imunologické faktory (tzn. vztahy mezi duševním stavem, metabolismem uvnitř nervů a mozku a imunitním systémem),
- psychologické faktory – traumatické zážitky, např. u obětí sexuálního zneužívání či domácího násilí, ale i u lidí, kteří zažili válku nebo přírodní katastrofu,
- společenské aspekty – v tomto případě hraje velmi podstatnou roli souvislost mezi prací a společenským statusem (zejména u lidí, kteří jsou na tom finančně špatně) na jedné straně a zdravím/nemocí na straně druhé; teprve pokud se podaří odhalit tuto souvislost, je možné navrhnout patřičná terapeutická opatření.
Zvýšená vnímavost vůči tělesným procesům (a jejich zkreslená interpretace) sice není příčinou psychosomatické poruchy, je však podstatným faktorem pro její udržení.
Související odkazy
- Erik Herman, Ján Praško, Jiří Hovorka: Somatoformní poruchy. Psychiatrie pro praxi 2004, 5: 270–272. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 85 kB)
- Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví: Somatoformní poruchy (odkaz vede na web cmhcd.cz)
- Ján Praško, Erik Herman, Michal Raszka, Jiří Hovorka, Pavel Doubek: Disociativní poruchy a jejich léčba. Medicína pro praxi 2007, 4(9): 471–476. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 152 kB)
